o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 2021, č. j. 39 Cm 90/2017-375

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 29. 6. 2015.

Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 10. 2017, č. j. 39 Cm 90/2017-25, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky.

Podáním ze dne 5. 2. 2020 oznámil žalobce soudu prvního stupně „částečné zpětvzetí žalovaného nároku na celkovou nově požadovanou sníženou částku ve výši 195 808 Kč“ z „původně žalované částky 357 165 Kč“. Rozsah částečného zpětvzetí žalobce upřesnil při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 13. 7. 2020, kdy výslovně uvedl, že zpětvzetí návrhu nevychází z částky 250 000 Kč, nýbrž z částky 357 165 Kč, a že ve vztahu k nároku ze směnky jsou předmětem zpětvzetí nároky vycházející původně z kauzálních pohledávek v částkách 22 160 Kč, 21 123 Kč a 10 909 Kč (tj. celkem 54 192 Kč). Soud prvního stupně úkon částečného zpětvzetí vyhodnotil tak, že žaloba byla vzata zpět pouze v rozsahu jistiny ve výši 54 192 Kč, a v této části řízení zastavil usnesením ze dne 4. 3.2021, č. j. 39 Cm 90/2017-375.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že řízení bude zastaveno do částky 161 357 Kč. Uvedl, že žalobce ponížil nároky ze směnky o tuto částku, v důsledku čehož je nutno ponížit a „zastavit žalobu“ do celé v návrhu zpětvzetí uplatněné částky bez ohledu na skutečnost, že si žalobce neustále navyšuje údajnou dlužnou sumu o další smyšlené nároky, které měly splatnost po splatnosti směnky. Podle žalovaného je namístě řízení zastavit do celkové žalobcem navržené částky 161 357 Kč bez ohledu na jeho matoucí požadavek, kdy do směnečného řízení a do směnky si uplatňuje nároky, které směnka krýt nemohla.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

V souladu s ustanovením § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. V souladu s ustanovením 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

Odvolací soud konstatuje, že z obsahu částečného zpětvzetí žaloby jednoznačně plyne, že žalobce projevil vůli vést nadále směnečné řízení o zaplacení jistiny ve výši 195 808 Kč a ve zbývajícím rozsahu jistiny (54 192 Kč) již na žalobě netrval a v této části ji vzal zpět, jak upřesnil v průběhu jednání před soudem prvního stupně dne 13. 7. 2020. Pokud žalobce v souvislosti s částečným zpětvzetím zmínil částku 161 357 Kč, je zřejmé a nepochybné, že mylně vycházel z tvrzené „kauzální pohledávky ve výši 357 165 Kč“, jež však není předmětem sporu, a nikoli z předmětu sporu o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 250 000 Kč. Pokud soud prvního stupně vycházel z částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 54 192 Kč, postupoval správně a ve shodě s vůlí žalobce pokračovat v řízení o zaplacení zbývající části jistiny ve výši 195 808 Kč.

Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správně potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. bude na soudu prvního stupně, aby neopomenul rozhodnout o částečném zrušení směnečného platebního rozkazu v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, když se tak nestalo výrokem napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o námitkách žalovaného.