o neplatnost rozhodnutí Odvolací komise Fotbalové asociace České republiky ze dne 16.2.2022, sp. zn. OK 03/2022, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2023, č. j. 67 Cm 133/2022-66

1. Navrhovatel se podáním ze dne 16.3.2022 domáhal určení neplatnosti rozhodnutí shora označeného, když má zato, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a Disciplinárním řádem FA ČR (dále jen disciplinární řád). Podle navrhovatele došlo k zásadnímu zásahu do právního postavení navrhovatele, který má právní a hospodářské následky. Navrhovatel byl postižen napadeným rozhodnutím pouze v důsledku existence vztahu navrhovatele s osobou [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jmenovaný se však dopouštěl jednání na základě vlastního rozhodnutí a mimo vůli orgánů navrhovatele. Disciplinární řád umožňuje vyvinění se ze vznesených obvinění, pakliže stíhaná právnická osoba prokáže, že vynaložila veškeré úsilí a učinila taková opatření, aby spáchání disciplinárních přečinů zabránila. Pro navrhovatele by nemělo smysl, aby se podílel na činnosti a pomáhal vydělávat finanční prostředky skupině, když údajně ovlivněná utkání ani nedopadla v jeho prospěch. Smysl činnosti skupiny byl jiný, směřoval k ovlivnění zápasů, nikoli však za účelem dosažení sportovní výhody pro navrhovatele (zisk bodů), ale ve snaze ovlivnit výsledky utkání z důvodu sázek na tato utkání. Připuštěna byla možnost, že bylo sázeno u asijských sázkových kanceláří. Jednalo se o samostatnou činnost pana [Anonymizováno], která neměla nic společného s výkonem jeho funkce sportovního ředitele. Navrhovatel se nikterak nepodílel na finančních prostředcích ve prospěch pana [Anonymizováno], jeho činnost byla zakotvena smlouvou o poradenské, konzultační a organizační činnosti ze dne 26.6.2018 se společností [právnická osoba], IČO [IČO] (jediným společníkem a jednatelem pan [Anonymizováno]). Podle pravidel smlouvy byla vyloučena jednání Společnosti, která by byla v rozporu se zájmy klubu, v případě, že by došlo k přijetí závazku, který by klub zavazoval, byl vyžadován předchozí souhlas předsedy klubu. Druhý vztah s panem [Anonymizováno], byl navázán přímo s ním, a to podle smlouvy o spolupráce ze dne 1.1.2020, jejímž předmětem byl výkon generálního ředitele klubu, nicméně veškeré jeho jednání podléhalo kontrole [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Navrhovatel výslovně v řízení prohlásil, že jmenovanému nikdy žádné finanční prostředky na předmětné skutky neposkytl a ani o to nebyl požádán. S panem [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] navrhovatel a jmenovitě [adresa] [Anonymizováno] nebyl vůbec v kontaktu a nemohl vědět, čím se skupina zabývá. Pokud jde o motivaci k jednání, množství ovlivněných zápasů dopadlo v neprospěch navrhovatele. Žádný předpis nestanoví povinnost členského klubu v jaké formě má mít tzv. protikorupční kodex. Ten v klubu byl. S panem [Anonymizováno] byla uzavřena občanskoprávní smlouva, která mu znemožňovala jednání mimo rámec vymezené spolupráce. Etická komise k tomu nepřihlédla a pouze konstatovala, že pan Klíma hrubě zanedbal kontrolní a protikorupční mechanismy v rámci klubu. S tím navrhovatel nesouhlasí.

2. Účastnice popřela důvodnost podaného návrhu. Navrhovatel je odpovědný za své skutky, které navíc ani nezpochybňuje, pouze polemizuje o tom, zda měl z těchto jednání prospěch. Podstata sporu je v tom, že díky jednání sportovního ředitele pana [Anonymizováno], klub navrhovatele dosáhl ve zmanipulovaných fotbalových utkáních vítězství, díky čemuž postoupil do druhé a třetí fotbalové ligy. V této souvislosti odkazuje na odstavec 13, 15, 17 a 19 odůvodnění rozhodnutí Etické komise.

3. Soud prvního stupně vedl dokazování v rozsahu, jak je zachycen v odůvodnění napadeného usnesení. Po připuštěné změně žalobního návrhu rozhodoval o určení neplatnosti rozhodnutí účastnice sp. zn. OK 03/2022 ze dne 16.2.2022. Zabýval se předně otázkou, zda předmětné rozhodnutí není rozhodnutím rozhodčí komise, když takové rozhodnutí by bylo třeba napadnout podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Dospěl k závěru, že o takové rozhodnutí se nejedná, a to s odkazem na článek 15 odst. 1 písm. f) stanov spolku. Návrh na určení neplatnosti vyhodnotil soud jako včasný ve vztahu k povaze lhůty podle § 259 o. z., když rozhodnutí bylo vydáno dne 16.2.2022 a návrh byl podán dne 16.3.2022 včetně odůvodnění. Pokud jde o věcné posouzení nároku navrhovatele respektoval soud prvního stupně především ústavní spolkovou autonomii, když věcný přezkum by se měl omezit nato, zda rozhodnutí není v rozporu se zákonem či stanovami, případně, zda zjevně nepoškozuje zájmy spolku nebo jeho členů. Ze shora uvedeného je zřejmé, že důvody neplatnosti se budou týkat většinou procesních vad svolávání, chyb v procesu přijímání či rozporu obsahu rozhodnutí se zákonem či stanovami.

4. Navrhovatel vytýká napadenému rozhodnutí, že jednání pana [Anonymizováno] [Anonymizováno] mu není přičitatelné a že z jednání jmenovaného neměl prospěch a dále navrhovatel směřoval svou argumentaci k možného vyvinění. Soud prvního stupně shrnul, že odvolací komise hodnotila kritéria disciplinárního řádu a postupovala v souladu s tímto řádem, jak po stránce hmotněprávní, tak i po stránce procesní. Předmětné jednání bylo disciplinárním přečinem ve smyslu disciplinárního řádu v rozhodném znění dle data spáchání skutku (§ 3 odst. 1 disciplinárního řádu) a byl uložen trest, který disciplinární řád za předmětné skutky umožňuje uložit. Rozhodnutí odvolací komise tak neodporuje stanovám či zákonu. Proto soud návrh na vyslovení neplatnosti zamítl (výrok I. usnesení). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. usnesení).

5. Proti bodu I. a II. výroku usnesení se navrhovatel odvolal. V úvodu podaného odvolání konstatoval, že si je vědom ustanovení Disciplinárního řádu, podle kterého disciplinární orgány nejsou vázány zjištěními v souběžně probíhajícím trestním řízení a dále příslušných ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Oba předpisy poskytují obviněnému členskému klubu možnost vyvinění. Z tohoto pohledu odvolatel pak uvedl následující argumenty, týkající se popisu a fungování celé skupiny, jejímž členem byl [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Konstatoval Smlouvu o poradenské, konzultační, organizační a další činnosti a Smlouvu o spolupráci, které tvořily rámec spolupráce s [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Navrhovatel se domnívá, že prokázal, že pan [Anonymizováno] nemohl činit nic z toho, co je navrhovateli kladeno za vinu v rozhodnutích obou instancí disciplinárních orgánů FAČR. Není podle něj prokázáno, zda se jednání, za které byl navrhovatel postižen, pan [Anonymizováno] vůbec dopustil, když soud vycházel pouze z výpovědi bývalého rozhodčího [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soudu je vytýkáno, že předmětnou výpověď vytrhl z kontextu celého trestního spisu, aniž by ho hodnotil ve všech souvislostech. Navrhovatel se rovněž neztotožňuje se závěrem soudu o tom, že na jeho straně byla shledána nulová sebereflexe, dlouhodobost a systematičnost jednání, která vedla k zásadnímu poškození pověsti fotbalu v očích široké veřejnosti. Závěr soudu o systematičnosti ovlivňování průběhu soutěže nemůže obstát. Pokud bude v trestním řízení prokázáno, že pan [Anonymizováno] se jednání skutečně dopustil, bude nutno rozhodnout rovněž o podílu navrhovatele, který je ovšem nulový. Zpochybnil rozhodnutí soudu o tom, že jednání nařízené na den 26.5.2023 nebylo odročeno, když důvodem bylo náhlé onemocnění právního zástupce navrhovatele, které bylo doloženo průkazem o dočasné pracovní neschopnosti. Stejně tak za nesprávné považuje rozhodnutí soudu o zamítnutí navržených důkazů. Namítl nedostatek v rozsahu dokazování a ze všech uvedených důvodů zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

6. K odvolání navrhovatele se písemným podáním vyjádřil účastník. Ve vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení a odvolání navrhovatele má za nedůvodné. Pokud jde o spáchání skutku [Anonymizováno] [Anonymizováno], soud prvního stupně se nezabýval tím, zda se navrhovatel vytýkaného jednání dopustil, nýbrž zkoumal, zda způsob, jakým k takovému závěru [Anonymizováno] [Anonymizováno] skutečně dopustil jednání, které je navrhovateli kladeno za vinu, začal navrhovatel tvrdit až po uplynutí prekluzivní lhůty podle § 259 o. z. Proto soud prvního stupně přistoupil k zamítnutí návrhů na doplnění dokazování. Dále se zabýval souvislostí s trestním řízením a možností navrhovatele se vyvinit a absencí odvolacího důvodu, když navrhovatel brojí pouze proti skutečnostem vzešlých z dokazování a zamítnutí návrhu na dokazování. Navrhl potvrzení napadeného usnesení a uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Vrchní soud v Praze po zjištění, že odvolání navrhovatele je přípustné a bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 214 o. s. ř. a § 28 z. ř. s.), a dospěl k závěru, že jeho odvolání není důvodné.

8. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 23.3.2022 se navrhovatel domáhal určení neplatnosti rozhodnutí účastnice. Podle žalobních tvrzení se jednalo o rozhodnutí Odvolací

9. komise [Jméno advokáta D] ze dne 16.2.2022, sp. zn. OK 03/2022 ve věci disciplinárního řízení s navrhovatelem. Předmětným rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že: I. Členský klub [Jméno navrhovatele]., ID 1040301, se s vědomím funkcionáře klubu [Anonymizováno] [Anonymizováno], ID [Anonymizováno], dopustil disciplinárního přečinu Úplatkářství podle § 49 odst. 6 Disciplinárního řádu. Pod body a)- e) jsou vypsány jednotlivé nabídky úplatků v různých výších v souvislosti s konkrétními fotbalovými utkáními, II. Členský klub [Jméno navrhovatele]., ID [Anonymizováno], se s vědomím funkcionáře klubu [Anonymizováno] [Anonymizováno], ID [Anonymizováno], dopustil disciplinárního přečinu Úplatkářství podle § 49 odst. 6 Disciplinárního řádu a disciplinárního přečinu Narušení regulérnosti soutěže či utkání podle § 64 odst. 1 písm. a), odst. 2 Disciplinárního řádu. Pod body a) – c) jsou popsány jednotlivé skutky s odkazy na výše nabídnutých úplatků, III. Za spáchání m disciplinárních přečinů podle výroku I. a II. uložila Odvolací komise členskému klubu [Jméno navrhovatele]., v souladu s § 38 odst. 3 Disciplinárního řádu úhrnný disciplinární trest vyloučení družstev mužů ze soutěže Fortuna ČFL A s účinností od právní moci předmětného rozhodnutí. Odvolací komise dále v souladu s § 38 odst. 3 Disciplinárního řádu stanovila, že družstvo mužů členského klubu [Jméno navrhovatele]. je od soutěžního ročníku 2022/2023 oprávněno startovat v nejvyšší soutěži organizované Pražským fotbalovým svazem.

10. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 258 a § 259 o. z.

11. Odvolací soud se především ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že Odvolací komise fotbalové asociace České republiky není rozhodčí komisí spolku ani ve formálním, ani v materiálním smyslu, neboť tak není označena, nezabývá se spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a nepřezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku a stanovy výslovně zachycují v čl. 15 písm. f) právo obrátit se na soud, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu asociace pro rozpor se zákonem či stanovami. Ztotožnil se tedy se závěrem o tom, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím rozhodčí komise.

12. Pokud jde o včasnost podaného návrhu odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že návrh byl podán ve lhůtě podle § 259 o. z., když rozhodnutí bylo vydáno dne 16.2.2022 a návrh ze dne 16.3.2022 včetně odůvodnění byl podán dne 23.3.2022, tj. navrhovatel ve lhůtě vymezil důvody neplatnosti. Vymezené důvody neplatnosti se vztahovaly k osobě pana [Anonymizováno], který měl jednat mimo vůli navrhovatele a dále k otázce možného vyvinění navrhovatele v souladu s Disciplinárním řádem. Soud prvního stupně správně uvedl, že pokud chce navrhovatel po marném uplynutí lhůty podle § 259 o. z. rozšířit skutkový základ svého návrhu doplněním nových důvodů, které mají vést k vyslovení neplatnosti, nemůže být v řízení úspěšný a takový návrh vede k zamítnutí žaloby.

13. Pokud tedy navrhovatel hodlal doplnit vymezené důvodů neplatnosti, soud navrhovateli poskytl prostor při ústním jednání dne 26.5.2023. Při jednání, jak se podává z protokolu o jednání, navrhovatel však tvrdil, že se vytýkané skutky nestaly a označil důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Jednalo se o výslechy svědků a části protokolů z trestního řízení. Pro případ konkretizace uvedených návrhů, požádal o případné odročení jednání. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně uvedené vyhodnotil jako rozšíření původně tvrzeného skutkového základu, důkazní návrhy zamítl a návrh na odročení jednání se tak stal zcela bezpředmětný a soudu nelze v této souvislosti vytknout žádné pochybení.

14. Pokud jde o věcnou stránku předmětné věci soud prvního stupně správně uvedl, že pokud jde o vyslovení neplatnosti, pak důvody neplatnosti se zpravidla týkají procesních vad svolání, chyb v procesu přijímání či rozporu obsahu rozhodnutí se zákonem či stanovami. Mimo posouzení soudu však bude vždy uvážení orgánu spolku či výše uložené sankce (pakliže nebyla uložena v rozporu se stanovami).

15. Podstatou tvrzení, která vedou navrhovatele k návrhu na určení neplatnosti předmětného rozhodnutí, je tvrzení o tom, že jednání [Anonymizováno] [Anonymizováno] mu není přičitatelné. V této souvislosti soud odkázal na § 49 Disciplinárního řádu, podle kterého disciplinární přečin uplácení spáchá mj. ten, kdo sám či prostřednictvím jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek v souvislosti s ovlivněním průběhu jednání. Pokud se takového jednání dopustí klub s vědomím funkcionáře klubu, může být klub potrestán mj. vyloučením družstva ze soutěže. Podstatou tohoto ustanovení se podle soudu účastnice zabývala. Odvolací komise vzala za prokázané, že předmětného jednání, za které je klub Slavoj [adresa] trestán, se dopustil [Anonymizováno] [Anonymizováno] v pozici funkcionáře klubu. Podle smlouvy ze dne 1.1.2020 jmenovaný vykonával funkci generálního manažera klubu v oblasti A mužstva, předmětem jeho činnosti byla mj. komunikace s kluby a FAČR v zastoupení Vyšehradu. Odvolací komise poukázala i na to, že do konce roku 2020 vystupoval jako sportovní ředitel a od roku 2020 jako generální manažer. [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]byl podle závěru odvolací komise podle § 2 Disciplinárního řádu funkcionářem klubu. Odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil a považuje tedy za správné konstatování soudu prvního stupně, že vytýkaného jednání se dopustil klub či jiná osoba s vědomím funkcionáře klubu, tedy že podle Disciplinárního řádu bylo možné uložit trest vyloučení družstva ze soutěže podle § 38 Disciplinárního řádu.

16. Navrhovatel namítal, že z jednání [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]neměl žádný prospěch. V této souvislosti byl soudem správně připomenut § 38 Disciplinárního řádu a závěr Odvolací komise, že byla narušena regulérnost soutěže, když docházelo k systematickému a dlouhodobému ovlivňování utkání ve dvou soutěžních ročnících, což mělo vliv na konečné pořadí České fotbalové ligy, kdy Slavoj [adresa] postoupil do Fortuna: Národní ligy. V další sezóně ovlivňování zápasů mělo za následek nesestoupení Slavoje [adresa]. Jako přitěžující okolnost vzala odvolací komise nulovou sebereflexi, dlouhodobost a systematičnost jednání a zásadní poškození pověsti fotbalu v očích široké veřejnosti. Podle zjištěného skutkové stavu Odvolací komise se [Anonymizováno] [Anonymizováno] dopouštěl úplatkářství s cílem ovlivnění průběhu fotbalových utkání ve prospěch Slavoj [adresa]. Předmětem posuzování odvolací komise bylo 8 skutků, tak jak jsou popsány v předmětném rozhodnutí odvolací komise.

17. Svou argumentaci dále navrhovatel směřoval k možnému vyvinění, a to s odkazem na úpravu podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Disciplinární řád účastníka takový institut nezná a soud uzavřel, že tedy není důvod proto, proč by měl takový institut aplikovat, když stanovy (Disciplinární řád) takový institut neuznávají. Navíc Odvolací komise se touto námitkou i zabývala a dospěla k závěru, že nelze dojít k závěru o tom, že by klub vynaložil veškeré úsilí, které na něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání přečinu zabránil, když naopak dospěla k závěru, že vnitřní kontrola vzhledem k [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla nedostatečná. Z uvedeného důvodu proto nebylo rovněž k tvrzené skutečnosti o opaku ze strany navrhovatele vedeno dokazování, navržené důkazy byly zamítnuty. Odvolací soud se s tímto postupem ztotožnil, když je dále případný odkaz na § 8 zákona č. 481/2011 Sb., podle kterého vyviněním může navrhovatel argumentovat v trestním řízení, Disciplinární řád účastnice tento institut nezná.

18. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že Odvolací komise hodnotila posuzovanou věc podle Disciplinárního řádu, postupovala v souladu s tímto řádem, jak po stránce hmotněprávní, tak i procesní. Předmětné jednání bylo disciplinárním přečinem ve smyslu Disciplinárního řádu v rozhodném znění, tedy podle data spáchání jednotlivých skutků (§ 3 odst. 1 Disciplinárního řádu) a byl uložen trest v souladu s Disciplinárním řádem. Rozhodnutí disciplinární komise neodporuje zákonu ani stanovám.

19. Pokud je soudu vytýkáno, že neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu a k obecnému návrhu navrhovatele na doplnění dokazování, neodročil jednání, nebyla tato odvolací námitka shledána důvodnou. Soud prvního stupně správně uvedl a odvolací soud se již shora ztotožnil s tím, že lhůta k podání návrhu podle § 259 o. z. je hmotněprávní prekluzivní lhůtou, ve které je navrhovatel povinen svá tvrzení vymezit. Po uplynutí lhůty nelze uvádět tvrzení nová. Pokud tedy navrhovatel při jednání soudu dne 26.5.2023 doplnil důkazní návrhy o výslechy řady svědků k prokázání toho, že vytýkané skutky se nestaly, soud prvního stupně tyto jednak správně zamítl a jednání neodročil, když v podaném návrhu ve stanovené lhůtě podle § 259 o. z. taková tvrzení neuvedl, tedy tvrzení, že předmětné skutky se nestaly. Soud prvního stupně rovněž správně připomenul, že úkolem soudu při přezkumu rozhodnutí spolku není revidování zjištěného skutkového stavu, ale pouze soulad či nesoulad rozhodnutí spolku se stanovami a zákonem.

20. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu výroku I. a II. potvrdil jako věcně správné.

21. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému účastníku byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu odměny advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1 428 Kč. Celkem se jedná o částku ve výši 8 228 Kč