o neplatnost rozhodnutí orgánů spolku a přiměřené zadostiučinění, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2023, č. j. 80 Cm 42/2021-142 ve znění usnesení ze dne 23. května 2023, č. j. 80 Cm 42/2021-160

1. Navrhovatelka se podáním ze dne 21.3.2021 domáhala jako bývalá členka účastníka vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru účastníka per rollam ze dne 5.12.2020, kterým byla požádána o doložení testu parentity u tří vrhů štěňat, vrhu D narozeného 16.1.2020, vrhu E narozeného 5.5.2020 a vrhu F narozeného dne 19.12.2020 a dále se domáhala zaplacení částky 100 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění, jako náhrady újmy, kterou jí toto rozhodnutí způsobilo v osobním, rodinném a pracovním životě. Členkou účastníka byla do 31.12.2020, kdy její členství zaniklo nezaplacením členského příspěvku. Aktivní legitimace k vedení sporu je dána právním zájmem na požadovaném rozhodnutí, který by měl být dán tím, že test parentity je finančně velmi nákladný a navíc tento požadavek byl zcela nedůvodný. Členské příspěvky nezaplatila úmyslně, když hodlala svoje členství v účastníkovi ke dni 31.12.2020 ukončit. K celé problematice ještě uvedla, že v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu v březnu 2020 došlo i k přerušení činnosti tzv. plemenné knihy a navrhovatelka omylem ohlásila v rozporu s čl. X. odst. 5 zápisního řádu [právnická osoba] účinného od 5.1.2018 narozený [rodné přijmení] D štěňat až po více než třech měsících po jeho narození, a to 10.7.2020. Následně bylo ze strany Plemenné knihy pozastaveno vydání průkazů původu k tomuto vrhu štěňat a bylo napadeným rozhodnutím vyžádáno provedení parentity u tohoto vrhu. Posléze bylo pozastaveno vydání průkazů původu i u vrhů E a F, a to do doby prokázání parentity u štěňat z vrhu D. Argumentovala tím, že provedení testu parentity znamená test rodičovství obou rodičů štěňat, zatímco podle zápisního řádu lze vyžadovat pouze test paternity (otcovství). Rozhodnutí výboru je neplatné absolutně, když výbor účastníka nemá pravomoc rozhodovat formou per rollam, když takový způsob rozhodování nepřipouštějí stanovy. Není v pravomoci účastníka uložit chovateli takovou povinnost, když podle chovatelských předpisů může uložit pouze test paternity (otcovství). Komunikace s účastníkem nevedla k vydání průkazů původu, přestože v podobných případech má vydávání průkazů původu vyřizovat ústřední poradce chovu, který by měl provést šetření na místě a posoudit, zda jsou důvody pro zpochybňování rodičovství štěňat, popřípadě pak navrhnout opatření. Jednání účastníka hodnotí jako účelové, vedené snahou vyřadit v rámci konkurenčního boje chovatelskou stanici navrhovatelky z chovu. Pokud jde o ukončení členství u účastníka navrhovatelka v průběhu řízení měnila tvrzení v tom smyslu, že ukončení je závislé na posouzení náhradní lhůty k zaplacení členských příspěvků, která jí byla poskytnuta a začala tvrdit, že její členství zaniklo až uplynutím této lhůty, takže v době podání návrhu byla ještě členkou účastníka. Rozvedla dále argumentaci jí způsobené újmy a právním zájmem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru, když uvedené bude napraveno právě vyslovením neplatnosti tohoto rozhodnutí a následným získáním průkazů původu. Argumentovala i tím, že nabyvatelé štěňat na ni podali trestní oznámení, které bylo sice odloženo, ale dotklo se jejích osobnostních práv. Důsledkem rozhodnutí výboru je zákaz chovu v chovatelské stanici navrhovatelky. Navíc rozhodnutí výboru má dopad i na ostatní členy spolku a vlastníky štěňat. V průběhu řízení popřela své tvrzení o tom, že by chtěla kdy své členství ve spolku ukončit. Poukazovala na procedurální vady rozhodnutí výboru.

2. Účastník považoval návrh navrhovatelky za účelový. Členství navrhovatelky zaniklo ke dni 31.12.2020. K rozhodnutí výboru uvedl, že bylo učiněno v souladu s ustanoveními zápisního řádu a bylo přijato na základě skutečnosti, že navrhovatelka s výrazným zpožděním odevzdala žádost k Plemenné knize ohledně vrhu D narozených štěňat, a to až současně se žádostí o vystavení průkazů původu k vrhu E v červenci 2020. Vysvětlil vztah mezi Plemennou knihou a chovatelkou. Nadřízeným orgánem Plemenné knihy je Rada plemenných knih, která následně navrhla předsednictvu [právnická osoba], aby navrhovatelce byla uložena povinnost provést test parentity k vrhu D narozených štěňat a doporučila pozastavení vydání průkazů k vrhu E. Teprve v tomto okamžiku navrhovatelka kontaktovala účastníka. Vysvětlil organizaci chovatelství. Zvoleným postupem účastník jednal v zájmu štěňat a v zájmu v omyl uvedených jejich nabyvatelů. Pokud jde o formu per rollam není v rozporu se stanovami účastníka. Setrval na ukončení členství navrhovatelky u účastníka na konci roku 2020. Výzva se stanovením dodatečné lhůty k zaplacení členského příspěvku jí byla zaslána omylem, když tato od počátku deklarovala, že nehodlá ve spolku setrvat. Pokud jde o rozhodnutí, které navrhovatelka napadla, není v něm uložena žádná povinnost, pouze se jednalo o žádost ve vztahu k navrhovatelce, nelze proto již z logiky věci vyslovit jeho neplatnost. Není ani dán právní zájem navrhovatelky. Požadavek na poskytnutí zadostiučinění označil za nemístný.

3. Soud prvního stupně posoudil pohledávku navrhovatelky podle § 8 a § 258 a násl. o. z. a neshledal ji důvodnou. Předně na základě provedeného dokazování uzavřel, že se domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí, které výbor účastníka učinil dne 5.12.2020, a které spočívalo v tom, že byla požádána o doložení testu parentity k vrhům štěňat [právnická osoba] a F narozených v její chovatelské stanici. Vzal za prokázané, že členství navrhovatelky u účastníka skončilo dne 31.12.2020 nezaplacením členských příspěvků, když vycházel z vlastních tvrzení navrhovatelky, v tomto kontextu pak nepřijal její následovné tvrzení o tom, že její členství mělo skončit až marným uplynutím dodatečně stanovené lhůty k zaplacení členských příspěvků. Pokud jí tato lhůta byla stanovena, stalo se tak omylem. Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí podávala navrhovatelka již jako nečlenka účastníka. Soud se tedy zabýval otázkou právního zájmu na určení na její straně. Konstatoval, že se jednalo o rozhodnutí, kterým byla navrhovatelka požádána o doložení testů parentity, aniž by z této žádosti vyplývaly nějaké konkrétní právní důsledky. Prokázáno bylo, že činnost navrhovatelky byla pozastavena již rozhodnutím předsednictva [právnická osoba] z 13.10.2020 a rozhodnutím Rady plemenných knih ze dne 9.10.2020. Účastník není subjektem oprávněným vydávat průkazy původu štěňat (vydává [právnická osoba]). Účastník je pouze zprostředkovatelem mezi chovatelem a [právnická osoba], která dne 18.3.2021 rozhodla o pozastavení zápisu štěňat a vyslovení zákazu chovu na jedincích v majetku navrhovatelky do doby doplnění testů. Prokázáno bylo i to, že zápisem ze zasedání Rady plemenných knih z 9.10.2020(bod 5), že se projednávala situace v chovné stanici navrhovatelky ohledně vrhu D narozeného dne 16.1.2020 s žádostí o předložení testů parentity. Soud měl tedy prokázáno, že požadavek na doložení testu parentity u vrhu D štěňat vzešel od Rady plemenných knih, jedná se o orgán, který rovněž vydává průkazy původu štěňat. Požadavek účastníka byl vznesen až následně. Z tohoto důvodu dospěl soud prvního stupně k závěru, že u navrhovatelky není dán právní zájem na vyslovení neplatnosti, když napadené rozhodnutí nemá žádný vliv na vydání průkazu původu štěňat, když tyto může vydat pouze Rady plemenných knih. Soud navíc neshledal důvody neplatnosti rozhodnutí výboru účastníka. Pokud navrhovatelka tvrdila formální nedostatky, tyto nikterak neprokázala. Stanovy účastníka nezakazují rozhodnutí formou per rollam, navíc v době pandemie covid 19 bylo možno takto rozhodnout i v případě, že tak stanovy neumožňovaly. Návrh navrhovatelky hodnotil soud jako účelový. Pro případ, že by situace byla vyhodnocena a rozhodnutí bylo shledáno neplatným, soud prvního stupně ještě odkázal na § 260 o. z. s tím, že má zato, že by tyto podmínky byly splněny a rozhodnutí výboru nemá na pro navrhovatelku žádné důsledky, natož závažné, když požadavek doložení testu parentity byl vznesen již rozhodnutím Rady plemenných knih dne 9.10.2020. V návaznosti na uvedené nebylo shledáno po právu navrhované zadostiučinění ve smyslu § 261 odst. 1 o. z. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku se odvolala ve lhůtě stanovené zákonem navrhovatelka. Zpochybnila závěr soudu o ukončená členství navrhovatelky u účastníka. Setrvala na své v průběhu řízení upravené verzi, že její členství zaniklo ke dni 31.3.2021 nikoli ke dni 31.12.2020, když jde o úpravu tvrzení nikoli změnu žaloby, jak uvedl soud prvního stupně. Vychází ze stanov (čl. III. 3. e), když účastník ji stanovil náhradní lhůtu do 31.3.2021. Na tomto závěru nic nemůže změnit údajná vůle navrhovatelky členské příspěvky neuhradit, jestliže tak soud uvažoval, jedná se o čistou fabulaci. Na straně navrhovatelky je dána aktivní legitimace k podání návrhu, když tak učinila v době, kdy byla členkou účastníka a její právní zájem na vyslovení neplatnosti trval. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2008, sp. zn. 29 Cdo 763/2007, které řeší otázku aktivní legitimace bývalého člena. Základní pro zodpovězení otázky aktivní legitimace je trvání právního zájmu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí. Napadené rozhodnutí má bezesporu dopad do právních poměrů navrhovatelky. Navrhovatelka odkázala jednak na čl. II.4. zápisního řádu [právnická osoba], podle kterého chov jednotlivých plemen je řízen chovatelskými kluby, chovat lze jen prostřednictvím chovatelského klubu, který je garantem za regulérnost chovu vůči ČMKU. Pokud jde o dopis z 9.6.2021 ČMKU, v něm je výslovně uvedeno, že doložení testu parentity a následné zastavení chovu je výsledkem rozhodnutí účastníka. V přímém důsledku vadného rozhodnutí účastníka bylo fakticky znemožněno pokračovat v chovatelské činnosti, čímž bylo zasaženo do práv navrhovatelky, a to jak osobnostních, tak majetkových. Určením neplatnosti napadeného rozhodnutí výboru se vytvoří pevný základy pro právní vztah a navrhovatelce bude umožněno domoci se svého práva pokračovat v chovatelské činnosti. Odkázáno bylo na nález Ústavního soudu ze dne 11.7.2017, sp. zn. I.ÚS 1440/14. Setrvala na tvrzení o tom, že předmětné rozhodnutí nesplňuje formální náležitosti. I pro přijetí rozhodnutí formou per rollam musí být splněny určité podmínky (§ 19 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb.). Žalobkyně tvrdí, že členům výboru nebyly žádné podmínky oznámeny. Tuto skutečnost nelze z její strany prokázat (negativní důkaz). Rozhodnutí je neplatné i obsahově. Stanovy, ani další vnitřní předpisy účastníka neumožňovaly nařídit členu, aby obstaral a doložil testy parentity štěňat. Tyto předpisy umožňovaly v odůvodněných případech zajištění testů paternity (otcovství), nikoli parentity (rodičovství). Napadené rozhodnutí není žádostí, jak dovodil soud prvního stupně, ale je rozhodnutím o uložení povinnosti. (zejména s přihlédnutím k bodu b) dopisu). Stejně tak navrhovatelka má zato, že prokázala i právo na přiměřené zadostiučinění podle § 261 odst. 1 o. z. Navrhla změnu napadeného rozhodnutí a uplatnila právo na náhradu nákladů řízení.

5. K odvolání navrhovatelky se vyjádřil písemným podáním ze dne 6.2.2024 účastník. S rozhodnutím soudu se zcela ztotožňuje. Předně má za správný závěr soudu o ukončení členství navrhovatelky ke dni 31.12.2020. Odkazuje na výslovné tvrzení v v samotném návrhu a obdobně v podání soudu ze dne 12.9.2021. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 763/2007 není případný. Rozhodnutí zcela vyhovuje formálním podmínkám, bylo přijato zákonným způsobem a je správné i po obsahové stránce. Navrhovatelka byla požádána o předložení testů parentity a nelze se proto dovolávat právní úpravy podle § 258 a násl. o. z. Nikomu, ani účastníku není možné zakázat vyslovit vůči komukoli své přání či žádost. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí a uplatnil právo na náhradu nákladů řízení.

6. Vrchní soud v Praze po zjištění, že odvolání navrhovatelky je přípustné a bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a § 214 odst. 1 o. s. ř.).

7. Předmětem sporu byl návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru účastníka per rollam ze dne 5.12.2020, kterou žádá navrhovatelku ([Anonymizováno] [právnická osoba]) o doložení testů parentity u vrhu D štěňat (16.1.2020), u vrhu E (5.5.2020) a vrhu F (19.10.2020).

8. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jak se podávají z odůvodněné napadeného rozsudku a odpovídají obsahu spisu.

9. Zabýval se nejprve otázkou aktivní legitimace navrhovatelky. Tuto bylo třeba posoudit podle § 258 o. z., podle kterého každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánu spolku.

10. Podle žalobních tvrzení samotné navrhovatelky byla tato členkou účastníka do 31.12.2020. K tomuto datu členství navrhovatelky zaniklo, když úmyslně neuhradila členské příspěvky. Členství zaniklo v souladu s čl. III. odst. 3 písm. e) za použití čl. I. odst. 1.1. písm.) b) a písm. e) směrnice účastníka. Na tomto tvrzení navrhovatelka setrvala až dne 3.10.2022 (jednání u soudu), kdy poukázala na stanovení náhradní lhůty k zaplacení členského příspěvku a uvedené zopakovala dne 26.11.2022 v podání adresovaném soudu. Příspěvky nezaplatila, nicméně její členství v účastníkovi skončilo až 31.3.2021. Má tedy zato, že v době podání návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí byla členkou účastníka a její aktivní legitimace byla dána.

11. K dané problematice odvolací soud uvádí, že pokud navrhovatelka změnila tvrzení ohledně data ukončení členství, nejedná se skutečně o změnu žalobního návrhu, ale o pouhou korekci skutkových tvrzení. Nebylo třeba o ní rozhodovat, ale soud prvního stupně se tímto tvrzením měl zabývat. Vzhledem k tomu, že se jedná o pouhé posouzení, ke kterému má odvolací soud dostatek skutkových zjištění, činí tak sám v odvolacím řízení.

12. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že členství navrhovatelky bylo ukončeno ke dni 31.12.2020, a to nezaplacením členských příspěvků v souladu s čl. III. odst. 3 písm. e) stanov účastníka. Takové datum uvedla sama navrhovatelka jako datum ukončení členství. Pokud v průběhu řízení navrhovatelka argumentovala tím, že jí byla poskytnuta náhradní lhůta k zaplacení členských příspěvků do 31.3.2021 a její členství tedy skončilo až k tomuto datu, v kontextu celé projednávané věci se jeví takové tvrzení účelové a nic nemění na závěru o ukončení členství k 312.12.2020. Členské příspěvky navíc nebyly zaplaceny ani v náhradním termínu, což jen potvrzuje správnost úvahy soudu prvního stupně o ukončení členství v závěru roku 2020. Jiná situace by nastala v případě zaplacení členských příspěvků v náhradním termínu, taková situace, podle samotných tvrzení navrhovatelky, nenastala.

13. Pokud jde o právní zájem na straně navrhovatelky na vyslovení neplatnosti rozhodnutí je odvolací soud shodného názoru se soudem prvního stupně. Pravdou je, že napadeným rozhodnutím byla navrhovatelka požádána o doložení testů parentity označených vrhů štěňat s oznámením o tom, že o rozhodnutí byla informována Plemenná kniha a [právnická osoba] s návrhem na pozastavení provádění zápisů vrhů z chovatelské stanice navrhovatelky. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně i v tom, že byť obsahově má rozhodnutí dopad do právních poměrů navrhovatelky, tak ale v podstatě koresponduje se záznamem ze zápisu Rady plemenné knihy ze dne 9.10.2020, kde pod bodem 5. zápisu bylo konstatováno, že RPK žádá o doložení testů parentity k vrhu D, při vědomí si toho, že průkazy původu vydává ČMKU, která vede plemenné knihy. Je tedy správná úvaha soudu prvního stupně o tom, že požadavek na doložení testu parentity byl vznesen napadeným rozhodnutím až poté, co tak avizovala Rada plemenných knih a rozhodnutí účastníka nemá vliv na vydání průkazů původu narozených štěňat, když tyto vydává orgán odlišný od účastníka. Závěr soudu prvního stupně o tom, že na straně navrhovatelky není dám zájem hodný právní ochrany je tedy správný.

14. Pokud jde o formální vady napadeného rozhodnutí, tedy způsob postupu per rollam, není spor o tom, že stanovy účastníka takový postup neumožňovaly. Nicméně, protože hovoříme o době covidové pandemie je třeba postupovat v souladu se zákonem č. 191/2020 Sb., který takový postup umožňoval. Konkrétní výtky nebyly ze strany navrhovatelky vzneseny.

15. Pokud navrhovatelka brojí proti uložené povinnosti doložit testy parentity s tím, že vnitřní předpisy účastníka ani ČMKU takovou možnost nenabízely, je třeba poukázat opakovaně na záznam ze zápisu Rady plemenné knihy ze dne 9.10.2020, kde pod bodem 5. zápisu bylo konstatováno, že RPK žádá o doložení testů parentity k vrhu D, což převzal posléze účastník do svého rozhodnutí ze dne 5.12.2020. Nejedná se tedy o povinnost, kterou by ukládal účastník, tento jen ze své pozice zprostředkovatele mezi chovatelem a ČMKU převzal vyslovený požadavek.

16. Pro ucelenost, zde není dán ani důvod případnou neplatnost nevyslovit podle § 260 o. z.

17. Stejně tak je správný závěr soudu prvního stupně, že zde není dán podklad pro přiznání zadostiučinění podle § 261 o. z.

18. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I a II. kterým byl návrh zamítnut.

19. Pokud jde o výrok III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a povinnost k jejich náhradě byla uložena navrhovatelce, odvolací soud přistoupil ke změně této části výroku rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když soud prvního stupně správně uvedl počet úkonů právní služby (celkem 5 úkonů), které považoval za účelné, nicméně nesprávně stanovil výši odměny za jeden úkon právní služby ve výši 5 100 Kč. Podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu činí výše odměny za jeden úkon právní pomoci částku 7 100 Kč. Podle uvedeného odvolací soud tedy změnil výrok o nákladech řízení, když rozhodnutí o nich přezkoumává z úřední povinnosti. Správná výše nákladů řízení účastníka činí 44 770 Kč.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Povinnost k jejich náhradě uložil navrhovatelce, která neměla úspěch s podaným odvoláním. Jejich výši činí odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) podle stejné shora již uvedené právní úpravy. Odměna za jeden úkon právní služby činí 7. 100 Kč, za dva režijní paušály po 300 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty (3 108 Kč), tedy celková výše nákladů odvolacího řízení je 17 908 Kč.