o zaplacení 286 862 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. června 2023, č. j. 49 Cm 11/2023-40

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému 1. povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníze ve výši 286 862 Kč s 6% úrokem od 20.12.2022 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 956 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 49 819,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že k návrhu žalobkyně z 16.2.2023 byl vydán směnečný platební rozkaz, když nárok je odvozen od platné směnky vlastní vystavené žalovanými dne 13.1.2021 splatné 19.12.2022 ve [adresa] nikoliv na řad žalobkyně vyplněné na směnečnou sumu 286 862 Kč opatřené doložkou bez protestu, vystavené původně ve formě blankosměnky, jejíž vyplnění bylo sjednáno dohodou v čl. II. odst. 2.5 smlouvy o půjčce z 13.1.2021, č. 5322002. Žalovaný 1. je výstavcem směnky, žalovaný 2. avalem směnky.

3. Vzhledem k tomu, že se směnečný platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného 1., pak ve vztahu k němu byl tento zrušen usnesením z 20.4.2023, č. j. 49 Cm 11/2023-28. Ve vztahu k žalovanému 2. by nárok vyloučen k samostatnému projednání při jednání soudu prvního stupně dne 12.6.2023.

4.

5. Soud ve věci jednal a rozhodl bez účasti žalovaného 1. dne 12.6.2023 (podle § 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť tento se k jednání bez omluvy nedostavil, předvolání k jednání mu bylo řádně doručeno, nepožádal o odročení jednání.

6. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že žalovaný 1. jako výstavce směnky tuto vystavil nikoliv na řad žalobkyně dne 13.1.2021, na jejím základě se zavázal žalobkyni uhradit směnečný peníz ve výši 286 862 Kč dne 19.12.2022 v [adresa]. Směnka je opatřena doložkou bez protestu, žalovaný 2. ji opatřil rukojemským prohlášením. Částka nebyla zaplacena ani přes zaslání upomínky žalovaným z 19.12.2022.

7. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že nárok uplatněný žalobkyní je nárokem z cenného papíru, když závazek ze směnky je abstraktní a nesporný, a proto nemusí její majitel při jejím vymáhání prokazovat, že mu povinný směnečnou sumu dluží. Směnka, jejíž zaplacení je předmětem řízení, splňuje veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 ZSŠ a žalobkyni pak náleží vůči žalovanému 1. možnost domáhat se postižních práv dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ.

8. O nákladech řízení bylo ve vztahu k žalovanému 1. rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy jejich výše byla vyčíslena částkou 49 819,80 Kč, představovanou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 14 391 Kč, třemi úkony právní služby po 9 460 Kč (za převzetí zastoupení, sepis návrhu, účast na jednání, dle § 7 AT), třemi náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT, 21% DPH 6 148,80 Kč.

9. Žalovaný 1. ve včas podaném odvolání navrhl zrušení napadeného rozsudku. Poukázal na skutečnost, že na adrese [adresa] se nezdržuje, ani v minulosti nezdržoval. Směnku nepodepsal, je rakouským státním občanem.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit a přiznat jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Skutečnost, že si žalovaný 1. písemnosti doručované soudem nevyzvedával, nemají za následek jejich nedoručení, když k doručení mohlo dojít fikcí. Námitka žalovaného 1., že směnku nepodepsal, byla vznesená až ve fázi odvolacího řízení, je tak novotou, kterou se již nelze zabývat. Nadto upozornila, že ve smlouvě o půjčce, kterou rovněž žalovaný 1. s ní uzavřel, je v čl. 2.4 uvedeno, že žalovaný 1. vystavuje jako dlužník dvě bianco směnky vlastní, které podepsal jako výstavce s rukojemským prohlášením žalovaného 2. Podpis žalovaného 1. je na smlouvě o půjčce úředně ověřen. Žalobkyně žalovanému 1. písemnosti doručovala na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce, jiná jeho adresa jí nebyla známa.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a shledal odvolání žalobkyně důvodným. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

12. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že nárok žalobkyně se opírá o platnou vlastní směnku obsahující veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), z níž žalobkyni, jako jejímu majiteli, vzniklo vůči žalovanému 1., jako výstavci směnky, podle čl. I § 28 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 1, 48 odst. 1 ZSŠ právo na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv, tj. směnečného peníze ve výši 286 862 Kč s 6% úrokem z této částky od 20.12.2022 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 956 Kč.

13. Soud prvního stupně ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného 1., neboť byla splněna podmínka podle § 101 odst. 3 o. s. ř. pro projednání věci v jeho nepřítomnosti, tj. žalovaný 1. se k jednání neomluvil, nepožádal o odročení a předvolání k jednání mu bylo doručeno fikcí více než 10 dnů před jeho konáním. Předvolání k jednání přitom bylo doručováno na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 o. s. ř., když z obsahu spisu nevyplývá, jiný známý pobyt žalovaného 1., žalovaný 1. soudu žádnou adresu pro doručování písemností nesdělil.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. se k jednání před soudem prvního stupně nedostavil, zbavil se tím možnosti při tomto jednání tvrdit nové skutečnosti a být poučen dle § 118a o. s. ř. o povinnosti uvést rozhodné skutečnosti na svoji obranu a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. Přitom taková povinnost musí být splněna před skončením jednání, dříve, než soud vyhlásí rozhodnutí, jak vyplývá z ust. § 119a odst. 1 o. s. ř.

15. Pokud žalovaný 1. až v odvolání proti napadenému rozsudku namítl, že směnku nepodepsal, pak takové tvrzení je třeba považovat za opožděné (resp. nové), neboť se jedná o tvrzení, které mohlo být uplatněno nejpozději do rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, resp. do vydání poučení podle § 119a o. s. ř. Jedná se tak o nepřípustnou novotu (§ 205, 205a o. s. ř.).

16. Jen nad rámce výše uvedeného je třeba uvést, že taková námitka se jeví odvolacímu soudu jako účelová, s ohledem na skutečnost, že podpis žalovaného 1. na smlouvě o půjčce, jejíž součástí je i dohoda smluvních stran o vystavení dvou blankosměnek, je úředně ověřen (viz čl. 2.4 smlouvy o půjčce).

17. Odvolací soud se proto námitkou žalovaného 1. o tom, že směnku nepodepsal, nezabýval.

18. Tvrzením žalovaného 1., že je rakouským státním občanem, se odvolací soud rovněž nezabýval, neboť nebylo ničím doloženo. Nadto z výpisu z evidence obyvatel (čl. 22 spisu) naopak vyplývá, že žalovaný 1. je českým státním příslušníkem, který má trvalé bydliště na území České republiky.

19. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, kdy v řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení představovaná zaplaceným soudním poplatkem a náklady právního zastoupení, jak vyčísleny v bodě 9. napadeného rozsudku.

20. Podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. byla úspěšné žalobkyni přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, které je žalovaný 1. povinen zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Za řízení před odvolacím soudem žalobkyni náleží náhrada za dva úkony právní služby po 9 460 Kč za vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) AT), účast na jednání odvolacího soudu dne 12.12.2023 (§ 11 odst. 1 g) AT), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), náhrada za ztrátu času šest půl hodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 AT), cestovné v celkové výši 1 340 Kč (200 km/ osobní automobil VW Passat RZ [SPZ]/ spotřeba 4,2 l/100 km při ceně 34,40 za 1 litr nafty při základní sazbě 5,20 Kč/1 km/ náhrada 6,70 Kč/1 km), 21% DPH 4 506,60 Kč.