o zaplacení 309 167,39 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných 1. a 2. proti výrokům III., V. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.6.2023, č. j. 53 Cm 122/2021-122

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. (výrok I.), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. zrušil směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 29.9.2021, č. j. 53 Cm 122/2021-14 (výrok II.), dále rozhodl, že zpětvzetí žaloby je ve vztahu k žalovanému 2. neúčinné (výrok III.), dále o vrácení části zálohy žalobkyni (výrok IV.) a přiznal žalovanému 1. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního ve výši 23 909,60 Kč.

2. Výrok o částečném zastavení řízení a výrok o částečném zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu je odůvodněn zpětvzetím žaloby žalobkyní. Výrok o neúčinnosti stejného zpětvzetí žaloby, pokud se jedná o vztah mezí žalobkyní a žalovaným 2., je odůvodněn tak, že vůči žalovanému 2. již dříve nabyl předmětný směnečný platební rozkaz právní moci. Náhradu nákladů řízení přiznal soud prvního stupně žalovanému 1. v rozsahu nákladů právního zastoupení, a to za dva hlavní úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci ze dne 25.4.2023), za s tím související paušální náhrady výdajů a za daň z přidané hodnoty.

3. Proti tomuto usnesení se včas odvolali oba žalovaní. Žalovaný 2. napadá výrok o neúčinnosti zpětvzetí žaloby ve vztahu k němu. Navrhuje, aby tento výrok byl změněn tak, že i ve vztahu k němu se daný směnečný platební rozkaz zrušuje a řízení se i ve vztahu k němu zastavuje. Oba žalovaní napadají výrok o náhradě nákladů řízení. Ten navrhují změnit tak, že jim oběma bude přiznána náhrada nákladů ze řízení před soudem prvního stupně ve výši 57 919,64 Kč.

4. Ohledně soudem prvního stupně konstatované neúčinnosti zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalovanému 2. se v odvolání uvádí, že na sporné směnce se nacházejí dva identické podpisy, o kterých žalující strana tvrdí, že se jedná o podpisy žalovaného 2. Jeden měl učinit jako zástupce výstavce sporné směnky, to znamená za žalovaného 1., a druhý měl připojit sám za sebe jako rukojmí za tohoto výstavce. Dne 14.10 2021 byly podány námitky proti soudem prvního stupně vydanému směnečnému platebnímu rozkazu z datové schránky žalovaného 1. Námitky jsou odůvodněny tak, že žádný z podpisů na sporné směnce není pravým podpisem žalovaného 2. Z obsahu námitek je jasné, že napadají směnečný platební rozkaz jak ve vztahu k žalovanému 1., tak ve vztahu k žalovanému 2. Poukazuje na to, že podle § 41 odst. 2 o. s. ř. nezáleží na tom, je-li procesní úkon správně označen, ale soud jej posuzuje podle jeho obsahu. Při tom ke každému podání je nutné přistupovat důsledně, nikoliv však formalisticky. Zde odkazuje na komentářovou literaturu (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022). Upozorňuje dále, že žalovaný 2. je cizí státní příslušník, který v době podání námitek nebyl právně zastoupen. Nezná zdejší procesní předpisy a zvolený způsob podání námitek považoval za dostatečný k ochraně svých práv i práv jím zastupované společnosti. Domnívá se také, že soud žalovaného 2. utvrzoval v tom, že podané námitky jsou i námitkami tohoto žalovaného tím, že důsledně ve všech písemnostech i nadále označoval žalovaného 2. za účastníka řízení také zastoupeného advokátem [Anonymizováno]. Postup soudu prvního stupně považuje za formalistický a odporující předpisům § 1 a 3 o. s. ř., čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Soud tak postupoval, ačkoliv byl seznámen s tím, že směnka mohla vzniknout jako důsledek trestně právního jednání.

5. Co se týká výroku o náhradě nákladů řízení odvozují žalovaní požadovanou výši náhrady nákladů řízení předně od toho, že při zrušení směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení rovněž ve vztahu ke žalovanému 2. by i tento měl právo na náhradu nákladů řízení. Dále namítají, že soud prvního stupně přiznal náhrada nákladů řízení pouze za dva úkony právní služby, přestože žalovaní učinili v řízení před soudem prvního stupně ještě podání ze dne 7.6.2023, kterým reagovali na výslovnou výzvu soudu prvního stupně ze dne 29.5.2023.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného usnesení. Uvedla zejména, že směnečný platební rozkaz vydaný v této věci nabyl skutečně ve vztahu k žalovanému 2. právní moci a s odkazem na výše již uvedenou literaturu (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022) dovozuje, že právní moc soudních rozhodnutí nastává bez ohledu na to, zda věc byla po skutkové i procesní stránce posouzena správně nebo nikoliv, a bez ohledu na případné procesní vady. Náhradu nákladů, jak ji stanovil soud v napadeném usnesení považuje za správně určenou.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

8. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 14.10.2021 obdržel soud prvního stupně na elektronickou podatelnu podání z datové schránky žalovaného 1., které je opatřeno jeho platným podpisem. Součástí tohoto podání jsou tři přílohy, které nejsou podepsány platně anebo vůbec. První dvě přílohy jsou graficky odlišné, ale obsahem textu jsou shodné. Text je psán standardní češtinou bez gramatických chyb. Co se tohoto obsahu týká, jde o námitky proti shora označenému směnečnému platebnímu rozkazu, ve kterých se namítá, že podpis žalovaného 2. na směnce a dalších dokumentech není jeho, tedy jak podpis za výstavce směnky, tak i podpis jako rukojmího. Dále se v námitkách uvádí, že jednání se žalobkyní vedl bratr žalovaného 2. [Anonymizováno] na základě plné moci od žalovaného 1., kterou ale považují žalovaní za neplatnou. Kopie plné moci žalovaného 1. pro [Anonymizováno] je třetí přílohou tohoto elektronického podání.

9. Usnesením ze dne 17.1.2022, č. j. 53 Cm 122/2021-28 zadal soud prvního stupně znalkyni [Anonymizováno] zpracování znaleckého posudku, ve kterém měla posoudit pravost obou podpisů na sporné směnce. Znalkyně zpracovala soudem zadaný znalecký posudek ze dne 9.5.2022, kde dospívá k závěru, že podpisy žalovaného 2. na sporné směnce, a to jako zástupce a výstavce a jako rukojmího velmi pravděpodobně nejsou jeho pravými podpisy.

10. Podáním ze dne 26.5.2023 vzala žalobkyně žalobu zpět a navrhla, aby soud rozhodl o náhradě nákladů řízení při použití § 150 o. s. ř. Přípisem ze dne 29.5.2023 vyzval soud zástupce žalovaných, aby se vyjádřil k otázce náhrady nákladů řízení. Tento zástupce na tuto výzvu reagoval obsáhlým podáním ze dne 7.6.2023, kde se k otázce náhrady nákladů řízení věcně vyjádřil.

11. Úkony účastníků řízení vůči soudu lze činit podle § 41 odst. 1 o. s. ř. různou formou, není-li forma pro jednotlivý úkon předepsána. Jsou tedy možné i úkony v ústní formě, typicky přednesy při soudním jednání anebo jiném soudním úkonu. V případě, kdy účastníci řízení nebo jejich zástupce nejednají se soudem bezprostředně, je typickou formou komunikace se soudem podání. Podání lze podle § 42 o. s. ř. učinit jen písemně. Může se tak stát formou listiny anebo v elektronické podobě. Podání ze dne 14.10.2021 bylo zcela zřejmě učiněno právě v elektronické podobě prostřednictvím informačního systému datových schránek.

12. Podání učiněná v listinné podobě musí vedle jiných náležitostí splňovat rovněž tu podmínku, že budou opatřena podpisem toho, kdo listinné podání činí, jak plyne z § 42 odst. 3 o. s. ř. Jinak se jedná o podání vadné, které ovšem může být opraveno, tedy doplněno o náležitost podpisu, případně i k výzvě soudu na základě § 43 o. s. ř. Důvod, proč je tato náležitost podpisu předepsána, spočívá v tom, že prostřednictvím podání nejen vyjadřuje účastník řízení nebo jeho zástupce svoji vůli, ale rovněž v tom, že prostřednictvím podpisu se zajištuje autenticita procesního úkonu a také identita toho, kdo procesní úkon činí. Soud tak získává relativní jistotu, že vskutku jde o procesní úkon účastníka řízení anebo jeho zástupce.

13. Stejná potřeba existuje také v souvislosti s podáními učiněnými v elektronické podobě. Také zde je potřeba autenticity a identity toho, kdo podání v takové podobě činí. Přitom činí-li podání prostřednictvím datové schránky ten, komu byla zřízena, je tato podmínka splněna, když je datová zpráva podepsána v souladu s § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Jestliže činí procesní úkon někdo jiný, musí být jeho podání v elektronické podobě opatřeno uznávaným elektronickým podpisem v souladu s § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Tato jiná elektronická komunikace může mít různou formu. Lze použít komunikaci prostřednictvím třeba e-mailu. Není ani vyloučené, že účastník, který procesní úkon činí využije cizí datovou schránku. Pak ovšem nemůže být jako odesilatel autentizován ani identifikován podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., nýbrž je nutné připojit uznávaný elektronický podpis.

14. Jestliže účastník řízení anebo jeho právní zástupce komunikuje se soudem prostřednictvím podání v elektronické podobě, aniž k takovému podání připojil některý z možných podpisů, jak jsou popsány shora, stanoví § 42 odst. 2 o. s. ř. povinnost elektronickou podobu v případě podání ve věci samé doplnit do tří dnů toto řádně nepodepsané elektronické podání originálem podání nebo písemným podáním stejného znění. Nedojde-.li v uvedené lhůtě k doplnění nepodepsaného podání, soud k nepodepsanému elektronickému podání nepřihlíží. Postup podle § 43 je v tomto případě vyloučen. Nelze pochybovat o tom, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou rovněž jedním z podání ve věci samé.

15. Tyto závěry vyplývají ze Stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5.1.2017, sp. zn. Plsn 1/2015, a to především z odstavců 20. až 29. K těmto závěrům Nejvyššího soudu se přihlásili také autoři publikací, na které v odvolání a vyjádření k odvolání účastníci odkazují, a důsledně z nich ve svých komentářích vycházejí.

16. Není zřejmé, z jakého důvodu odvolání poukazuje na předpis § 41 odst. 2 o. s. ř. Podání ze dne 14.10.2021 není označeno vůbec nijak. Soud prvního stupně posoudil toto podání zcela správně jako námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu v této věci vydanému. Je také zřejmé, že toto podání považoval za řádně podané námitky žalovaným 1. Stanovisko soudu prvního stupně k námitkám žalovaného 2. není z napadeného usnesení a ani z jiných úkonů soudu prvního stupně v tomto řízení příliš jasné. Nicméně odvolací soud je názoru, že předmětné podání mělo zahrnovat i námitky žalovaného 2. Shoduje se i s názorem, že o řádné námitky v tomto případě nejde. Námitky žalovaného 1. jsou řádně podepsány ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. a byly tedy účinné. Žalovaný 2. mohl k podání námitek využít datovou schránku žalovaného 1., nemohl se však spoléhat na jeho podpis. Aby toto podání bylo možné považovat i za jeho podání, bylo nezbytné je buď opatřit uznávaným podpisem podle § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., anebo je doplnit do tří dnů originálem anebo písemným podáním stejného znění. Nestalo-li se tak, nemohl k tomuto podání soud prvního stupně přihlížet a nemůže tak učinit ani soud odvolací. Žalovaný 2. námitky účinně nepodal, když jím nejsou podepsány, a uplynutím zákonné námitkové lhůty proto vůči němu nabyl směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku.

17. Autenticitě podání ze dne 14.10.2021 ve vztahu k žalovanému 2. nepřispívá ani okolnost, že přílohy č. 1 a č 2. tohoto podání jsou sepsány velmi dobrou češtinou, což u rodilého Itala překvapuje. Tedy mohl být iniciátorem tohoto textu, ale sám jej téměř určitě nesepsal.

18. Zcela nepřípadně je poukazováno v odvolání na judikaturu, jež vychází ze situace, kdy došlo k padělání směnky v důsledku trestné činnosti. V tomto případě, jak je z námitkových tvrzení zřejmé, vznikla celá situace v důsledku nejasností ohledně plné moci pro bratra žalovaného 2. Vůbec nic neukazuje na to, že by na tom vůbec mohla mít žalobkyně jakýkoliv podíl a tím méně přichází v úvahu jakékoliv trestně právně postižitelné jednání na její straně. Žalobkyni lze nejvýše vytknout nedostatek obezřetnosti v tomto případě. Celá situace vznikla podle námitkových tvrzení žalovaného 1. zcela zřejmě na straně žalovaných a bratra žalovaného 2. Nicméně ani zde nelze zatím uvidět ani náznak jednání, jež mohlo by mít kriminální povahu. Tedy soud prvního stupně neměl vůbec z čeho se domnívat, že snad zde k jakékoliv trestné činnosti došlo. Okolnost, že někdy nekalé praktiky ve vztahu ke směnečným listinám mívají povahu trestné činnosti, je samozřejmě zde bez jakéhokoli významu. Proto ani z hlediska určité vyšší spravedlnosti nelze shledat vůbec žádný důvod k prolomení právní moci předmětného směnečného platebního rozkazu ve vztahu k žalovanému 2., v tomto případě, a to ani ve světle judikatury v odvolání citované.

19. Právně zastoupený žalovaný 2. musí dobře vědět, že jednotlivé řízení je definováno také jeho účastníky, a je proto ustálenou soudní praxí, že se soudy přidržují v zájmu jasnosti této definice toho, že označují svoje písemnosti všemi účastníky, i když již někteří z nich aktivními účastníky řízení být přestali. Běžně tak činí odvolací soudy i v případě, že odvolání podá jen některý z více žalobců nebo více žalovaných, kteří jsou samostatnými účastníky řízení. Proto z toho, že soud prvního stupně uváděl ve svých písemnostech mezi žalovanými i žalovaného 2., žádné důvodné očekávání vyplývat nemohlo.

20. V této souvislosti není příliš jasné, co soud prvního stupně sledoval, když nechal zkoumat i pravost podpisu žalovaného 2. na sporné směnce v postavení rukojmího. Protože však v důsledku zpětvzetí žaloby nebylo znaleckým posudkem [Anonymizováno] dokazováno, nebyla z tohoto důkazu učiněna žádná zjištění, a tedy ani žádné závěry skutkové ani právní, nelze se již dozvědět, proč tak soud prvního stupně postupoval. Žádné očekávání ohledně řádnosti námitek tedy nemohlo pro žalovaného 2. plynout ani z této skutečnosti.

21. Nejedná se o okolnost pro rozhodování v této věci významnou, přece však je nutno zmínit následující. Žalobkyně má výbornou obchodní pověst a není známo, že by při svých bankovních obchodech postupovala vědomě a úmyslně nesprávně. Vzhledem na to, že na vývoj tohoto řízení reagovala zpětvzetím žaloby, dává dobrý důvod očekávat, že navzdory částečně pravomocnému směnečnému platebnímu rozkazu nepřistoupí k jeho výkonu.

22. Z výše uvedených zjištění je zřejmé, že žalovanou stranou byly v řízení před soudem prvního stupně provedeny tři úkony právní služby. Vedle dvou úkonů soudem prvního stupně přiznaných se jedná ještě o vyjádření k výzvě soudu ohledně náhrady nákladů řízení. Již proto, že byla žalovaná strana k tomuto vyjádření soudem vyzvána, je zřejmé, že se jednalo úkon právní služby nutný k řádnému hájení práva. Navíc toto vyjádření právního zástupce žalované strany obsahuje vyargumentované stanovisko právě k tomu, co soud svojí výzvou požadoval. Je tedy nutné žalovanému 1. přiznat náhradu nákladů řízení i za tento úkon právní služby.

23. Co se týká výše této odměny, nelze vycházet z ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, protože dané podání není podáním ve věci samé, nýbrž se týká pouze náhrady nákladů řízení. S takovým úkonem uvedená vyhláška výslovně nepočítá, a proto je nutno vyjít z analogie upravené v § 11 odst. 3 stejné vyhlášky. Nejbližší tomu jsou opravné prostředky do vedlejších výroků uvažované v § 11 odst. 2 písm. c) téže vyhlášky. Je tedy nutné tento úkon právní služby ocenit jako vedlejší úkon právní služby. Tomu odpovídá celková částka náhrady nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 30 068,50 Kč ve prospěch pouze žalovaného 1.

24. Napadené usnesení soudu prvního stupně, nakolik jím nebyla přiznána účinnost zpětvzetí ve vztahu ke žalovanému 2., je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. v tomto rozsahu potvrzeno.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. byl ve smyslu výše uvedeném změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř.

26. V tomto odvolacím řízení úspěšné žalobkyni se přiznává náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení. Úspěch žalovaného 1. byl jen nevýznamný a žalovaný 2. úspěšný nebyl vůbec. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. se přiznává náhrada nákladů právního zastoupení, a to za jeden vedlejší úkon právní služby podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši 4 790 Kč, to je za podané vyjádření k odvolání, dále jedna paušální náhrada výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky a konečně náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 068,90 Kč. Tedy celkem to činí 6 158,90 Kč.