o zrušení rozhodčího nálezu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. května 2021, č. j. 54 Cm 32/2018-191

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v [adresa] dne 18. 10. 2017 se žalobkyně domáhala proti žalované zrušení rozhodčího nálezu č. j. [Anonymizováno] arch. č. [Anonymizováno] ze dne 11. 7. 2017 vydaného rozhodcem [Anonymizováno], podle kterého byla žalobkyně povinna zaplatit žalované 77 326 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu a nahradit náklady rozhodčího řízení. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná a z tohoto důvodu nemůže být platná ani rozhodčí smlouva. Rozhodce tak neměl pravomoc spor rozhodovat, rozhodce rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele a ve zjevném rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Žalobkyně sporovala pravost svých podpisů na všech listinách, které byly v rozhodčím řízení předloženy (smlouva o revolvingovém úvěru, rozhodčí smlouva, smluvní ujednání ke smlouvě o revolvingovém úvěru). Žalobkyně zpochybnila způsob volby rozhodce, který byl zvolen žalovaným jako poskytovatelem úvěru ve smlouvě, která byla připravena dopředu a žalobkyně si jen stěží mohla vymoci, aby ujednání o rozhodčím řízení bylo ze smlouvy vyloučeno. Namítla i podjatost rozhodce, z důvodu vytvoření takových hospodářských vztahů, které ji institucionálně zakládají. Identické rozhodčí smlouvy zakládá žalovaný ve většině obdobných smluv, a to ve prospěch [Anonymizováno]. Vytváří se tak ekonomická závislost, která se odvíjí od množství sporů.

2. Žalovaný v reakci na podanou žalobu odkázal na znění zákona o rozhodčím řízení v aktuální podobě. Předmětem návrhu na zrušení rozhodčího nálezu není věcný přezkum rozhodčího řízení. Ohledně výběru rozhodce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu ČR, podle které rozhodčí doložky žalovaným používané nebyly shledány neplatnými. Rozhodčí doložka obsahuje 13 konkrétně vyjmenovaných rozhodců ad hoc, na kterých se účastníci dohodli, jde o dvoustrannou dohodu. Seznam rozhodců je dopředu jasně dán, je neměnný, stálý, uzavřený. Sama žalobkyně byla vyzvána k výběru rozhodce, a to v rámci předžalobní upomínky. Pokud jde o námitku podjatosti vůči rozhodci z důvodu ekonomické závislosti, odkázala žalovaná na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a současně i na § 574 o. z., podle kterého na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Žalovaný zdůraznil i to, že neplatnost úvěrové smlouvy nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí, která je smlouvou samostatnou. Pokud žalovaná sporuje podpis na rozhodčí smlouvě žalovaná navrhla zpracování znaleckého posudku, což již učinil i rozhodce v rámci rozhodčího řízení. Navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování věc posoudil podle § 31, § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen ZORŘ). Nejprve se zabýval včasností podaného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Žaloba s tímto návrhem byla podána dne 18. 10. 2017 v návaznosti na doručení rozhodčího nálezu žalobkyni dne 20. 7. 2017, tedy v zákonem stanovené lhůtě 3 měsíců od doručení rozhodčího nálezu.

4. V další části napadeného rozsudku se soud prvního stupně zabýval věcnými důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Věc posoudil podle ZORŘ ve znění ke dni podání žaloby. Učinil tak s odkazem na zákon č. 258/2016 Sb., s účinností od 1. 12. 2016 a jeho přechodná ustanovení. Odkázáno bylo i na zásadu procesně právní povahy, podle které při změnách právního předpisu platí, že nové procesní právo, platí i pro řízení zahájená přede dnem nabytí její účinnosti. Pokud jde o platnost rozhodčí smlouvy, ta je posuzována podle zákona platného v době jejího uzavření, stejně tak rozhodčí řízení zahájená na základě rozhodčích smluv uzavřených přede dnem účinnosti zákona č. 258/20169 Sb. se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Shrnuto při posouzení důvodnosti návrhu na zrušení rozhodčího nálezu vycházel soud prvního stupně ze znění zákona o rozhodčím řízení účinném ke dni podání žaloby.

5. Vycházeno bylo z § 31 ZORŘ, podle kterého soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodnutí, anebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat obnovu řízení.

6. Vzhledem k uvedené právní úpravě nebylo možné přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu, stejně tak nebylo možné posuzovat platnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky a její soulad s dobrými mravy. Soud se mohl zabývat návrhem žalobkyně pouze v limitech citovaného § 31 ZORŘ. Pokud šlo o námitku žalobkyně ohledně pravosti jejího podpisu na listinách, vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku, kde tato námitka byla zcela vyvrácena. Pokud jde o námitku platnosti rozhodčí smlouvy, bylo soudem prvního stupně odkázáno na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a tato námitka nebyla rovněž shledána důvodnou. V rozhodčí smlouvě sjednaný způsob výběru rozhodců je platný, výčet rozhodců je stálý a neměnný, rozhodci jsou jednoznačně a jmenovitě určeni, jedná se o platný právní úkon, dostatečně transparentní. I při vyhodnocení námitky ekonomické závislosti rozhodce na žalovaném soud posoudil podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, jako námitku nedůvodnou, když vztah ekonomické závislosti, nelze spatřovat v tom, že určenému rozhodci vzniká právo na odměnu. K vyloučení rozhodce může dojít až tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k věci, účastníkům nebo jejich právním zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti, nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku se žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání především nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dne 6. 12. 2014 uzavřela žalobkyně se žalovanou platnou rozhodčí smlouvu zjištěného obsahu. Pokud jde o rozhodce [Anonymizováno], který působil jako rozhodce na základě smluvního vztahu s [Anonymizováno], v jejímž sídle měl současně i své sídlo, odkázala žalobkyně na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 27 Co 135/2019, ve kterém jsou popsány vztahy jmenovaného a rozhodčí společností. V odvolání citovala část odůvodnění, ve kterém soud konstatoval, že mezi stěžejní obchodní partnery [Anonymizováno] patří žalovaná společně se společností [Anonymizováno], které dodávaly [Anonymizováno] v podstatě veškeré služby. Z uvedeného v citovaném usnesení dovodil soud zřejmou ekonomickou závislost [Anonymizováno] na žalované. O těchto vztazích byla informována výlučně žalovaná nikoli žalobkyně, a to již při uzavření rozhodčí doložky. Později v rámci případné podjatosti rozhodce mohla žalobkyně těžko tedy vznášet námitky proti uspořádání v rozhodčím řízení. Rozhodce [Anonymizováno] měl zajištěnu od společnosti [Anonymizováno] administrativu a podporu, a to na základě ústní dohody (jednalo se o prostory, kancelářské vybavení, počítače zajišťování korespondence, rozhodnutí apod.). K uvedenému ještě žalobkyně doplnila, že rozhodčí řízení, navzdory obsahu uzavřené rozhodčí doložky, neprobíhalo výlučně před osobou rozhodce, ale řada administrativní činnosti byla prováděna třetí osobou ([Anonymizováno].). [Anonymizováno] byl rozhodce rovněž vyplácen. Odkázáno bylo na judikát - rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, podle kterého, je-li třetí osobou, která má podle rozhodčí smlouvy vybrat rozhodce právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem a volí rozhodce se seznamu z okruhu osob, se kterými dlouhodobě spolupracuje, jejichž činnost organizačně a administrativně organizuje, nejedná se o transparentní výběr rozhodce, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky. K důkazu navrhuje žalobkyně spis Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 135/2019. V další části podaného odvolání argumentuje žalobkyně ve vztahu k smlouvě o revolvingovém úvěru a dovozuje neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a v důsledku uvedeného i neplatnost rozhodčí smlouvy. Poukázala na hrubý nepoměr mezi půjčenou částkou a vrácenou částkou, zejména pak odkazovala na výši úroku z prodlení, což zakládá rozpor se zásadami poctivého obchodního styku. Odkazuje na judikát - nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014 a vyslovila přesvědčení, že pro neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru neměl rozhodce [Anonymizováno] pravomoc pro neplatnost smlouvy ve věci rozhodnout, i když rozhodčí smlouva splňuje požadavek pro transparentní výběr rozhodce. Touto námitkou žalobkyně se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Připomenuto bylo i to, že smlouva o revolvingovém úvěru je smlouvou spotřebitelskou. Svým obsahem vytváří značnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi. Touto námitkou se soud rovněž nezabýval. Jedná se o smlouvu absolutně neplatnou a z tohoto důvodu je neplatná i rozhodčí smlouva (nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/11). Žalobkyně setrvala na svém závěru o podjatosti rozhodce z důvodu jeho ekonomické závislosti na žalovaném. Odkázáno bylo na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1851/19 ze dne 3. 9. 2019 a sp. zn. I. ÚS 3962/18 ze dne 6. 4. 2021. Závěrem podaného odvolání žalobkyně uvedla, že s ohledem na větší počet dluhů, jí žalovaná poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč na dobu 18 měsíců s roční sazbou úvěru 97,05% a RPSN ve výši 97,05 %. Celková částka k úhradě tak činila 163 944 Kč. Sjednaná úroková sazba byla ve zjevném rozporu s dobrými mravy, má znaky lichvy a je tedy absolutně neplatná (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Nesouhlasí se zjištěními soudu prvního stupně, že žalobkyně nevyužila přezkumného řízení a že ji byla doručena předžalobní výzva ze dne 4. 5. 2016, kde byla mimo jiné vyzvána k výběru rozhodce. Namítla, že předžalobní výzva jí nebyla nikdy doručena a uvedla i to, že ve svém vyjádření ze dne 29. 7. 2016 v rámci rozhodčího řízení uváděla námitky vůči výběru rozhodce s doložením hospitalizace v období od 12. 7. 2016 - 15. 7. 2016). Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. K odvolání žalobkyně se podáním ze dne 7. 9. 2021 vyjádřila žalovaná. Pokud jde o tvrzenou podjatost a ekonomickou závislost rozhodce, citovala výklad § 31 písm. c) ZORŘ, podle kterého se nelze dovolávat zrušení rozhodčího nálezu pro podjatost, ale pouze z důvodu nezpůsobilosti rozhodce k výkonu funkce, či že rozhodce nebyl k rozhodnutí povolán rozhodčí smlouvou. K otázce podjatosti odkázala žalovaná na ustálenou judikaturu. Stejně tak učinila i při posouzení otázky ekonomické závislosti, kterou nelze dovodit z opakovaného zápisu totožných jmen do rozhodčích smluv. Žalobkyně navíc žádnou ekonomickou závislost rozhodce nenamítala a námitku podjatosti rozhodce v rozhodčím řízení nevznesla. Námitku podjatosti nelze zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. K uvedenému žalovaná shrnula, že žalobkyně námitku podjatosti rozhodce nevznesla a neuplatnila, k jeho osobě se v průběhu rozhodčího řízení nevyjádřila a učinila tak až v době, kdy rozhodce rozhodl v její neprospěch. Pokud jde o dobré mravy, žalovaná nejprve připomněla, že účelem návrhu na zrušení rozhodčího nálezu není přezkum jeho správnosti. Pro ucelenost však žalovaná uvedla, že nebyly ze strany žalobkyně tvrzeny žádné extrémní okolnosti, podle nichž by bylo možné dojít k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru společně s rozhodčí smlouvou. Nicméně zkoumání přiměřenosti smluvních pokut a případnou neplatnost části smlouvy o úvěru patří do nalézacího řízení a bylo čistě na žalobkyni, aby takové námitky uplatnila v rozhodčím řízení. Odkázáno bylo na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4022/2017. V podaném vyjádření se dále žalovaná zabývala sjednaným úrokem z prodlení, resp. jeho výší. Sjednanou sazbu nepovažuje za nepřiměřenou. Ke sjednaným sankcím ještě uvedla, že tyto byly sjednány ve smluvních podmínkách a byly tak nedílnou součástí smlouvy o úvěru. K přiměřenosti a platnosti ujednání stejně jako k výši sjednaných smluvních pokut odkázala žalovaná na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1641/2018, sp. zn. 20 Cdo 1449/2018. S rozsudkem soudu prvního stupně se žalovaná zcela ztotožnila, navrhla jeho potvrzení a uplatnila právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212, § 214 odst. 1 o. s. ř. Ve věci jednal dne 1. 11. 2022 a k vyhlášení rozsudku došlo na jednání dne 2. 11. 2022.

10. Podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb. (dále jen Zákona), ve znění účinném ke dni podání žaloby (18. 10. 2017), soud na návrh kterékoli stran zruší rozhodčí nález, jestliže: a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g)se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat obnovu řízení.

11. Podle čl. IX zákona č. 258/2016 Sb. Přechodná ustanovení se platnost rozhodčí smlouvy posuzuje podle zákona č. 216/1994 Sb., ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy.

12. Podle § 32 odst. 1 Zákona návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak.

13. Podle § 33 Zákona soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) a c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.

14. V projednávané věci uplatnila žalobkyně podanou žalobou nárok na zrušení rozhodčího nálezu z následujících důvodů: 1) rozhodčí řízení bylo založeno na rozhodčí smlouvě, kterou nepodepsala, stejně jako smlouvu o úvěru, 2) smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi účastníky je v rozporu s dobrými mravy a z tohoto důvodu je neplatná i smlouva rozhodčí, 3) rozhodce je osobou ekonomicky závislou na žalovaném, 4) rozhodce neměl pravomoc rozhodovat spor s ohledem na absolutně neplatnou rozhodčí doložku.

15. Předně je třeba důvody, pro které se žalobkyně domáhá zrušení rozhodčího nálezu podřadit pod jednotlivá zákonná ustanovení. Z jejich obsahu je zřejmé, že žalobkyně odkazuje na § 31 písm. b) a písm. c) ZORŘ, tedy že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena anebo se na dohodnutou věc nevztahuje a dále, že věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem.

16. Soud prvního stupně správně uvedl, že v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu není úkolem soudu přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu. Stejně tak s ohledem na právní úpravu v době zahájení řízení o zrušení rozhodčího nálezu není možné se zabývat otázkou platnosti smlouvy o revolvingovém úvěru, jejího souladu s dobrými mravy a tím pádem ani přiměřeností jednotlivých smluvních sankcí v této smlouvě sjednaných.

17. Odvolací soud je zcela ve shodě se soudem prvního stupně, že důvody na zrušení rozhodčího nálezu nejsou v projednávané věci dány a to z dále uvedených důvodů.

18. Námitka žalobkyně, že nepodepsala rozhodčí smlouvu, že tedy její podpis na této listině není jejím pravým podpisem, byla spolehlivě vyvrácena závěrem znaleckého posudku znalce [Anonymizováno], který vyzněl ve prospěch závěru o pravosti podpisu a to s vysokou pravděpodobností. Na uvedeném závěru nic nemění zamítnutí návrhu žalobkyně na provedení důkazu výslechem znalce, když z takového doplnění dokazování mělo být zjištěno, proč žalobkyně nespolupracovala s ustanoveným znalcem ohledně srovnávacího materiálu. Žádné konkrétní námitky proti správnosti závěru znaleckého posudku vzneseny však nebyly.

19. Stejně tak není důvodná námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy s ohledem na sjednaný výběr rozhodce. V rozhodčí smlouvě je sjednán platný postup pro výběr rozhodce, a to ze seznamu obsahujícího 13 jmen rozhodců, kteří mají pravomoc rozhodovat spory. Volba konkrétního rozhodce byla v prvé řadě na případném žalobci/kyni. Tento seznam je stálý a neměnný. Rozhodci jsou jednoznačně určeny, stejně jako způsob jejich výběru. Nelze dospět k závěru o netransparentnosti ujednání. Jestliže žalobkyně nevyužila možnosti výběru, když k němu byla vyzvána, jednak nelze přičíst k tíži žalované a navíc to na platnosti rozhodčí smlouvy ničeho nemění. Určení rozhodců, jak shora popsáno je platné (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. ÚS 2164/10).

20. Nedůvodnou je i námitka ekonomické závislosti rozhodce na žalované, pro větší počet rozhodovaných věcí. Podle judikatury nejvyššího soudu opakovanost zápisu do rozhodčích smluv, bez dalšího nedokládá, ekonomickou závislost rozhodce. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1034/2018). Ani z nároku na odměnu nelze takovou závislost dovozovat. Pokud jde o žalobkyní citované usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 135/2019, není tento odkaz případný, když v projednávané věci se z rozhodčího spisu, tedy jednotlivých listin podává, že veškerá korespondence byla vedena mezi žalobkyní a rozhodcem [Anonymizováno], stejně tak rozhodčí řízení probíhalo výlučně před tímto rozhodcem.

21. Pro úplnost odvolací soud ještě uvádí, že rozhodčí smlouva není neplatná ani z toho důvodu, že byla sjednána ke smlouvě o revolvingovém úvěru. Žádný právní předpis nezakazuje uzavřít rozhodčí smlouvu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru za splnění podmínek uvedených v zákoně o rozhodčím řízení.

22. Odvolací soud, pokud jde o námitky žalobkyně týkající se platnosti smlouvy o úvěru, souladu této smlouvy s dobrými mravy, je ve shodě se soudem prvního stupně, že v tomto rozsahu se nelze námitkami zabývat, když nelze přezkoumávat rozhodčí nález po věcné stránce a lze se zabývat pouze důvody pro zrušení rozhodčího nálezu v limitech ZORŘ platného v době podání žaloby. Z uvedeného důvodu není případný odkaz žalobkyně na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 17 Co 31/2019, kterým bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně o zastavení exekuce na majetek povinné.

23. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně výroku o nákladech podle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků řízení o nákladech státu.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, které vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto se sestávají z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 11. 2022) ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 téže vyhlášky, z náhrady cestovních výdajů ve výši 1 484,16 Kč za cestu z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět, tj. celkem 240 km osobním vozem [Anonymizováno] při průměrné spotřebě paliva Natural 95 5,8 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 44,50 Kč /l a sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km, z náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále z náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1 290,96 Kč. Celkem se jedná o částku ve výši 7 438,40 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).