o zaplacení 45 500 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. ledna 2020, č. j. 49 Cm 9/2019-73

1. Rozsudkem výše uvedeným soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 20. 2. 2019, č. j. 49 Cm 9/2019-25 (výrok I.), žalobci nepřiznal náhradu nákladů námitkového řízení (výrok II.) a dále žalovanému vrátil zálohu ve výši 6 000 Kč (výrok III.).

2. V odůvodnění konstatoval, že ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem z 20. 2. 2019, č. j. 49 Cm 9/2019-25 tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 45 500 Kč s 6% úrokem od 2. 4. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 151,70 Kč, žalobci nepřiznána náhrada nákladů námitkového řízení. Nárok je odvozen ze směnky vlastní vystavené dne 5. 11. 2016 žalovaným na řad [Anonymizováno], ročník narození [Anonymizováno], splatné 31. 3. 2017 v [adresa], převedené rubopisem dne 11. 3. 2017 na [Anonymizováno], ročník narození [Anonymizováno].

3. Proti němu podal žalovaný včasné námitky, které označil jako odpor, ve kterých uvedl, že směnku zaplatil dne 11. 3. 2017. Při jednání soudu dne 13. 8. 2019 pak námitku zpřesnil tak, že směnečnou sumu splácel po 100 EUR týdně jak žalobci, tak jeho otci, eventuálně dceři [Anonymizováno]. Při zaplacení poslední splátky 12 000-13 000 Kč mu bylo sděleno, že [Anonymizováno] starší směnku prodal. O zaplacení mu bylo vystaveno potvrzení na zaplacení částky 34 000 Kč.

4. Při tomto jednání pak uvedl, že směnka zajišťovala závazek z pracovního poměru a takové zajištěné je proto neplatné. Touto námitkou se soud prvního stupně v souladu s § 175 odst. 4 o. s. ř. nezabýval, neboť byla uplatněna opožděně.

5. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že potvrzení o zaplacení částky 34 000 Kč se týká zaplacení jiné směnky, než která je uplatněna v tomto řízení, potvrzení vystavil jeho otec, který je také remitentem žalované směnky.

6. Po provedeném dokazování (výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] staršího, [Anonymizováno]) neměl soud prvního stupně za prokázané, že by k zaplacení směnky žalovaným došlo. [Anonymizováno] (sestra žalobce a dcera remitenta směnky) nevěděla ničeho o dluzích, manku či schodku žalovaného vůči jejímu otci či bratrovi. Svědek [Anonymizováno] konstatoval poskytnutí dvou půjček žalovanému ve výši 34 000 Kč a 43 000 Kč, přičemž první půjčka byla žalovaným zaplacena, a obě půjčky byly zajištěny směnkami. Svědek [Anonymizováno] potvrdil okradení žalovaného kolem roku 2015 ve Španělsku zhruba o částku 15 000 Kč, splácenou po 50 EUR týdne, z nichž svědek byl minimálně u tří splátek placených žalovaným žalobci nebo jeho otci, bez vědomosti svědka o směnce. Jeho výpověď pak nepřinesla nic nového, neboť hovořil o platbě ve výši cca 15 000 Kč, nevěděl, kdy k ní došlo, nepotvrdil ničeho o směnce. Žalovaný vypovídal o důvodu vystavení směnky, která fakticky zajišťovala zaplacení jemu ukradené hotovosti při cestě do [Anonymizováno], jejím splácení žalobci nebo svědkům [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] po 100 EUR, při nevědomosti o celkové výši splátek, kdy poslední splátka činila cca 16 000 Kč v březnu 2017. Vzal za prokázané, že žalovaný si od [Anonymizováno] staršího půjčil částku 34 000 Kč a 45 500 Kč, k jejichž zajištění sloužily vystavené směnky, z nichž pouze půjčka ve výši 34 000 Kč byla zaplacena (prokázáno pokladním dokladem). Výpovědi žalovaného soud neuvěřil z tohoto důvodu, že nebyl schopen uvést, kdy a kolik splácel. Výpověď svědka [Anonymizováno] staršího hodnotil jako věrohodnou, kdy tento svědek byl poučen o následcích křivé výpovědi. Účelovost jeho výpovědi nelze předpokládat jen z toho důvodu, že se jedná o rodinného příslušníka žalobce. Žalovaný tak v řízení neunesl důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení o tom, že došlo k zaplacení směnky.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

8. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, a to proti výrokům I., II. napadeného rozsudku, v jehož doplnění navrhl jeho změnu tak, že bude směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, případně bude rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Uhrazení dluhu žalobci prokazuje potvrzení o úhradě ze dne 11. 3. 2017 vystavené právním předchůdcem žalobce [Anonymizováno] starším. Žádný jiný dluh vůči žalobci, resp. [Anonymizováno] neměl. Tuto skutečnost však není schopen prokázat, neboť se jedná o negativní skutečnost. Poukázal na to, že v den platby částky 34 000 Kč, tj. dne 11. 3. 2017, došlo k rubopisu směnky na žalobce. Soud prvního stupně vyhodnotil chybně výpověď [Anonymizováno] jako výpověď svědka, neboť byl v postavení potencionálního žalobce, tj. účastníka řízení, neboť směnka byla vystavena v jeho prospěch. Jeho výpověď je proto třeba hodnotit obezřetněji, neboť nelze vyloučit, že může mít zájem na výsledku sporu. Navíc žalobce a svědek jsou v postavení otce a syna. Soud se měl zabývat i námitkou toho, že směnka byla vystavena z titulu náhrady škody v souvislosti s pracovním poměrem žalovaného u [Anonymizováno] staršího. Takový postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 21 Cdo 4659/2016 ze dne 1. 6. 2017). Pohledávku z pracovně právního vztahu, kterou má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vůči zaměstnanci, není možné postoupit na jiného. Není tak možné postoupení směnky. Žalobce se tak nestal jejím vlastníkem, a není ve sporu aktivně věcně legitimován. Námitka vystavení směnky z titulu náhrady škody v pracovně právním poměru je námitkou vznesenou podle § 580 a násl. OZ, ke které je třeba přihlédnout i bez návrhu kdykoliv během řízení, bez ohledu na koncentrační lhůtu. Žalovaný až po jednání soudu prvního stupně dne 8. 1. 2020 zjistil, že i jiný zaměstnanec ([adresa]) [Anonymizováno] staršímu podepsal směnku na částku 150 000 Kč, kterou mu vystavil v souvislosti s poškozením vozidla, jako svému zaměstnavateli. Výslechem tohoto svědka by bylo možné ověřit, že [Anonymizováno] starší běžně zajišťoval náhrady škody u svých zaměstnanců směnkou. Výslechem svědka by bylo možné zpochybnit věrohodnost výpovědi [Anonymizováno] staršího a potvrdit naopak výpověď žalovaného a svědka [Anonymizováno].

9. Žalobce k odvolání žalovaného navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Konstatoval, že nemá nic společného s dalším dluhem žalovaného, resp. další směnkou, neboť věřitelem z této směnky je výlučně [Anonymizováno] starší, tato na něj nebyla převedena. Není jeho povinností prokazovat vznik, trvání, případně zánik takové pohledávky, neboť její zaplacení není předmětem řízení. Částka uvedená na kvitanci ve výši 34 000 Kč se shoduje svojí výší s druhou směnkou vystavenou ve prospěch [Anonymizováno] staršího, o níž tento mluvil ve své svědecké výpovědi při jednání soudu prvního stupně dne 8. 1. 2020. Závěr o tom, že existovaly dvě směnky, přičemž jedna byla uhrazena, podporuje i to, že kvitanci vystavil [Anonymizováno]. Pokud by se jednalo o úhradu směnky, která je předmětem řízení, musel by kvitanci vystavit žalobce, neboť ještě před úhradou poslední splátky ze strany žalovaného došlo k rubopisu směnky z [Anonymizováno] na žalobce a veškerá práva a povinnosti z ní plynoucí, přešla na žalobce. K námitce účelovosti výpovědi svědka [Anonymizováno] žalobce připomněl, že tento svědek byl vyslýchán k návrhu žalovaného. Jeho nevěrohodnost začal žalovaný namítat až poté, kdy jeho výpověď vyzněla značně v neprospěch žalovaného. Žalovaný si musel být vědom příbuzeneckého vztahu mezi svědkem a žalobcem ještě předtím, než jeho výpověď navrhl. Navíc nepravdivou výpovědí by se svědek vystavoval nebezpečí trestního stíhání, o čemž byl soudem poučen. Názor soudu prvního stupně, že námitka žalovaného o zajišťovacím charakteru směnky vystavené z titulu náhrady škody vzniklé v souvislosti s pracovním poměrem žalovaného u [Anonymizováno], byla opožděná, je zcela v souladu s judikaturou (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3300/07, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 111/2012, sp. zn. 29 Cdo 254/2012). Jedinou včasnou obranou žalovaného ve včasných námitkách bylo tvrzení, že žalovaný dluh uhradil. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] pak vyplynulo, že směnka byla vystavena v souvislosti s půjčkou poskytnutou žalovanému opakovaně svědkem. Takové tvrzení pak nepřímo potvrzuje i výpověď svědkyně [Anonymizováno], která uvedla, že byla přítomna předání peněz žalovaným jejímu otci, že se však jednalo o předání tržeb od zákazníků, a že si není vědoma dluhů žalovaného z pracovního poměru. Směnka byla vystavena [Anonymizováno] starším jako fyzickou osobou, pokud by se jednalo o závazek z pracovního poměru, bylo by na ní uvedeno identifikační číslo osoby, neboť pracovní poměr byl uzavřen s [Anonymizováno] starším jako podnikající fyzickou osobou. Žalovaný v odvolání hovoří o existenci směnky vystavené [Anonymizováno] ve prospěch [Anonymizováno] staršího. Existenci této směnky žalobce nepopírá. Nicméně tato směnka byla vystavena na řad [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], která nebyla zaměstnavatelem [Anonymizováno] a ta se nijak neúčastní podnikatelské činnosti [Anonymizováno]. Tvrzení, že směnka měla zajišťovat škodu způsobenou v souvislosti s výkonem práce, se tedy nezakládá na pravdě.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaných a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě tohoto přijatých.

11. Nárok uplatněný žalobou posoudil jako nárok majitele platné směnky na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), kdy podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce směnky vlastní zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I § 28 odst. 1 a 2 ZSŠ přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku po splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má majitel, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky od dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

12. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že jedinou včasnou námitkou uplatněnou v rámci námitkového řízení, je námitka žalovaného, že částku ve výši 45 500 Kč z titulu směnky z 5. 11. 2016, zaplatil již 11. 3. 2017, učiněná v podání žalovaného z 11. 9. 2018, která byla následně doplněna o tvrzení o jejím splácení po 100 EUR žalobci, jeho otci, případě dceři Ullmana st. a poslední splátky ve výši 12-13 000 Kč.

13. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal, že směnečnou sumu uhradil, je třeba považovat za správný. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 11. 3. 2017 vystaveného právním předchůdcem žalobce není zřejmé, zaplacení jaké směnky se týkalo, kdy z výpovědi svědka Ullmana staršího vyplývá, že se týkalo zaplacení jiné směnky, resp. jiné půjčky, které tento svědek poskytl žalovanému. Výše dluhu uvedeného na potvrzení o úhradě koresponduje s výpovědí Ullmana staršího, který se vyjádřil k této půjčce a jejím zajištění, nicméně se jedná o směnku, jejíž zaplacení není předmětem řízení, a která nebyla převedena indosamentem na žalobce.

14. Postup soudu prvního stupně, kdy výpověď Ullmana staršího hodnotil jako výpověď svědka, je třeba považovat za správný, když směnka byla převedena rubopisem na žalobce a toho jediného je třeba považovat za účastníka řízení. Je bez významu, že směnka původně byla vystavena na řad svědka. Tvrzení žalovaného o tom, že by svědek mohl mít zájem na výsledku sporu je pouhým tvrzením. Nelze ostatně přehlédnout, že to byl žalovaný, kdo navrhl výslech svědka k prokázání jeho tvrzení o zaplacení směnky při vědomosti o tom, že se jedná o otce žalobce a teprve po jeho výslechu začal namítat jeho nevěrohodnost.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 21Cdo 4659/2016 platí, že pohledávku zaměstnavatele vůči zaměstnanci z pracovněprávního vztahu nelze zajistit směnkou, nicméně žalovaný tuto námitku uplatnil až při jednání soudu prvního stupně dne 13. 8. 2019, a proto ji odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje za opožděnou, neboť směnečný platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 27. 2. 2019 a lhůta pro uplatnění námitek činí dle § 175 odst. 1 o. s. ř. 15 dnů od jeho doručení, tzn., že uplynula dne 14. 3. 2019. Pokud žalovaný namítl, že směnka byla vystavena k zajištění nároku na náhradu škody z titulu pracovněprávního vztahu mezi remitentem směnky a žalovaným, pak se jedná o námitku kauzální, mající základ v mimo směnečných vztazích, kterou je třeba uplatnit v zákonné koncentrační lhůtě a nikoliv námitkou ve smyslu § 580 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., neboť ta se týká námitky neplatnosti právních jednání, za něž nelze považovat nárok uplatněný z titulu směnky.

16. Žalovaný v odvolání tvrdil, že se až po jednání soudu prvního stupně dne 8. 1. 2020 dozvěděl, že svědek Ullmann starší i u jiných svých zaměstnanců zajišťoval případné náhrady škody z pracovněprávního vztahu směnkou a navrhoval důkazy k prokázání takového tvrzení, zároveň tím chtěl těmito důkazy zpochybnit hodnověrnost slyšeného svědka (§ 205a písm. c), f) o. s. ř.).

17. Takové důkazní návrhy odvolací soud zamítl, neboť jejich provedení považoval s ohledem na závěry výše uvedené za nadbytečné. Námitka o zákazu zajištění nároku z pracovně právního poměru směnkou byla uplatněna opožděně, a proto případné zajištění náhrady škody i u jiných zaměstnanců svědka je ve vztahu k projednávané věci bez významu, případné prokázání takového tvrzení ve vztahu k jiné osobě nemůže mít vliv na posouzení hodnověrnosti svědka v projednávané věci.

18. Předmětem řízení je nárok uplatněný z titulu směnky výše uvedené, která byla převedena na žalobce indosamentem, a proto je žalobce oprávněným domáhat se nároku z dané směnky. Předmětem řízení není pohledávka z pracovněprávního vztahu, u které by nebylo možné její postoupení, jak chybně dovozuje žalovaný ve svém odvolání. Námitka nedostatku aktivní legitimace žalobce tak nemůže obstát.

19. Procesně úspěšnému žalobci nenáleží nárok na náhradu nákladů námitkového řízení, neboť je tento nepožadoval (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

20. Z důvodů výše uvedených odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a má tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, které se sestávají z odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby po 2 940 Kč (§ 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT) za převzetí zastoupení, vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 1. 2021 (podle § 11 odst. 1 písm. a), g), k) AT), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), náhrady cestovních výdajů ve výši 1 147 Kč podle § 13 odst. 1, 4 AT (osobním automobilem [Anonymizováno], RZ [SPZ], 191 km/průměrná spotřeba 5,9 l/100 km/cena paliva 27,20 Kč/ 1 l/ sazba 4,40 Kč/ 1 km), náhrady za promeškaný čas za šest půlhodin po 100 Kč, 21% DPH podle § 137 odst. 3 AT ve výši 2 408,07 Kč.