o zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 30 Cm 91/2019-364

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o žádosti žalovaného 1. ze dne 6. 2. 2024 o osvobození od soudního poplatku za odvolání (část I. výroku). Dále stejným usnesením zastavil řízení o žádosti žalované 2. ze dne 6. 2. 2024 o osvobození od soudního poplatku za odvolání (část. II. výroku). Uvedl, že žalovaní podali včasná dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. 2 Cmo 192/2022-304, čímž jim vznikla každému poplatková povinnosti ve výši 14 000 Kč. Žalovaní požádali o osvobození od soudních poplatků a jejich žádosti byly pravomocně zamítnuty usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2023, č. j. 30 Cm 91/2019-335. Po právní moci tohoto usnesení vyzval soud prvního stupně žalované k úhradě soudního poplatku usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. 30 Cm 91/2019-345. Podáním ze dne 6. 2. 2024 požádali žalovaní opětovně o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 8. 2. 2024, č. j. 30 Cm 91/2019-351 je soud vyzval, aby doložili svoje aktuální poměry a aby předložili tvrzení a doklady o tom, v čem se od výše zmíněného pravomocného usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 3. 2023 jejich poměry změnily. K žádosti žalovaných jednou výslovně a jednou mlčky soud prvního stupně prodloužil lhůtu původně stanovenou ve výzvě soudu prvního stupně. Ani v prodloužené lhůtě neobdržel nové podání žalovaných s výjimkou Prohlášení žalovaného 1. o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Konstatoval proto, že žádnému ze žalovaných se nepodařilo prolomit překážku věci pravomocně rozhodnuté, jak ta plyne z § 159a odst. 4 o. s. ř. Jedná se neodstranitelnou překážku řízení a soud proto řízení o obou návrzích zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto usnesení se včas odvolali oba žalovaní společným odvoláním a navrhují změnu napadeného usnesení tak, aby jim bylo přiznáno osvobození od daných soudních poplatků. Považují napadené usnesení za nepřezkoumatelné, když není zřejmé, co bylo důvodem nepřiznání osvobození od soudních poplatků a následně zastavení řízení. Podle soudu žalovaní nedoložili změnu okolností. Rozvod manželství byl ale soudu znám z jeho úřední činnosti a okolnost, že žalovaná 2. pobývá v zahraničí vyplývá z její žádosti o prodloužení lhůty. Skutečnost, že nezletilá dcera žalovaných je v péči žalovaného 1., tento uvedl v Prohlášení. Nově dokládá potvrzení o úhradě školného nezletilé dcery žalovaným 1.

3. Považují také za nejasnou výzvu danou soudem prvního stupně v usnesení ze dne 8. 2. 2024, č. j. 30 Cm 91/2019-351, kdy je nejasné, zda doklady v něm specifikované jsou alternativou vyplněného tiskopisu Prohlášení, k čemuž byli žalovaní také vyzváni, anebo jde o požadavek soudu prvního stupně kumulativní. V této souvislosti také s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu se domnívají, že vyplněný tiskopis prohlášení je v zásadě dostatečným podkladem pro posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Žalovaný 1. v Prohlášení uvedl, že nevlastní žádný majetek. Nemohl tedy ani předložit soudem požadovaný výpis z katastru nemovitostí. Nově dokládá výtah z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že pro něho nejsou v katastru nemovitostí vedena žádná práva.

4. Žalovaná 2. vzhledem k pobytu v zahraničí nemohla ve lhůtě dané soudem podepsaný tiskopis Prohlášení předložit. Činí tak až v rámci odvolání.

5. Konečně oba nesouhlasí s tím, že mají každý samostatnou poplatkovou povinnost. Domnívají se, že s ohledem na to, že jsou zavázáni solidárně, uplatní se předpis § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění a měli by mít poplatkovou povinnost společně a nerozdílně, i když jsou jinak samostatnými účastníky řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaní samostatnými podáními, obě ze dne 19. 7. 2023, požádali o osvobození od soudních poplatků z podaného dovolání. V těchto návrzích neuvedli o svých poměrech vůbec nic konkrétního. Usnesením ze dne 2. 8. 2023, č. j. 30 Cm 91/2019-328 je soud prvního stupně vyzval, aby svoje návrhy doplnili a předložili v usnesení typově uvedené doklady. Protože žalovaní o svých poměrech svoje tvrzení nijak nedoplnili a ani nepředložili žádné doklady osvědčující jejich poměry, soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 9. 2023, č. j. 30 Cm 91/2019-335 rozhodl o nepřiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků oběma žalovaným. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 19. 10. 2023, když odvolání žalovaných byla usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 12. 2023, č. j. 2 Cmo 179/2023-343 odmítnuta pro neodstranění vad odvolání.

8. Na to usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. 30 Cm 91/2019-345 vyzval soud prvního stupně žalované k úhradě soudního poplatku. V reakci na tuto výzvu podali žalovaní každý samostatně návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků podáními shodně ze dne 5. 2. 2024. Tato podání jsou obsahově shodná s předchozími návrhy ze dne 19. 7. 2023. Není ani tvrzena žádná změna poměrů. Usnesením ze dne 8. 2. 2024, č. j. 30 Cm 91/2019-351 je proto soud prvního stupně vyzval, aby předložili řádně vyplněné Prohlášení a vedle toho ještě další v usnesení specifikované doklady osvědčující jejich současnou příjmovou a majetkovou situaci. Dále soud prvního stupně v tomto usnesení žalované upozornil, že se jedná o opakovanou žádost, když předcházející byla pravomocně zamítnuta. Bude proto možné novým návrhům vyhovět jen za předpokladu, že bude tvrzena a prokázána změna poměrů nastalá po rozhodnutí o předcházejících žádostech. V opačném případě bude soud vázán svým předcházejícím rozhodnutím a řízené o nových návrzích bude nutné zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Soud jednou výslovně a jednou mlčky respektoval návrhy žalovaných na prodloužení lhůty ke splnění výzvy ze dne 8. 2. 2024. Dne 2. 4. 2024 bylo soudu prvního stupně doručen nedatovaný žalovaným 1. vyplněný tiskopis Prohlášení. V něm neuvádí žádné konkrétní příjmy a tím méně je osvědčuje. Vyplývá z tohoto Prohlášení, že s ním žije ve společné domácnosti nezletilá dcera (narozená 2012). Žalovaná 2. nezaslala soudu vůbec nic.

9. V rámci odvolacího řízení druhá žalovaná předložila vyplněné Prohlášení datované 17. 6. 2024. Dále předložila výpis z evidence katastru nemovitostí, ze kterého plyne, že ke dni 14. 10. 2023 druhá žalovaná neměla v katastru nemovitostí zapsáno žádné právo. První žalovaný předložil s odvoláním příjmový doklad ze dne 26. 5. 2023 na částku 139 050 Kč s tím, že se jedná o dlužné školné za první pololetí školního roku 2023/2024 na základní škole. Dále předložil výpis z evidence katastru nemovitostí, ze kterého plyne, že ke dni 24. 10. 2023 první žalovaný nevlastnil žádnou nemovitost. Konečně byl předložen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 12. 2022, č. j. 28 C 351/2023-24, který na byl právní moci dnem 17. 1. 2023, kterým bylo rozvedeno manželství obou žalovaných.

10. V žádném ze shora uvedených podání, Prohlášení, dokladů a ani z obsahu nyní projednávaného odvolání, neplyne vůbec nic o tom, v jakém směru se změnily poměry žalovaného 1. anebo žalované 2. poté, co soud prvního stupně pravomocně nevyhověl jejich původním návrhům na přiznání úlevy na soudních poplatcích.

11. Také pro rozhodnutí o návrzích na přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. platí, že opakovanému projednání takových návrhů a rozhodování o nich potom, kdy o předcházejícím návrhu bylo pravomocně rozhodnuto, brání překážka věci rozhodnuté, jak ji formuluje ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. Jedná se o neodstranitelnou překážku řízení, která neodvratně vede k tomu, že řízení o opakovaném návrhu musí být zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

12. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nevyvstane jen tehdy, jestliže po právní moci rozhodnutí o předcházejícím návrhu na osvobození od soudních poplatků nastane významná změna v poměrech účastníka řízení, který je poplatníkem příslušného soudního poplatku. Z logiky věci musí jít o změnu poměrů k horšímu. Potom v případě opětovných návrhů na přiznání úlevy na soudních poplatcích je především nutné tvrdit a osvědčit, že se po právní moci původního rozhodnutí soudu poměry poplatníka soudního poplatku změnily k horšímu. Teprve za předpokladu, že je tato okolnost zcela určitě a konkrétně tvrzena a samozřejmě také jednoznačně osvědčena, lze znovu soudem zhodnotit nově zformulované poměry účastníka a věcně opakovaný návrh projednat a rozhodnout o něm. Jestliže účastník řízení takovou změnu poměrů netvrdí anebo ji neosvědčí, brání věcnému projednání nového návrhu na osvobození od soudních poplatků svrchu uvedená překážka věci pravomocně rozhodnuté, poměry účastníka řízení pak věcně znovu posoudit nelze a nelze ani věcně rozhodnout o opětovném návrhu na přiznání poplatkové výhody. Proto je nutno řízení o takovém opětovném návrhu zastavit.

13. Je nutno zdůraznit, že přípustnou novotou jsou v této souvislosti výlučně jen okolnosti, které nově nastaly pro právní moci rozhodnutí o předcházejícím shodném návrhu. Přípustnou novotou v žádném případě nejsou okolnosti, které zde byly již v době, kdy bylo rozhodováno o původním návrhu. Není rozhodné, zda byly tyto okolnosti soudu známé, zda je účastník řízení uplatnil anebo nikoliv a ani zda o nich již tehdy vůbec věděl. Projednávání opakovaného návrhu a rozhodování o něm nemůže být v žádném případě, a to ani nepřímo, přezkoumání správnosti původního a již pravomocného rozhodnutí o původním návrhu na osvobození od soudních poplatků. O to se žalovaní v podstatě snaží.

14. Jak správně konstatoval soud prvního stupně a jak vyplývá i z výše uvedených zjištění odvolacího soudu, neuvedl žádný ze žalovaných vůbec žádnou okolnost významnou pro posouzení jejich poměrů, jež by nastala až poté, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2023, č. j. 30 Cm 91/2019-335. Všechny konkrétní okolnosti, jež byly, většinou až v odvolacím řízení, doloženy, nastaly ještě před tím, než soud prvního stupně pravomocně rozhodl o původním návrhu. Nebyla tak odstraněna překážka věci pravomocně rozhodnuté a soud prvního stupně nemohl nové návrhy věcně projednat a věcně o nich rozhodnout. Také tak ani neučinil. Neprávem je mu vytýkáno, že není zřejmé, na čem staví soud prvního stupně svoje rozhodnutí. Z napadeného usnesení jednoznačně vyplývá, že soud prvního stupně nemohl nové návrhy věcně posoudit. Napadeným usnesením tedy nebyly nové návrhy žalovaných na přiznání osvobození od soudních poplatků vůbec věcně posouzeny, a tedy nebyly soudem ani zamítnuty. Soud prvního stupně jednoznačně napadeným usnesením řízení o nových návrzích na přiznání úlevy na soudních poplatcích zastavil pro neodstranitelnou překážku řízení. To zcela odpovídá tomu, co v této věci vyšlo najevo. Na tom se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení. Proto i soud odvolací se soustředil pouze na otázku, zda vůbec je možné nové návrhy věcně projednat a rozhodnout o nich. Shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že žádné přípustné novoty nebyly ani tvrzeny a ani osvědčeny. Nové návrhy na osvobození od soudních poplatků tedy projednat a rozhodnout o nich věcně nelze a řízení o těchto nových návrzích je nezbytné zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Tedy ani odvolací soud neposuzoval opakované návrhy žalovaných věcně.

15. Je nutno zdůraznit, že soud prvního stupně na tuto okolnost, tedy že se jedná o návrhy, o jakých již bylo jednou rozhodováno, a o důsledcích z toho vyplývajících, žalované výslovně poučil v usnesení ze dne 8. 2. 2024, č. j. 30 Cm 91/2019-351, a to včetně následků, jež vyplynou z toho, nebude-li změna poměrů nastalá po právní moci předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně o obdobném návrhu tvrzena a osvědčena. Tedy žalovaní měli dostatečné vodítko k tomu, jak v této otázce nadále postupovat.

16. Jen zcela na okraj je nutno uvést, že žalovaní tím, že předložili negativní výpisy z katastru nemovitostí, i když dosti zastaralé, osvědčili nedůvodnost odvolací námitky, že soud prvního stupně požadoval po žalovaných věc nemožnou. Podobně je tomu i s výpisy z registru silničních vozidel, kdy rovněž lze bez významnějších obtíží získat i negativní výpis.

17. Druhou okrajovou poznámkou je poukaz na usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 8. 2023, č. j. 30 Cm 91/2019-330, ve kterém se soud prvního stupně sice stručně, leč velmi správně, vypořádal s námitkou žalovaných, že mají společnou solidární povinnost k úhradě předmětného soudního poplatku podle § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, a dovodil, že tomu tak není. Argumentaci soudu prvního stupně bylo by možné rozšířit, nikoliv však změnit její podstatu.

18. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.