o zaplacení 727 111 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2019, č. j. 55 Cm 88/2016-197

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 16. 5. 2016 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 727 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 14. 2. 2015 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak vyplynulo z žaloby, žalobce je majitelem směnky vlastní vystavené dne 30. 4. 2014, v níž společnost [právnická osoba] (původně žalovaná č. 1) se zavázala žalobkyni zaplatit směnečnou sumu ve výši 1 415 781 Kč dne 13. 2. 2015 a žalovaný převzal směnečné rukojemství. Žalovaný zaplatil na směnku pouze 688 670 Kč, ve zbývající části (727 111 Kč) zůstala nezaplacena, třebaže k její úhradě byl žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 3. 5. 2016.

2. Soud prvního stupně vydal dne 11. 7. 2016 směnečný platební rozkaz č. j. 55 Cm 88/2016-20, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 727 111 Kč, 6 % úrok z částky 727 111 Kč od 14. 2. 2015 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 423 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 71 506,50 Kč.

3. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, ve kterých uvedl, že

- směnka nemá kauzu s tím, že měla zajišťovat závazky společnosti [právnická osoba] (dále jen výstavce) z běžného obchodního styku, přičemž směnečná suma ke dni vystavení mohla odpovídat částce 1 500 000 Kč, která se však průběžně měnila v závislosti na splatnosti a úhradě jednotlivých faktur. Dále uvedl, že k zajišťovací směnce v žalované výši neexistuje žádná kauza a to ani v částce 1 415 781 Kč

- mezi žalobkyní a výstavcem byla uzavřena smlouva o spolupráci, na jejímž základě výstavce odebíral od žalobkyně stavební materiál. V souvislosti s touto smlouvou výstavce vystavil blankosměnku s nevyplněnou směnečnou sumou a datem splatnosti s avalem žalovaného, která však není tou směnkou, jejíž zaplacení je předmětem sporu. Žalovaný zpochybnil pravost svého podpisu na dané směnce v rubrice výstavce i v rubrice směnečného rukojmího.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 1. 9. 2016 k námitkám žalovaného uvedla, že neunesl důkazní břemeno ve věci s tím, že na směnku zaplatil pouze 688 670 Kč. Námitka týkající se nepravosti podpisu žalovaného na směnce je nedůvodná, neboť oba podpisy na směnce jsou jeho pravými podpisy. Žalovaný jinou směnku nepodepsal a v rámci osobního jednání s žalobkyní nikdy nezpochybnil svůj podpis na směnce.

5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v plném rozsahu ponechal v platnosti a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 91 635,20 Kč a České republice na náhradu nákladů státu 11 456 Kč. V odůvodnění rozsudku uvedl, že spornou směnku hodnotí jako řádnou směnku vlastní, která je formálně správná a vyhoví tak ust. § 75 zák. č. 191/1950 Sb. Soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky není sporným, že předmětná směnka plnila zajišťovací funkci, přičemž kauzou směnky byl smluvní vztah obchodního charakteru. Námitku neexistence kauzy vyhodnotil jako obecnou, když žalovaný nevylíčil, jak správně měla být směnečná suma do sporné směnky vyplněna, z tohoto důvodu pak označil tuto námitku za neprojednatelnou. Soud vyhodnotil Dohodu o vyplnění blankosměnky a udělení vyplňovacího práva směnečného ze dne 30. 4. 2014 i Rámcovou kupní smlouvu pro rok 2014 ze dne 30. 4. 2014 za řádné důkazní prostředky s podpisy žalovaného na těchto listinách, o jejichž pravosti nemá pochybnost. Soud pro účely rozhodnutí ve věci samé vyšel ze závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne 15. 1. 2018, jež dospěl k závěru, že je pravděpodobnější, že podpisy na směnce jsou padělky vyhotovené napodobením vzoru pravého podpisu než že by to byly pravé komolené podpisy [Anonymizováno], přičemž tyto podpisy nejsou jeho pravými spontánními podpisy. Po doplnění dokazování Dodatkem znaleckého posudku ze dne 26. 1. 2019 dospěl k závěru, že zkoumané podpisy sice nejsou pravými spontánními podpisy žalovaného, ale je pravděpodobnější, že jsou to pravé, byť třeba komolené podpisy [Anonymizováno], než že by to byly padělky. Výše uvedené závěry znalce jsou v souladu se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně na základě Rámcové kupní smlouvy a Dohody o vyplnění blankosměnky a udělení vyplňovacího práva směnečného s tím, že tyto listiny jsou i ve shodě s obsahem Dohody o uznání dluhu ze dne 21. 4. 2015. Pravost podpisů žalovaného na směnce je podpořena nejen kladným závěrem znaleckého posudku, byť v nízké rovině pravděpodobnosti, ale i zjištěním soudu ze svědeckých výpovědí [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Z těchto svědeckých výpovědí bylo zjištěno, že žalovaný vystavil za výstavce a avaloval předmětnou směnku (ještě v podobě blankosměnky) v sídle výstavce v [Anonymizováno], kde se rovněž uzavřela rámcová smlouva a dohodly podmínky budoucích zakázek. S žalovaným bylo rovněž jednáno o úhradě dluhu, který následně uznal i o vyplnění blankosměnky. Výrok o náhradě nákladů námitkového řízení odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci a přiznal žalobci právo na náhradu mimosmluvní odměny právního zastoupení v rozsahu 6 úkonů právní služby po 11 220 Kč a v rozsahu 6 paušálních náhrad hotových výdajů po Kč 300 dle vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH a náhradu zálohy na náhradu znalečného ve výši 8 000 Kč. Dle výsledku sporu za podmínek § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů státu (v rozsahu vyplaceného znalečného a svědečného) v celkové výši 11 456 Kč.

6. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel zejména uvedl, že doplněk znaleckého posudku byl vypracován na základě listin, jejichž pravost (s výjimkou listiny o uznání dluhu) zpochybnil, neboť neobsahují jeho pravé podpisy. Z pohledu žalovaného je vyhodnocení pravosti těchto listin, jež se staly podkladem pro znalce, zcela zásadní, neboť na jejich základě dospěl znalec k novému zjištění, že je pravděpodobnější, že jeho podpisy na směnce jsou pravé, byť komolené. Soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalovaného, aby znalecký posudek byl opětovně doplněn vypracováním dalšího dodatku.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že odvolání žalovaného je nedůvodné. Žalovaný v rámci řízení využívá zákonných procesních institutů k jeho protahování s tím, že pravost podpisů žalovaného na směnce byla potvrzena znaleckým posudkem i výpověďmi svědků.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a a § 219 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

10. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobkyně se domáhala svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č.191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), v níž žalovaný vystupuje v roli směnečného rukojmího a současně směnku podepsal i za výstavce.

11. K námitce nedostatku kauzy spočívající v tvrzení, že žalovaná částka (727 111 Kč) ani částka uvedená směnce (1 415 781 Kč) neodpovídá částce směnečné sumy, lze shodně se soudem prvního stupně konstatovat, že taková námitka neobstojí a je důvodem pro její odmítnutí, neboť žalovaný jako směnečný dlužník je povinen v námitce konkrétně uvést správnou výši směnečné sumy dle jeho výpočtu, případně uvést, že žalovaný ničeho nedluží v důsledku zániku závazku (zaplacením, zápočtem apod.) Pokud snad směnka neměla kauzu, pak směnečný dlužník musí sdělit konkrétní okolnosti, za kterých takovou směnku vystavil. Je třeba však konstatovat, že žalovaný v daném případě výslovně uvedl, že předmětná směnka zajišťovala závazky výstavce z běžného obchodního styku, přičemž ke dni jejího vystavení mohla obsahovat částku 1 500 000 Kč, která se v průběhu obchodování měnila.

12. K námitce týkající se nepravosti podpisu na směnce žalovaný připustil, že na základě smlouvy o spolupráci odebíral od žalobkyně stavební materiál a v souvislosti s touto smlouvou byla vystavena a jím avalována blankosměnka bez vyplněné směnečné sumy a data splatnosti. Žalovaný však neupřesnil a nedoplnil, v čem byla tato blankosměnka odlišná od směnky, jejíž zaplacení je předmětem sporu. Pokud soud prvního stupně k námitce nepravosti podpisu na směnce nechal vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví [Anonymizováno], postupoval tak zcela standardně, a to i v případě vypracování jeho Dodatku na základě zjištěného doplňujícího srovnávacího materiálu v podobě Rámcové kupní smlouvy pro rok 2014 ze dne 30. 4. 2014, Dohody o vyplnění blankosměnky ze dne 30. 4. 2014 a Dohody o uznání závazku ze dne 21. 4. 2015, přičemž účastníkům byla soudem stanovena lhůta, aby se vyjádřili a uvedli výhrady proti znaleckému posudku a sdělili, zda trvají na žalobě nebo na námitkách proti platebnímu rozkazu. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala dopisem ze dne 19. 2. 2019, žalovaný na výzvu doručenou dne 14. 2. 2019 nikterak nereagoval, zůstal pasivní a závěry znalce včetně odůvodnění posudku nezpochybnil. Za situace, kdy soud prvního stupně na soudním jednání dne 24. 4. 2019 doplnil dokazování Dodatkem znaleckého posudku ze dne 26. 1. 2019 a výslechem přítomného znalce [Anonymizováno] a žalovaný zpochybnil pravost svých podpisů na Rámcové kupní smlouvě a na Dohodě o vyplnění blankosměnky, považuje soud takové námitky za účelové. Žalovanému byl dán více než dostatečný časový prostor k vyjádření k obsahu Dodatku znaleckého posudku, čehož nevyužil. Pokud žalovaný opakovaně odebíral od roku 2014 od žalobkyně zboží, jehož zaplacení je i předmětem Dohody o uznání závazku ze dne 21. 4. 2015, pak nepochybně tak postupoval na určitém smluvním základu. Za situace, kdy žalovaný zpochybnil dokumenty na straně žalobkyně, bylo na něm, aby sdělil soudu příslušné parametry uzavřené „smlouvy o spolupráci“, případně ji předložil soudu a upřesnil obsah Dohody o vyplnění blankosměnky, jež zajišťovala úhradu peněžitého plnění za odebrané zboží. V této souvislosti je třeba uvést, že existence Rámcové kupní smlouvy byla potvrzena svědeckou výpovědí [Anonymizováno], která uvedla, že tato smlouva byla uzavřena a blankosměnka vystavena v kanceláři žalovaného v [Anonymizováno] za účasti pana [Anonymizováno], který potvrdil vystavení blankosměnky osobou žalovaného. Za situace, kdy žalovaný za společnost [Anonymizováno] vystavil blankosměnku a současně ji jako fyzická osoba avaloval, musela nepochybně mezi účastníky závazkového vztahu existovat dohoda o způsobu jejího budoucího vyplnění. Odvolací soud proto v daném případě nemá pochybnost o pravosti dokumentů (Rámcová kupní smlouva, Dohoda o vyplnění blankosměnky, Dohoda o uznání závazku) předložených žalobkyní soudu pro účely doplnění znaleckého posudku, neboť věrně zobrazují vztah mezi žalobkyní a výstavcem směnky. V rámci volného hodnocení důkazů jsou pak tato zjištění ve shodě se závěry znaleckého posudku (byť v rovině pravděpodobnosti) se zjištěním ze svědeckých výpovědí ohledně okolností, za kterých došlo k vystavení předmětné směnky (dříve blankosměnky). Za této situace pak odvolací soud neshledal námitku žalovaného o nepravosti jeho podpisu na směnce za důvodnou.

13. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně rozhodl pouze o těchto uplatněných námitkách (jiné nebyly žalovaným uplatněny), postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a na základě shora uvedených důvodů rozsudek včetně výroku o náhradě nákladů řízení o námitkách a výroku o náhradě nákladů státu jako věcně správný potvrdil.

14. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. sestávající z odměny právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 2 úkonů právní služby po 11 220 Kč za písemné vyjádření ze dne 18. 7. 2019 k odvolání žalovaného a za 1 účast na soudním jednání u odvolacího soudu dne 21. 4. 2021, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH.