o zaplacení 13 287 702 Kč příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Cm 209/2009-1013 ze dne 5. května 2022 ve znění rozsudku č. j. 11 Cm 209/2009-1033 ze dne 14. června 2022

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III. a IV. a doplňují rozsudek ve výroku I. potvrzují.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1. k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení 120 806,40 Kč.

III. Žalobce a žalovaná 2. vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodněn:

1. Rozsudkem soud prvního stupně předně nepřipustil změnu žaloby o další částku ve výši 11 660 405,90 s příslušenstvím (výrok I. rozsudku), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované 1. a 2. společně a nerozdílně zaplacení 13.287.702 Kč a rozhodl o povinnosti žalobce k zaplacení nákladů řízení žalované 1. ve výši Kč 817 425 Kč a žalované 2. ve výši 6 000 Kč (výrok II., III. a IV. rozsudku). Doplňujícím a opravným rozsudkem zamítl rovněž požadovaný úrok z prodlení z částek 7 407 702 Kč a 13 287 702 Kč (výrok I. doplňujícího a opravovaného rozsudku) a opravil výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. 11 Cm 209 /2009-1013, která se týkala výše částky (výrok II. doplňujícího a opravného rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku nejprve shrnul stanoviska stran a dřívější rozhodnutí soudů.

3. Pokud jde o skutkovou podstatu projednávané věci, soud prvního stupně konstatoval, že pohledávky za žalovanými se žalobce domáhá z titulu náhrady škody, sestávající se z částky 5 883 000 Kč z titulu škody skutečné (neposkytnutá dotace) a dále z částky 7 404 702 Kč z titulu ušlého zisku z projektu, který v případě poskytnutí dotace by byl ziskový (jedná se o zisk z šesti vyznačených období, jehož výpočet předložil žalobce v žádosti o udělení dotace v návaznosti na cash flow)) namísto ztrátový. Pokud jde o návrh na změnu žaloby uplatněný v závěrečném návrhu při jednání soudu dne 19. 4. 2022 o částku 13 202 337 Kč, soud tuto změnu nepřipustil, jak shora již uvedeno.

4. Při vylíčení skutkového stavu věci žalobce setrval na tvrzení o tom, že mu byla Státním zemědělským investičním fondem (dále je SZIF) schválena dne 28. 11. 2005 dotace ve výši 5 883 000 Kč na pořízení strojů a zařízení na zpracování dřeva, a to za podmínky dodržení Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování finanční pomoci na projekty Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství na období 2004-2006 (dále jen Pravidla)a Podmínek pro poskytnutí finanční pomoci z Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství – Cíl I-2004/2006(dále jen Podmínky). Žalobce v souladu s oběma dokumenty uzavřel s třetím subjektem - společností [Anonymizováno] (dále jen prodávající RLT) dvě smlouvy, a to kupní smlouvu na nákup vyvážecí soupravy v hodnotě 11 408 173 Kč- kupní smlouva č. [IBAN] ze dne 28. 5. 2006 (dále jen Ks1) a kupní smlouvu na nákup harvestoru v hodnotě 7 107 823 Kč - kupní smlouva č. [konst. symbol] ze dne 31. 5. 2006 (Ks2). Kupní ceny byly sjednány včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH).

5. Prodávající shora označený byl vybrán výběrovým řízením v souladu s Pravidly a se zákonem o veřejných zakázkách. Poté žalobce hledal způsob financování nákupu strojů. Žalovaná 2. neměla zájem a zprostředkovala žalobci kontakt na žalovanou 1. Zaměstnanec žalované 1. - pan [Anonymizováno] po konzultaci se zaměstnancem žalované 2. - [Anonymizováno] zvolili na základě podkladů, předaných žalobcem v souladu s SZIF formu financování splátkovým prodejem. Způsob financování označili za standartní. Žalobce byl ujištěn o jejich kompetenci a neustále zdůrazňoval nezbytnost dodržení Pravidel a Podmínek. Žalobce tvrdil, že žalovaní prostřednictvím svých zaměstnanců své sliby nedodrželi. Žalobce dne 3. 6. 2006 na výstavě lesní techniky podepsal kupní smlouvu (dále jen Ks3) na splátkový prodej věci, strojů, které byly již dříve předmětem Ks1 a Ks2 a až později zjistil, že smlouva byla datována dnem 31. 5. 2006 a kupní cena byla stanovena částkou 20 344 416 Kč (o 1 828 421 Kč více než součet kupních cen podle Ks1 a Ks2). Dalších jednání se žalobce nezúčastnil a následně mu bylo sděleno, že nejvhodnější pro realizaci věci bude, když žalovaná 1. uzavře smlouvy s prodávajícím na předměty kupních smluv (Ks1 a Ks2). Došlo k uzavření dvou odlišných smluv (31. 5. 2006) na totožné předměty Ks1 a Ks2 mezi odlišnými subjekty a prodávající RLT se zavázala prodat tytéž předměty dvěma odlišným subjektům. Žalobce však setrvával v důvěře v odbornost žalované 1. Prodávající RLT vystavil žalované 1. s datem 31. 5. 2006 dvě faktury na celkovou výši kupní ceny se splatností 30. 6. 2006. Původní faktury vystavené na žalobce jako kupujícího byly pouze přeškrtnuty, nové faktury číslovány stejnými čísly jako faktury původní. Kupní cenu žalovaná 1. uhradila. Žalobci bylo ze strany SZIF dne 24. 1. 2007 doručeno oznámení o ukončení administrace žádosti o dotace ze strany SZIF, čímž došlo k zániku úspěšně přiznané dotace. Zamítavé rozhodnutí bylo odůvodněno nedodržením Pravidel a Podmínek, když zvoleným způsobem financování se vlastníkem lesní techniky nestal přímo žalobce, ale žalovaný 1. Výjimka ze strany Ministerstva zemědělství nebyla žalobci udělena. K 15. 10. 2007 byla žádost žalobce zamítnuta. Dopisem ministerstva ze dne 20. 11. 2007 bylo uvedeno, že úhrada kupní ceny byla žalobcem poukázána nikoli prodávajícímu jako vítězi výběrového řízení, ale žalovanému 1., takže prostředky neodešly přímo z účtu žalobce, jak vyžadují Pravidla. Podle žalobce by problém nenastal, kdyby nákup strojů byl financován formou úvěru či leasingovou smlouvou, což se v případě smlouvy na splátkový prodej nestalo. Žalobce oznámil odmítnutí proplacení dotace žalovaným 15. 7. 2007. Žalovaní odmítli odpovědnost za zvolený způsob financování, ačkoli jim Pravidla a Podmínky byly známy. Zejména žalovaná 1. se nezúčastnila výběrového řízení a nemohla tedy ve smyslu Pravidel a Podmínek převzít jakékoli závazky plynoucí prodávajícímu RLT a žalobci. Uzavřením Ks3 jednala žalovaná úmyslně ke škodě žalobce. Označeným postupem žalované 1. a žalované 2. vznikla žalobci škoda podle § 415 a § 420 a násl. občanského zákoníku, když oba jednali prostřednictvím svým pověřených zaměstnanců. Příčinná souvislost je dána, když škoda vznikla porušením Pravidel a Podmínek poté, co se žalobce s důvěrou obrátil na oba žalované jako na odborníky na dotace. V důsledku uzavření Ks3 žalovaným 1. se vlastníkem předmětu kupních smluv uzavřených původně mezi žalobcem jako kupujícím a RLT jako prodávajícím stala žalovaná 1. a tím došlo k porušení Pravidel a Podmínek. Žalobce se nestal vlastníkem. Navíc k úhradě kupních cen nebyly použity finanční prostředky z účtu žalobce. Oba pověření zaměstnanci neupozornili žalobce na možná úskalí zvoleného způsobu financování a možnost ztráty dotace, ačkoliv si toho měli být, s ohledem na jejich pracovní zařazení, vědomi. Tím je dáno zavinění na vzniklé škodě. Solidární odpovědnost je dovozována podle § 438 o. z. s odmítnutím případného spoluzavinění podle § 441 o. z. Žalobce soustavně odmítal, že by na formě splátkového prodeje trval on sám.

6. Žalovaná 1. se bránila tvrzením o tom, že neměla se žalobcem uzavřenou smlouvu o poradenství. Navíc důvod nepřiznání dotace je v dopise SZIF uveden odlišně od tvrzení žalobce. Byl to žalobce, který měl zajistit kontrolu a zadání podnikatelského záměru. K antidatování smlouvy uvádí, že nemůže způsobit neplatnost smlouvy, když jejím podpisem žalobce uvedené rovněž způsobil. Zpochybňuje i část nároku z titulu ušlého zisku.

7. Žalovaná 2. se bránila tvrzením o tom, že byla pouhým zprostředkovatelem kontaktu mezi žalobcem a žalovanou 1. Případnou odpovědnost za škodu zcela odmítla.

8. V další části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jsou konstatovány předchozí rozhodnutí soudů všech stupňů. Zjištěný skutkový stav projednávané věci a přijaté závěry. V neposlední řadě je konstatován i obsahu odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 3. 2021, č. j. 32 Cdo 3309/2019-862, kterým byl zrušen potvrzující rozsudek Vrchního soudu v Praze jako odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně z roku 2013. Důvodem pro zrušení rozsudků soudů obou stupňů bylo nedodržení postupu podle § 157 o. s. ř. a opomenuté důkazy. V poměrech projednávané věci zmínil dovolací soud mimo jiné též výslech svědka [Anonymizováno] a etický kodex zaměstnanců finanční skupiny [Anonymizováno], kterým žalobce hodlal prokazovat svá tvrzení o obsahu jednání se žalovanými při výběru vhodného způsobu financování nákupu lesní techniky, jehož součástí byly i ústně sjednané služby týkající se poskytnutí finančního poradenství při výběru financování a porušení povinností daných mimo jiné vlastními interními předpisy žalovaných tím, že žalobci byl doporučen finanční produkt, který neodpovídal Podmínkám dotace za situace, kdy žalobce už měl vybraného dodavatele lesní techniky. Navržené důkazy nebyly provedeny. Uvedený nedostatek nebyl zhojen ani v odvolacím řízení.

9. Po zrušení věci dovolacím soudem soud prvního stupně konstatoval skutkový stav projednávané věci. Podrobně uvedl skutková zjištění i z jakých konkrétních důkazů byla učiněna. Doplnil dokazování ve smyslu výtek dovolacího soudu. Pokud jde o etický kodex České spořitelny a chartu odpovědného chování ČSS, netrval žalobce v závěru řízení na celém textu těchto dokumentů, citoval z něj určité pasáže, které oba žalovaní nikterak nezpochybnili. Nepřipustil změnu žaloby, které se žalobce domáhal v závěrečném návrhu podle § 95 odst. 2 o. s. ř.

10. Soud prvního stupně předně uvedl, že sporná věc je posuzována podle občanského a obchodního zákoníku, když rozhodné skutečnosti, ze kterých je dovozována povinnost žalovaných k náhradě škody, nastaly v roce 2006, tedy za účinnosti označených právních předpisů. Vztahy mezi účastníky řízení jako podnikateli podléhají obchodnímu zákoníku podle § 261 odst. 2 obch. Zák. Úprava náhrady škody je pak obsažena v § 373 a násl. obch. zák. Po doplněném dokazování soud prvního stupně dospěl k následujícím závěrům.

11. Žalobce požádal SZIF o poskytnutí dotace na projekt nákupu harvestru a dopravních technologií. Byla mu přislíbena dotace. Žalobce řešil způsob financování, kdy dle podmínek uspořádal výběrové řízení na dodavatele technologie, které vyhrála společnost prodávajícího RLT. Žalobce se obrátil na banku, u níž měl veden účet, tedy na žalovanou 2. Zaměstnanec žalované 2. doporučil žalobci kontaktovat zástupce žalované 1., kterého žalobci doporučil pro zjištění možnosti způsobu financování. Na základě jednání mezi zaměstnancem žalované 1. a žalobcem došlo k uzavření smlouvy o splátkovém prodeji ze dne 31. 5. 2006. Již před tímto datem dne 26. 5. 2006 byla uzavřena smlouva mezi žalobcem a prodávajícím RLT ohledně harvestoru a dne 31. 5. 2006 byla uzavřena smlouva mezi jmenovanou společností a žalobcem ohledně zbývajícího lesního zařízení. Dne 31. 5. 2006 byla uzavřena smlouva mezi prodávajícím RLT a žalovanou 1. o prodeji lesní techniky žalované 1. za účelem dalšího prodeje splátkovým prodejem žalobci. Žalobce v listopadu 2006 požádal o poskytnutí dotace, tato nebyla proplacena a bylo mu oznámeno, že dotaci proplacenu nedostane, neboť porušil Podmínky pro přiznání dotace a to tím, že nekoupil stroj od společnosti, jež byla vybrána na základě výběrového řízení a dále že prostředky na zakoupení stroje nebyly z účtu, který dle dotačních Podmínek měl být transparentní a toliko k tomuto účelu zřízen. Soud připustil, že žalobci mohla vzniknout škoda, tím že na koupi zařízení vynaložil vyšší finanční částky, než kdyby došlo k poskytnutí dotace a tyto částky nemohl investovat do podnikání, tudíž nedošlo k předpokládanému zisku.

12. Pokud jde o žalovanou 1. a 2. žalobce tvrdil porušení povinnosti z uzavřené smlouvy příkazního typu, která v sobě obsahuje prvky smlouvy mandátní a smlouvy o obstarání věci. Zjištěno bylo, že písemné smlouvy na nákup lesních strojů žalobce a žalovaná 2. neuzavřeli. Existovali mezi nimi vztahy z pozice žalobce jako klienta a žalované 2. jako banky, a to ze dvou smluv o běžném účtu. Součástí těchto smluv nebyl žádný závazek žalované 2. poskytnout žalobci poradenství ve věcech týkajících se jeho podnikatelské činnosti. Existence mandátní smlouvy byť uzavřené per actum cuncludentiam nebylo prokázáno.

13. Pokud jde o žalovanou 1., uzavření mandátní smlouvy nebylo rovněž prokázáno. Žalovaná 1. žalobci ničeho nezprostředkovala. Nabídla mu formu možného financování nákupu poptávané lesní techniky. V komunikaci mezi ní a žalobcem se objevuje označení Splátkový prodej ještě před tím, než se žalobce seznámil s odpovědným pracovníkem žalované 1., svědkem [Anonymizováno]. Sám žalobce se dostal pod časový tlak, když Ks1 a Ks2 uzavřel, aniž měl písemný příslib úvěru a měl zaplatit kupní cenu do 30. 6. 2006, tedy do jednoho měsíce od podpisu Ks2, aniž by penězi na úhradu disponoval. Nicméně v daný moment měl dosti času pro vypsání nového výběrového řízení, obstarání si jiného financujícího subjektu, což neučinil. Případně mohl sám trvat na uzavření jiné smlouvy.

14. Pokud žalobce namítal neplatnost smlouvy Ks3 pro rozpor s § 37 odst. 2 o. z., když tvrdil, že on sám nabyl vlastnické právo k oběma strojům na základě uzavřené Ks1 a Ks2, nejedná se o neplatnost smluv. Mohlo by zakládat možnou náhradu škody, nikoli proti žalovaným, ale proti prodávajícímu RLT.

15. Rovněž antidatace smluv neznamená neplatnost bez dalšího. Rozdíl v datech je pouhé tři dny, kdy nenastala žádná významná skutečnost, ovlivňující obsah závazku.

16. Nepřípadné jsou rovněž zmínky žalobce, naznačující neplatnost Ks3 kvůli tomu, že byla podepsána svědkem Pacholíkem a až následně se u podpisu žalovaného 1. objevila i verze s podpisem ředitelky regionální pobočky, která jediná mohla takovou smlouvu podepisovat. Jmenovaný jednal za žalovanou 1. podle § 15 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 20 odst. 2 věta první a § 33 odst. 1 věta první a druhá, odst. 2 o. z.

17. V řízení bylo bezpečně prokázáno (svědek Klásek), že žalobce věděl nejen o uzavření Ks2, ale i o kupní smlouvě uzavřené mezi prodávajícím RLT a žalovanou 1. jako kupujícím. Podle svědka došlo k dohodě všech zúčastněných o nahrazení Ks1 a Ks2 novými ujednáními. Bez uvedeného povědomí je jen těžko představitelné, že by svědek [Anonymizováno] bez pokynu žalobce přepisoval faktury původně vystavené na žalobce jako kupujícího a uzavíral kupní smlouvu se svědkem [Anonymizováno] zastupujícího žalovanou 1., kdyby jej viděl poprvé v životě, když žalobce teprve před podpisem smlouvy mu jej představil. Z uvedeného není zřejmé, jak byl žalobce uváděn v omyl podle § 49a obč. zák. a v čem by jednání obou žalovaných mělo být v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle § 265 obch. zák.

18. Soud prvního stupně ještě uzavřel, že 25. 5. 2006 si žalobce vybírá dodavatele strojů v předepsaném výběrovém řízení. Činí tak bez součinnosti žalovaných a do šesti dnů uzavírá Ks1 a Ks2. Na komplikovaná jednání se žalovanými o způsobu financování neměl zjevně dostatek času. Projev vůle žalované 1. je zcela jasný, předložila žalobci smlouvu na splátkový prodej, ve které ona vystupuje jako prodávající. Žalobce nebyl nijak nucen Ks3 podepisovat. Nicméně tak učinil s ohledem na blížící se termín proplacení dotace 30. 6. 2006.

19. Po vyhodnocení doplněného dokazování Etickým kodexem zaměstnanců skupiny ČS nebylo shledáno porušení tohoto kodexu. Žalovaná 1. po dohodě se žalobcem a [Anonymizováno] jednajícím za prodávajícího RLT uzavřela Ks3. Žalobci ničeho nezatajila, poskytla mu úplnou informaci o obsahu smlouvy, kterou žalobce dobrovolně uzavřel.

20. V další části odůvodnění zhodnotil soud prvního stupně naplnění předpokladů pro náhradu škody podle § 373 obch. zák. a neshledal jejich naplnění ani u jedné ze žalovaných. Základními předpoklady, které musí existovat kumulativně, (absence byť jednoho z nich má za následek neexistence nároku na náhradu škody) pro vznik odpovědnostního vztahu jsou vznik škody (majetkové újmy vyčíslitelné v penězích) vztah příčinné souvislosti mezi oběma a absence okolností vylučujících odpovědnost, protiprávní jednání škůdce. Uvedené nebylo naplněno ani u žalované 1., která nabídla žalobci uzavření smlouvy, nabídku žalobce akceptoval, aniž by byl k přijetí návrhu nucen. Zkoumat podmínky dotačního řízení nad rámec dokladů, které žalobce předložil, nebyla žalovaná 1. shodně se žalovanou 2. povinna zkoumat. Z uvedeného je zřejmé, že nebylo shledáno ani žalobcem tvrzené porušení prevenční povinnosti předcházet škodám podle § 415 o. z. žalovanými.

21. Absentuje i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a neposkytnutí dotace, resp. ziskem tvrzeně žalobci ušlým. Příčinou neproplacení dotace nebylo uzavření Ks3, na jejímž sjednání se rovným dílem podíleli žalobce a žalovaná 1., ale nedodržení Pravidel ze strany žalobce, jež na osobu žalované 1. nevypsal výběrové řízení podle ZVM. Jeho vypsání bylo povinností žalobce nikoli žalovaných. Ani jedna ze žalovaných nebyla povinna se žalobcem smlouvu zavřít. Nedošlo-li by ke sjednání Ks3, ani žádné smlouvy, žalobce by nebyl schopen dostát svých závazků v dotačním řízení. V takovém případě by nebyl schopen do 30. 6. 2006 podat úspěšnou žádost o proplacení dotace, když proplacení kupní ceny bylo podmínkou pro její proplacení, stejně jako dodržení termínu 30. 6. 2006, byť by disponoval uzavřenými smlouvami Ks1 a Ks2. Vzhledem k tomu, že nebylo splněno porušení povinnosti žalovanými a příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a vznikem škody, nebylo třeba se zabývat výši škody, která byla žalovanými zpochybňována.

22. O náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

23. Proti rozsudku se ve lhůtě stanovené zákonem odvolal žalobce (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Namítl nepřezkoumatelnost rozsudku, když soud nevyhodnotil všechny důkazy, které provedl v řízení v souvislosti s tvrzeními žalobce. Jednotlivé důkazy žalobce v odvolání vyjmenoval (výpis z běžného účtu č. 1821492 žalované 1. z období 17. - 20. 6. 2006 vedeného žalovanou 2., splátkový kalendář ke Ks3, faktury č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vystavené prodávajícím RLT údajně dne 31. 5. 2006 a splatné do 30. 6. 2006, smlouvy o běžném účtu, kterými žalovaná 2. zřídila žalobci účet č. [č. účtu] a dále jemu podřazené účty č. [č. účtu] a [č. účtu] ze dne 6. 4. 2005, technické průkazy k posuzované lesní technice, ve kterých je žalobce veden jako vlastník - kolonka C.2.1 a C.2.2. nikoli jako provozovatel). Žalobce namítl nesprávná skutková zjištění. Zpochybnil závěr soudu o tom, že žalovaná 2. odmítla nákup lesní techniky financovat hned zpočátku jednání se žalobcem. Žalobce potvrdil uzavření Ks3. Zásadní je podle něj souvislost uzavření Ks3 s uzavřením kupní smlouvy mezi prodávajícím RLT a žalovanou 1. (dále označované jako Ks4 a Ks5) u jejichž uzavření nebyl žalobce přítomen. Protože smlouva o splátkovém prodeji (Ks3) obsahuje ujednání o tom, že žalovaná 1. převádí na žalobce vlastnické právo ke stejným strojům s tím, že na něj přejde převzetím a zaplacením první splátky kupní ceny dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalobce splátkový kalendář vnímal v souladu s ujištěními pana [Anonymizováno] jako finanční nástroj pro zajištění prostředků na financování strojů lesní techniky, který je v souladu podmínkami dotace. Poopravuje postup při vystavení faktur a vyhotovení leasingových smluv. Žalobce tvrdí, že mu nebyl ani zřejmý stav, že podpisem Ks3 jsou nahrazeny Ks1 a Ks2. Podstatné pro něj bylo, že podpisem Ks3 zůstal vlastníkem lesní techniky a měl zajištěny finanční prostředky na úhradu kupní ceny lesní techniky. Sporoval závěr soudu o tom, že podepsal Ks1 a Ks2, aniž by měl zajištěny finanční prostředky na nákup lesní techniky a tudíž on sám věděl, že nebude moci vystavené daňové doklady se splatností do 30. 6. 2006 uhradit. Žalobce měl příslib žalované 1. a sám soud dovodil, že k dohodě o financování došlo před podpisem Ks1 a Ks2. Zpochybnil závěr soudu prvního stupně o tom, že v řízení nebyl, vyjma účastnické výpovědi žalobce, proveden jediný jednoznačný důkaz vypovídající o tom, že by odpovědnost za volbu vhodného a Podmínkám a Pravidlům odpovídajícího způsobu financování přešla na žalované. Nesplnění Podmínek nelze přičítat k tíži žalobce, správný postup by mohl žalobce nastavit, pokud by byl žalobce informován, z jakého účtu budou prostředky převedeny. Neměl důvod se domnívat, že účet bude veden na jméno žalované 1., když po podpisu Ks3 byl žalobce vlastníkem lesní techniky a pan Pacholík nepředložil žádné dokumenty, které by měl podepsat prodávající RLT. Žalobce namítl i nesprávné právní posouzení věci. Kdy odkazuje na možnost použití § 5 zákona č. 89/2012 Sb. namítl i nedostatek poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Uplatnil právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Navrhl změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podáním ze dne 9. 1. 2023 žalobce ještě doplnil své odvolání s tím, že rozsudek soudu prvního stupně napadl v celém rozsahu včetně opravovaného změní. Doplnil svůj pohled na právní posouzení věci a nesprávný závěr soudu prvního stupně, co se právního posouzení týká. Tvrdil opakovaně, že žalované porušily svou prevenční povinnost podle § 415 o. z. ve spojení s § 5 NOZ, když jako finanční produkt doporučily splátkový prodej s tím, že je v souladu s dotačními podmínkami, případně neupozornily, že tento aspekt vůbec neposuzují.

24. K odvolání žalobce se písemným podáním ze dne 13. 7. 2022 vyjádřila žalovaná 1. Vyjadřuje se k námitce opomenutých skutečností nebo důkazů, nesprávným skutkovým zjištěním, nesprávnému právnímu posouzení věci, nesplnění poučovací povinnosti soudem a nákladům řízení. Navrhuje potvrzení napadeného rozsudku a uplatnila právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

25. Žalovaná 2. se k odvolání žalobce písemně vyjádřila podáním ze dne 7. 7. 2022. Tvrzení žalobce zásadně odmítá. Na rozdíl od něj je přesvědčena o správnosti postupu soudu prvního stupně, když řádně přihlédl ke všem tvrzením a předloženým důkazům. Žalovaná 2. setrvala na svém tvrzení o tom, že ve vztahu k žalobci nebyla v žádném vztahu, který by mohla v souvislosti s projednávanou věcí porušit. Navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

26. Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle § 201, § 205, § 214 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

27. Žalobce v odvolání napadá rozsudek soudu prvního stupně a tvrdí, že soud prvního stupně nezohlednil tvrzené skutečnosti a důkazy, jeho rozhodnutí není správné po stránce skutkové ani právní.

28. Předmětem sporu byl žalobcem uplatněný nárok na zaplacení 13 287 702 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobce tvrdil, že škoda je tvořena částkou 5 883 000 Kč (neposkytnutá dotace) a 7 404 702 Kč (ušlý zisk žalobce z projektu, který v případě poskytnutí dotace by byl ziskový nikoli ztrátový). V podrobnostech žalobce odkázal na příslib poskytnutí dotace Státním zemědělským investičním fondem při dodržení Pravidel a Podmínek pro její poskytnutí. V souladu s vypsanými Pravidly žalobce uzavřel dvě kupní smlouvy s prodávajícím RLT (vítěz výběrového řízení). Na žalované se žalobce postupně obrátil za účelem zajištění profinancování projektu žalobce (nákup strojů a zařízení na zpracování dřeva) shora uvedeného, s důrazem na to, že na daný projekt má být poskytnuta dotace ve výši 5 883 000 Kč. Žalovaná 2. neměla zájem a zprostředkovala kontakt na žalovanou 1. Žalobce tvrdil, že žalované zvolily jako způsob profinancování formu splátkového prodeje. V rámci zvoleného způsobu profinancování žalovaná 1. uzavřela smlouvu s prodávajícím RLT a tím se stala vlastníkem předmětného zařízení namísto žalobce. Žalobce pak následně uzavřel se žalovanou 1. kupní smlouvu na splátkový prodej. Tímto postupem žalované 1. a žalované 2., která celou finanční transakci zprostředkovala, byla porušena Pravidla pro čerpání dotace a žalobci tato nebyla poskytnuta s tím, že uzavřel kupní smlouvu nikoli se subjektem, který byl vybrán na základě veřejné soutěže (prodávající RLT) a zároveň úhrada za nákup zařízení nebyla poskytnuta vítězi výběrového řízení (RLT), tedy prodávajícímu, nýbrž žalované 1.

29. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování. Dokazování bylo soudem prvního stupně, po zrušení věci soudem dovolacím, doplněno podle pokynu dovolacího soudu v celé šíři. Byly provedeny veškeré důkazy, jak byly v řízení navrhovány. Odvolací soud proto dokazování neopakoval, ani nedoplňoval. Ztotožnil se zcela jak s procesním postupem soudu prvního stupně, tak i s jeho závěry, jak skutkovými, tak i právními.

30. Odvolací soud nejprve vyhodnotil námitku žalobce, že rozsudek soudu prvního stupně je zmatečný a nepřezkoumatelný. Nejedná se o námitku důvodnou. Již jednou se odvolací soud v průběhu řízení k předmětné problematice vyjádřil a setrval na svém závěru i v novém odvolacím řízení. Především je třeba zdůraznit, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně umožnilo žalobci jako odvolateli použít řádně formulované odvolací důvody, pro které byl z jeho strany rozsudek jako nesprávný napaden. Z tohoto pohledu je zcela zjevné, že rozsudek, resp. jeho odůvodnění bylo pro žalobce srozumitelné. Připomenout je třeba, že i kdyby rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na řádné odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, když případné nedostatky odůvodnění nejsou na újmu uplatnění práv odvolatele, což jak shora již uvedeno v dané věci nenastalo.

31. Pokud je soudu prvního stupně žalobcem vytýkáno, že provedl v řízení řadu důkazů, kterými se dále nezabýval, tak ani tato námitka nebyla odvolacím soudem shledána důvodná. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na § 132 o. s. ř., podle kterého důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se takový postup podává. Soud prvního stupně provedl veškeré důkazy v řízení navržené, shora uvedeným postupem je zhodnotil, shromáždil skutková zjištění ze všech provedených důkazů a učinil závěr o nedůvodnosti nároku žalobce, který odpovídá zjištěním a je formulován do logických výstupů, které vystihují podstatu sporu, jak byla zachycena v tvrzeních žalobce a vyjádřeních žalovaných. Rozhodnutí má vnitřní logiku a vystihuje bez pochybností sled událostí při zajištění financování nákupu strojů pro žalobce dle jeho výběru. Rozsudek jako celek bez pochyby obstojí. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění i z důkazů, jak jsou uvedeny žalobcem na straně 3 jeho odvolání a začlenil je, jak shora již uvedeno do svých úvah. Skutečnost, že je vyhodnotil rozdílně od náhledu žalobce, jednak nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a dále nelze dojít k závěru o opomenutých skutečnostech či důkazech.

32. Pokud jde o nárok, jak byl ze strany žalobce uplatněn, jedná se o nárok z titulu náhrady škody, která měla žalobci vzniknout v důsledku porušení povinností žalovanou 1. a 2. Porušení povinnosti žalovaných mělo spočívat v nevhodně zvoleném finančním produktu, který měl sloužit k profinancování zařízení, které si žalobce zvolil a na jehož zakoupení měla být poskytnuta dotace, při dodržení Pravidel a Podmínek ohledně jejich koupě a financování.

33. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posuzoval projednávanou věc zejména podle § 261 odst. 2, § 373 obch. zák., když rozhodné skutečnosti, ze kterých je dovozována povinnost žalovaných k náhradě škody, nastaly v roce 2006. Dílčí sporné skutečnosti (vznik mandátních či příkazních smluv, jednání za žalovanou 1. a 2., neplatnost kupních smluv) posuzoval zejména podle § 766 odst. 1 obch. zák., § 15 odst. 1 a 2 obch. zák. ve spojení s § 20 odst. 2 věty první obč. zák., § 34, § 35, § 37 odst. 2, § 49a obč. zák.

34. Základem pro úspěšné vymáhání pohledávky z titulu náhrady škody je splnění předpokladů, jak je uvedeno v § 373 obch. zák., podle kterého, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vtahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

35. Základními předpoklady, které musí existovat kumulativně (absence byť jen jednoho z nich má za následek neexistenci nároku na náhradu škody) pro vznik nároku na náhradu škody jsou vznik škody (majetková újma vyčíslitelná v penězích) porušení povinnosti, vztah příčinné souvislosti mezi oběma a absence okolností vylučujících odpovědnost.

36. Pro přehlednost rozhodnutí na tomto místě odůvodnění odvolací soud ještě jednou shrnuje skutkové okolnosti a podstatu sporu. Žalobce požádal SZIF o poskytnutí dotace na projekt nákupu harvestru a dopravních technologií. Ta mu byla přislíbena. Žalobce řešil způsob financování, kdy dle Podmínek uspořádal výběrové řízení na dodavatele technologie, které vyhrála společnost RLT jako prodávající. Žalobce se obrátil na banku, u níž měl veden účet, tedy na žalovanou 2. Zaměstnanec žalované 2. doporučil žalobci kontaktovat zástupce žalované 1., kterého žalobci doporučil pro zjištění možnosti způsobu financování. Na základě jednání mezi zaměstnancem žalované 1. a žalobcem došlo k uzavření smlouvy o splátkovém prodeji ze dne 31. 5. 2006. Již před tímto datem dne 26. 5. 2006 byla uzavřena smlouva mezi žalobcem a prodávajícím RLT ohledně harvestoru a dne 31. 5. 2006 byla uzavřena smlouva mezi jmenovanou společností a žalobcem ohledně zbývajícího lesního zařízení. Dne 31. 5. 2006 byla uzavřena smlouva mezi prodávajícím RLT a žalovanou 1. o prodeji lesní techniky žalované 1. za účelem dalšího prodeje splátkovým prodejem žalobci. Žalobce v listopadu 2006 požádal o poskytnutí dotace, tato nebyla proplacena a bylo mu oznámeno, že dotaci proplacenu nedostane, neboť porušil Podmínky pro přiznání dotace a to tím, že nekoupil stroj od společnosti, jež byla vybrána na základě výběrového řízení a dále že prostředky na zakoupení stroje nebyly z účtu, který dle dotačních podmínek měl být transparentní a toliko k tomuto účelu zřízen.

37. Ve shodě se soudem prvního stupně lze konstatovat, aniž by byla blíže posuzována výše škody, že žalobci tato mohla vzniknout, a to tím, že musel na koupi zařízení vynaložit vyšší finanční částku, než kdyby došlo k poskytnutí dotace. V případě, že by byla dotace poskytnuta, mohl finanční prostředky použít jako investici v rámci svého podnikání a docílit zisku.

38. Dalšími nezbytnými podmínkami pro důvodnou žalobu z titulu náhrady škody je porušení povinnosti a příčinná souvislost mezi konkrétním porušením povinnosti a vznikem škody. Odvolací soud se při posouzení naplnění těchto předpokladů zcela ztotožnil se soudem prvního stupně a jeho závěry.

39. Pokud jde o žalovanou 1. a případné porušení povinností ve vztahu k žalobci nebylo prokázáno, že by žalobci poskytovala jakékoli poradenství na základě uzavřené smlouvy mandátní či na základě jiné kombinace smlouvy příkazního typu. Žalovaná 1. žalobci ničeho nezprostředkovala, nestala se nikdy jeho poradcem ve věci poskytnutí dotace. Uvedené je základem pro posouzení existence porušení jejích povinnosti. Žalovaná 1. nabídla žalobci formu možného financování nákupu poptávané lesní techniky. V komunikaci mezi ní a žalobcem se objevuje označení Splátkový prodej ještě před tím, než se žalobce seznámil s odpovědným pracovníkem žalované 1.(svědkem Pacholíkem). Žalobce byl v časové tísni, když Ks1 a Ks2 uzavřel, aniž měl písemný příslib úvěru a kupní cenu měl zaplatit do 30. 6. 2006, tedy do jednoho měsíce od podpisu smluv, aniž by penězi na úhradu disponoval. Jestliže tedy měl od žalované 1. přislíbeno financování nákupu vybrané techniky, což měl, a to včetně jasně formulovaného smluvního podkladu, bylo na něm, aby zajistil dodržení Pravidel a Podmínek pro poskytnutí dotace. Mohl například, jak správně dovodil soud prvního stupně, vypsat nové výběrové řízení, obstarat si jiný financující subjekt, případně trvat na uzavření jiného typu smlouvy, což neučinil. K pochybení došlo naopak na straně žalobce, který si byl nebo měl být vědom Pravidel a Podmínek, které musí dodržet pro poskytnutí dotace, věděl tedy, že žalovaná 1. nemůže být vlastníkem zařízení, není-li vybrána výběrovým řízením. Splnění takové povinnosti nelze přenášet v rámci náhrady škody na žalovanou 1. Z uvedeného není možné dojít k závěru o porušení povinností žalované 1., v jejímž důsledku by nebyla žalobci poskytnuta předmětná dotace.

40. Pokud jde o žalovanou 2., odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o případném porušení povinností žalovanou 2. Žalobce ve vztahu k žalované 2. tvrdil porušení povinnosti z uzavřené smlouvy příkazního typu, která v sobě obsahuje prvky smlouvy mandátní a smlouvy o obstarání věci. Nade vši pochybnost bylo v řízení prokázáno, že písemné smlouvy na nákup lesních strojů žalobce a žalovaná 2. neuzavřeli. Existovali mezi nimi vztahy pouze z pozice žalobce jako klienta a žalované 2. jako banky, a to ze dvou smluv o běžném účtu. Součástí těchto smluv nebyl žádný závazek žalované 2. poskytnout žalobci poradenství ve věcech týkajících se jeho podnikatelské činnosti. Existence mandátní smlouvy byť uzavřené per actum cuncludentiam nebyla prokázána. Žalovaná 2. prostřednictvím svého zaměstnance [tituly před jménem] Henycha pouze zkontaktovala žalobce se zástupcem žalované 1. ve věci možnosti profinancování nákupu zařízení. Sama o takové financování neměla zájem. Žalovaná 2. neovlivňovala výběr finančního produktu, když k jeho výběru došlo na základě jednání žalobce a žalované 1. Zjištěno nebylo, že by předmětem právních vztahů mezi žalobcem a žalovanou 2. bylo poskytování finančního poradenství ohledně poskytování dotací. Zjištěno bylo, že ze strany žalované 2. byla poskytnuta pouze informace týkající se finančních produktů žalované 1. a vedení účtu, který měl žalobce u žalované 2. založen. Z uvedeného není možné dojít k závěru o porušení povinností žalované 2., v jejímž důsledku by nebyla žalobci poskytnuta předmětná dotace.

41. Pokud tedy nebylo zjištěno porušení povinnosti na straně žalovaných, nelze konstatovat ani příčinnou souvislost mezi případným vznikem škody a jednáním žalovaných. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a neposkytnutím dotace, respektive ziskem ušlým žalobci by zcela absentovala i proto, že příčinou neproplacení dotace nebylo uzavření Ks3 (tedy kupní smlouvy, na základě které se žalovaná 1. stala vlastníkem zařízení), na jejímž sjednání se rovným dílem podíleli žalobce a žalovaná 1., ale nedodržení Pravidel ze strany žalobce, jež na osobu žalované 1. nevypsal výběrové řízení podle ZVM. Jeho vypsání bylo povinností žalobce nikoli žalovaných. Navíc ani jedna ze žalovaných nebyla povinna se žalobcem smlouvu uzavřít. Nedošlo-li by ke sjednání Ks3, ani žádné jiné smlouvy, žalobce by nebyl schopen dostát svých závazků v dotačním řízení. V takovém případě by nebyl schopen do 30. 6. 2006 podat úspěšnou žádost o proplacení dotace, když proplacení kupní ceny bylo podmínkou pro její proplacení, stejně jako dodržení termínu 30. 6. 2006, byť by disponoval uzavřenými smlouvami Ks1 a Ks2. Z tohoto pohledu je pak bez významu platnost kupní smlouvy označené jako Ks3. I kdyby předmětná smlouva byla neplatná, ať již z jakéhokoli důvodu, nejednalo by se o žalobcem tvrzené porušení povinnosti žalovaných, tedy porušení Pravidel a Podmínek pro poskytnutí dotace, když k poradenství v uvedeném rozsahu se žalované nikdy smluvně nezavázaly. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006 je proto nevýznamný.

42. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno porušení povinnosti žalovanými a příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a vznikem škody, nebylo třeba se zabývat výši škody, která byla žalovanými zpochybňována.

43. Ve vztahu k dalším dílčím námitkám žalobce odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že se jedná o námitky nedůvodné, bez významu na výsledek řízení. Pokud jde o povědomost žalobce o celém smluvním postupu, jak byl v řízení prokázán, není pochyb, že žalobce věděl o kupní smlouvě uzavřené mezi prodávajícím RLT a žalovanou 1. jako kupující. Podle svědka Kláska došlo k dohodě všech zúčastněných o nahrazení Ks1 a Ks2 novými ujednáními. Bez uvedeného povědomí je jen těžko představitelné, že by svědek Klásek bez pokynu žalobce přepisoval faktury původně vystavené na žalobce jako kupujícího a uzavíral kupní smlouvu se svědkem Pacholíkem zastupujícím žalovanou 1., kdyby jej viděl poprvé v životě s tím, že mu jej žalobce bezprostředně před podpisem smlouvy představil. Z uvedeného nelze dovodit uvedení žalobce v omyl podle § 49a obč. zák. a naplnění podmínek pro jednání obou žalovaných v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle § 265 obch. zák.

44. Soud prvního stupně ještě ze skutkových zjištění správně dovodil, že 25. 6. 2006 žalobce vybírá dodavatele strojů v předepsaném výběrovém řízení, činí tak bez součinnosti žalovaných a do šesti dnů uzavírá Ks1 a Ks2. Na komplikovaná jednání se žalovanými o způsobu financování neměl zjevně dostatek času. Projev vůle žalované 1. byl zcela jasný, předložila žalobci smlouvu na splátkový prodej, ve které ona vystupuje jako prodávající. Žalobce nebyl nijak nucen Ks3 podepisovat. Nicméně tak učinil s ohledem na blížící se termín proplacení dotace 30. 6. 2006.

45. Po vyhodnocení doplněného dokazování Etickým kodexem zaměstnanců skupiny ČS nebylo shledáno porušení tohoto kodexu. Žalovaná 1. po dohodě se žalobcem a Miroslavem Kláskem jednajícím za RLT uzavřela Ks3. Žalobci ničeho nezatajila, poskytla mu úplnou informaci o obsahu smlouvy, kterou žalobce dobrovolně uzavřel.

46. Pokud jde o námitku neplatnosti kupních smluv uzavřených mezi žalovanou 1. a prodávajícím RLT a mezi žalovanou 1. a žalobcem, pak odvolací soud setrval na svém závěru o tom, že i kdyby se jednalo o smlouvy neplatné, žalobci by nevznikla škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalované 1., když důvodem pro neposkytnutí dotace byly shora již uvedené skutečnosti.

47. Pokud žalobce namítal neplatnost smlouvy Ks3 pro rozpor s § 37 odst. 2 o. z., když tvrdil, že on sám nabyl vlastnické právo k oběma strojům na základě uzavřené Ks1 a Ks2, nejedná se o neplatnost smluv. Mohlo by zakládat možnou náhradu škody, nikoli proti žalovaným, ale proti RLT.

48. Rovněž antidatace smluv neznamená neplatnost bez dalšího. Rozdíl v datech je pouhé tři dny, kdy nenastala žádná významná skutečnost, ovlivňující obsah závazku.

49. Nepřípadné jsou rovněž zmínky žalobce, naznačující neplatnost Ks3 kvůli tomu, že byla podepsána svědkem Pacholíkem a až následně se u podpisu žalovaného 1. objevila i verze s podpisem ředitelky regionální pobočky, která jediná mohla takovou smlouvu podepisovat. Jmenovaný jednal za žalovanou 1. podle § 15 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 20 odst. 2 věta první a § 33 odst. 1 věta první a druhá, odst. 2 o. z.

50. Pokud žalobce v odvolání ještě namítal nedostatek poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. odvolací soud uvádí, že vzhledem k délce řízení a komplexně zjištěnému skutkovému stavu projednávané věci (provedeny byly veškeré důkazy, jak byly žalobcem v průběhu řízení navrhovány) nelze ani předpokládat, že by byly z jeho strany další důkazy navrženy. Žalobce provedení dalších důkazů, které by případně v odvolání označil, nenavrhl. Pouze formálně namítl nedostatek procesního poučení. V této souvislosti ještě odvolací soud doplňuje, že pokud soud prvního stupně neučinil z některých důkazů (jak vytýkáno žalobcem v článku II.1 odvolání) žádná pro věc zásadní zjištění, pak je třeba odkázat na vyhodnocení takových důkazů, kdy soud prvního stupně uvedl, že z obsahu takových důkazů nebyla učiněna zjištění, která by mohla ovlivnit výsledek řízení, tedy nedůvodnost nároku žalobce na náhradu škody.

51. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve znění doplňujícího rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

52. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl v odvolacím řízení úspěch s podaným odvoláním a žalované 1. a 2. náleží právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná 2. se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala. Náklady žalované 1. se sestávají z odměny za právní zastoupení žalované 1. advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu dne 21. 2. 2023) po 49 620 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177 / 1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 20 966,40 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 120 806,40 Kč je žalobce povinen zaplatit žalované 1. k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).