o zaplacení 1 086 154,51 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2024, č. j. 53 Cm 146/2021-214

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal ve vztahu k žalované v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 30. 11. 2012, č. j. 53 Cm 146/2021-30 (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech námitkového řízení částku 140 183,51 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.) a dále jí uložil povinnost zaplatit ČR- Městskému soudu v Praze na nákladech řízení částku 1 899 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Z odůvodnění se podává, že nárok je uplatněn ze směnky vlastní vystavené žalovanou dne 21. 1. 2013 v Praze na řad žalobkyně znějící na směnečnou sumu 663 737,66 EUR, splatné 28. 1. 2021 v [adresa], opatřené doložkou bez protestu avalovanou [Anonymizováno] [Anonymizováno].

3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 53 Cm 146/2021-30, proti němuž podala žalovaná včasné námitky. V nich namítla nedostatek pravomoci soudu, nepravost podpisu osoby, která je oprávněna za žalovanou jednat, námitku, že směnkou zajištěné pohledávky nevznikly pro neplatnost leasingové smlouvy, dále námitku, že směnečná suma vyplněná do směnky neodpovídá skutečnému stavu pohledávek žalobkyně vůči [právnická osoba]. (dále jen společnost), není jasné, zda směnečná suma odpovídá pohledávkám vůči společnosti nebo pohledávkám vůči žalované jako ručiteli a že vyplnění blankosměnky a její předložení k placení, jakož i podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu představuje výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák.

4. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám uvedla, že podpis výstavce je jeho pravým podpisem, námitky neplatnosti leasingové smlouvy, nesprávného vyplnění směnečné sumy a pochybnosti o výši směnečné sumy jsou námitkami neodůvodněnými. K námitce výkonu právo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku konstatovala, že jí není zřejmé, jak by prohlášení ze dne 21. 3. 2019 mohlo ovlivnit právní vztahy, které nastaly dne 15. 3. 2019.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná se ve směnce z 21. 3. 2013 vystavené v Praze zavázala, že dne 28. 1. 2021 zaplatí v [adresa], žalobkyni směnečnou sumu ve výši 663 737,66 EUR. Směnka je opatřena doložkou bez protestu a rukojemským prohlášením Milana Tomečka. Dne 21. 1. 2013 byla mezi žalobkyní, žalovanou, [Anonymizováno] [Anonymizováno] a společností uzavřena dohoda o vyplnění blankosměnky, v níž žalovaná prohlásila, že se seznámila se všemi ustanoveními leasingové smlouvy č. [Anonymizováno] a jejích příloh a prohlásila, že přebírá neodvolatelné a solidární ručení za splnění veškerých závazků společnosti vyplývajících z této leasingové smlouvy. Bylo sjednáno, že k zajištění veškerých peněžitých pohledávek žalobkyně vůči společnosti vyplývajících z leasingové smlouvy včetně jejich příslušenství, jakož i pohledávek žalobkyně vůči žalované z titulu ručení za závazky společnosti, žalovaná vystavila blankosměnku vlastní na řad žalobkyně bez uvedené údaje splatnosti a směnečné sumy. Žalovaná žalobkyni udělila vyplňovací právo k vyplnění blankosměnky. Dne 19. 11. 2009 byla mezi žalobkyní jako pronajímatelem a společností jako nájemcem uzavřena leasingová smlouva s opcí č. [Anonymizováno] týkající se Vrtacího a pilového systému Eco Drill 1300. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem z 31. 1. 2021 k úhradě směnečného penízu ve výši 1 086 154,51 Kč s příslušenstvím s upozorněním na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 14. 3. 2023, č. j. 2515/2023, [č. účtu] byl znalkyní vysloven kategorický závěr o pravosti podpisu výstavce a avalisty na směnce [Anonymizováno] [Anonymizováno].

6. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobkyně je odvozen od platné směnky vlastní obsahující veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 ZSŠ. Podle čl. I § 48 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ má majitel směnky nárok na zaplacení postižních práv, jak uplatněny.

7. K námitce nedostatku pravomoci soud odkázal na usnesení ze dne 12. 5. 2022, č. j. 53 Cm 146/2021-70 potvrzené usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 10. 2022, č. j. 2 Cmo 149/2022-84, z nichž vyplývá nedůvodnost uplatněné námitky.

8. K námitce nepravosti podpisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] na směnce odkázal na závěry znaleckého posudku a výslech znalkyně, kdy znalkyně dospěla ke kategorického závěru o pravosti podpisu výstavce a avalisty směnky.

9. Námitku, že směnkou zajištěné pohledávky nevznikly z důvodu neplatnosti leasingové smlouvy a že směnečná suma neodpovídá skutečnému stavu pohledávek žalobkyně vůči společnosti, vyhodnotil jako neodůvodněnou, a proto neprojednatelnou. Žalovaná totiž netvrdila důvody neplatnosti leasingové smlouvy a neuvedla, jak měla být směnečná suma skutečně vyplněna. Taková tvrzení pak mohla uplatnit nejpozději ve lhůtě pro podání námitek. Nad rámec výše uvedeného pak soud uvedl, že neplatnost leasingové smlouvy neshledal.

10. Ze stejných důvodů nemůže obstát námitka, že není jasné, zda vyplněná směnečná suma odpovídá pohledávkám žalobkyně vůči společnosti nebo pohledávkám žalované jako ručitele.

11. Neobstojí ani námitka, že vyplnění blankosměnky, její předložení k placení a podání žaloby k soudu je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Pokud ji žalovaná opírá o tvrzení, že žalobkyně poskytla [Anonymizováno] [právnická osoba]. nepravdivé informace, resp. vědomě zamlčela existenci pohledávek, pak z takového tvrzení není zřejmé, jaký má tato skutečnost vliv na směnečné řízení. Uplatnění nároku u soudu je právem žalobkyně a nemůže být proto v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. V řízení byla uplatněna směnečná pohledávka, její existence vyplývá ze směnky, proti ní se lze bránit směnečnými námitkami, a to i kauzálními. I v případě prokázání tvrzení, že žalobkyně při vyjednání postupní smlouvy neuvedla pravdivé údaje, by tato skutečnost neměla žádný vliv na povinnost uloženou vydaným směnečným platebním rozkazem.

12. Z důvodů výše uvedených ponechal soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti.

13. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když povinnost k jejich placení určil straně žalované.

14. Žalovaná ve včasném odvolání navrhla zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu a žádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Soudu prvního stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci. Nesprávný je názor, že námitka vyplnění blankosměnky, její předložení k placení a podání žaloby u soudu je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, je nedůvodná. Soud s ohledem na svůj právní názor se jí věcně nezabýval a neprovedl důkazy, které žalovaná označila a předložila k prokázání svých tvrzení. I směnečná pohledávka může představovat výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1292/2023, dle kterého vyplnění blankosměnky s následným uplatněním práva ze směnky je možné dle konkrétních okolností případu hodnotit jako výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Poukázala rovněž na skutečnost, že se v rozhodčím řízení vedeném před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR pod sp. zn. Rps 667/19 domáhá v postavení žalobce vydání bezdůvodného obohacení ve výši 13 483 333 Kč s přísl., které vzniklo žalobkyni přijetím leasingových splátek bez právního důvodu. Žalobkyně v rozhodčím řízení uplatnila v rámci procesní obrany k započtení část směnečné pohledávky z předmětné směnky, a žalovaná námitku, že uplatnění této směnečné pohledávky je výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Mezitímním rozhodčím nálezem ze dne 6. 5. 2024 sp. zn. Rsp 9667/19 rozhodčí soud určil, že uplatňování práv ze směnky je výkonem práva, který je ve zjevném rozpory se zásadami poctivého obchodního styku a nepožívá proto ochrany. V daném řízení se jedná o stejnou směnku, ve vztahu, k níž byl vydán směnečný platební rozkaz. Navrhla proto přerušení odvolacího řízení do doby, kdy nebude možné vydaný mezitímní rozhodčí nález přezkoumat. V případě, že rozhodčí nález nabude právní moci a nebude možné jej přezkoumat soudem v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, bylo by řešení této otázky pro soudy rozhodující v této věci ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. závazné. Případné odlišné posouzení dané otázky soudy by mohlo být důvodem pro obnovu řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

15. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Poukázal nato, že otázka pravomoci soudu byla již pravomocně vyřešena v průběhu projednávané věci. Postup žalované v rozhodčím řízení je třeba považovat za zneužití rozhodčího řízení. Mezitímní rozhodčí nález byl vydán až po rozhodnutí soudu prvního stupně. Poukázal také na to, že předmětem řízení je nárok z cenného papíru, jedná se o abstraktní a nesporný závazek. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu se lze bránit pouze námitkami uplatněnými v koncentrační lhůtě. Odvolací soud není vázán vydaným mezitímním rozhodčím nálezem sp. zn. Rsp 9667/19, když není naplněna hypotéza předpokládané § 135 odst. 2 o. s. ř., tj. že rozhodnutí ve směnečném řízení, jak předmětem projednávané věci, náleží k rozhodnutí jinému orgánu, tj. rozhodčímu soudu.

16. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení (§ 219a, § 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze žalovanou včas uplatněných námitek a skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, na základě jím provedeného dokazování.

17. Lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že nárok uplatněný v řízení je nárokem z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 ZSS a představuje tak přímý, nesporný, abstraktní závazek žalované (jako výstavce směnky) k zaplacení postižních práv podle čl. I § 48 ZSŠ.

18. V takovém případě bylo na žalované, aby se proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu bránila v zákonem stanové lhůtě námitkami, v nichž bylo potřeba vylíčit všechny rozhodné skutečnosti, z nichž dovozuje, že nárok žalobce není po právu. K námitkám uplatněným po zákonné koncentrační lhůtě pak nelze přihlížet (§ 175 odst. 4 o. s. ř.).

19. Návrh žalované na přerušení řízení do doby skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 14/2024 byl při jednání odvolacího soudu dne 22. 1. 2025 zamítnut, neboť má se zato, že nejdou dány důvody podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pro přerušení řízení. S ohledem na skutečnost, že neobstála námitka nedostatku pravomoci soudu z důvodu, že v projednávané věci nebyla platně sjednána rozhodčí doložka, nelze dovodit, že by výsledek řízení o zrušení rozhodčího řízení odůvodňoval žalovanou navržený postup. Pro projednávanou věc je to bezvýznamné.

20. K námitce nedostatku pravomoci soudu lze přitom odkázat na pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně z 12. 5. 2022 a na něj navazující rozhodnutí odvolacího soudu z 10. 10. 2022, kdy z důvodů v nich uvedených tato námitka neobstála. Rozhodčí smlouva, sjednaná ve Všeobecných smluvních podmínkách, tvořících součást leasingové smlouvy ze dne 19.11.2009, byla uzavřena mezi žalobkyní a společností a jejím účastníkem není žalovaná. Naopak účastníkem dohody o vyplnění blankosměnky (jako směnečné smlouvy), která sloužila k zajištění pohledávek z leasingové smlouvy, není společnost. Nelze proto dospět k závěru, že by ve vztahu ke směnečné pohledávce, jež je předmětem tohoto řízení, byla sjednána (natož platně) rozhodčí doložka.

21. Neobstojí námitka žalované, že je odvolací soud vázán podle § 135 odst. 2 o. s. ř. mezitímním rozhodčím nálezem vydaným pod sp. zn. Rsp 9667/19 z 6. 5. 2024 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, v němž tento soud vyslovil závěr o tom, že uplatnění práv ze sporné směnky je výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

22. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze sp. zn. 10 Cm 14/2024 je řešena otázka zrušení mezitímního rozhodčího nálezu vydaného pod sp. zn. Rsp 9667/19 z 6. 5. 2024 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Soudem prvního stupně byla žaloba zamítnuta rozsudkem z 20.9.2024, který byl pak usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 12. 2024, č. j. 4 Cmo 258/2024-79 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

23. Za situace, kdy otázka pravomoci soudu již byla pravomocně vyřešena usneseními výše uvedenými, kdy byl vysloven závěr o neplatnosti rozhodčí doložky ve vztahu ke směnečné pohledávce, jež je předmětem projednávané věci nelze dospět k závěru, že by byl soud povinen vycházet z mezitímního rozhodčího nálezu, když tento nebyl příslušným orgánem rozhodnout (§ 135 odst. 2 o. s. ř.).

24. Předmětem projednávané věci je směnečná pohledávka, předmětem rozhodčího řízení je nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, není tak dána totožnost řízení, která by mohla založit vázanost soudu rozhodnutím rozhodčího soudu ve smyslu § 159a o. s. ř., nadto v situaci, kdy bylo rozhodnuto rozhodčím soudem nikoliv o meritu věci.

25. K námitce nepravosti podpisu Milana Tomečka na směnce lze odkázat na závěry soudu prvního stupně opírající se o závěry znaleckého posudku a výslech znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], z nichž vyplývá kategorický závěr o pravosti podpis [Anonymizováno] [Anonymizováno] na sporné směnce, a to jak u podpisu avalisty směnky, tak u podpisu výstavce směnky, kdy ji tento podepsal v pozici jednatele žalované, tj. osoby oprávněné za žalovanou jednat.

26. Pokud žalovaná namítla, že směnkou zajištěné pohledávky nevznikly z důvodu neplatnosti leasingové smlouvy, pak taková námitka je neodůvodněná, a proto neprojednatelná, neboť neobsahuje žádná tvrzení o důvodech neplatnosti.

27. Pokud žalovaná namítla, že směnečná suma vyplněná na sporné směnce neodpovídá skutečnému stavu pohledávek žalobkyně vůči společnosti, nebo pohledávkám žalobkyně vůči žalované jako ručiteli, pak taková námitka je neodůvodněná. Neobsahuje totiž žádná tvrzení o tom, jaká směnečná suma měla být správně do blankosměnky doplněna a neobsahuje žádná tvrzení odůvodňující takovou námitku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5884/2017 z 26. 3. 2018 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5999/2017 z 26. 3. 2018).

28. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti, resp. neodůvodněnosti námitky, že vyplnění blankosměnky, její předložení k placení a podání žaloby u soudu je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Z provedeného dokazování vyplývá, že sporná směnka byla vystavena ve formě blankosměnky, jejíž způsob vyplnění se podává z dohody o vyplnění blankosměnky uzavřené mezi žalobkyní, žalovanou, [Anonymizováno] [Anonymizováno] a společností z 21. 1. 2013, která zajišťovala závazky společnosti vyplývající z leasingové smlouvy č. [Anonymizováno] z 19. 11. 2009. Žalovaný však své námitkové tvrzení váže na skutečnosti týkající se leasingové smlouvy č. [Anonymizováno] z 30.8.2010 a žádným způsobem netvrdí její provázanost se smlouvou č. [Anonymizováno], která v rovině kauzálních námitek souvisí se spornou směnkou. S ohledem na absenci jakýchkoliv tvrzení pak soud prvního stupně postupoval správně, pokud neprováděl dokazování k tvrzením žalované a svůj postup zdůvodnil.

29. Uplatnění směnečného nároku u soudu je právem žalobkyně, jež je remitentem sporné směnky. Žalované jako jejímu výstavci, která je ze směnky povinná, pak přísluší právo se proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu bránit v zákonem stanovené lhůtě námitkami, jejichž oprávněnost pak je v námitkovém řízení zkoumána. Uplatnění nároku ze směnky není samo o sobě výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

30. Samotné vyplnění blankosměnky nelze považovat za rozporné se zásadami poctivého obchodního styku. Žalovaná netvrdila žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit její vyplnění v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Při absenci jakýchkoliv tvrzení k výše uvedenému neobstojí odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1292/2023 z 29. 2. 2024, když porušení takových zásad je nutné zkoumat ve vazbě na okolnosti jednotlivého případu.

31. Obecně lze přitom uvést, že judikatura Nejvyššího soudu stojí na závěru, že účastník obchodně právního vztahu nesmí při prosazování svých zájmů překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku, a tudíž zneužít práv, které mu podle zákona vznikla. Jde-li o ujednání, ze kterého účastníku vzešla práva, jejichž uplatnění by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, není neplatné, ale tato práva nejsou vymahatelná, soud v takovém případně nárok nepřizná (srovnej rozsudek ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010, z 12. 11. 2014. sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016).

32. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. z důvodů výše uvedených potvrdil včetně výroku o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu.

33. Vzhledem k úspěchu žalobkyně v námitkovém řízení jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení, jak vyčíslena v bodě 27. odůvodnění napadeného rozsudku.

34. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla v námitkovém řízení úspěšná, je povinna platit státu náklady řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř., které mu vznikly vyplaceným znalečným, které nebylo kryto zálohou složenou žalobkyní v souvislosti s náklady za provedení důkazu (viz bod 28 odůvodnění napadeného rozsudku.

35. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch. Náklady řízení jsou představovány třemi úkony právní služby po 12 660 Kč (za písemné podání z 15. 1. 2025, 20. 1. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 1. 2025, vše podle § 7, 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), tři náhrady hotových výdajů po 450 Kč (podle § 13 odst. 3 AT v platném znění), cestovné ve výši 1 596,92 Kč (105 km/ 5,2 l/100 km/automobil RZ [SPZ]), náhrada za ztrátu času za osm půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 AT v platném znění), 21% DPH 8 946,65 Kč. Náklady řízení jsou splatné ve lhůtě podle § 161 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.