o zaplacení 1 487 469,70 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2020, č. j. 47 Cm 76/2019-75

1. Rozsudkem shora uvedeným soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 3. 9. 2019, č. j. 47 Cm 76/2019-18 (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 75 664 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a dále mu uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 10 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. V odůvodnění uvedl, že žaloba byla podána k soudu dne 14. 8. 2019, soudem bylo rozhodnuto shora uvedeným směnečným platebním rozkazem, když nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené společností [právnická osoba]., IČO [IČO] na řad žalobce dne 1. 12. 2017 splatné 5. 4. 2019, kterou žalovaný podepsal jako aval. Směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek společnosti vůči žalobci, přičemž k jejímu doplnění došlo v souladu s vyplňovacím směnečným prohlášením obsaženým v Ujednání o vystavení směnky z 1. 12. 2017.

3. Nárok vůči společnosti byl vyloučen k samostatnému projednání.

4. Ve včas podaných námitkách žalovaný namítl nepravost směnky s tím, že tato neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, nepravost svého podpisu, když s ohledem na časový odstup není schopen potvrdit, že se jedná o jeho podpis, neplatnost směnky z důvodu, že specifikace výstavce není kryta jeho podpisem, který se nachází na stejné úrovni, nedostatek krycí funkce podpisu avalisty, neboť se nenachází na konci samotného textu avalisty, ale na pravé straně souběžně s ním, směnečná suma je na směnce uvedena dvakrát, a protože se tyto údaje neshodují, platí částka nejnižší, uvedená na druhém řádku „šedesátdevětkorunčeských sedmdesát haléřů“, protismluvní doplnění blankosměnky pro neurčitost ujednání o jejím vystavení z 1. 12. 2017, kde je uvedeno, že blankosměnka slouží k zajištění splatných pohledávek, aniž je tento termín definován a aniž jsou pohledávky specifikovány, žalobce v žalobě nespecifikoval, které konkrétní pohledávky měly být předmětem zajištění směnkou a jak dospěl k výši dluhu uvedeného jako směnečná suma, pročež není žalovaný schopen ověřit správnost doplnění směnečné sumy a datum splatnosti, které mělo dle ujednání následovat po dni, kdy nastala splatnost zajištěných pohledávek a směnečná suma neodpovídá výstavcem směnky evidovanému dluhu vůči žalobce, který činí 417 646,70 Kč a plyne z přesně specifikovaných faktur.

5. Žalobce ve vyjádření uvedl, že podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem, když směnku podepsal zároveň jako člen představenstva výstavce směnky. Směnka obsahuje zákonem stanovené náležitosti. Směnečná suma je vyplněna do prostoru označeného předtiskem formuláře, který nestačil pro slovní vyjádření, proto za použití spojovníku došlo k dělení slova, kdy část textu je uvedena na druhém řádku. Ujednání o vystavení směnky bylo uzavřeno s výstavcem směnky, proto nemůže avalista činit námitky týkající se tohoto ujednání. Ujednání je nicméně platné, předmět zajištění je vyjádřen dostatečně určitě. Námitka nedostatku tvrzení neobstojí, neboť žalobce není povinen tvrdit ničeho. V rámci insolvenčního řízení předložil výstavce směnky seznam svých splatných závazků vůči žalobci, který činí 1 417 676,70 Kč. Rozdíl této částky a směnečné sumy je tvořen úrokem z prodlení ode dne splatnosti jednotlivých závazků do data vyplnění směnky.

6. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že společnost (jednající žalovaným jako členem představenstva) vystavila na řad žalobce směnku, kterou žalovaný podepsal jako směnečný rukojmí splatnou 5. 4. 2019 na směnečnou sumu 1 487 469,70 Kč (slovy „jedenmiliončtyřistaosmdesátsedmtisícčtyřista-šedesátdevětkorunčeskýchsedmdesáthalířů“). Směnka je podepsána výstavcem, otiskem razítka s jeho firmou, adresou, sídlem, opatřena zjednodušeným podpisem. Stejný podpis se nachází vedle identifikačních údajů žalovaného pod doložkou rukojemského závazku. Součástí formuláře je text „zajištění závazků vůči [Anonymizováno]“. Žalovaný je od 8. 2. 2016 dosud zapsán v obchodním rejstříku jako jediný člen představenstva společnosti. Dne 1. 12. 2017 byla mezi výstavcem směnky (jednajícím žalovaným) a žalobcem uzavřena dohoda o vystavení blankosměnky za účelem zajištění pohledávek žalobce či jejich části, které má vůči výstavci směnky. V čl. 3.1 bylo žalobci uděleno vyplňovací směnečné právo doplnit do blankosměnky datum splatnosti, které se bude shodovat či následovat po dni, kdy nastal nebo nastane splatnost „části pohledávek“ žalobce. Jako směnečná suma mohla být doplněna částka nepřesahující výši pohledávek žalobce splatných ke dni nebo kdykoliv po dni splatnosti směnky. V čl. 4 se konstatuje avalování směnky žalovaným a v čl. 5 pak její předání žalobci. Přílohu ujednání tvoří prohlášení žalovaného z 1. 12. 2017 jako avalisty o tom, že byl seznámen s vyplňovacím směnečným oprávněním žalobce a vyjádřil s ním souhlas. Dále obsahuje prohlášení, že směnku podepsal svobodně, dobrovolně, bez nátlaku a donucení. Pravost podpisů žalovaného na ujednání o vystavení směnky nebyla zpochybněna. Pravost podpisu žalovaného na směnce byla potvrzena znaleckým posudkem [Anonymizováno] z 24. 5. 2020 se závěrem, že sporný podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem. Své závěry znalec potvrdil ve své výpovědi před soudem.

7. Námitku neplatnosti směnky pro nesplnění jejích náležitostí vyhodnotil soud prvního stupně jako neodůvodněnou, neboť neobsahuje tvrzení o tom, jaká konkrétní náležitost absentuje.

8. Námitku nepravosti podpisu žalovaného na směnce shledal jako nedůvodnou s ohledem na závěr znaleckého posudku, který plně koresponduje se skutečnostmi prokazovanými Ujednáním o vystavení směnky a jeho přílohami, na nichž nebyla pravost podpisu žalovaného zpochybněna, a které bylo vystaveno týž den, jako je datována sporná směnka.

9. K námitce neplatnosti ujednání o vystavení směnky pro její neurčitost uvedl, že s ohledem na čl. I § 10, § 77 odst. 2 ZSŠ a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je prvním majitelem směnky, mu tato námitka náleží. Z přílohy ujednání o vystavení směnky je prokázáno, že žalovaný jako směnečný rukojmí udělil žalobkyni vyplňovací směnečné oprávnění za stejných podmínek jako výstavce směnky. Připomněl, že rukojmí je totožný s osobou, která směnku podepsala za výstavce. Vyplňovací směnečná dohoda je smlouvou inominátní (§ 1746 odst. 2 o. z.), může být uzavřena ústně či konkludentně, tj. připojením podpisu rukojmího na blankosměnku (§ 546 o. z.). Jestliže ve směnečné vyplňovací dohodě jsou blankosměnkami zajištěné pohledávky konkretizované osobou věřitele (tj. remitentem) a osobou dlužníka (tj. výstavce blankosměnky), přičemž jsou oba podnikateli, je tedy určen právní důvod vzniku pohledávek, definice zajištěných pohledávek je tak ujednání dostatečně určité a srozumitelné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1433/2006 z 20. 6. 2007). O tom, že bylo účastníkům zřejmé, jaké pohledávky jsou předmětem zajištění spornou směnkou, ostatně svědčí i přihláška pohledávky žalobce do insolvenčního řízení a podání výstavce směnky z 25. 7. 2019, učiněné jím v rámci insolvenčního řízení, kterým byly přihlášené pohledávky uznány.

10. Námitku, že směnečná suma neodpovídá výstavcem evidovanému dluhu vůči žalobkyni, shledal nedůvodnou. Uvedl, že jistina dluhů výstavce směnky je nižší než směnečná suma, rozdíl však připadá na zákonný úrok z prodlení, který je příslušenstvím pohledávky a žalobce ji proto byl oprávněn zahrnout do směnečné sumy.

11. Námitku, že žalobce nespecifikoval, jak dospěl k vyplnění směnečné sumy, jaké konkrétní pohledávky byly předmětem zajištění a žalovaný tak není schopen ověřit správnost vyplněné směnečné sumy a datum splatnosti směnky, vyhodnotil jako neodůvodněnou. Konstatoval, že směnka je cenný papír, v němž je peněžitý závazek inkorporován bez ohledu na charakter a stav nesměnečných závazků. Je tak sama o sobě právním titulem plnění peněžitého závazku. Žalobce není povinen v žalobě ničeho tvrdit o důvodech a okolnostech vzniku směnky. Je pouze povinen tuto dostatečně konkretizovat tak, aby byla nezaměnitelná s jinou. Povinností žalovaného je naopak uplatnit případné námitky proti směnečnému nároku v zákonem stanovené 15denní lhůtě.

12. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu za právní zastoupení za čtyři úkony v celkové výši 57 200 Kč podle § 11 odst. 1 AT, náhradu čtyř paušálních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 5000 Kč za hotové výdaje (záloha za znalecký posudek), 21% DPH.

13. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit rozdíl mezi vyplacenou odměnou znalci ve výši 14 700 Kč a žalobkyní vyplacenou zálohou ve výši 5 000 Kč a odměnu znalce vyplacenou v souvislosti s jeho výslechem u soudu prvního stupně ve výši 700 Kč.

14. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu a dále žalobci uložit povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Setrval na námitce nepravosti podpisu žalovaného na směnce. Závěr znalce Valešky vyslovený jako jednoznačný je v rozporu s provedeným znaleckým zkoumáním a v rozporu s obecnými tendencemi v oboru písmoznalectví, kdy se od kategorických závěrů ustupuje. Na znalecký posudek je tak třeba nahlížet jako na subjektivní názor znalce a nikoliv objektivní závěr. Nelze ho tak považovat za jednoznačný důkaz pravosti podpisu žalovaného na směnce. Soud dále pochybil tím, že zamítl návrh na provedení revizního znaleckého posudku navrženého znalcem. Další pochybení spočívá v tom, že se nevypořádal s námitkou žalovaného, že podpis avalisty se nenachází na konci samotného textu avalisty, ale na pravé straně textu souběžně s ním. Konstatování, že je tato námitka nedůvodná bez bližšího odůvodnění, je nedostačující. Z grafického umístění podpisu výstavce směnky není zřejmá prostorová souvislost údajného podpisu žalovaného se směnečným prohlášením. Podpis výstavce směnky se na směnce nachází na pravé straně ve stejné úrovni, jako se nachází specifikace výstavce směnky. Označení výstavce je podstatnou náležitostí směnky. Pokud tato není kryta podpisem na směnce uvedeným, je směnka z tohoto důvodu neplatná. Prohlášení avalisty nesplňuje krycí funkci podpisu avalisty, když jeho podpis by se měl nacházet pod textem prohlášení avalisty s grafickým umístěním tak, aby byla zřejmá souvislost tohoto podpisu s textem prohlášení avalisty. Námitku žalovaného týkající se rozporu slovy a čísly vyjádřené sumy vyhodnotil soud nesprávně, přičemž setrval na jím uplatněné námitce. Setrval rovněž na námitce neurčitosti ujednání o vydání směnky, když není zřejmé, co mělo být do výše směnečné sumy doplněno. Termín „Pohledávky“ není z žalobcem předložených tvrzení a důkazů zjistitelný.

15. Žalobce k odvolání žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Konstatoval, že pravost podpisu žalovaného na směnce byla potvrzena i dalšími důkazy ve věci provedenými, kdy žalovaný se těchto listin dovolával a sám je předložil. Žalovaný závěry znaleckého posudku nijak nevyvrací. Případné výhrady vůči znaleckému oboru písmoznalectví jsou nedůvodné. Namítaná neplatnost směnky z důvodu, že podpis výstavce je umístěn na pravé straně údajů o avalistovi, není pro žalobce srozumitelná. Text směnečného prohlášení je souvislý, obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti. Údaje o výstavci a avalistovi nejsou zákonem stanovenou náležitostí směnky, kdy postačuje pouhý podpis výstavce či pouhé umístění podpisu avalisty kdekoliv na líci směnky (§ 31 odst. 3 ZSŠ). Tvrzení avalisty je v rozporu s ujednáním o vydání směnky a prohlášením avalisty, v nichž žalovaný opakovaně potvrzuje vydání směnky a její podpis avalistou. Tvrzení, že náležitosti směnky musí být umístěny výhradně nad podpisem výstavce a nikoliv vlevo od tohoto podpisu nemá oporu v zákoně ani judikatuře. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 722/2010 z 17. 8. 2011 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 780/97. Tvrzení o dvojím vyjádření směnečné sumy je nepravdivé. Směnečná suma byla vyjádřena čísly a dále slovy, kdy tento text je uveden na dvou pod sebou umístěných řádkách rozdělených dělícím znaménkem, jedná se o jednoslovní vyjádření. Námitka neurčitosti ujednání o vydání směnky žalovanému vůbec nepřísluší, neboť tento nevstupuje do mimosměnečných práv a závazků výstavce směnky. Ujednání o vydání směnky je definováno dostatečně určitě. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cmo 336/2006. Jako datum splatnosti může být vyplněno jakékoliv datum (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 274/2004), pouze nesmí předcházet datu splatnosti zajišťovaného dluhu, proto nelze dovodit, že dohoda o vyplnění blankosměnky obsahuje ujednání neurčité, tudíž neplatné. Námitka excesivního vyplnění směnka neobstojí také s ohledem na dokumenty předložené v insolvenčním řízení výstavce směnky.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., přičemž předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě tohoto přijatých.

17. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že nárok žalobce byl uplatněn z platné směnky vlastní vystavené [Anonymizováno]. na řad žalobce na směnečný peníz ve výši 1 487 469,70 Kč v Kolíně dne 1. 12. 2017, splatné 5. 4. 2019 v [Anonymizováno] u [Anonymizováno], opatřené doložkou bez protestu. Žalovaný směnku podepsal za výstavce (v pozici člena představenstva) a zároveň jako aval za výstavce.

18. Nárok uplatněný žalobou je nárokem majitele směnky na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), kdy může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky od dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Podle čl. I § 30 ZSŠ zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Směnečný rukojmí je podle čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ vázán jako ten, za koho se zaručil. Tato ustanovení platí podle čl. I § 77 odst. 3 ZSŠ i pro vlastní směnku s tím, že není-li udáno, za koho se rukojemství přejímá, přejímá se za výstavce směnky vlastní.

19. K námitce nepravosti podpisu žalovaného na směnce se odvolací soud ztotožňuje se závěry vyslovenými soudem prvního stupně, že sporný podpis je pravým podpisem žalovaného. Nelze dopět k závěru, že by závěry znalce vyslovené v jeho znaleckém posudku a potvrzené v jeho výpovědi před nalézacím soudem byly v rozporu s provedeným znaleckým zkoumání. Žalovaný ostatně neuvádí, v čem tyto rozpory spatřuje. Nalézací soud důkaz znaleckým posudkem nehodnotil osamoceně, ale v kontextu s dalšími důkazy, resp. skutečnostmi, které z řízení vyplynuly. Vyšel z toho, že směnka byla podepsána typově shodným podpisem za výstavce směnky a tento podpis žalovaný nerozporoval. Potvrdil rovněž pravost podpisu na ujednání o vyplnění směnky (a její příloze), ke kterému se vyjádřil tak, že tento podepsal svobodně, dobrovolně a bez nátlaku. Žalovaný se mílí pokud pochybení nalézacího soudu spatřuje v tom, že tento neprovedl jím navržený revizní znalecký posudek. Důvody pro zpracování znaleckého posudku podle § 127 odst. 2 o. s. ř. nebyly dány, neboť z provedeného dokazování jeho potřeba nevyplynula. V řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by zpochybnil závěry znaleckého posudku znalce Valešky. Pouhý nesouhlas žalovaného se závěry znalce nestačí. Posouzení pravosti podpisu je odbornou otázkou, na níž znalec odpověděl přesvědčivě, logicky zdůvodnil své závěry a jeho závěry jsou v souladu s dalšími důkazy provedenými soudem prvního stupně.

20. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně ohledně nedůvodnosti námitky nedostatku krycí funkce podpisu avalisty, protože se nachází na konci textu avalisty, na pravé straně souběžně s ním. Rukojemské prohlášení splňuje náležitosti stanovené v čl. I. 3 31 odst. 2 ZSŠ uvedením údaje per aval, a je také žalovaným podepsáno, když lze jen odkázat na otázku pravosti podpisu, jak výše vyřešena. Postačí, pokud podpis avalisty je umístěn na líci směnky, stejně jako podpis výstavce směnky (srovnej Váž 9260). Podpis žalovaného na směnce je umístěn v rámečku, v němž jsou vyplněny veškeré údaje k rukojemství žalovaného, takže není pochyb o tom, za jaký závazek se žalovaný zaručil.

21. Podle čl. I § 6 ZSŠ je-li směnečná suma udána jak slovy, tak čísly, a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy. Námitka neplatnosti směnky pro rozpor mezi číselným a slovním vyjádřením směnečné sumy neobstojí, neboť lze souhlasit se soudem prvního stupně, že slovní vyjádření směnečné sumy v prostoru pro tento údaj určeném za pomoci gramatického znaménka vyjadřujícího souvislost části slova s jeho částí nacházející se v řádku nad ním odpovídá směnečné sumě udané čísly.

22. Žalovanému, který podepsal ujednání o vydání směnky (za výstavce i jako aval), které upravuje způsob jejího vyplnění, přísluší námitka neurčitosti ujednání o vydání směnky v údaji o výši směnečné sumy. Podle bodu 3.3.1 tohoto ujednání jako směnečná suma může být vyplněna jakákoliv částka nepřesahující výši pohledávek [Anonymizováno]. za [Anonymizováno], které by měly být splatné ke dni nebo kdykoliv po dni splatnosti krycí směnky. Z ujednání vyplývá, že vyplněná směnečná suma se týká všech pohledávek žalobce za [Anonymizováno] (viz čl. 3.3.1 ujednání) a zároveň se musí jednat o jakoukoliv částku, která tyto splatné pohledávky nepřevyšuje a které by měly být splatné ke dni nebo kdykoliv po dni splatnosti směnek. Zajištěné pohledávky tak jsou konkretizované osobou věřitele (tj. remitenta, tj. žalobce), dlužníka (výstavce, tj. [Anonymizováno]), z označení účastníků je také zřejmý důvod vzniku pohledávek, jejich označení je určité a srozumitelné, není třeba tyto pohledávky výslovně jednotlivé identifikovat, jak se mylně domnívá žalovaný (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1433/2006 z 20. 6. 2007).

23. Neobstojí námitka žalovaného, že žalobce netvrdí a nedokládá v žalobě výši a splatnost dluhu. Žalobcem uplatněný nárok ze směnky je nesporným abstraktním závazkem, kdy žalobce splnil svoji povinnost tvrzení a důkazní předložením platné směnky. Předmětem řízení je nárok z cenného papíru, nikoliv směnkou zajištěná pohledávka. Pokud žalovaný uplatnil námitku excesivního vyplnění blankosměnky, pak je to on, na němž leží břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání jeho tvrzení.

24. Pokud žalovaný namítal, že výstavce směnky eviduje za [Anonymizováno] závazek pouze ve výši 417 646,70 Kč, plynoucí ze žalovaným specifikovaných faktur a taková částka měla být do směnky vyplněna, pak taková námitka neobstojí a lze ji považovat za účelovou, neboť jak vyplývá, z listin předložených k dlužnickému insolvenčnímu návrhu v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod č. j. KSPH 65 INS 14414/2019 – soupisu závazků, o němž žalovaný jako člen představenstva [Anonymizováno] prohlásil, že se jedná o soupis úplný a správný, pak tento soupis obsahuje závazky vůči žalobci v celkové výši 1 414 676,70 Kč. Rozdíl mezi závazky v něm jmenovanými a vyplněnou směnečnou sumou tvoří úrok z prodlení za dobu od splatnosti jednotlivých směnkou zajištěných závazků do data vyplnění směnky.

25. Z důvodů výše uvedených odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když za správný považuje i výrok o nákladech řízení, kdy úspěšnému žalobci náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů námitkového řízení, jak vyčíslena nalézacím soudem v napadeném rozsudku (čtyři úkony právní služby po 14 300 Kč za vyjádření k námitkám, tři jednání soudu prvního stupně dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT, čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, hotové výdaje představované zálohou na znalecký posudek 5 000 Kč, 21% DPH).

26. Zároveň je podle § 148 odst. 1 o. s. ř. žalovaný povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které tento platil, s ohledem na jeho neúspěch ve věci. Tyto náklady představuje znalečné vyplacené znalci v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve výši 14 700 Kč (viz usnesení z 27. 5. 2020, č. j. 47 Cm 76/2019) + ve výši 700 Kč za účast u jednání soudu prvního stupně dne 26. 6. 2020 (viz usnesení z 26. 6. 2020, č. j. 47 Cm 76/2019-79), poníženo o zálohu ve výši 5 000 Kč zaplacenou žalobcem.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, které v něm vynaložil za dva úkony právní služby po 14 300 Kč vyjádření k odvolání, jednání před odvolacím soudu dne 27. 1. 2022, vše podle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT, dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT), 21 % DPH 6 132 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 141 odst. 1 o. s. ř.) v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).