o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2022, č. j. 49 Cm 183/2019-154

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce vůči žalovanému domáhal nahrazení projevu vůle spočívající v uzavření smlouvy o koupi cenných papírů, kterou žalovaný jako prodávající prodává žalobci jako kupujícímu 2750 kusů akcií v listinné podobě ve formě na jméno o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 Kč, čísla akcií 2751 až 5500 za kupní cenu 2 500 Kč (výrok I. rozsudku). Žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 38 357 Kč a povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 6 057 Kč (výrok II. a III. rozsudku).

2. Podle žalobních tvrzení žalovaný na základě dohody uzavřené mezi žalovaným a žalobcem nabyl za vlastní finanční prostředky, na účet žalobce akcie společnosti [Anonymizováno], a to 2750 kusů akcií v listinné podobě ve formě na jméno o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 Kč, čísla akcií 2751-5500 (dále jen Akcie). Dne 2. 7. 2017 uzavřeli žalobce jako komitent a žalovaný jako komisionář komisionářskou smlouvu (dále jen Smlouva), jejímž předmětem bylo mimo jiné i právo žalobce koupit Akcie. Smlouvou se žalovaný zavázal na písemnou výzvu žalobce převést vlastnické právo k Akciím na žalobce, a to za úplatu 2 500 Kč. Obě smluvní strany si ujednaly, že přílohou výzvy musí být písemný návrh smlouvy o převodu Akcií na účet žalobce. Dne 28. 1. 2019 byla žalovanému doručena výzva k uzavření smlouvy, a to spolu s návrhem na uzavření kupní smlouvy s upozorněním, že žalovaný je povinen uzavřít kupní smlouvu do 30 dnů od doručení výzvy. Žalovaný zůstal nekontaktní a nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 7. 10. 2019.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 14. 7. 2020 potvrdil, že na základě smlouvy o úplatném převodu akcií a o postoupení pohledávky z 15. 2. 2017 nabyl 100 % akcií společnosti [Anonymizováno] (dále jen [Anonymizováno]) od převodce [Anonymizováno] Tyto akcie nabyl vlastním jménem a na vlastní účet. Popřel existenci dohody o tom, že by část Akcií měl nabýt na účet žalobce. Popřel uzavření Smlouvy. Svůj podpis označil za padělek, případně vylákaný lstí. Uvedl, že společnost [Anonymizováno] podala na sebe insolvenční návrh, žalobu má proto za materiálně bezpředmětnou a postup žalobce vnímá jako odplatu za podání trestního oznámení společností [Anonymizováno]. Podáním ze dne 1. 9. 2020 žalovaný ještě doplnil, že dle Smlouvy společně s převodem akcií dojde k postoupení části pohledávky za společností [Anonymizováno] ve výši 211 305,50 Kč z žalovaného na žalobce, za což je žalobce povinen do 7 dnů od účinnosti převodu zaplatit žalovanému 211 305,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce je t. č. nezaměstnaný a společnost [Anonymizováno] je v insolvenci, což jsou skutečnosti, které žalovanému nemohly být v době uzavření smlouvy známy, má žalovaný za to, že je ohroženo vzájemné plnění ze strany žalobce a proto odepřel plnění podle § 1912 o. z. Žalovaný vyzval žalobce k zajištění vzájemného plnění.

4. Dne 8. 9. 2020 žalobce částečně odstoupil od Smlouvy, a to v rozsahu postoupení pohledávky za úplatu 211 305,50 Kč. Jako důvod odstoupení uvedl podstatné porušení smlouvy, kdy žalovaný dlouhodobě ignoroval výzvy žalobce a v důsledku toho došlo ke zhoršení vymahatelnosti pohledávky. Zajištění vzájemného plnění má za nedůvodné, když došlo k odstoupení od smlouvy. Žalovaný má částečné odstoupení od smlouvy za nemožné, když závazky k převodu Akcií a části pohledávky spolu nerozlučně souvisí. Částečným odstoupením mělo dojít k zániku obou závazků, za předpokladu platnosti Smlouvy. Pokud by byla smlouva platná, žalovaný od ní 15. 10. 2020 odstoupil, když žalobce přes výzvu žalovaného nezajistil vzájemné plnění.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazovaní učinil na základě zjištěného skutkového stavu věci následující závěry:

Za prokázané měl uzavření Smlouvy ze dne 2. 7. 2017 (smlouva komisionářská), jejímž předmětem byla správa Akcií nabytých na účet komitenta, jeho právo je odkoupit, povinnost komisionáře na výzvu komitenta je prodat a obligatorní postoupení části pohledávky spolu s převodem akcií. Ve vztahu k otázce platnosti Smlouvy se soud prvního stupně zabývat otázkou pravosti podpisu žalovaného na Smlouvě. Vyšel se závěru znaleckého posudku znalce [Anonymizováno], který podpis žalovaného hodnotil jako pravděpodobně pravý a svůj závěr podrobně zdůvodnil. Pokud jde o námitku, že žalovaný nemohl Smlouvu uzavřít 2. 7. 2017, když se nenacházel v České republice, soud prvního stupně odkázal na návrh Smlouvy, kde bylo datum 2. 7. 2017 předtištěno a jeví se více než pravděpodobným, že žalobce nebo žalovaný vytiskli návrh beze změny data a podepsali jej jindy. Chybné datum na smlouvě nezakládá její neplatnost. Pokud jde o námitku, že bylo uvažováno o uzavření dvou propojených smluv, přičemž nebylo tvrzeno ničeho o uzavření druhé smlouvy, soud prvního stupně uvedl, že žalovaný prokázal, že bylo jednáno o dvou smlouvách, ale prokázáno nebylo, že by jejich provázanost byla natolik zásadní, že by neuzavření jedné způsobilo neplatnost druhé smlouvy. Závěr tedy vyzněl ve prospěch platnosti Smlouvy.

6. Při posouzení návrhu žalobce vycházel soud prvního stupně z § 1727, § 551, 5§ 554, § 1912 a § 2004 odst. 1 o. z.

7. Ve vztahu k obsahu Smlouvy uzavřel soud prvního stupně, že předmětem Smlouvy je: 1) úprava vzájemných vztahů při správě Akcií, 2) právo komitenta Akcie koupit a povinnost komisionáře je na výzvu převést, 3) obligatorní postoupení části Pohledávky spolu s převodem Akcií. V textu Smlouvy je dále uvedeno, že s převodem Akcií se bez dalšího postupuje část pohledávky, za jejíž dobytnost komisionář neručí. Tvrzení žalobce, že postoupení pohledávky a převod akcií na sobě nezávisí, je v přímém rozporu s textem Smlouvy. Pokud by bylo pravdivé, Smlouva by nabídla i možnost převést pouze pohledávku a nikoli Akcie, takovou možnost však Smlouva nenabízí. Oba závazky jsou proto na sobě závislé ve smyslu § 1727 o. z. Z uvedeného žalovaný dovozuje, že odstoupením žalobce od části Smlouvy, zanikla celá Smlouva. Z kontextu jednání žalobce je však zjevné, že nikdy nebylo jeho úmyslem odstoupit od části Smlouvy upravující převod Akcií. Soud proto dovodil, že skutečným úmyslem žalobce nebylo od části Smlouvy odstoupit, jeho odstoupení hodnotil jako zdánlivý právní úkon a nepřihlédl k němu. Dále uvedl, že podle Smlouvy byl žalobce povinen žalovanému uhradit cenu pohledávky do 7 dnů od účinnosti převodu akcií. Žalovaný měl tedy plnit první, ohrožení vzájemného plnění okolnostmi nastalými po uzavření Smlouvy má soud rovněž za prokázané. Žalobce nikdy nejevil zájem o postoupení pohledávky, k návrhu kupní smlouvy, který připojil k výzvě žalovanému, ani v žalobě se o postoupení vůbec nezmiňuje. Jakmile byl na převod pohledávky upozorněn, pokusil se od části Smlouvy odstoupit. Žalovaný v průběhu řízení vyzval žalobce ke složení částky do soudní úschovy a poskytl mu k tomu lhůtu. Takový postup shledal soud přiměřeným, žalobce nabízené zajištění nerealizoval a jinou alternativu nenavrhl. Soud má proto naplněné podmínky podle § 1912 o. z. a odstoupení žalovaného od celé Smlouvy po právu. Výroky o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesprávnost rozsudku spatřuje obecně v nesprávných skutkových závěrech, ke kterým soud na základě provedeného dokazování dospěl, a dále namítá nesprávné právní posouzení.

9. Předně napadá závěr soudu prvního stupně, že závazek spočívající v koupi Akcií a závazek postoupení pohledávky jsou na sobě ve smyslu § 1727 o. z. závislé. Žalobce upozorňuje na to, že se jedná o dva samostatné závazky, které spolu nikterak nesouvisí. Pouhá ekonomická spjatost uzavíraných smluv není dostatečná pro vznik závislého vztahu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1769/2010 ze dne 30. 3. 2011). O závislosti lze hovořit obecně v případě, že vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění by vyvolal zánik i další smlouvy, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3852/2012 ze dne 10. 1. 2014). Plnění žalovaného převést na žalobce akcie za kupní cenu 2 500 Kč má pro žalobce význam, což vyplývá i ze samotného částečného odstoupení žalobce od Smlouvy. Pokud soud dovozuje závislost z formulace první věty čtvrtého odstavce Smlouvy, jedná se o účelový výklad žalovaného. Použití výrazu bez dalšího se vztahuje ke skutečnosti, že předmětná pohledávka 211 305,50 Kč měla být postoupena bez příslušenství, čímž došlo k vyloučení § 1880 odst. 1 o. z. Vzhledem k rozdílným výkladům pojmu bez dalšího a vzhledem k tomu, že to byl žalovaný, kdo první tento obrat použil, měl by být vyložen v pochybnostech k tíži žalovaného, a proto je třeba jej vykládat tak, že se vztahuje k vyloučení aplikace § 1880 odst. 1 o. z. Z uvedeného důvodu žalobce nesouhlasí se závěrem soudu o závislosti závazků a je přesvědčen, že jeho odstoupením nezanikla veškerá práva ze Smlouvy. Pokud jde o odstoupení žalovaného ze dne 15. 10. 2020 od Smlouvy, nesouhlasí žalobce rovněž se závěrem soudu o zániku Smlouvy jako důsledku tohoto odstoupení. Odstoupení je neplatné, když nebyly splněny podmínky podle § 1912 o. z. Úplatný převod akcií a postoupení pohledávky jsou dva samostatné a na sobě nezávislé závazky a proto žalovaný neměl právo podmínit převod akcií složením částky ve výši 211 305,50 Kč do soudní úschovy. V další části podaného odvolání žalobce shrnuje proces Smlouvou předvídaný a tvrdí, že to byl žalovaný, který nechtěl ze Smlouvy plnit. V neposlední řadě poukazuje žalobce na to, že žalovaným tvrzené údajné ohrožení ze Smlouvy nebylo nikterak doloženo, žalobci není známo např., z čeho soud prvního stupně dovodil, že žalobce je toho času nezaměstnaný. Žalovaný nepřihlásil navíc svoji pohledávku ve výši 211 305,50 Kč, z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5. 4. 2010 za společností [Anonymizováno] do insolvenčního řízení a tím došlo k nemožnosti plnění, neboť žalovaný ani případně jiný nabyvatel pohledávky ve výši 211 305,50 Kč již nemůže dosáhnout jejího uspokojení. Pokud by tedy nedošlo k zániku závazku ze Smlouvy v důsledku částečného odstoupení žalobce od Smlouvy, došlo by k zániku podle § 2006 odst. 1 o. z. a to právě z důvodu právní nemožnosti plnění. Nicméně závazek žalovaného převést na žalobce Akcie trvá, v tomto rozsahu k jeho zániku nedošlo. Podmiňuje-li žalovaný plnění své povinnosti převést na žalobce Akcie složením 211 305,50 Kč do soudní úschovy, považuje žalobce takové jednání žalovaného rozporné s dobrými mravy, když předmětná pohledávky 211 305,50 Kč zanikla buď z důvodu částečného odstoupení žalobce od Smlouvy anebo z důvodu následné nemožnosti plnění v důsledku opominutí žalovaného přihlásit tuto pohledávku do insolvenčního řízení. Odstoupení žalovaného od smlouvy ze dne 15. 10. 2020 je neplatné právní jednání.

10. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil podáním ze dne 10. 11. 2022. V podání uvedl zejména, že komisionářskou smlouvu ze dne 2. 7. 2017 se žalobcem nikdy vědomě nepodepsal. Žalovaný se žalobcem neuzavřel ani žádnou jinou smlouvu, podle které by měl povinnost převést žalobci jakékoli akcie společnosti [Anonymizováno]. Pokud by se soud přiklonil k závěru o platnosti Smlouvy, žalovaný v řízení uplatnil řadu důvodů, pro které by měla být žaloba zamítnuta. Hlavním důvodem je odstoupení žalovaného od Smlouvy, což byl nakonec i hlavní důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně. Pokud jde o ucelenost tvrzení v rámci obrany, žalovaný odkázal na své vyjádření ze dne 19. 1. 2022, na jehož obsahu setrval. Pokud jde o odvolání žalobce, žalobce pouze opakuje svá dosavadní tvrzení. Jako nové lze hodnotit účelové tvrzení žalobce (článek IV. doplnění odvolání), ze kterého žalobce dovozuje povinnost převést akcie i po odstoupení od Smlouvy. Takový závěr nelze připustit. Soud prvního stupně správně dovodil, že závazky obsažené ve Smlouvě spočívající v převodu akcií a postoupení pohledávek jsou na sobě závislé. Nelze tedy připustit, že v důsledku odstoupení od Smlouvy zanikl závazek postoupit pohledávku s tím, že žalovaný je i nadále povinen převést žalobci předmětné akcie za jejich nominální hodnotu. Nelze ani připustit závěr, že by v důsledku odstoupení nadále trvaly oba závislé závazky, když toto by bylo v přímém rozporu se samotnou podstatou odstoupení. Z uvedených důvodů navrhl žalovaný potvrzení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a o. s. ř. i řízení, které mu předcházelo, a postupoval při tom podle § 214 odst. 1 o. s. ř.

12. Vyšel při tom ze skutkového stavu, který z provedeného obsáhlého dokazování dovodil již soud prvního stupně. Dokazování nebylo před odvolacím soudem doplňováno ani opakováno.

13. Podstata sporu vychází z listiny označené jako Smlouva komisionářská uzavřená dne 2. 7. 2017 mezi [Anonymizováno] jako komitentem a [Anonymizováno] jako komisionářem. Pod bodem A) Smlouvy je konstatováno, že komisionář je jediným akcionářem společnosti [Anonymizováno]. vlastnícím kmenovou hromadnou akcii č. 1 znějící na jméno o celkové hodnotě 5 500 000 Kč nahrazující celkem 5 500 akcií Společnosti č. 1 až 5 500, každá o jmenovité hodnotě 1 000 Kč (Hromadná akcie). Pod bodem B) je konstatováno, že komisionář nabyl polovinu akcií, konkrétně akcie č. 2751 až 5 500 na základě ústí dohody s komitentem za vlastní peněžní prostředky, ale na účet komitenta (Akcie nabyté na účet komitenta), pod bodem C) je konstatováno, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 4. 2010 mezi Společností ([Anonymizováno]) a [Anonymizováno] vznikla pohledávka, jejíž část ve výši 422 611 Kč, z čehož jistina činila 100% (pohledávka), byla postoupena na komisionáře na základě smlouvy o úplatném převodu akcie a o postoupení pohledávky spolu s převodem Hromadné akcie. Pod bodem D) je konstatováno, že komisionář a komitent mají zájem písemně upravit vzájemná práva a povinnosti ohledně nabytých akcií na účet komitenta a ohledně postoupení pohledávky. Předmětem Smlouvy je pak správa akcií na účet komitenta, jeho právo je odkoupit, povinnost komisionáře na výzvu komitenta je prodat a obligatorní postoupení části pohledávky spolu s převodem akcií.

14. K námitce žalovaného, že jeho podpis na Smlouvě není pravý nebo byl vylákán lstí, odvolací soud shledal správným postup soudu prvního stupně, který zadal zpracování znaleckého posudku a za tímto účelem ustanovil soudního znalce z oboru písmoznalectví, [Anonymizováno]. Soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem, doplněný výslechem znalce a z jeho závěru posléze vyšel. Závěr znalce vyzněl ve prospěch pravosti podpisu žalovaného na předmětné Smlouvě, když znalec navíc při svém výslechu věrohodně vysvětlil svůj postup, kterým k závěru o pravosti podpisu došel. Pokud jde o námitku žalovaného, že podpis byl případně vylákán lstí, lze se přiklonit k závěru soudu prvního stupně o tom, že je více než pravděpodobné, že Smlouva byla předtištěna a v tomto předtisku bylo již uvedeno datum 2. 7. 2017. Smluvní strany resp. jedna z nich vytiskla tento návrh i s uvedeným datem, ale k faktickému podpisu došlo v jiný den (podává se i ze zjištěné skutečnosti o nepřítomnosti žalovaného dne 2. 7. 2017 v České republice a i ze svědecké výpovědi svědka Bárty). Takto uvedené datum na smlouvě obecně nezpůsobuje její neplatnost. Závěr soudu prvního stupně o platnosti Smlouvy je proto správný.

15. Dalším základním bodem sporu je tvrzení žalovaného o tom, že podle Smlouvy současně s převodem akcií mělo dojít k postoupení části pohledávky za společností Olympia ve výši ve výši 211 305,50 Kč z žalovaného na žalobce, za což je žalobce povinen do 7 dnů od účinnosti převodu uhradit žalovanému částku 211 305,50 Kč. Žalovaný tvrdil, že žalobce je t. č. nezaměstnaný a společnost [Anonymizováno] se nachází v insolvenci a proto má žalovaný za to, že vzájemné plnění je ze strany žalobce ohroženo, proto odepřel plnění v souladu s § 1912 o. z. V reakci na tuto obranu žalovaného žalobce dne 8. 9. 2020 částečně od Smlouvy odstoupil, a to v rozsahu postoupení pohledávky za úplatu ve výši 211 305, 50 Kč. Jako důvod uvedl porušení smlouvy žalovaným (ignorování výzev žalobce). Žalovaný s postupem žalobce nesouhlasil, pokud by mělo dojít k zániku závazku, pak tedy obou, když závazky převodu Akcií a postoupení pohledávky spolu nerozlučně souvisí. Z opatrnosti dne 15. 10. 2020 odstoupil od celé Smlouvy, když žalobce přes výzvu žalovaného nezajistil vzájemné plnění, jak žalovaný požadoval.

16. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který spornou problematiku v rozsahu výkladu ujednání o předmětu Smlouvy a vzájemných vztazích smluvních stran, posoudil podle § 1727, § 1912 o. z.

17. Soud prvního stupně správně vyšel definice předmětu Smlouvy, jak je uveden v čl. 1.1. Smlouvy, tedy že předmětem Smlouvy je 1) úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran při správě Akcií nabytých na účet komitenta, 2) právo komitenta Akcie nabyté na účet komitenta koupit a povinnosti komisionáře na výzvu komitenta akcie prodat, 3) obligatorní postoupení části Pohledávky spolu s převodem Akcií. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že oba závazky tedy prodej Akcií a postoupení pohledávky jsou na sobě závislé ve smyslu § 1727 o. z. Správné v této souvislosti je i použití § 1912 o. z., podle kterého, kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít, až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno, to však jen tehdy, že plnění druhé strany je ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly a které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel.

18. V poměrech projednávané věci byl žalobce povinen uhradit žalovanému cenu pohledávky do 7 dnů od účinnosti převodu akcií. Žalobce měl tedy plnit první, ohrožení vzájemného plnění okolnostmi nastalými po uzavření Smlouvy (insolvence, nezaměstnanost, dluhy po splatnosti vůči třetím osobám) měl soud prvního stupně rovněž za prokázané. Odvolací soud doplňuje, že skutečnost, že žalobce je t. č. nezaměstnaný vyplynula v řízení najevo z podání žalovaného ze dne 28. 8. 2020 a ze dne 15. 10. 2020 a ze strany žalobce nebyla nikterak sporována. Pokud žalobce v odvolacím řízení poukázal na to, že žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou, uvedené ještě nevyvrací žalovaným zmíněné dluhy po splatnosti vůči třetím osobám. V této souvislosti soud prvního stupně případně připomenul, že žalobce o postoupení pohledávky nejevil nikdy zájem a v momentě, kdy byl na postoupení upozorněn, od Smlouvy v této části odstoupil, což podle názoru odvolacího soudu svědčí tomu, že na splnění této povinnosti žalobce neměl a nemá zájem. Nereagoval ani na výzvu žalovaného ke složení částky do soudní úschovy v přiměřené lhůtě. Ze všech uvedených důvodů soud správně odstoupení žalovaného ze dne 15. 10. 2020 shledal po právu a žalobu zamítl. Odvolací soud se s uvedeným závěrem ztotožnil. Ztotožnit se lze i s názorem soudu prvního stupně ohledně posouzení částečného odstoupení žalobce od Smlouvy, a to v rozsahu postoupení pohledávky, který soud učinil ve vazbě na 551 a 554 o. z. K odstoupení došlo až dne 8. 9. 2020, tedy až v průběhu sporu a v návaznosti na argumentaci žalovaného, podle které před převodem akcií požadoval na žalobci zajištění vzájemného plnění podle § 1912 o. z., při současném tvrzení o tom, že plnění ze strany žalobce je ohroženo (insolvence a nezaměstnanost). Za správný proto odvolací soud považoval závěr soudu prvního stupně o tom, že odstoupení nebylo projevem skutečné vůle žalobce a proto k němu dále nepřihlížel. V této souvislosti nelze podpořit argumentaci žalobce, že pokud žalovaný požaduje zajištění vzájemného plnění, jedná se o jednání v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalobce namítal, že žalovaný nepřihlásil svou pohledávku ve výši 211 305,50 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5. 4. 2010 za Společností [Anonymizováno], jedná se o skutečnost, která nemá na výsledek řízení vliv.

19. Ze všech shora uvedených důvodů je zřejmé, že soud prvního stupně posoudil věc ze skutkového i právního hlediska odpovídajícím způsobem a že zamítnutí žaloby je proto namístě.

20. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je tedy věcně správný, a proto byl odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Pokud jde o bod III. výroku rozsudku, tento byl potvrzen ve správném znění, jak shora uvedeno. Z obsahu spisu ve spojení s odůvodněním napadeného rozsudku se podává, že po započtení žalobcem zaplacené zálohy na vypracování znaleckého posudku, zbývá uhradit na náhradu nákladů státu částka 6 057 Kč nikoli 15 057 Kč, jak do výroku vtělil soud prvního stupně.

21. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. se přiznává žalovanému náhrada nákladů odvolacího řízení. Přiznává se náhrada nákladů právního zastoupení za tři hlavní úkony právní služby (porada s klientem přesahující jednu hodinu, písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 29. 11. 2022) po 2 500 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, k tomu tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 764 Kč. Celkem se proto přiznává žalovanému k náhradě nákladů za odvolací řízení částka 10 164 Kč.