o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 38 Cm 23/2019-502 ze dne 22. července 2021, ve znění opravného usnesení a doplňujícího rozsudku téhož soudu č. j. 38 Cm 23/2019-509 z 5. srpna 2021, doplňujícího usnesení téhož soudu č. j. 38 Cm 23/2019-510 z 2. září 2021 a opravného usnesení téhož soudu č. j. 38 Cm 23/2019-514 z 8. září 2021

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu č. j. 38 Cm 23/2019-18 z 3. 5. 2019 (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, jejichž výše bude určena v písemném vyhotovení rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Opravným usnesením z 5. 8. 2021 byl opraven výrok I. napadeného rozsudku tak, že byl ponechán v platnosti výše uvedený směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému 2. (výrok I). Dále byl opraven výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovanému 2. byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se žalovaným 1. k rukám zástupce žalobce náklady námitkového řízení, jejichž výše bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Napadený rozsudek z 22. 7. 2021 pak byl doplněn tak, že žalovanému 1. byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se žalovaným 2. směnečný peníz ve výši 1 000 000 Kč s 6% úrokem p. a. od 1. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále byla žalovanému 1. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se žalovaným 2. žalobci náhrada nákladů námitkového řízení ve výši specifikované v písemném vyhotovení rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.).

3. Doplňujícím usnesením z 2. 9. 2021 pak bylo rozhodnuto o doplnění rozsudku z 22. 7. 2021 ve znění doplňujícího a opravného usnesení z 5. 8. 2021 tak, že žalovanému 1. byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně se žalovaným 2. žalobci k rukám zástupce žalobce náklady řízení spojené s řízením o vydání směněného platebního rozkazu výše uvedeného ve výši 95 738 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok V.) a oběma žalovaným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně ČR na účet soudu prvního stupně částku 3 154 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

4. Opravným usnesením z 8. 9. 2021 pak byl opraven rozsudek z 22. 7. 2021 ve výroku II. tak, že oběma žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 252 120,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zároveň byl opraven doplňující rozsudek a opravné usnesení z 5. 8. 2021 ve vztahu k žalovanému 2. ve výroku II. tak, že žalovaný 2 je povinen zaplatit společně a nerozdílně se žalovaným 1. zaplatit žalobci náklady námitkového řízení ve výši 252 120,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a ve vztahu k žalovanému 1. ve výroku II., III., IV. tak, že byla žalovanému 1. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se žalovaným 2. žalobci náklady námitkového řízení ve výši 252 120,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

5. V odůvodnění napadeného rozsudku, uvedl, k návrhu žalobce, který předložil originál směnky, vydal směnečný platební rozkaz, kterým uložil oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně do 15 dnů směnečný peníz ve výši 1 000 000 Kč s 6% úrokem p. a. od 1. 10. 2018 do zaplacení a na nákladech řízení částku 95 738 Kč.

6. Usnesením z 27. 6. 2019 byl vydaný směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému 1. zrušen pro jeho nedoručení do jeho vlastních rukou.

7. Žalovaný 2. ve včasných námitkách namítl, že byla vystavena směnka na úplně jinou částku, sloužila k zajištění budoucí kupní smlouvy, namítl nepravost svého podpisu, neoprávněnou úpravu směnky, namítl, že nebyla předložena k placení ani protestována, i když na ní nebyla uvedena doložka bez protestu. Měl zájem směnku uhradit, ale byl odkázán na právníka s tím, že ji lze vyplatit v náhradním termínu, z čehož dovozoval existenci dvou směnek. Povinnost zajištěná směnkou zanikla, neboť žalobce nesplnil svoji povinnost, ke které se zavával. Žalobce jednal vědomě ke škodě dlužníka, uvedl ho v omyl, těží ze svého nepoctivého jednání. Směnka měla zajišťovací charakter za splnění závazku třetí osobou. Žalovaní nepřijali žádné plnění. Později došlo k dohodě o následném zajištění nové smlouvy.

8. Podáním z 20. 5. 2019 žalovaný doplnil, že v roce 2018 došlo k dohodě ohledně odkupu areálu v [adresa] za kupní cenu 100 000 Kč se zajištěním směnkou za jednání společnosti [právnická osoba].

9. Žalovaný 1. ve vyjádření zopakoval stejná tvrzení jako žalovaný 2., v jím podaných námitkách.

10. Žalobce popřel zajišťovací charakter směnky. Žalobce byl věřitelem žalovaného 1., jeho společnost měla dluhy, které se žalovaný 1. rozhodl vyrovnat prodejem předmětného areálu. Upozornil, že v námitkách žalovaného 2 tento potvrdil podpis směnky svobodně a vážně.

11. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný 1. vystavil na řad žalobce směnku vlastní dne 18. 5. 2018 v [adresa], kterou se zavázal zaplatit žalobci směnečnou sumu ve výši 1 000 000 Kč dne 30. 9. 2018 s 1% úrokem denně počítaným od splatnosti směnky do zaplacení, s místem placení v [adresa], přičemž tato byla podepsána žalovaným 1. (identifikován rodným číslem, místem bydliště) jako výstavcem a žalovaným 2. (jako avalem, identifikovaným datem narozením, místem bydliště). Výzvou z 8. 3. 2019 byli oba žalovaní vyzváni k zaplacení směnečné sumy ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, přičemž zásilky byly podány na poštu 12. 3. 2019. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] bylo zjištěno, že podpis žalovaného 1. na směnce je kategoricky pravým podpisem žalovaného 1. a podpis žalovaného 2. velmi pravděpodobně pravým podpisem žalovaného 2. Ve své výpovědi pak znalkyně potvrdila své závěry. V doplnění znaleckého posudku tato konstatovala, že v bezprostředním okolí zkoumaných sporných podpisů nebyly nalezeny znaky svědčící pro možnost technického padělání listin. Ke stejným závěrům dospěl ve svém posudku i znalec ing. [Anonymizováno], tj. že nebyly zjištěny znaky svědčící o pozměňujících zásazích či úpravách v oblasti slovní či číselném vyjádření směnečné sumy, když u směnky není patrné porušení celistvosti směnky. Mailové komunikace z období roku 2018-2019 řeší komunikaci mezi žalobcem a žalovaným 1., ve které se řeší otázka prodeje předmětného areálu. O existenci sporné směnky vypovídali slyšení svědci [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Vystavení sporné směnky a důsledky s tím související byly předmětem šetření [adresa] ČR č. j. KRPH-45201-18/TČ-2020, věc byly odložena.

12. Soud uzavřel, že nárok žalobce se opírá o platnou směnku vlastní mající veškeré náležitosti stanovené v č. I § 75 ZSŠ, z níž je dovozen nárok žalobce na zaplacení postižních práv podle čl. I § 48 ZSŠ, přičemž závazek žalovaného 2. jako avala směnky, je závazkem akcesorickým k závazku žalovaného 1. jako výstavce směnky.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný 1. i žalovaný 2. opatřili spornou směnku svým pravým podpisem, nebyla zjištěna žádná manipulace se směnkou, resp. nebyly zjištěny znaky padělání na sporné litině.

14. Neobstojí námitka nepředložení směnky k placení. Žalovaní byli k zaplacení vyzváni předžalobní výzvou, kdy doručení žaloby spolu s kopií směnky má účinky prezentace směnky.

15. Ohledně kauzálních námitek dospěl k závěru, že žalovaní neusnesli důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek, neprokázali obsah tvrzené směnečné smlouvy, uzavřené mezi nimi a žalobcem s vylíčením jejího obsahu, která měla být důvodem vzniku směnky nebo závazku směnečného dlužníka. Žalovaní nejprve tvrdili, že směnka zajišťovala závazek ze smlouvy budoucí na prodej části areálu, když povinnost zajištěná směnkou zanikla, neboť žalobce nesplnil své povinnosti, ke kterým se zavázal ve směnečné smlouvě, když nakonec mělo dojít k odkupu areálu žalobci za 100 000 Kč, jakož případné zajištěné smluvní pokuty. Smlouva o prodeji areálu navíc byla vedena mezi jinými subjekty, než kteří jsou účastni na sporné směnce, nadto areál byl následně převeden zcela jinému subjektu.

16. Žalovaní ve svých účastnických výpovědích ostatně se neshodli, za jakým účelem byla směnka vystavena, když žalovaný 1. tvrdil, že se jednalo o zajištění nákladů, které vznikly v souvislosti s připravovanou rekonstrukcí areálu, k čemuž nedošlo a žalovaný 2. tvrdil, že se vázala ke koupi areálu.

17. S ohledem na neprokázání oprávněnosti námitek žalovanými ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

18. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, jak vyčíslena v bodě 37 odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Ve včasných odvoláních oba žalovaní navrhli napadený rozsudek a na něj navazující rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítli, že žalobce neprokázal, že by žalovaným vyplatil částku 1 000 000 Kč. Žalobce neprokázal oprávněnost svého nároku, když nepostačí prokázat pravost podpisu žalovaných na směnce. Byl povinen vysvětlit oprávněnost svého nároku. Neprokázal ani případný platební charakter sporné směnky, když na něm leží důkazní břemeno ohledně výše uvedeného. Žalovaní naopak prokázali, že směnka sloužila jako zajištění k povinnosti ve výši 100 000 Kč související s koupí areálu v [adresa].

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), kdy předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně a správnosti závěrů na základě tohoto přijatých.

21. Podle § 152 odst. 1 o. s. ř. se rozsudkem rozhoduje o věci samé. Podle § 166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do 15 dnů rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.

22. Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že doplňujícím rozsudkem (příp. usnesením) je možné rozhodnout tehdy, pokud soud nevyčerpal celý předmět řízení nebo opomenul rozhodnout o náhradě nákladů řízení, příp. o návrhu na vyslovení předběžné vykonatelnosti. Oprava rozsudku se pak provádí v případě, vyskytnou-li se chyby v psaní a počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo při vyhlášení nebo písemném vyhotovení rozsudku. Je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah rozsudku.

23. V projednávané věci soud prvního stupně rozhodl rozsudkem z 22. 7. 2021 tak, že ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu č. j. 38 Cm 23/2019-18 z 3. 5. 2019 (výrok I.) a uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku. To vše za situace, kdy již usnesením téhož soudu z 27. 6. 2019, č. j. 38 Cm 23/2019-99 byl směnečný platební rozkaz zrušen ve vztahu k žalovanému 1. pro jeho nedoručení do vlastních rukou.

24. Pokud pak byl opravným usnesením z 5. 8. 2021 výrok I. napadeného rozsudku změněn (nikoliv opraven) tak, že byl ponechán v platnosti výše uvedený směnečný platební rozkaz v platnosti pouze ve vztahu k žalovanému 2., pak takový postup se jeví odvolacímu soudu jako nepřípustný, když nelze dospět k závěru, že se jedná o opravu písařské chyby, ale jedná se o nepřípustné zasahování do rozsudku dříve vydaného, kterým se mění jeho obsah, jak ostatně připouští soud prvního stupně v druhém odstavci odůvodnění opravného usnesení z 5. 8. 2021, kde výslovně uvádí, že se snaží napravit opomenutí spočívající v tom, že v průběhu řízení došlo ke zrušení směnečného platebního rozkazu výše uvedeného ve vztahu k žalovanému 1. Stejně nepřípustná je pak oprava výroku II. napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu k oběma účastníkům řízení a následně došlo „opravným usnesením“ k tomu, že soud uložil výrokem II. povinnost hradit náklady řízení pouze žalovanému 2. Jak výše uvedeno, nejedná se o opravu písařské chyby, ale je tímto způsobem zcela nepřípustně zasahováno do rozhodnutí dříve vydaného. O tom ostatně svědčí i odůvodnění napadeného rozsudku, kde je tento odůvodněn jako celek. Je zřejmé, že bylo rozhodnuto o celém předmětu řízení s výjimkou rozhodnutí o nákladech státu, o nichž pak bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením z 2. 9. 2021.

25. Za situace, kdy již bylo soudem prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodnuto o celém předmětu řízení (ve věci samé) byť nepravomocně, neobstojí soudem prvního stupně provedené doplnění původně vydaného rozsudku o výrok III., kterým žalovanému 1. byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se žalovaným 2. směnečný peníz ve výši 1 000 000 Kč s 6% úrokem od 1. 10. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Na dokreslení je pouze třeba uvést, že z výroku není zřejmé, ve vztahu ke komu byla daná povinnost uložena. Nemůže ani obstát výrok IV., kterým byla žalovanému 1. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se žalovaným 2. žalobci náklady námitkového řízení, jejichž výše bude určena v písemném vyhotovení rozsudku do tří dnů do právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Pouze nad rámce výše uvedeného je třeba poukázat na skutečnost, že ve vztahu k žalovanému 1. nelze hovořit o nákladech námitkového řízení, když směnečný platební rozkaz byl ve vztahu k němu zrušen. Ve vztahu k tomu žalovanému tak nelze hovořit o námitkovém řízení vůbec.

26. Pokud soud prvního stupně v napadeném rozsudku v jeho výroku II. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu k oběma žalovaným, aniž vyčíslil jejich výši, jak odůvodněna v bodě 37 odůvodnění, pak postupem soudu ve výroku I. opravného usnesení z 8. 9. 2021 byla opravena zřejmá nesprávnost a takový postup je akceptovatelný. Z důvodů výše uvedených však nelze akceptovat následný postup soudu prvního stupně, jak obsahem bodu II. opravného usnesení z 8. 9. 2021, kterým byla provedena oprava a doplnění rozsudku, když je nepřípustné zasahovat do rozsudku již vydaného způsobem měnícím jeho obsah a nelze provádět opravu rozhodnutí, kterou je nepřípustné zasahování do rozhodnutí dříve vydaného. Nadto je třeba důsledně rozlišovat i ve vztahu k uložení povinnosti platit náhradu nákladů řízení ke každému ze žalovaných.

27. Procesním postupem soudu prvního stupně shora uvedeným bylo řízení před tímto soudem zatíženo vadami, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Odvolací soud proto postupem podle § 221 odst. 1 o. s. ř. zrušil napadený rozsudek a na něj navazující vydaná rozhodnutí uvedená v záhlaví tohoto usnesení, aniž se zabýval meritem věci a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

28. V něm pak soud prvního stupně znovu rozhodne ve věci samé, přičemž zohlední skutečnost, že ve vztahu k žalovanému 1. došlo jeho usnesením z 27. 6. 2019 ke zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu a tu pak promítne do rozhodnutí ve věci samé (kdy je třeba rozhodnout o případném uložení povinnosti zaplatit nebo o zamítnutí žaloby) i do rozhodnutí o nákladech řízení, o nichž ve vztahu k tomuto žalovanému rozhodne jako celku, zatímco ve vztahu k žalovanému 2. bude třeba rozhodnout o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti či o jeho zrušení a v návaznosti na to o nákladech řízení. Součástí nového rozhodnutí ve věci bude i rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu ke státu.

29. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne podle § 224 odst. 3 o. s. ř. o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.