o zaplacení 754 281,22 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 49 Cm 49/2020-222

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 22. 4. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalované (původně žalovaná 1.) a proti společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (původně žalovaná 2.) zaplacení částky 754 281,22 Kč se 6 % úrokem ročně z částky 2 154 375 Kč od 15. 12. 2018 do 1. 3. 2019, z částky 756 836,61 Kč od 2. 3. 2019 do 2. 3. 2020, z částky 755 408,23 Kč od 3. 3. 2020 do 30. 3. 2020 a z částky 754 281,22 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a dále se směnečnou odměnou ve výši 2 514 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná vystavila na řad žalobkyně dne 18. 8. 2017 v Ostravě směnku vlastní, ze které byla jako výstavce povinna uhradit dne 14. 12. 2018 směnečnou sumu ve výši 2 154 375 Kč na adrese žalobkyně. Původně žalovaná 2. převzala směnečné rukojemství za zaplacení směnky. Přestože směnka byla žalobkyní v den platební předložena v platebním místě, byla na směnečnou sumu uhrazena pouze částka 1 398 966,77 Kč. Po zaslání výzvy k zaplacení směnky žalované a původně žalované 2. dne 20. 3. 2020 byla na směnečnou sumu uhrazena částka 1 127,01 Kč.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 5. 2020, č. j. 49 Cm 49/2020-19, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že směnku nepodepsal její jednatel Tomáš Kněžík ani žádná jiná oprávněná osoba a že pravé nejsou ani podpisy u obou avalů. I kdyby směnka byla za žalovanou podepsána Tomášem Kněžíkem, muselo by se jednat o směnku zajišťovací k úvěru ze smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 18. 8. 2017. V takovém případě však šlo původně o blankosměnku, kterou žalobkyně vyplnila svévolně a neoprávněně, a to zejména ve vztahu ke směnečné sumě, když vyplnit bylo možno do blankosměnky částku do 1 400 000 Kč. Žalovaná dále namítla, že směnka zajišťuje nedluh, neboť zde není žádná existující kauza. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno] poskytla k úvěru č. [Anonymizováno] bankovní záruku, na základě které žalobkyni zaplatila na tento úvěr částku 1 397 538,39 Kč. V tomto rozsahu tak zanikl směnkou zajišťovaný obligační závazek a potažmo i závazek směnečný. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že přímo na směnku samotnou bylo zaplaceno dalších 1 398 966,77 Kč, zanikl směnečný závazek zcela.

3. Pokud jde o původně žalovanou 2., vůči této byl směnečný platební rozkaz zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 6. 2020, č. j. 49 Cm 49/2020-25, a řízení o věci ve vztahu mezi žalobkyní a touto žalovanou bylo týmž usnesením vyloučeno postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. k samostatnému projednání.

4. Ve věci rozhodl soud prvního stupně poprvé rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 9 Cm 49/2020-52, kterým ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalovanému v platnosti.

5. Tento rozsudek byl zrušen k odvolání žalovaného usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. 2 Cmo 69/2021-84 s tím, že námitka nepravosti podpisu žalované jako výstavce na sporné směnce byla posouzena bez toho, že by si soud prvního stupně zjednal pro závěr o její nedůvodnosti potřebný skutkový podklad. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby provedl řádné dokazování k námitce nepravosti podpisu a znovu věc posoudil.

6. Napadeným rozsudkem rozhodl poté soud prvního stupně o námitkách žalované tak, že směnečný platební rozkaz ponechal vůči ní v platnosti (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 135 759,60 Kč (výrok II.). Žalované uložil soud prvního stupně dále zaplatit náklady státu ve výši 5187 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že směnka zajišťovala revolvingový úvěr dle smlouvy o zajištění blankosměnkou s dohodou o oprávnění banky v případě prodlení dlužníka ji vyplnit, jejíž součástí bylo i prohlášení avalistů Tomáše Kněžíka a původně žalované 2. o převzetí směnečného rukojemství. V řízení nesla žalobkyně důkazní břemeno k prokázání pravosti podpisu žalované jako výstavce na směnce. Ve vypracovaném znaleckém posudku vyslovil znalec kategorický závěr o pravosti podpisu žalované na směnce. Soud prvního stupně neshledal absenci náležitostí znaleckého posudku a uvedl, že mu nenáleží přezkoumávat odborné závěry znalce. Pokud jde o námitku svévolného a neoprávněného vyplnění směnky, žalovaná přes poučení soudu o jeho břemenu trvala na vysvětlovací povinnosti žalobkyně. Žalovaná tímto přenáší důkazní břemeno nepřípustně na žalobkyni a nemůže jít k tíži žalobkyně, pokud žalovaná nemá úvěrovou dokumentaci, kterou si například při podpisu nevyžádala. Námitky žalované k vyplnění směnečné sumy jsou zavádějící a rozporuplné a žalovaná tak ohledně této námitky neunesla důkazní břemeno. Vzhledem k tomu, že uvedené námitky žalované nemohly vyvolat důvod ke zrušení směnečného platebního rozkazu, rozhodl soud ve výroku I. rozsudku ve smyslu ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. o jeho ponechání v platnosti v plném rozsahu. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl soud prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni přiznal právo na náhradu v rozsahu devíti úkonů právní služby po 11 340 Kč, devětkrát režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH v částce 21 999,60 Kč, včetně zálohy na znalecký posudek ve výši 9 000 Kč, celkem tedy 135 759,60 Kč. Zbývající náklady řízení již byly žalobkyni přiznány ve směnečném platebním rozkazu. O náhradě nákladů státu rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

7. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhla, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná setrvala na tom, že na směnce se nenachází pravý podpis jejího jednatele Tomáše Kněžíka ani jiné osoby oprávněné za ni jednat. Žalovaná uvedla, že sám znalec připustil, že jeho závěry vycházejí z jeho individuálního vnímání a představují jeho subjektivní hodnocení. Žalovaná přitom namítá, že znaky, které takto subjektivně znalec hodnotil jako shodné, ve skutečnosti shody nevykazují, kupříkladu iniciála K je zcela jiná u srovnávaných podpisů a u podpisu zkoumaného, u výškových poměrů má zkoumaný podpis 8 mm, kdežto srovnávané podpisy 11 či 13 mm, u šířkových poměrů má zkoumaný podpis 21 mm, kdežto srovnávaný podpis pouhých 16 mm, počáteční i koncové adjustace zkoumaného podpisu a srovnávaných podpisů jsou zcela jiné, odlišný je i úhel stoupání, jakož i jednotlivé systémy první, střední i koncové části podpisů. Stanovisko znlace nelze považovat za odborné a už vůbec ne za přezkoumatelné. Soud prvního stupně měl nechat zpracovat revizní znalecký posudek, jak navrhovala žalovaná. Pokud jde o námitku neoprávněného vyplnění směnky, žalovaná namítla, že soud prvního stupně nesprávně nepostupoval k návrhu žalované, aby žalobkyně splnila informační povinnost v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 22 Cdo 2851/2013. Žalobkyně tak nevysvětlila, co představuje příslušenství, jakou částku činí jistina samotná a jak k této jistině dospěla, nelze také učinit závěr o způsobu zápočtu zaplacených částek. Při odvolacím jednání žalovaná zdůraznila, že se soud prvního stupně také nevypořádal s námitkou žalované, že nelze žalované přičítat opožděné uplatnění práva žalobkyně z bankovní záruky.

8. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

9. V průběhu odvolacího řízení však žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět podáním ze dne 17. ledna 2024 ohledně částky 24 821,41 Kč, která byla zaplacena po podání žaloby. Žalobkyně částku započítala na kapitalizované úroky, které z předmětné částky činily za období od 31. 3. 2020 do 17. 1. 2023 částku 172 000,80 Kč, ale žalobkyně po částečném plnění požaduje 147 179,39 Kč.

10. Žalovaná se zpětvzetím souhlasila s tím, že ona sama však na pohledávku neplnila, ale zřejmě tak učinil Tomáš Kněžík

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním. Předmětem odvolacího řízení bylo přitom přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalované a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

12. Dle ust. § 1 cit zák. směnka je dokonalý cenný papír, práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována směnečnou listinou a směnečné závazky jsou zcela formální. Soud má za to, že na základě předložené směnky v originální listině je uveden právní důvod vzniku pohledávky.

13. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ.

14. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. dále 6% úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši 1/3 % směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

15. Odvolací soud rozhodl v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s ustanovením § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil napadená rozhodnutí, tedy směnečný platební rozkaz ze dne 25. 5. 2020, č. j. 49 Cm 49/2020-19 a rozsudek soudu prvního stupně, a řízení v této části současně zastavil.

16. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že žalobkyně v soudním řízení uplatnila právo z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), ze které jí vznikl dnem 14. 12. 2018, kdy se stala splatnou, nárok na zaplacení částky 2 154 375 Kč na směnce vypsané jako směnečný peníz, a to výstavcem směnky (čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 2 ZSŠ) a dále směnečnými rukojmími, kteří se na líci směnky podepsali v rubrikách uvozených slovy „per aval“ (čl. I. 30 ZSŠ).

17. Žalobkyně jako majitelka směnky má právo na její zaplacení a není jeho povinností při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Důkazní břemeno v námitkovém řízení je plně na straně žalované a nelze ho přenášet na žalobkyni.

18. Přímým dlužníkem je osoba, která svým podpisem na směnce přejímá závazek směnku proplatit. Stejné postavení mají i rukojmí (avalisté), kteří převzali za tuto osobu rukojemský závazek.

19. Pokud jde o námitku nepravého podpisu výstavce směnky, odvolací soud má provedené dokazování znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] [adresa] ze dne 15. března 2022 za dostatečné, když závěry znalce jsou jednoznačně a přesvědčivě odůvodněny, doplněny výpovědí znalce. Znalec přitom zjišťoval, zda směnku za výstavce skutečně podepsal Tomáš Kněžík, tedy statutární zástupce žalované. Jestliže žalovaná zpochybnila závěry znalce s tím, že jde o znalcovo „subjektivní vnímání“, pak odvolací soud připomíná, že znalec je osobou kvalifikovanou, odborníkem a v posudku je uvedena řada objektivních odborných zjištění, když je samozřejmé, že je hodnotí osoba znalce. Podstatné však je, zda znalec dostatečně vylíčil, jak ke svým závěrům dospěl s použitím své odbornosti. To se v posudku i výpovědi znalce jednoznačně stalo a znalecký posudek obsahuje hodnocení srovnávaných i posuzovaného podpisu, znalec se zabývá všem znaky písma (což nezpochybňuje ani sama žalovaná). Žalovaná zdůrazňuje odlišnou velikost a sklon písma u podpisů srovnávaných a posuzovaného, když znalec srozumitelně ve svém posudku vysvětlil, že autor posuzovaného podpisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] používá dva druhy podpisů odlišné struktury (což opět žalovaná nezpochybnila). Znalec uzavřel, že shody porovnávaných podpisů jsou určující a nebyl nalezen žádný závažnější rozdíl. Znalec uvedl, že sporný podpis je nacvičeného druhu s rozlišitelnou iniciálou „K“ obdobně srovnávaným vzorkům. Všechny podpisy jsou stabilně pravosklonné s hodnotami nejčastěji v intervalu 52 až 62 °. Odpovídají rovněž výškové a šířkové poměry podpisů, jejich počáteční a koncová adujstace, umístění na základnu. Znalec rovněž s logickým odůvodněním odmítl metodu superprojekce jako nevhodnou, když ani žádné dva podpisy nejsou totožné, to je vlastní pouze kopiím. Závěr znaleckého posudku jednoznačně zní tak, že na předmětné směnce je pravý podpis Tomáše Kněžíka a tento podpis byl na listinu napsán originálně.

20. Žalovaná ke zpochybnění znaleckého posudku nepředložila vlastních důkazů a omezila se výhradně na svá tvrzení.

21. Za těchto okolností má odvolací soud dokazování ve shodě se soudem prvního stupně ohledně námitky pravosti podpisu za úplné, když v řízení bylo řádně prokázáno, že směnka byla podepsána výstavcem.

22. Žalovaná dále v řízení uplatnila námitku, že směnka byla svévolně a neoprávněně vyplněna.

23. Dle ust. § 10 ZSŠ je blankosměnka neúplnou listinou, která se na základě pozdějšího doplnění stane směnkou úplnou.

24. Vydáním blankosměnky se podepsaný skutečně vystavuje rizikům, tlakům a situacím, k nimž by jinak mohl zůstat zpravidla lhostejný. Veškeré nepříznivé následky dopadají na podepsaného - konečně je to právě on, kdo svým neopatrným postupem tento závadný stav umožnil, vydal neúplnou listinu k doplnění osobě, která následně zklame jeho důvěru. Pokud byla listina vyplněna jinak, než bylo ujednáno, svědčí dlužníkovi námitka protismluvního doplnění blankosměnky. Podle závěrů rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2004 sp. zn. 9 Cmo 7/2003 pokud je v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu pouze konstatováno, že směnečná suma byla v blankosměnce vyplněna nesprávně, nemůže tato námitka obstát, neboť z ní ani nevyplývá, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán, a zda tedy předmětem námitkového řízení je celý směnečný peníz či nějaká jiná částka. Zcela v rozporu se zákonem je požadavek žalované, aby žalobkyně sama prokázala správnost vyplněné směnečné sumy. Žalobkyně jako majtelka směnky není povinna prokazovat důvod závazku (§ 495 obč. zák.) a důkazní břemeno ohledně průkazu oprávněnosti směnečných námitek leží v plné míře na žalované. Žalobkyni k prokázání své aktivní legitimace ve sporu tedy plně postačí předložení směnky a není povinna předkládat žádné důkazy k prokázání důvodnosti výše směnečného peníze. Zda blankosměnka je vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením bude vždy nutno prokázat a důkazní povinnost je na straně dlužníka.

25. Žalobkyně v tomto řízení k námitce žalované, že bylo na dluh zajištěný předmětnou směnkou plněno z bankovní záruky uvedla, že o částku takto plněnou ve výši 1 397 538,39 Kč a další drobná plnění byl řádně ponížen směnečný peníz.

26. Žalovaná nedoplnila svá tvrzení a nedoložila k nim důkazy tak, aby vyvrátila takové ponížení nárokované částky.

27. Žalovaná rovněž dostatečně skutkově nepopsala a nijak neprokázala své tvrzení o opožděném uplatnění práv z bankovní záruky a neoprávněném navýšení částky směnečné jistiny.

28. Návrhu žalované, aby žalobkyně splnila informační povinnost v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 22 Cdo 2851/2013 soud prvního stupně nevyhověl správně, když odvolací soud doplňuje, že namítané rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vydáno pro zcela odlišný typ řízení o vypořádání společného jmění manželů a také pro situaci, kdy jedna ze stran sporu objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech, významných pro rozhodnutí ve sporu. Žalovaná však je účastníkem smlouvy o revolvingovém úvěru, z níž vznikla pohledávka zajištěná předmětnou směnkou a ani sama žalovaná neuvedla, že by neměla k dispozici smlouvu a nepopsala z jakého důvodu jí případně není známo, kdy a v jaké výši bylo na směnku plněno.

29. Závěry namítaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 22 Cdo 2851/2013 se v této věci neuplatní, neboť pro řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu platí zvláštní procesní úprava a důkazní břemeno leží zcela na žalované. Navíc žalovaná nevysvětlila, proč žádá doložení informací na žalobkyni, které by žalované jako účastnici smlouvy měly být zcela dostupné. Žalovaná nepředložila například svůj popis stavu úvěru zajištěného předmětnou směnkou, ačkoli rozhodně měla k dispozici úvěrovou smlouvu, a tedy základní údaje o povinnosti dlužníka k plnění. Důkazní břemeno tak na žalobkyni v řízební nebylo přeneseno.

30. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení a nákladů státu.

31. S ohledem na plný úspěch žalobce v odvolacím řízení rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení ve prospěch žalobkyně podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Jestliže žalovaná namítala, že ohledně částky, jež byla předmětem částečného zpětvzetí nejsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů žalobkyni, neboť po podání žaloby neplnila žalovaná, ale zřejmě pan [Anonymizováno] [Anonymizováno], pak ve smyslu mantinelů ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. je rozhodné, že bylo plněno po podání žaloby na předmětný dluh (nikoli kým). Náklady žalobkyně sestávají z odměny za jeho zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 11 340 Kč dle § 7 bodu 6 advokátního tarifu za částečné zpětvzetí a účast při jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu. Žalobkyni byla přiznána rovněž částka 600 Kč na paušálních náhradách hotových nákladů dle § 13 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Lhůta k plnění je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.