o zaplacení 1 013 180 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných 1. a 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2021, č. j. 13 Cm 123/2020-38

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o námitkách žalovaného 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 13 Cm 123/2020-27 (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně a žalovaný 2. nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů námitkového řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 103, § 104 odst. 2, § 24 odst. 1, § 25 odst. 1 a § 27 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaná 1. podala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jménem žalovaného 2., aniž doložila plnou moc, která by ji k tomu opravňovala. Žalovaný 2. byl proto vyzván usnesením ze dne 7. 1. 2021, č. j. 13 Cm 123/2020-31, k předložení listiny prokazující oprávnění žalované 1. zastupovat žalovaného 2. v řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 013 180 Kč s příslušenstvím a odměnou. Usnesení bylo doručeno dne 13. 1. 2021 žalované 1. coby údajnému zmocněnci žalovaného 2. a zároveň přímo žalovanému 2. Do data vydání napadeného usnesení však plná moc doložena nebyla, v důsledku čehož není osvědčeno, že by žalovaná 1. mohla žalovaného 2. v řízení zastupovat a činit jeho jménem jakékoli procesní úkony. Soud prvního stupně proto postupoval podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. a řízení o námitkách žalovaného 2. zastavil pro nedostatek podmínky řízení, který se nepodařilo odstranit. Výrok o nákladech námitkového řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyni v námitkovém řízení žádné náklady nevznikly.

2. Usnesení bylo napadeno včasným odvoláním žalovaných 1. a 2.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaných 1. a 2. nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. a/ o. s. ř.).

4. Jak vyplývá z ustanovení § 201 o. s. ř., k podání odvolání je zásadně povolán jen účastník řízení. Právo podat odvolání však přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá (byť nepatrná) újma.

5. V posuzovaném případě je každý ze žalovaných vůči žalobkyni jako druhé straně sporu v samostatném procesním vztahu, neboť žaloba byla proti žalovaným 1. a 2. podána jako proti směnečným dlužníkům, kteří coby dlužníci solidárně zavázaní jsou vždy ve smyslu ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř. účastníky samostatnými. Vzhledem k tomu, že samostatný společník je oprávněn podat odvolání jen za svou osobu a že napadené usnesení o zastavení řízení o námitkách žalovaného 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému řeší výlučně procesněprávní vztah mezi žalobkyní a žalovaným 2., není odvolání žalované 1. proti tomuto usnesení přípustné, neboť její poměry nejsou tímto usnesením nijak řešeny a tedy není do nich žádným způsobem zasahováno.

6. Z vyložených důvodů odvolací soud odvolání žalované 1. odmítl jako podané osobou neoprávněnou podle ustanovení § 218 písm. b/ o. s. ř.

7. Pokud jde o odvolání žalovaného 2., z obsahu spisu se podává, že odesláno bylo z e-mailové adresy [e-mail], přičemž opatřeno je platným elektronickým podpisem žalované 1., která je v sepsaném odvolání označena jako zmocněnec žalovaného 2. Vzhledem k tomu, že oprávnění žalované 1. k zastupování žalovaného 2. v soudním řízení nebylo doloženo plnou mocí, vyzval ji soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. 13 Cm 123/2020-47, k předložení listiny osvědčující její oprávnění zastupovat žalovaného 2., a to ve lhůtě pěti dnů ode dne jeho doručení. Součástí usnesení je poučení o tom, že odvolací řízení bude zastaveno, pokud plná moc nebude doložena. Na toto usnesení, které bylo doručeno žalované 1. a současně žalovanému 2. dne 7. 4. 2021, nebylo žádným způsobem reagováno.

8. Odvolací soud konstatuje, že nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.). V případě zjištění takového nedostatku je proto třeba učinit potřebná opatření směřující k jeho odstranění. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud vyzval žalovanou 1. k doložení jejího oprávnění v řízení jednat za žalovaného 2. Za situace, kdy ani žalovaná 1. ani žalovaný 2. plnou moc na základě výzvy soudu prvního stupně do spisu nezaložili, třebaže žalovaná 1. byla poučena o následcích nesplnění výzvy, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 104 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. a řízení o odvolání žalovaného 2. zastavil, neboť nedostatek podmínky řízení spočívající v nedoložení plné moci prokazující oprávnění žalované 1. zastupovat žalovaného 2. se nezdařilo odstranit. Pro úplnost se dodává, že v daném případě nebylo možno jednat se žalovaným 2. jako s účastníkem, který není zastoupen, neboť odvolání jím nebylo podepsáno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 2522/10).

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1, písm. b/ ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže řízení bylo zastaveno.

10. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).