o zaplacení 2 712 563,15 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2021, č. j. 7 Cm 263/2014-451

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 11. 2. 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-19 ve znění opravného usnesení z 13. 5. 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-27 (výrok I.), ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), žalovanému 2. uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů námitkového řízení částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a dále mu uložil povinnost zaplatit ČR – Městskému soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku 20 044 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. V odůvodnění uvedl, že usnesením z 31. 10. 2014, č. j. 7 Cm 263/2014-14, které nabylo právní moci dne 9. 12. 2014, bylo řízení mezi právním předchůdcem žalobce a původně žalovaným 1. [Anonymizováno] (dále jen [Anonymizováno]) zastaveno. Dne 11. 2. 2015 byla směnečným platebním rozkazem výše uvedeným uložena původně žalovaným 2., 3. (nyní žalovaní 1., 2.) povinnost zaplatit společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 2 712 563,15 Kč s 6% úrokem z částky 2 728 268,72 Kč od 12. 4. 2014 do 9. 6. 2014, z částky 2 716 445,60 Kč od 10. 6. 2014 do 10. 8. 2014, z částky 2 712 563,15 Kč od 11. 8. 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 9 094 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 136 083 Kč. Usnesením z 19. 1. 2016 výše uvedeným pak došlo k opravě písařské chyby, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze k odvolání původně žalovaného 3., potvrzeno usnesením z 19. 1. 2016, č. j. 5 Cmo 316/2015-57. Usnesením z 26. 6. 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-46 byla připuštěna záměna na straně žalobce v důsledku indosace sporné směnky.

3. Ve včas podaných námitkách žalovaný 1. namítl, že směnka byla vystavena ve formě blankosměnky, u které absentoval údaj splatnosti a směnečné sumy. Měla zajištovat případný budoucí závazek Krystal ze smlouvy o úvěru. Žalobce směnku vyplnil v rozporu s vyplňovacím prohlášením, uplatňuje se více, než je nárok. Závazek, který měla směnka zajistit, zanikl splněním. On sám přestal mít vliv na plnění závazků Krystal k 13. 9. 2011 a za jejich splnění tak od 14. 9. 2011 neodpovídá. Závazek uplatněný v tomto řízení nemohl vzniknout v požadovaném rozsahu. Vyplněné datum splatnosti je v rozporu s ujednáním obsaženým v kauzálním vztahu.

4. Žalovaný 2. v námitkách uvedl, že směnka byla vystavena ve formě blankosměnky, kdy jako směneční rukojmí byli uvedeni žalovaní. On sám není směnkou vázán, neboť tato byla vystavena k zajištění pohledávek banky za Krystal jako výstavcem směnky ze smlouvy o úvěru z 14. 2. 2007. Dlužník udělil bance právo doplnit chybějící údaje o směnečné sumy a data splatnosti tehdy, jestliže marně uplyne termín splatnosti jakékoliv pohledávky banky vzniklé na základě smlouvy o úvěru, či v přímé souvislosti s ní, nebo tehdy, když nastanou účinky prohlášení konkurzu na majetek dlužníka. Žalovaný 2. neudělil vyplňovací právo bance, to nelze dovozovat z prohlášení „s obsahem dohody souhlasíme“ opatřeného jeho údajným podpisem. Jiná dohoda o vyplnění blankosměnky z jeho strany neexistovala, a to ani konkludentní. Pokud by listinu skutečně podepsal, byl by vázán pouze v rozsahu této původní listiny. S bankou nejednal ohledně uzavření dohody o vyplnění blankosměnky ani o smlouvě o úvěru, nejednal ani za dlužníka jako výstavce směnky. Pokud by se na směnce nacházel jeho podpis, pak tento byl na listinu umístěn bez jakékoliv znalosti věci a právních vztahů mezi bankou a dlužníkem ze smlouvy o úvěru. Popřel pravost podpisu na směnce a dohodě o vyplňovacím právo směnečném. Za [Anonymizováno] s bankou vše vyřizoval žalovaný 1. Prokázat pravost jeho podpisu na směnce je povinností žalobce. K vyplnění blankosměnky došlo pravděpodobně 11. 4. 2014, nejpozději 6. 5. 2014, kdy banka odeslala dopisy k zaplacení směnky. V té době nebyly splněny předpoklady pro její vyplnění. Účinky konkurzu prohlášeného na [Anonymizováno] nastaly k 12. 2. 2015. K datu, kdy banka vyplnila datum splatnosti, marně neuplynul termín splatnosti pohledávky banky. Úvěr, který byl zajištěn směnkou, byl sjednán jako kontokorentní s výší úvěrového limitu, který se měnil uzavíranými dodatky. Ten byl poskytován formou napojení na běžný účet dlužníka, až do maximální výše sjednaného úvěru. Poskytnutý úvěr měl dlužník povinnost vrátit bance ke dni splatnosti úvěru. Pokud k 6. 2. 2014 nedošlo k ukončení úvěrové smlouvy a nedošlo k podání výpovědi ze strany banky nebo dlužníka, nemohla uplynout ještě k 11. 4. 2014. Právní předchůdce žalobce tak nebyl oprávněn k doplnění blankosměnky.

5. V řízení bylo prokázáno, že Krystal vystavil v Praze dne 14. 2. 2007 vlastní směnku, kterou se zavázal zaplatit na řad [Anonymizováno] dne 11. 4. 2014 směnečný peníz ve výši 2 728 268,72 Kč u [Anonymizováno], [Anonymizováno], opatřené doložkou bez protestu, kterou jako směneční rukojmí podepsali oba žalovaní. Směnka zajišťovala závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 2. 2007 mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejímž předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru do výše 2 000 000 Kč, v jejímž čl. II odst. 3 bylo sjednáno vrácení úvěru ke dni konečné splatnosti úvěru dle čl. V odst. 2 smlouvy. V něm pak bylo sjednáno ukončení smlouvy písemnou výpovědí bez udání důvodu s tříměsíční výpovědní dobou počínající běžet následující den po doručení výpovědi druhé straně. Dodatkem č. 7 došlo ke změně úvěrového limitu do 6. 2. 2014 na částku 2 940 000 Kč a od 7. 2. 2014 na 2 758 500 Kč a klient se zavázal aktuálně čerpanou částku přesahující výši úvěrového limitu vrátit k 7. 2. 2014. Dne 14. 2. 2007 byla uzavřena dohoda o vyplňovacím právu směnečném mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jako výstavcem, a to ke směnce vystavené v Praze dne 14. 2. 2007 [Anonymizováno] ve formě blankosměnky s domicilem u [Anonymizováno], podepsaná žalovaným 1. za výstavce, avalovanou žalovaným 2., která nebyla vyplněna v údaji směnečné sumy a data splatnosti. V čl. II dohody udělil výstavce právo doplnit blankosměnku, jestliže, marně uplyne termín splatnosti jakékoliv pohledávky banky vzniklé na základě závazku uvedeného v čl. I dohody, či v přímé souvislosti s ním nebo nastaly účinky prohlášení konkurzu na majetek výstavce. V údaji směnečné sumy mohla být vyplněna a) maximálně částka do výše celkové hodnoty pohledávek banky blankosměnkou zajištěných, včetně příslušenství i sankčních a odpovědnostních nároků dle specifikace v čl. I dohody, b) v údaji splatnosti zpravidla 30. den po splatnosti blankosměnkou zajištěných pohledávek, popř. jiný den, nejpozději do tří let ode dne splatnosti blankosměnkou zajištěné pohledávky. Dohoda byla smluvními stranami podepsána. Pod ní připojen text „ s obsahem dohody souhlasíme“. Pod textem vypsána jména obou žalovaných s podpisy. Usnesením Městského soudu v Praze z 12.2.20015, č. j. MSPH 93 INS 10668/2014-B-10 byl prohlášen konkurz na majetek [Anonymizováno]. [Anonymizováno] přihlásila do insolvenčního řízení svoji pohledávku ze smlouvy o úvěru přihláškou z 7. 1. 2015, a to ve výši 2 667 162,36 Kč. Dopisem z 7. 3. 2014 písemně oznámila dlužníku splatnost pohledávek z výše uvedené smlouvy k 12. 3. 2014. K témuž datu pak banka zastavila čerpání úvěru a vyzvala Krystal k úhradě dlužné částky. Výzva byla doručena Krystal dne 11. 3. 2014. Svědci ve věci vyslechnutí se vyjadřovali k praxi banky při podpisu smluv o úvěru, jejich zajištění podpisem blankosměnek, dohod o vyplňovacím prohlášení. Ve znaleckém posudku z oboru písmoznalectví [Anonymizováno] z 21. 4. 2017 znalkyně vyslovila závěr, že nemůže objektivně rozhodnout, zda sporný podpis na směnce [Anonymizováno] jako aval je jeho vlastním nespontánním, pozměněným podpisem, či zda podpis vyhotovila jako napodobeninu zpaměti jiná osoba. V znaleckém posudku z 1. 6. 2019 pak táž znalkyně konstatovala (po zkoumání dalších srovnávacích materiálů), že sporný podpis na směnce, na dohodě o vyplňovacím právu směnečném a parafa na přelepce na zadní straně této písemnosti je pravým podpisem [Anonymizováno]. Revizním znaleckým posudkem znalkyně [Anonymizováno] vyslovila závěr o pravosti podpisu žalovaného 2. na sporné směnce i dohodě o vyplňovacím prohlášení.

6. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že předložená směnka byla vystavena podle čl. I § 10 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) jako blankosměnka bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy, kdy po doplnění chybějících údajů se stala s účinky ex tunc platnou směnkou vlastní obsahující veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 ZSŠ. Zaplacení směnky pak bylo zajištěné směnečným rukojemstvím, kdy platí podle čl. I § 32 odst. 1, že tento je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I § 48 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ může majitel směnky postihem žádat směnečný peníz, a šestiprocentní úrok ode dne splatnosti a odměnu ve výši 1/3 % směnečného penízu.

7. Námitky žalovaného 1. vyhodnotil jako z větší části neurčité. Jedinou projednatelnou pak je ta, jejímž obsahem byla námitka, že přestal mít k 13. 9. 2011 vliv na chod společnosti a neodpovídá od 14. 9. 2011 za plnění závazků. S ohledem na charakter směnečného závazku, který je samostatný, oddělený od kauzálního závazku a za situace, kdy nedošlo k jiné dohodě s majitelem směnky, pak námitku shledal nedůvodnou.

8. K námitkám žalovaného 2. ohledně nepravosti jeho podpisu na směnce a dohodě o vyplňovacím prohlášení uvedl, že ze znaleckých posudků (zejména revizního) má za prokázané, že sporné podpisy jsou pravými podpisy žalovaného 2. Tyto závěry pak vyhodnotil v kontextu s dalšími důkazy v řízení provedenými (svědeckou výpovědí svědka [Anonymizováno], svědka [Anonymizováno]). Neobstojí ani námitka ohledně absence zmocnění pro banku od žalovaného 2. k vyplnění blankosměnky a jejímu uplatnění. Poukázal přitom na závěry vyslovené v rozsudku Vrchního soudu v Praze z 20. 2. 2001, č. j. 5 Cmo 556/2000. Dohoda o vyplnění blankosměnky svědčí o tom, že žalovaný 2. byl srozuměn se zajištěním pohledávky [Anonymizováno] vystavením blankosměnky [Anonymizováno] a dohodě o jejím vyplnění. Pokud dohodu podepsal jako aval, není pochyb o tom, že udělil jejímu majiteli oprávnění do směnky vyplnit chybějící údaje za podmínek uvedených v dohodě.

9. Námitka žalovaného 2. o předčasném a chybném vyplnění blankosměnky neobstojí. Dopisem z 7. 3. 2014 bylo oznámeno využití oprávnění banky o zesplatnění úvěru z důvodu zahájení insolvenčního řízení na straně dlužníka (Krystal). Banka proto k 12. 3. 2014 prohlásila pohledávky ze smlouvy o úvěru za splatné. K 7. 3. 2014 pohledávka činila 2 754 435,41 Kč. Splatnost směnky byla vyplněna v souladu čl. II odst. 2 písm. b) dohody o vyplňovacím právu, tj. 30. den ode dne splatnosti pohledávky (tj. k 11. 4. 2014). Námitka, že úvěr měl být zaplacen ke dni konečné splatnosti úvěru, tj. poslednímu dni výpovědní lhůty podle čl. V odst. 2 smlouvy o úvěru na danou věc nedopadá.

10. Námitka žalovaného 2. uplatněná při ústním jednání dne 17. 12. 2020, že pohledávka činí pouze 2 133 629 Kč s ohledem na částečné uspokojení ve výši 676 414,75 Kč, neobstojí s ohledem na její opožděnost, a nadto k ní nelze přihlížet s ohledem na to, že skutečnost nastala až po vydání směnečného platebního rozkazu. Taková obrana může být uplatněna až v případném exekučním řízení.

11. Soud z výše uvedených důvodů ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

12. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů námitkového řízení. Vzhledem k tomu, Ve vztahu k žalovanému 1. náklady řízení nevznikly. Ve vztahu k žalovanému 2. náklady řízení představuje záloha na znalecký posudek ve výši 15 000 Kč, kterou žalobce zaplatil.

13. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má vůči žalovanému 2. podle výsledku řízení nárok na náhradu nákladů řízení, které platil. Ty jsou představovány znalečným vyplaceným znalkyni [Anonymizováno] ve výši 3 767 Kč a 1 947 Kč (nekrytým zálohou) a znalkyni [Anonymizováno] ve výši 12 930 Kč. Jejich splatnost stanovena ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný 2. včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že bude vydaný směnečný platební rozkaz ve znění opravného usnesení v plném rozsahu vůči němu zrušen a přiznána mu náhrada nákladů řízení. Postup soudu vyhodnotil jako překvapivý. Žalobci se nepodařilo unést důkazní břemeno k jím namítané nepravosti podpisu na směnce. Závěr znaleckého posudku [Anonymizováno] ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce vyznívá tak, že nelze objektivně rozhodnout, zda se jedná o jeho vlastní nespontánní pozměněný podpis, či zda se jedná o napodobeninu. Nadto svědek [Anonymizováno] ve své výpovědi uvedl, že nebyl přítomen vystavení a podpisu směnky žalovaným. Ani svědek [Anonymizováno] nepotvrdil, že by byl přítomen podpisu směnky žalovaným 2. Znalecký posudek znalkyně [Anonymizováno] z 1. 6. 2019, v němž vyslovila závěr o pravosti podpisu žalovaného 2. na sporné směnce, nelze akceptovat, neboť závěry jí vyslovené jsou v rozporu dalšími důkazy a závěry revizního znaleckého posudku [Anonymizováno]. Zásadní vadou je to, že znalkyně uvažovala za nesporné podpisy žalovaného 2. na listinách, které byly doloženy žalobcem, o nichž se později ukázalo, že řada těchto podpisů byla zpochybněna a některé podpisy identifikovány jako podpisy [Anonymizováno]. Revizní znalkyně konstatovala, že se neztotožnila se stupněm přesnosti pozitivních závěrů v posudku [Anonymizováno]. Znalkyně pouze dospěla k závěru, že se pravděpodobně jedná o pravý podpis. Závěr provedené komparace sporných podpisů se srovnávacími podpisy, ač pozitivní, vyhodnotila jako orientační, v rovině pravděpodobnosti. Nebyl tak učiněn kategorický závěr o potvrzení pravosti podpisu žalovaného 2. Nelze ani dovodit, že by byl dán celý řetězec důkazů svědčících pro závěr o pravosti podpisu, když žádný ze svědků vyslechnutých před soudem nevypověděl o tom, že by byl přítomen podpisu žalovaného 2 na směnce. Takovým důkazem nemůže být ani výpověď svědka [Anonymizováno] tvrdícího, že v roce 2014 vedl jednání s [Anonymizováno] a oběma žalovanými o možném mimosoudním vyřízení věci. Námitku absence zmocnění osoby vyplňující blankosměnku a její uplatnění vůči žalovanému 2. nelze nahlížet optikou rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 556/2020 z 20. 2. 2001. Žalovaný 2. neuzavíral s bankou dohodu o vyplňovacím prohlášení, neboť taková dohoda absentuje jeho označení jako účastníka dohody, nepodepsal ji. I pokud by soud shledal jeho podpis jako pravý pak tento by byl pouze projevem souhlasu s tím, co bylo mezi účastníky dohody, tj. bankou a [Anonymizováno] upraveno. Nelze však dovodit, že by banku zmocnil k vyplnění blankosměnky a jejímu uplatnění vůči němu. Námitka, že žalobce obdržel po vydání směnečného platebního rozkazu určité plnění, o které by měl být směnečný peníz ponížen je důvodná. Pro rozsudek je rozhodující stav ke dni jeho vyhlášení. Nadto ještě podle rozvrhového usnesení z 23. 7. 2020 obdržel žalobce dalších 276 771,65 Kč, stav dluhu tak činí jen 1 856 857,98 Kč a to je částka pro níž maximálně může být směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl jeho potvrzení pro věcnou správnost. Námitku nepravosti podpisu žalovaného 2. na směnce a dohody o vyplňovacím právu shledal nedůvodnou s ohledem na závěry znaleckých posudků a výslechy svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Námitka absence zmocnění pro banku od žalovaného 2. k vyplnění blankosměnky a jejímu uplatnění neobstojí s ohledem na podpis vyplňovacího prohlášení, které podepsal jako avalista. K námitce nesprávného a předčasného vyplnění blankosměnky odkázal na odůvodnění uvedené v bodě 18 napadeného rozsudku.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., přičemž předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného 2. a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě tohoto přijatých.

17. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že nárok žalobce byl uplatněn z platné směnky vlastní č. [Anonymizováno] vystavené [Anonymizováno] na řad právního předchůdce žalobce na směnečný peníz ve výši 2 728 268,72 Kč v Praze dne 14. 2. 2007, splatné 11. 4. 2014 v [Anonymizováno] u [Anonymizováno] opatřené doložkou bez protestu. Žalovaný 1. směnku podepsal za výstavce a zároveň jako aval za výstavce, žalovaný 2. pak jako aval. Podle vedlejší doložky se vztahuje ke smlouvě č. [Anonymizováno]. Směnka byla indosována na žalobce.

18. Nárok uplatněný žalobou je nárokem majitele směnky na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), kdy může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky od dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Podle čl. I § 30 ZSŠ zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Směnečný rukojmí je podle čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ vázán jako ten, za koho se zaručil. Tato ustanovení platí podle čl. I § 77 odst. 3 ZSŠ i pro vlastní směnku s tím, že není-li udáno, za koho se rukojemství přejímá, přejímá se za výstavce směnky vlastní.

19. K námitce nepravosti podpisu žalovaného 2. na směnce a dohodě o vyplňovacím prohlášení je třeba uvést, že důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu leží na straně žalobce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 nebo z 17. 8. 2011 sp. zn. 29 Cdo 4674/2010). Ve světle provedených důkazů tato námitka neobstojí. Závěry znaleckého posudku [Anonymizováno] z 1. 6. 2019 a revizního znaleckého posudku [Anonymizováno] z 11. 10. 2020 umožňují učinit spolehlivý závěr o pravosti podpisu žalovaného 2. na posuzovaných listinách (směnce a dohodě o vyplňovacím právu směnečném) v rovině pravděpodobnosti. Je tak nerozhodné, pokud znalkyně [Anonymizováno] ve svém prvním posudku z 21. 4. 2017 vyslovila závěr, že nelze rozhodnout o pravosti podpisu žalovaného 2. na sporné směnce, když při dalším zkoumání měla k dispozici více srovnávacích materiálů a předmětem zkoumání byly i další podpisy žalovaného 2., které umožnily učinit závěr o pravosti jeho podpisu. Neobstojí námitka žalovaného 2., že by závěr znalkyně [Anonymizováno] v posudku z 1. 6. 2019 byl v rozporu s dalšími důkazy provedenými v řízení. Znalkyně [Anonymizováno] pouze konstatovala ve svém závěru, že se neztotožňuje se stupněm přesnosti pozitivních závěrů znalkyně [Anonymizováno], nevyslovila však závěr opačný. Znalkyně [Anonymizováno] pak ve své výpovědi před soudem potvrdila (s ohledem na výhrady vůči použitým srovnávacím materiálům), že i v případě využití pouze těch, které žalovaný 2. nerozporoval, by její závěry o pravosti podpisu žalovaného 2. na sporných listinách byly stejné. Stejně znalkyně [Anonymizováno] konstatovala, že při vyloučení sporných srovnávacích materiálů by se její závěr o pravosti podpisu žalovaného 2. nezměnil. Neobstojí, názor žalovaného 2., že pouze kategorický závěr o pravosti podpisu na směnce by svědčil o prokázání pravosti podpisu. Pouhá skutečnost, že závěr znaleckého posudku, jehož předmětem bylo posouzení pravosti podpisu žalovaného na sporné listině, není kategorický, bez dalšího neumožňuje přijmout závěr o tom, že žalobce jako předkladatel listiny neunesl ohledně její pravosti důkazní břemeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1164/2010 z 27. 4. 2011). Nelze totiž pominout, že závěr o pravosti podpisu žalovaného 2. na sporných listinách podporují i další důkazy v řízení provedené, kdy svědek Lokaj, dostatečným způsobem vysvětlil firemní praxi ohledně poskytování úvěrů, jejich zajištění směnkou, praxi při podpisu dokumentů, a to včetně směnek s tím souvisejících. Nelze přehlédnout, že při podpisu směnky byla dle textu uvedeného na prohlášení o vyplňovacím právu směnečném ověřována totožnost podepisujícího dle občanského průkazu, jak vyplývá z textu, který je součástí listiny a že svědek potvrdil přítomnost a ověřování totožnosti u podpisu dohody o vyplňovacím právu, kdy zároveň popsal, že běžnou praxí bylo podepisovat takovou listinu současně se směnkou a pokud tak byl u podpisu dohody, byl i u podpisu směnky. Nepřímo prokazuje podpis žalovaného 2. na směnce i výpověď svědka [Anonymizováno], který potvrdil, že se žalovaným 2 (a jeho manželkou), stejně jako žalovaným 1. jednal o mimosoudním řešení ohledně poskytnutého úvěru, kdy žalovaný 2. při těchto jednáních nerozporoval podpis na sporné směnce.

20. Námitka absence zmocnění uděleného žalovaným 2. bance k vyplnění blankosměnky a jejímu uplatnění vůči němu, neobstojí. Žalovaný 2. tím, že směnku podepsal a svůj podpis připojil i na dohodu o vyplňovacím právu směnečném, udělil žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) oprávnění původně blankosměnku vyplnit způsobem sjednaným v dohodě. Svým podpisem na směnce vyjádřil svůj souhlas se zajištěním pohledávky z výše uvedené smlouvy o úvěru a vyslovil také souhlas s vyplněním blankosměnky za podmínek a způsobem sjednaným v dohodě o jejím vyplnění. Neobstojí názor žalovaného 2., že jeho neúčast na uzavřené dohodě je dána tím, že není identifikován v jejím záhlaví, postačí, že takovou dohodu podepsal (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 556/2000 z 20. 2. 2001).

21. Neobstojí námitka žalovaného 2. ohledně nesprávně vyplněné výše směnečné sumy vznesená při ústním jednání dne 17. 12. 2020. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že tato námitka je opožděná, neboť byla uplatněna po uplynutí zákonné 15ti denní lhůty stanovené v § 175 odst. 1 o. s. ř. pro podání námitek. Za opožděnou je třeba považovat ze stejných důvodů i námitku uplatněnou až v odvolání žalovaného 2., v němž poukazuje na další plnění poskytnuté žalobce na základě rozvrhového usnesení z 23. 7. 2020, kdy žalobce obdržel dalších 276 771,65 Kč a výše směnečné sumy by tak mohla činit maximálně 1 856 857,98 Kč. Předmětem námitkového řízení jsou totiž výhradně námitky žalovaného uplatněné v zákonem stanovené lhůtě, které jsou buď shledány důvodnými a v takovém případě dojde v jejich rozsahu ke zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu nebo nejsou shledány důvodnými a pak je vydaný směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Ke skutečnostem, ke kterým dojde o uplynutí 15denní námitkové lhůty či dokonce v průběhu odvolacího řízení nelze přihlížet. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně však konstatuje, že obrana žalovaného 2. výše uvedená může být uplatněna v rámci případného exekučního řízení.

22. Námitka o předčasném vyplnění blankosměnky bankou neobstojí s ohledem na skutečnost, že pohledávky ze smlouvy o úvěru, k jejíchž zajištění sloužila sporná směnka, se staly splatnými dne 12. 3. 2014 a jako datum splatnosti směnky bylo vyplněno datum 11. 4. 2014, tj. v souladu s čl. II odst. 1) písm. a) dohody o vyplnění blankosměnky, dle které výstavce udělil bance právo doplnit blankosměnku v chybějících údajích, jestliže marně uplyne termín splatnosti jakékoliv pohledávky vzniklé za základě závazkového vztahu uvedeného v čl. I dohody, kdy dle odst. 2 písm. b) v údaji splatnosti bude doplněn zpravidla 30. den po splatnosti blankosměnkou zajištěných pohledávek.

23. S ohledem na závěry výše uvedené, kdy napadený rozsudek je třeba považovat za věcně správný, jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Za správný přitom je třeba považovat výrok III. napadeného rozsudku, podle kterého žalovanému 2., který nebyl v námitkovém řízení úspěšný, byla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 15 000 Kč, které jsou představovány zálohami na znalecké posudky zaplacenými žalobcem dne 18. 1. 2017 (5 000 Kč) a dne 27. 12. 2018 (10 000 Kč).

25. Za správný je třeba považovat i výrok IV. kterým byla žalovanému 2. uložena povinnost platit podle § 148 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, které platil stát. Ty jsou tvořeny znalečným proplaceným znalkyním v souvislosti se zpracováním znaleckých posudků a výslechem znalkyně Strakové před soudem prvního stupně, které nebyly kryty zálohami uvedeným v přechozím odstavci. Výpočet nákladů je obsažen v bodě 23 odůvodnění napadeného rozsudku.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce, který měl ve věci úspěch, má nárok na zaplacení nákladů řízení sestávajících se z nákladů za právní zastoupení. Ty jsou představovány odměnou za zastupování advokátem za tři úkony právní služby po 19 220 Kč (za převzetí zastoupení, vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 16. 5. 2022, dle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT), tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), náhrada za ztrátu času za sedm půlhodin po 100 Kč, jízdné 2 058,40 Kč (254,40 km/ prům. spotřeba 7,2 l/ 100 km/cena paliva 47,10 Kč/ 1 l, 21% DPH 12 444,60 Kč. Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě podle § 160 ods.t 1 o. s. ř.