o zaplacení 25 000 USD s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021, č. j. 47 Cm 15/2021-16

1. Napadeným usnesením soud prvého stupně rozhodl o odmítnutí námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2021, č. j. 47 Cm 15/2021-13. V odůvodnění usnesení uvedl, že směnečným platebním rozkazem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 25 000 USD s 6% úrokem ročně od 1. 3. 2019 do zaplacení, odměnu ve výši 83 USD a náklady řízení ve výši 66 009,80 Kč. Směnečným platebním rozkazem bylo rozhodnuto na základě žalobkyní předložené směnky vystavené na její řad [Anonymizováno] dne 27. 2. 2018, splatné 28. 2. 2019 a avalovaném žalovaným. Podáním vyhodnoceným soudem prvního stupně podle § 41 odst. 2 o. s. ř. jako námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu se žalovaný bránil. Nepopřel existenci směnky, ani své rukojemství, ale uvedl, že žalobkyně úspěšně vymáhá částku po výstavci, který plní splátkový kalendář, nebude tedy žalobkyni obohacovat dvojím plněním. V průběhu roku 2020 byl žalobkyní osobně informován, že po něm nebude směnku vymáhat. Žalovaný sám má u výstavce nemalou pohledávku, kterou nevymáhá. Soud prvního stupně odkázal zejména na čl. I. § 75 ZSŠ a podstatu směnky jako cenného papíru, kdy již samotná směnka je důvodem plnění peněžitého závazku. V podaných námitkách je třeba uvést konkrétní skutková tvrzení, nezaměnitelná s jinými, aby soud mohl zkoumat existenci směnečného závazku ke dni vydání směnečného platebního rozkazu. Taková tvrzení, tedy ta která by zpochybnila existenci směnečného závazku, žalovaný neuvedl. Soud proto námitky jako neodůvodněné podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podanými námitkami, nevznikly.

2. Proti usnesení se v zákonem stanovené lhůtě žalovaný odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání opakoval, že žalobkyně se již přihlásila k požadované částce u původního dlužníka s tím, že je plněno ve splátkách. Zdůraznil ujištění, kterého se mu dostalo od věřitele, že žalobkyně v průběhu následujících let dostane zpět cca 90 % svých prostředků.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. V odvolacím řízení se odvolací soud zabýval posouzením toho, zda námitky žalovaného byly ve smyslu § 175 odst. 1 o. s. ř. řádně odůvodněny.

5. Podle § 175 odst. 3 druhé věty o. s. ř. pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a na jakých skutkových okolnostech žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu. Lhůta k podání námitek pak ve smyslu odstavce 1 citovaného ustanovení činila 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu.

6. V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný nepopřel existenci směnky, ani své směnečné rukojemství, ale uvedl, že žalobkyně úspěšně vymáhá žalovanou částku po panu [Anonymizováno] jako výstavci směnky, který plní domluvený splátkový kalendář. Nebude tedy obohacovat žalovanou dvojím plněním. Navíc jej sama žalobkyně v průběhu roku 2020 informovala, že nebude po žalovaném jakýkoli peníz vymáhat. Na dokreslení ještě žalovaný uvedl, že sám má u výstavce směnky nemalou částku, kterou nevymáhá.

7. Žalovaný podle § 175 odst. 1 o. s. ř. je povinen ve včas podaných námitkách uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Obsah námitek musí soudu umožnit, aby mohl (případně i bez účasti stran) věc posoudit a o důvodnosti námitek rozhodnout.

8. Odvolací soud, po posouzení obsahu podaných námitek, dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že nebyly naplněny podmínky podle § 175 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný skutečně nenamítl v podaných námitkách ničeho určitého proti směnce či směnečnému dluhu. Potvrzení existence směnky a směnečného rukojemství není tvrzením, kterým se žalovaný brání proti směnečné pohledávce. Stvrzuje tím v podstatě správnost tvrzení žalobkyně a obsah předložených listin. Pokud jde o tvrzenou skutečnost, že žalobkyně směnečnou pohledávku vymáhá po výstavci směnky jde o tvrzení, které rovněž nelze vnímat jako obranu proti směnečné pohledávce. Vymáhat směnečnou pohledávku jak proti výstavci, tak proti směnečnému rukojmí je právem majitele směnky a žalovaný jako směnečný rukojmí na uvedené volbě nemůže ničeho změnit.

9. Na základě uvedeného odvolací soud přijal závěr o tom, že soud prvního stupně postupoval správně, když námitky žalovaného podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaný nebyl úspěšný s podaným odvoláním a žalobkyni náklady odvolacího řízení, o nichž by bylo třeba rozhodnout, nevznikly.