o 489 847,10 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2023, č. j. 31 Cm 113/2023-38

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích vznesenou žalovanými. Konstatoval, že žalobkyně a první žalovaný jako podnikatelé uzavřeli úvěrovou smlouvu. Splacení úvěru je zajištěno spornou směnkou, kde je první žalovaný výstavcem a druhý žalovaný rukojmím. Směnka byla vydána jako neúplná a v dohodě o vyplnění směnky se účastníci řízení dohodli na způsobu jejího vyplnění. Součástí této dohody je prorogační doložka, podle které je pro případné spory příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích. S ohledem na postavení žalobkyně a prvního žalovaného, kteří jsou podnikateli, shledal dohodu o sudišti odpovídající § 89a o. s. ř. Při použití výkladového pravidla obsaženého v § 556 o. z. soud prvního stupně dovodil, že zmíněná prorogační doložka se vztahuje i na spory ze směnky, jejíhož vyplnění se dohoda o vyplnění bianco směnky dotýká. Proto, přestože Krajský soud v Českých Budějovicích není místně příslušený v této věci s ohledem na obecný soud žalovaných (§ 85a o. s. ř.) a ani s ohledem na platební místo sporné směnky [§ 87 písm. e) o. s. ř.], shledal soud prvního stupně místní příslušnost tohoto soudu na základě platné dohody o sudišti.

2. Proti tomuto usnesení se včas odvolali žalovaní společným odvoláním a navrhli jeho změnu tak, že bude vyslovena místní nepříslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích a věc bude postoupena Městskému soudu v Praze. Opírají se o definici podnikatele, jak vyplývá z § 420 o. z., a uvádějí, že nesplňují podmínku soustavnosti činnosti a ani cíl generovat z této činnosti zisk. Předmětný úvěr byl účelově sjednán na financování části kupní ceny kaplanovy turbíny. Žalovaní tuto turbínu nezakoupili za účelem podnikání, protože s ohledem na její umístění a objektivní okolnosti, které nejsou schopni ovlivnit, to je zejména stálý a dostatečný přísun vody, nebylo možné efektivně vyrábět elektrickou energii. Jednalo se osobní projekt žalovaných. Žádnou jinou turbínu nevlastní a nevyvíjejí žádnou činnost ve vztahu k výrobě elektrické energie.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného usnesení. Námitku místní nepříslušnosti považuje vzhledem k její nedůvodnosti za snahu žalovaných oddálit rozhodnutí ve věci samé. Předně poukazuje na okolnost, že i podle zápisu prvního žalovaného v obchodním rejstříku patří výroba elektrické energie do jeho předmětu podnikání. Nesouhlasí ani s tím, že činnost prvního žalovaného nevyhovuje definici podnikatele podle předpisu § 420 o. z. Odkazuje však dále především na předpis § 421 o. z., podle kterého platí fikce, že všechny osoby zapsané v obchodním rejstříku jsou podnikateli.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

5. Je zřejmé, že obecnými soudy žalovaných jsou Obvodní soudy pro Prahu 1 a pro Prahu 4. Protože ve směnečných věcech jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, vyplývá z toho místní příslušnost Městského soudu v Praze v této věci. Protože sporná směnka je splatná na území hlavního města Prahy, je Městský soud v Praze místně příslušný i s ohledem na místní příslušnost na výběr danou podle § 87 písm. e) o. s. ř. Potom místní příslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích může se opírat pouze o dohodu účastníků podle § 89a o. s. ř. Tato dohoda je přístupná vskutku pouze podnikatelům při jejich podnikatelské činnosti.

6. Žalobkyně zcela případně poukázala na ustanovení § 421 o. z., které je ve vztahu ke § 420 o. z. zcela zřejmě ustanovením speciálním a které stanoví, že za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Jedná se o fikci, proti které nelze vést důkaz opaku. Literatura, na kterou odkazuje žalobkyně ve vyjádření k odvolání, to je Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, vykládá toto ustanovení zcela jednoznačně. K § 421 o. z. se uvádí doslova: „Pro jejich status podnikatele není rozhodující, zda vykonávají podnikatelskou činnost dle § 420 či nikoliv“. Autorem této části komentáře je Jiří Zapletal.

7. Odvolací soud proto konstatuje, že i kdyby se první žalovaný zcela nepochybně věnoval výlučně charitativní činnosti, nic by to neměnilo na tom, že je podnikatelem.

8. Ostatně ani v podmínkách § 420 o. z. nebylo by možno souhlasit s tím, že všechny dílčí činnosti podnikatele musí být vykonávány za účelem dosažení zisku právě z těchto dílčích činností. Takovým příkladem jsou činnosti servisní povahy, typicky úklid, které samy o sobě zisk nést nemohou, naopak zvyšují náklady, a tím nepříznivě ovlivňují hospodářský výsledek podnikajícího subjektu. Přece je však nelze od podnikatelské činnosti podnikajícího subjektu oddělit.

9. Potom v tomto případě platí, že i kdyby první žalovaný elektrický proud z jeho vodní elektrárny zcela sám spotřeboval a žádný proud by nikdy nedodal do rozvodné soustavy, přece by se jednalo o součást jeho podnikatelské činnosti.

10. Okolnost, že má výrobu elektrické energie zapsánu jako jeden z předmětů činnosti v obchodním rejstříku (obchodní rejstřík vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 18255), to jen dotvrzuje.

11. Je proto nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že dohoda účastníků řízení o místní příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích v této věci je platná a uvedený soud je tedy v této věci soudem místně příslušným.

12. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

13. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. se přiznává úspěšné žalobkyni náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení. Přiznává se náhrada za náklady právního zastoupení, a to za jeden vedlejší úkon právní služby (vyjádření k odvolání v nemeritorní věci) ve výši 5 150 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, k tomu jedna paušální náhrada výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky a konečně se přiznává náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 144,50 Kč. Tedy celkem se přiznává k náhradě za toto odvolací řízení částka 6 594,50 Kč.