o neplatnost usnesení krajského sněmu účastníka ze dne 20. 2. 2021, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2023, č. j. 74 Cm 154/2021-66

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení krajského sněmu účastníka ze dne 20. 2. 2021, kterým byli zvoleni předseda, místopředseda, členové krajské rady Ústeckého kraje účastníka a předseda a členové revizní komise Ústeckého kraje účastníka (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zrekapituloval, že navrhovatel se návrhem ze dne 20. 8. 2021 domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí usnesení krajského sněmu účastníka ze dne 20.2.2021, kterým byli zvoleni předseda, místopředseda, členové krajské rady Ústeckého kraje účastníka a předseda a členové revizní komise Ústeckého kraje účastníka s odůvodněním, že krajský sněm Ústeckého kraje účastníka byl svolán neoprávněnou osobou, když svolavatel ing. Dalibor Uhlíř není členem krajské organizace účastníka, sněm nebyl usnášeníschopný, kandidáti nebyli řádně navrženi a dále nebyl pořízen zápis z jednání volební komise. Konečně zpochybnil, že zvolení kandidáti dostali účastníkem tvrzené počty hlasů.

3. Účastník s návrhem nesouhlasil, když uvedl, že sněm byl svolán osobou k tomu pověřenou předsednictvem účastníka a napadená usnesení byla přijata na základě hlasování hlasujících členů.

4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že se k námitkám navrhovatele nevyjádřila rozhodčí komise účastníka, ač se na ni navrhovatel obrátil. Od přijetí napadených usnesení již byly konány další dva krajské sněmy Ústeckého kraje účastníka s volbou orgánů krajské organizace. Dne 20.2.2021 se konala videokonference, na níž byli představeni kandidáti na funkce ústecké krajské organizace účastníka, jak vyplývá ze „Zápisu z on-line krajského sněmu Trikolóry Ústeckého kraje.“ Podle § 16 odst. 1 stanov účastníka je nejvyšším orgánem krajské organizace krajský sněm, který svolává předseda krajské organizace. Podle § 16 odst. 2 a 6 stanov účastníka předseda krajské organizace je volen přímo všemi členy krajské organizace a krajský sněm volí dva místopředsedy krajské organizace a členy krajské revizní komise. Dle § 18 odst. 2 stanov účastníka mohou vyšší orgány hnutí rozhodnout o svolání orgánů nižších, případně tyto orgány svolat. Podle § 23 odst. 2 písm. a) stanov účastníka rozhodčí komise účastníka kromě jiného rozhoduje ve sporech mezi členy hnutí, orgány a jednotlivými články hnutí. Dne 28.1.2021 předsednictvo účastníka rozhodlo o svolání elektronického krajského sněmu Ústeckého kraje a pověřilo místopředsedu hnutí [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [adresa] jeho vedením a navržením programu, jak vyplývá ze zápisu ze 17. zasedání předsednictva hnutí [Anonymizováno]. O napadených usneseních bylo hlasováno elektronicky ve dnech 20. - 21. 2. 2021. Elektronickým hlasováním byli zvoleni předseda, místopředseda, členové krajské rady Ústeckého kraje účastníka a předseda a členové revizní komise Ústeckého kraje účastníka, jak vyplývá z emailů ze dne 1. 2. 2022.

5. Právně soud prvního stupně věc posoudil podle § 16a odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o sdružování v politických stranách“) a podle § 18 odst. 2 a § 19 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, a dospěl k závěru, že ze strany navrhovatele byla dodržena lhůta 6 měsíců pro podání návrhu dle § 16a odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách, když návrh byl u soudu podán dne 20. 8. 2021. Proto se soud prvního stupně meritorně zabýval námitkami v návrhu uvedenými. Pokud následně navrhovatel vznesl rovněž námitky zpochybňující samotné elektronické hlasování co do počtu odevzdaných hlasů, pak k této námitce soud prvního stupně nepřihlížel, neboť v uvedené lhůtě vznesena u soudu nebyla. Soud prvního stupně námitky věcně posoudil v souladu se závěrem vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1969/10 ze dne 27. 12. 2011 a uzavřel, že napadená usnesení, tj. volba členů orgánů Ústeckého kraje účastníka byla provedena nikoliv na zasedání krajského sněmu dle § 16 stanov účastníka, nýbrž na základě rozhodnutí předsednictva účastníka ze dne 28. 1. 2021 elektronickým hlasováním členů krajské organizace, které fakticky proběhlo ve dnech 20. - 21. 2. 2021. Dle soudu prvního stupně provedení hlasování tímto způsobem bylo v souladu s § 19 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., když tato možnost byla umožněna dle § 18 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb., až do 30. 6. 2021, tj. v době přijetí napadených usnesení. David Uhlíř byl pověřen k organizaci sněmu elektronickou formou rozhodnutím předsednictva ze dne 28. 1. 2021, kteréžto rozhodnutí bylo v pravomoci předsednictva s ohledem na § 19 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb. a i znění § 18 stanov účastníka. Soud prvního stupně proto uzavřel, že napadená usnesení byla přijata platně na základě distančního elektronického hlasování v souladu s § 19 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. Proto návrh jako nedůvodný zamítl. I v případě, že by jeho právní posouzení věci nebylo správné, soud prvního stupně doplnil, že by bylo třeba vycházet analogicky z § 260 odst. 1 o. z. a neplatnost napadených rozhodnutí nevyslovit, když tato neměla a do budoucna ani mít nemohou závažné právní následky, neboť v mezidobí proběhly již další dva krajské sněmy Ústeckého kraje účastníka s volbou orgánů organizace. Pokud jde o nákladový výrok, soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, neboť rozhodčí komise účastníka, která se měla k námitkám navrhovatele vyslovit, tak neučinila a procesně neúspěšnému navrhovateli nezbylo, než se se svým návrhem obrátit na soud. Soud prvního stupně proto za použití § 150 o. s. ř. žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal.

6. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas odvolání, v němž zpochybnil aplikaci § 18 a § 19 zákona č. 191/2020 Sb. na všechny právnické osoby bez dalšího. Odvolatel má za to, že zákonodárce vymezením právnických osob měl na mysli běžné osoby, především osoby soukromého práva, jako jsou obchodní korporace, běžné spolky, apod., nikoliv však právnické osoby veřejného práva. Výklad, který soud prvního stupně zaujal, je dle názoru navrhovatele nepřípustně extenzivní. Účastník navíc neprokázal, že by jakékoliv skutečnosti, týkající se svolání jednání krajské organizace byly skutečně oznámeny členům orgánu jako elektronické hlasování a již vůbec ne v dostatečném předstihu před rozhodováním. Svolavatel nijak nezamýšlel vyvolat jakékoliv hlasování mimo sněm. Uvedl, že je jistě v naléhavém právním zájmu navrhovatele, aby schůze probíhala legálním a očekávatelným způsobem, aby na ni mohl realizovat řádně svá práva, včetně práva, volit a být volen do orgánu politické strany a neprobíhala způsobem, kdy není řádně svolána, volby neprobíhají dle stanov, „lidé držící technický aparát k vedení schůze nezákonným způsobem, který stanovy nepředvídají (tedy příslušná elektronická zařízení, kdy průběh nelze nijak nezávisle ověřit).“ Navrhl, aby odvolací soud rozhodl v intencích podaného odvolání.

7. Účastník se k odvolání nevyjádřil.

8. Vrchní soud v Praze po zjištění, že odvolání navrhovatele je přípustné a bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

9. Odvolací soud rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez toho, aby ve věci konal jednání. Usnesením ze dne 12. září 2023 sp. zn. 2 Cmo 122/2023-79 vyzval odvolací soud oba účastníky, aby ve lhůtě 10ti dnů od doručení výzvy sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se v soudem určené lhůtě, bude souhlas předpokládán (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Výzva byla zástupci navrhovatele doručena dne 13. 9. 2023 a zástupci účastníka dne 12. 9. 2023. Zástupce navrhovatele podáním odvolacímu soudu doručeným dne 14. 9. 2023 výslovně sdělil, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí, zástupce účastníka se do dne rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání nevyjádřil, pročež se presumuje jeho souhlas.

10. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy správně zhodnotil po stránce skutkové, zjistil z nich všechny relevantní, resp. potřebné skutečnosti. Věc správně posoudil jak po skutkové, tak po právní stránce.

11. Podle § 16a odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o sdružování v politických stranách“) dotýká-li se rozhodnutí orgánu strany a hnutí skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí (§ 9), může člen této strany a hnutí do 6 měsíců od přijetí takového rozhodnutí požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nejde-li o zrušení strany a hnutí, lze návrh podle odstavce 1 podat, jen pokud rozhodčí orgán strany a hnutí nevyhověl žádosti člena o zjednání nápravy anebo o ní nerozhodl do 30 dnů ode dne jejího podání.

12. Podle § 19 odst. 1 1 zákona č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby orgán právnické osoby může rozhodovat mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků i tehdy, nepřipouští-li to zakladatelské právní jednání.

13. Navrhovatel splnil zákonný požadavek na vyčerpání prostředků nápravy u rozhodčího orgánu strany (hnutí), který je hmotněprávní podmínkou uplatnění práva na soudní ochranu přiznaného členovi strany (hnutí) v § 16a odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách, neboť požádal nejprve rozhodčí orgán strany (hnutí) o zjednání nápravy, avšak tento orgán o ní nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Navrhovateli tak vzniklo právo podat návrh u soudu podle § 16a odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách.

14. Protože v daném případě nejsou členové orgánů místních organizací účastníka zapisováni do rejstříku stran a hnutí ve smyslu § 9 zákona o sdružování v politických stranách, je na předmětný návrh navrhovatele na zahájení řízení nutné nahlížet hlediskem nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1969/10 ze dne 27. 12. 2011, podle kterého „…pokud obecné soudy nerozpoznaly protiústavnost existující mezery v právní úpravě a nepokusily se jí ústavně konformně vyplnit a naopak zvolily přístup, akcentující právě a pouze doslovný text ustanovení § 16a odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách, kdy se pro nedostatek aktivní legitimace odmítly meritorně zabývat návrhem žalobců, nelze takový přístup ústavně aprobovat. Svobodná soutěž politických stran a obecně politických sil, z níž plyne i ústavní požadavek respektu a dodržování principů a pravidel vnitrostranické demokracie kladený na politické strany, je jedním ze základních předpokladů fungování a hodnot demokratického právního státu a společnosti, a proto musí být závaznou směrnicí i pro moc soudní při aplikaci a interpretaci zákonů. Povinností obecných soudů, vyplývající z čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy ČR, tak bylo interpretovat ustanovení § 16a odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách prizmatem výše předestřených aspektů ústavního požadavku respektu vnitrostranické demokracie a bez ohledu na úzce a nedostatečně vymezený rámec v ustanovení § 16a a § 9 zákona o sdružování v politických stranách připustit meritorní přezkum napadených rozhodnutí vnitrostranických orgánů, a to nejen z hlediska jejich souladu se stanovami dané politické strany či zákonem, ale především z hlediska možného zásahu do základních práv stěžovatelů (členů politické strany) konkrétní činností jejich "vlastní" politické strany.“ Z pohledu případného zásahu do základních práv člena politické strany či politického hnutí je nutné vzít v úvahu, že v době konání krajského sněmu účastníka skutečně platil nouzový stav vyhlášený Vládou České republiky (vláda ČR dne 14. 2. 2021 usnesením č. 125 vyhlásila nový nouzový stav pro území ČR, a to od 15. 2. 2021 na dobu 14 dnů. Nouzový stav byl vyhlášen na základě čl. 5 a 6 ústavního zákona o bezpečnosti, a to ze stejných důvodů, jako ten původní, tedy z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky), pročež je i jen z toho hlediska akceptovatelné, že se krajský sněm Trikolóry Ústeckého kraje se dne 20. 2. 2021 konal prostřednictvím Teams konference. Konal se sice z omluvitelného důvodu - nouzový stav platící v České republice vyhlášený vzhledem k tzv. pandemii onemocnění COVID - 19 tzv. online, tedy formou, kterou stanovy nepředvídaly, nicméně znění § 16 stanov účastníka tento způsob výslovně ani nezapovídalo. Tento způsob svolání a konání krajského sněmu nebyl v rozhodné době v rozporu se zákonem, a to s ohledem na ustanovení § 19 odst. 1 ve spojení s § 18 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2. Minimálně do 1. 3. 2021 bylo možné konat schůze orgánů právnických osob tzv. distančním způsobem, tedy bez osobní účastni členů na schůzi, kdy je tato osobní „fyzická“ účast nahrazena účastí za použití technických prostředků, například pomocí speciálních k tomu určených počítačových aplikací a programů. Lze tudíž uzavřít, že rozhodování krajského sněmu Trikolóry Ústeckého kraje činěné dne 20. 2. 2021 na jejím zasedání pomocí technických prostředků – Teams konference, bylo činěno vzhledem k výše uvedenému v souladu se zákonem. Logika zákona je dána účelem, a to zamezení shromažďování osob v době tzv. pandemie, resp. epidemie SARS CoV-2, tedy tomu, aby jednání více osob probíhala v co největší míře bezkontaktní formou, tedy bez osobního kontaktu. Potud tento způsob rozhodování nemohl zasáhnout do práv navrhovatele. To platí tím spíše, že na zasedání schůze bylo přítomno 43-47 členů včetně navrhovatele.

15. K odvolací námitce navrhovatele, v němž zpochybnil aplikaci § 18 a § 19 zákona č. 191/2020 Sb. na všechny právnické osoby bez dalšího, odvolací soud uvádí, že podle § 3 zákona o sdružování v politických stranách strany a hnutí jsou právnickými osobami. Politické strany jsou soukromoprávní korporace od státu oddělené, ač na něj prostřednictvím četných veřejných úkolů vykonávají vliv nesouměřitelný s jinými sdruženími. V nálezu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94 Ústavní soud uvedl, že politické strany jsou korporacemi, které spočívají na soukromoprávním základu, nemají veřejnoprávní statut, a požívají proto ochrany plynoucí ze základních práv a svobod v rozsahu, v němž lze základní práva a svobody vztáhnout i na právnické osoby. Jejich role ve společnosti je však mimořádná a "veřejnou povahu má nepochybně zájem společnosti na tom, aby stát, který je dle ústavy demokratickým právním státem, byl také demokratickým způsobem, tj. ve volbách, založených na soutěži politických stran, legitimován. Z tohoto obecného zájmu se dovozuje nárok i na to, aby stát plnění těchto pro funkci státu nezbytných úloh umožnil a podpořil. Tomu odpovídá i současná úprava financování politických stran demokratickým státem, jež je vedena snahou přispět na činnost politických stran, jakož i snahou po částečné úhradě jejich volebních nákladů". Odvolací námitka navrhovatele, že zákonodárce vymezením právnických osob měl na mysli běžné osoby, především soukromého práva, jako jsou obchodní korporace, běžné spolky apod., nikoliv však právnické osoby veřejného práva, je tak nedůvodná.

16. Důvodná není ani další odvolatelova námitka, že „je jistě v naléhavém právním zájmu navrhovatele, aby schůze probíhala legálním a očekávatelným způsobem, aby na ni mohl realizovat řádně svá práva, včetně práva, volit a být volen do orgánu politické strany a neprobíhala způsobem, kdy není řádně svolána, volby neprobíhají dle stanov, lidé držící technický aparát k vedení schůze nezákonným způsobem, který stanovy nepředvídají (tedy příslušná elektronická zařízení, kdy průběh nelze nijak nezávisle ověřit).“ Jak shora uvedeno a rozvedeno, v předmětné době bylo zcela v souladu se zákonem konat schůze vnitřních orgánů právnických osob bezkontaktní formou, prostřednictvím a s využitím technických prostředků, formou videokonference. Prezence počtu účastníků probíhala elektronicky a rovněž i volby. Každý z přítomných měl unikátní přístupový kód k online účasti na sněmu i hlasování (volbě). Volby probíhaly online po dobu několika dnů. Krajský sněm byl svolán na základě usnesení celostátního předsednictva, které pověřilo na základě § 18 odst. 2 stanov účastníka místopředsedu hnutí [tituly před jménem] [Anonymizováno] [adresa], aby krajský sněm řídil. Konala-li se předmětná schůze tímto způsobem, což bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno a odvolatel toto ani nesporuje, konala se v souladu se zákonem, v souladu s účelem zákona i s účelem stanov předmětného politického hnutí. K zásahu do práv a povinností navrhovatele tím nedošlo a ani dojít nemohlo, když všichni hlasující, resp. všichni na schůzi přítomní členové měli stejná práva a povinnosti a mohli je realizovat týmž způsobem. To, že byl navrhovatel přehlasován, je důsledek demokracie, nikoli diskriminace.

17. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že je třeba vycházet analogicky rovněž z § 260 odst. 1 o. z. a neplatnost napadených rozhodnutí nevyslovit, když tato neměla a do budoucna ani mít nemohou závažné právní následky, neboť od konání namítaného krajského sněmu v mezidobí proběhly již další dva krajské sněmy Ústeckého kraje účastníka s volbou orgánů organizace a složení krajské rady, včetně krajského předsedy a místopředsedů je jiné. Podle současného znění stanov účastníka nemají krajské organizace ani krajské revizní komise.

18. Nad rámec shora uvedeného je nutné při aplikaci výše citovaného nálezu Ústavního soudu ve vztahu k § 16a zákona o sdružování v politických stranách dovodit, že navrhovatel v uvedeném smyslu nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti svolání předmětného krajského sněmu Trikolóry Ústeckého kraje. Zájem navrhovatele na správném fungování (v souladu se zákonem a stanovami) politického hnutí, jímž je členem, není sám o sobě jeho naléhavým právním zájmem na navrhovaném určení. Navíc podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 123/2019 platí, že „Shledá-li soud v řízení podle § 16a odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., rozpor napadeného rozhodnutí orgánu strany (hnutí) se zákonem nebo stanovami strany (hnutí), vysloví (zpravidla) jeho neplatnost. Ustanovení § 16a odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., brání tomu, aby byla platnost rozhodnutí orgánu politické strany (hnutí) posuzována v jiném řízení; nelze ji tudíž posuzovat v řízení o návrhu podle § 80 o. s. ř. a ani nemůže být přezkoumávána jakožto předběžná otázka v jiném soudním řízení, neurčuje-li zvláštní právní předpis jinak.“ Platí tudíž za pomoci argumentu a minore ad maius a a maiore ad minus, že tím spíše se nelze podle § 80 o. s. ř. domáhat vyslovení neplatnosti, resp. rozporu se stanovami a se zákonem „jen“ svolání krajského sněmu Ústeckého kraje konaného dne 20. 2. 2021, jak to rovněž požadoval navrhovatel.

19. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění tohoto výroku v napadeném usnesení), tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, usnesení soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšnému účastníkovi žádné náklady řízení nevznikly.