o zaplacení 5 181 816 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. února 2024, č. j. 18 Cm 6/2017-215

1. Napadeným usnesením doplnil soud prvního stupně výrok rozsudku stejného soudu ze dne 7.9.2020, č. j. 18 Cm 6/2017-157 o výrok o náhradě nákladů námitkového řízení (část I. výroku) a to tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 164 863 Kč. Jedná se o doplňující výrok ve smyslu § 166 o. s. ř.

2. Dále stejným usnesením (část II. výroku) opravil podle § 164 o. s. ř. stejný rozsudek tak, že za slova „s 6% úrokem p. a.“ doplnil slova „z této částky“.

3. Proti tomuto unesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje zrušení celého rozsudku soudu prvního stupně. Považuje za nepochopitelné, že soud prvního stupně provedl nápravu až nyní, když instrukci k nápravě obdržel již 3.5.2021. Domnívá se také, že žalovanému nelze uložit povinnost k náhradě nákladů řízení, když, pokud bylo něco žalobkyni uhrazeno, stalo se tak v rámci běžícího insolvenčního řízení. Žalovaný proto nemohl ovlivnit, kdy k úhradě dojde. Bylo jen na rozhodnutí žalobkyně, že nevyčkala skončení insolvenčního řízení a nárok ze směnky uplatnila v tomto řízení. Proto by měla nést jeho náklady. Věc sama není doposud meritorně skončena a žalovaný bez toho, aby bylo ve věci meritorně rozhodnuto, nemůže být zavázán k náhradě nákladů řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení je vedlejším výrokem, který lze vyhlásit jen v souvislosti s výrokem o meritu projednávané věci.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání podle§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.

5. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně na jednání konaném dne 7.9.2020 rozhodl o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně dne 14.3.2018, pod č. j. 18 Cm 6/2017-29 a vyhlásil rozsudek, kterým zčásti ponechal tento směnečný platební rozkaz v platnosti a zčásti jej zrušil. Při tomto vyhlášení nebyl soudem prvního stupně vyhlášen žádný výrok o náhradě nákladů námitkového řízení. Směnečný platební rozkaz byl tímto výrokem ponechán v platnosti ohledně částky 2 627 686,42 Kč s úrokem z prodlení 6 % ročně z této částky.

6. V následně zpracovaném písemném vyhotovení takto vyhlášeného rozsudku také není uveden výrok o náhradě nákladů řízení. Nakolik byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, chybí v písemném vyhotovení rozsudku, v jeho I. části, oproti vyhlášenému znění za slovy „s úrokem z prodlení 6% p. a.“ slova „z této částky“.

7. Zmíněný rozsudek napadl žalovaný odvoláním, o kterém nebylo doposud rozhodnuto.

8. Podle § 166 odst. 1 o. s. ř. může soud doplnit rozsudek i bez návrhu až do doby, kdy nabude právní moci, jestliže nebylo v rozsudku rozhodnuto o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti.

9. Ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ukládá soudu, aby i bez návrhu rozhodl o náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, kterým se řízení před daným soudem končí. Tedy výrok rozhodnutí, kterým se před určitým soudem řízení končí, musí vždy obsahovat rovněž výrok o náhradě nákladů řízení. Musí se tak stát i v případě, že nikdo nemá právo na tuto náhradu, třeba proto, že se všichni účastníci práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Tedy je nutné uvést případně i negativní výrok o náhradě nákladů řízení.

10. Předseda senátu kdykoliv opraví chyby v psaní, v počtech anebo jiné zjevné nesprávnosti, jak plyne z § 164 o. s. ř..

11. Z výše uvedených zjištění je zcela zřejmé, že soud prvního stupně v rozporu se svými procesními povinnostmi neučinil součástí výroku rozsudku vyhlášeného na jednání konaném dne 7.9.2020 také výrok o náhradě nákladů řízení. Protože vzhledem k odvolání proti stejnému rozsudku není tento rozsudek ještě pravomocný, byl soud prvního stupně povinen výrok rozsudku doplnit právě o chybějící výrok o náhradě nákladů řízení.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je samozřejmé vedlejším výrokem závislým na výroku, kterým se řízení před jednotlivým soudem končí. Potom platí, že je-li napadené rozhodnutí soudu, kterým se před určitým soudem řízení končí, je tím bez dalšího napaden i vedlejší výrok o náhradě nákladů řízení. Potom v řízení o odvolání žalovaného proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně bude přezkoumán i napadeným usnesením doplněný výrok o náhradě nákladů námitkového řízení, a to i s přihlédnutím k okolnostem, jež žalovaný uvádí v jeho nyní projednávaném odvolání.

13. Doplněním výroku o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně jen doplnil rozsudek ze dne 7.9.2020 o výrok, který měl být součásti výroku rozsudku již při jeho vyhlášení. Jeho postup je v souladu s výše uvedeným ustanovením § 166 odst. 1 o. s. ř. Odvolacímu soudu není známé, proč se tak stalo s časovým odstupem, na který odvolání poukazuje. Protože však doplněný rozsudek soudu prvního stupně není ještě pravomocný, není ani tento časový odstup překážkou pro vydání doplňujícího rozhodnutí soudem prvního stupně.

14. Dále z výše uvedených zjištění vyplývá, že při písemném vyhotovení rozsudku vypadla slova „z této částky“, která byla součástí při jednání konaném dne 7.9.2020 vyhlášeného rozsudku. Jde tedy o zřejmou písařskou chybu vzniklou při písemném vyhotovení rozsudku a soud prvního stupně byl povinen tento písařský nedostatek opravit. Jeho postup tak byl v tomto směru v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. Časové hledisko zde nehraje vůbec žádnou roli. Vydání opravného usnesení by nebránila ani mezi tím případně nastalá právní moci opravovaného rozhodnutí.

15. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy v obou směrech věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

16. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení odvolací bude rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 151 o. s. ř. v konečném rozhodnutí o věci .