o zaplacení 1 531 527,62 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2020, č. j. 37 Cm 54/2019-253

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 27. 6. 2019, pod č. j. 37 Cm 54/2019-13 a rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě námitkového řízení žalobkyně ve výši 1 500 Kč (výrok I. a II. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovaným zaplacení 1 531 527,62 Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnou a náhrady nákladů řízení na základě směnky vlastní, kterou vystavila dne 12. 1. 2010 v [adresa] společnost [právnická osoba], IČO [IČO] na řad žalobce, se splatností 18. 1. 2019 v Praze. Směnka byla opatřena doložkou bez protestu a žalovaný zajišťoval zaplacení směnky jako směnečný rukojmí.

3. Soud prvního stupně žalobě vyhověl v plném rozsahu, když rozhodl dne 27. 6. 2019 směnečným platebním rozkazem č. j. [Anonymizováno]. Žalovaný podal včasné a odůvodněné námitky. Obsahem námitek bylo zejména tvrzení žalovaného, že žalobkyní uplatněný nárok neuznává, a to ani z části. Sporoval doručení předžalobní výzvy žalovanému, která se nikdy nedostala do dispozice žalovaného a ten se s ní mohl seznámit až po nahlédnutí do soudního spisu. Byla zaslána na adresu, která již nebyla trvalým bydlištěm žalovaného, ani se na ni nezdržoval. Z tohoto důvodu byla namítána předčasnost podané žaloby. Uvedl, že směnka byla směnkou zajišťovací (což ostatně vyplývá z tvrzení žalobkyně). Žalovaný popřel, že by směnku spolu se smlouvou o úvěru podepsal. V této souvislosti upozornil na to, že v samotném textu směnky je uvedena nesprávně adresa trvalého pobytu a dovodil, že při podpisu směnky by žalovaný jistě sdělil pracovníku banky aktuální adresu a navíc i to, že pracovník banky pochybil při ověřování totožnosti žalovaného z příslušného osobního dokladu. Tím se dopustila žalobkyně pochybení podle § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný tvrdil, že nepodepsal vlastnoručně ani smlouvu o úvěru a nemůže být tedy zavázán. Namítl formální nedostatky směnky z důvodu nevyplnění směnečné sumy slovy a nedostatku správné adresy žalovaného. K podpisu na směnce v podrobnostech uvedl, že byl patrně padělán [Anonymizováno], asistentkou žalovaného, která byla seznámena jak s chodem společnosti výstavce směnky, tak i s osobním životem žalovaného. Jako možný motiv označil financování koupě rodinného domu, který si jmenovaná pořídila necelý měsíc po podpisu směnky a smlouvy o úvěru. Žalovaný navrhl vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení pravosti podpisu žalovaného na směnce a smlouvě o úvěru. Pokud by byla pravost podpisu žalovaného prokázána, namítl žalovaný absenci čerpání smlouvy o úvěru, o jejíž existenci, stejně jako směnce, neměl žalovaný tušení do okamžiku doručení směnečného platebního rozkazu. Společnost výstavce byla ke dni 11. 9. 2014 vymazána z obchodního rejstříku, a to po splnění rozvrhového usnesení. Z dokumentů zjistil, že plněno ze strany žalobkyně mělo být poukázáno na účet, který nebyl prakticky používán. Opakovaně namítal, že smlouvu o úvěru ani dohodu o vyplňovacím právu směnečném nepodepsal, prostředky nečerpal. Namítl, že ani nebyl dán souhlas manželky. Z uvedeného dovozuje i nesprávné vyplnění směnky, když není zřejmé (s odkazem na bod 3 Dohody o vyplňovacím právu směnečném), jak žalobkyně dospěla k výši směnečné sumy. Pokud by ovšem soud dospěl k závěru, že výše směnečné sumy je po právu pak žalovaný namítl podle § 1805 odst. 2 o. z., že žalobkyně otálela bez rozumného důvodu s uplatněním práva na zaplacení údajného dluhu. Vznesl námitku promlčení, když směnka nebyla uplatněna včas a ve stanovených lhůtách.

4. Žalobkyně se k námitkám žalovaného písemně vyjádřila podáním ze dne 25. 9. 2019. Pokud jde o existenci směnky, žalobkyně odkázala na to, že její originál je součástí spisu s vepsáním směnečné sumy, která je vyplněna jasným a srozumitelným způsobem. Námitku neuvedení souhlasu manželky žalovaného považuje za irelevantní, když uvedené nečiní směnku neplatnou. K doručení předžalobní výzvy uvedla, že byla zaslána a doručována na poslední známou adresu podle informace žalovaného ([adresa]). Pokud došlo ke změně adresy, bylo na žalovaném, aby takovou skutečnost žalobkyni sdělil. K námitce žalovaného, že směnku ani Dohodu o vyplňovacím právu směnečném nepodepsal ani za výstavce směnky (společnost [právnická osoba]), žalobkyně uvedla, že se jedná o tvrzení nevěrohodná. Uvedené listiny byly podepsány ve stejný den a žalovaným dokonce dvakrát. Odkazováno bylo na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, č. j. 5 Cmo 301/2015. Již z uvedeného důvodu lze považovat tvrzení žalobkyně o podpisu sporné směnky žalovaným za prokázaná. Žalobkyně se nebrání zpracování znaleckého posudku, ale uvedla, že se nejedná o jediný důkazní prostředek, kterým lze prokázat pravost podpisu na směnce. Pokud žalovaný tvrdí, že podpis na směnce byl patrně padělán [Anonymizováno], jedná se opět o tvrzení nevěrohodné, které by měl žalovaný doložit a prokázat. Finanční prostředky čerpané z titulu smlouvy o úvěru byly čerpány společností [právnická osoba] a pohledávka ze smlouvy byla rovněž uplatněna v insolvenčním řízení (přihláškou ze dne 3. 3. 2011), byla zjištěna a žalovaným nebyla sporována. Co se týká příslušenství, tak postupem času došlo k jeho navýšení a k navýšení dlužné částky oproti přihlášce. Pokud tedy žalovaný argumentoval § 1805 o. z., pak tento argument žalobkyně neuznala, neboť závazek žalovaného je upraven zákonem směnečným a šekovým a výše uvedené ustanovení na něj nedopadá. Nedopadá ani na vztah z titulu smlouvy, která byla uzavřena v roce 2010 podle obchodního zákoníku a jedná se o absolutní obchod. Žalobkyně uvedla, že s uplatněním práva na zaplacení směnečné pohledávky nikterak neotálela, když splatnost směnečné pohledávky nastala 18. 1. 2019 a žaloba byla podána dne 23. 4. 2019. Pokud jde o námitku promlčení, hodnotí ji jako nedůvodnou. Právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje, je-li v dohodě o vyplnění blankosměnky dohodnuto právo doplnit bez dalšího datum splatnosti. Majitel blankosměnky má právo doplnit jakékoli datum splatnosti, jedná se o zajištění směnkou, kdy datu splatnosti zajišťovaného závazku musí předcházet datum splatnosti směnky.

5. Po provedeném důkazním řízení listinnými důkazy a výslechy svědků soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě je směnečný nárok uplatněn vůči žalovanému jako rukojmí, který svým rukojemským prohlášením připojeným na směnce zaručil zaplacení směnky podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ. Předmětnou směnku vyhodnotil jako směnku platnou podle čl. I. § 75 ZSŠ, ze které vznikl žalobkyni nárok na zaplacení, a to podle čl. I. § 47 odst. 1 ve spojení s § 32 odst. 1 ZSŠ.

6. Pokud jde o námitky žalovaného, tyto neshledal důvodnými. Pokud žalovaný tvrdil, že mu nebyla doručena předžalobní výzva, soud prvního stupně uzavřel, že tato byla žalovanému zasílána na adresu uvedenou v Dohodě o vyplňovacím právu směnečném a prohlášení avalisty, tedy na adresu [adresa]. Předmětnou adresu má žalovaný uvedenu i u zapsaného postavení jednatele společnosti [právnická osoba] v obchodním rejstříku, dále pak v žádosti o vydání debetní karty ze dne 12. 1. 2010. Navíc občanský soudní řád ani zákon směnečný a šekový nemá žádné ustanovení, které by sankcionovalo nedoručení předžalobní výzvy na adresu aktuálně vyznačenou v centrální evidenci obyvatel. Podle občanského soudního řádu je povinnost zaslat předžalobní výzvu spojena pouze s právem na náhradu nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř.

7. Pokud jde o tvrzení ohledně existence směnky, soud prvního stupně uvedl, že její originál byl předložen soudu prvního stupně spolu se žalobou a je uložen v úschově soudu do právní moci rozhodnutí vedené v předmětné věci.

8. Tvrzení žalovaného, že nepodepsal směnku a ani smlouvu o provozním úvěru č. [Anonymizováno] hodnotil soud jako tvrzení účelová. Pokud jde o podpis smlouvy o úvěru, jeho tvrzení byla vyvrácena listinnými důkazy, které jsou obsahem spisu Krajského soudu v [adresa] KSOS 39INS 7468/2010, a to konkrétně protokolem z přezkumného jednání a zápisem z první schůze věřitelů konané dne 24. 3. 2011, které se žalovaný osobně zúčastnil. Účastna byla insolvenční správkyně a soudkyně [Anonymizováno]. V rámci schůze byla projednána i pohledávka z provozního úvěru. Byla zjištěna, v seznamu platných věřitelů (pod položkou 45- [Anonymizováno]) uvedena ve výši 533 747,25 Kč a označena jako platná. Výpisem z účtu společnosti [Anonymizováno]. bylo prokázáno, že částka poskytnutá žalobkyní na základě smlouvy o úvěru byla na účet společnosti připsána a posléze čerpána. Dispoziční právo k účtu měl žalovaný jako jednatel společnosti.

9. Vyvráceno bylo tvrzení o tom, že částku ve výši poskytnutého úvěru odčerpala [Anonymizováno], a to zejména zjištěními z její výpovědi a dále zjištěními o tom, že směnka, smlouva o úvěru a další listiny byly podepsány 12. 1. 2010 a částka dle smlouvy o úvěru byla připsána na účet společnosti [Anonymizováno]. Jmenovaná nemohla čerpat částku z účtu, ke kterému neměla podpisové právo. To měla až od 17. 2. 2010, v té době byly již finanční prostředky odčerpány. Přístup k účtu v rozhodné době měly tyto osoby: [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno].

10. Pokud žalovaný sporoval na směnce své bydliště akcentoval soud prvního stupně obligatorní náležitostí směnky je podpis výstavce, nikoli jeho momentální bydliště uvedené v občanském průkazu. Navíc adresu [Anonymizováno] měl žalovaný ve všech dostupných listinách a dokumentech.

11. Pokud jde o námitku nevyplnění směnečné sumy slovy a dovozovanou neplatnost směnky z tohoto důvodu, uvedl soud prvního stupně odkaz na § 6 odst. 1 ZSŠ, ze kterého je třeba vyjít s tím, že směnečná suma může být vyjádřena jak pouze slovy, tak pouze čísly.

12. Jako nedůvodnou shledal námitku nedostatku souhlasu manželky žalovaného k podpisu směnky. Nejedná se o obligatorní náležitost směnky.

13. Námitku nesprávného vyplnění směnky neshledal rovněž důvodnou. Vyšel ze smlouvy o provozním úvěru ze dne 12. 1. 2010, č. j. [Anonymizováno] a jejího čl. VI., kde je sjednán úrok ve výši 12,3 % p. a. Takto byla úročena částka poskytnutá společnosti [Anonymizováno] až do 18. 1. 2019. Částka poskytnutého úvěru byla navyšována i částkami za vedení účtu, sankčními úroky, úroky z úvěru zaevidováním úroku po splatnosti, splátkami úroku po splatnosti. Nicméně jak uvedl soud prvního stupně primárně povinnost tvrzení a povinnost důkazní stíhá žalovaného, který musí uvést konkrétní námitková tvrzení, což žalovaný v případě námitky nesprávného vyplnění směnky neučinil.

14. Pokud jde o námitku promlčení, nebyla shledána důvodnou. Datum splatnosti směnky je 18. 1. 2019 a žaloba napadla u soudu prvního stupně dne 23. 4. 2019, tedy ve lhůtě 3 let, jak pojednává § 17 odst. 1 ZSŠ.

15. Pokud jde o důkazní návrhy žalovaného, byl především zamítnut návrh na výslech manželky žalovaného, která nebyla účastníkem směnečného vztahu. Podstatné není to, zda dala či nedala souhlas k podpisu směnky, ani to zda s ní žalovaný konzultoval své obchodní aktivity. Zamítnuto bylo i provedení znaleckého posudku s odkazem na nadbytečnost takového důkazu. Společnosti [Anonymizováno] jako výstavci směnky byly finanční prostředky ze smlouvy o provozním úvěru připsány na účet, což by se nestalo, kdyby směnka nebyla podepsána žalovaným jako jednatelem výstavce a jako směnečným rukojmím. Ze všech uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech námitkového řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání odkázal na odvolací důvody podle § 205 o. s. ř. Soudu prvního stupně vytkl především, že zjištěný skutkový stav věci neodpovídá reálnému skutkovému stavu. Jako nepochopitelné vnímá odmítání ustanovení znalce k prokázání pravosti podpisu žalovaného na směnce, když se navíc jedná o zásadní námitku žalovaného. Jediné co žalobkyně uvedla, byl odkaz na řadu listin, včetně listin z insolvenčního spisu výstavce a tvrdila, že porovnání podpisu pouhým pohledem je dostačující pro závěr o totožnosti podpisů. Pokud soud prvního stupně, maje k dispozici insolvenční spis, se při jednání soudu dotazoval žalovaného na jeho podpisy na dokumentech (č. l. 78-107), pak není pravdou, že ke všem žalovaný uvedl, že se jedná o jeho podpisy. U řady z nich uvedl, že si nepamatuje či nemůže potvrdit, že předkládané dokumenty podepsal. Žalovaný trvá na ustanovení znalce za účelem vypracování znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu na směnce a dalších dokumentech. Pokud jde o adresu trvalého bydliště žalovaného – [adresa] uvedenou na směnce i v Prohlášení avalisty opakoval žalovaný, že již v době podpisu listin měl změněnou adresu na [adresa]. Změna proběhla dne 9. 12. 1009 a žalovaný doložil, že dne 15. 9. 2009 oznamoval tuto změnu společnosti [právnická osoba]. Uvedeným rovněž zpochybňuje pravost směnky. Pokud je argumentováno občanským průkazem žalovaný zdůraznil, že v den podpisu směnky a ostatních listin (tj. 12. 1. 2010) disponoval žalovaný novým občanským průkazem s novým trvalým bydlištěm, jak shora uvedeno. Ke skartaci starého občanského průkazu došlo dne 7. 1. 2010. Je zcela mimo vší pochybnost, že žalovaný se při podpisu starým občanským průkazem nemohl prokázat a nelze pochopit, jak se mohl v předmětných listinách objevit. Pokud jde o možné falsum podpisu na směnce paní [Anonymizováno] uvedl, že není rozhodné, zda měla jmenovaná přístup k účtu výstavce v rozhodné době, ale tvrzení žalovaného, že to byla právě ona, kdo podepsal směnku a ostatní listiny, čemuž napovídají i nesprávné údaje v jednotlivých listinách. Soudu dále vytkl, že nevzal v potaz absenci podpisu žalovaného jako avalisty v Dohodě o vyplňovacím právu směnečném ze dne 12. 1. 2010. Nelze se spokojit s vysvětlením žalobkyně, že patrně došlo k chybnému tisku. Poukázal na stejnopisy Smlouvy o provozním úvěru, Dohody o vyplňovacím právu směnečném, na nichž absentuje podpis žalobkyně (paní [Anonymizováno]), což rovněž napovídá tvrzení žalovaného o možném padělání jeho podpisu. Za podivnou označuje pasivitu žalobkyně, za situace, kdy není poskytnutý úvěr hrazen a není upomínán dlužník – společnost [právnická osoba], přestože bylo vedeno insolvenční řízení a následně prohlášen konkurz. Rovněž tak nebyl kontaktován žalovaný, kterému byla zaslána pouze předžalobní výzva. Není pravdivé zjištění soudu, že předžalobní výzva byla zaslána žalovanému na poslední známou adresu. Žalovaný zdůrazňuje, že občanský průkaz použitý v době podpisu listin byl již skartován a není jasné, ze kterého vztahu žalobkyně kopii starého občanského průkazu získala. Pokud žalobkyně v řízení argumentovala kopií nového občanského průkazu, pak uvedené dokládá pouze to, že není pravdivé její tvrzení, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána na poslední známou adresu. K předloženému prohlášení o bezdlužnosti ze dne 12. 1. 2010, tedy s datem, které se shoduje s datem podpisu směnky a smlouvy o provozním úvěru, je zřejmé, že žalobkyně nemohla nic prověřovat na úřadech a je víc než logické, že žalovaný, vědom si nepříznivé ekonomické situace, nemohl prohlašovat svou bezdlužnost. Žalovaný rovněž tvrdil, že žalobkyně nesplnila svou povinnost, s ohledem na problematiku občanských průkazů, řádně ověřit totožnost žalovaného. Pokud jde o pohledávku z úvěru, uplatněnou v insolvenčním řízení vedeném na výstavce směnky, žalovaný doplnil, že se nacházel ve špatném psychickém i zdravotním stavu a podepisoval veškeré dokumenty, předložené mu insolvenčním správcem a z tohoto důvodu omylem nepopřel pohledávku žalobkyně z provozního úvěru. Žalovaný vytkl soudu i to, že nepřihlédl ke všem okolnostem. Podle tvrzení žalovaného své rozhodnutí založil pouze na zjištění, že žalovaný sdělil při podpisu listin žalobkyni své údaje, to však žalovaný, jak shora již uvedeno, vyvrátil. Závěrem podaného odvolání žalovaný připomněl poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř. a uvedl, že měl-li soud prvního stupně zato, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní, bylo namístě jej poučit, což se nestalo a jedná se o zásadní pochybení soudu prvního stupně. Navrhl změnu napadeného rozsudku a uplatnil právo na náhradu nákladů řízení.

17. K odvolání žalovaného se písemným podáním ze dne 5. 2. 2021 vyjádřila žalobkyně. S rozsudkem soudu prvního stupně se plně ztotožnila. Pokud jde o důkaz znaleckým posudkem k prokázání podpisu žalovaného na směnce, odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, č. j. 5 Cmo 301/2015-90, který dal argumentaci žalobkyně v obdobné věci zapravdu. Žalovaný jako jednatel výstavce společnosti [právnická osoba] se osobně zúčastnil přezkumného jednání dne 24. 3. 2011. Předmětem jednání bylo přezkoumání přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení vedeného na majetek výstavce. K prokázání podpisu pak podle žalobkyně postačí pouhé porovnání podpisu na směnce a listin podle obsahu insolvenčního spisu. Navíc žalovaný měl povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Pohledávku žalobkyně z úvěru zajištěného předmětnou směnkou uznal. Tvrzení o nepříznivém zdravotním stavu není způsobilé bez dalšího takový úkon zvrátit. Žalobkyně je připravena doložit soudu originály listin. Námitka možného padělání podpisu byla vyvrácena výslechem svědků ve spojení s listinnými důkazy. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212, § 214 odst. 1 o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky ani pro potvrzení napadeného rozsudku ani pro jeho změnu.

19. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o směnečné pohledávce žalobkyně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

20. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSŠ) může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena s úroky, byly-li sjednány, šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

21. V projednávané věci lze vycházet z toho, že žalobkyně v soudním řízení uplatnila původně proti dvěma žalovaným právo na zaplacení 1 531 527,62 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky, jejíž kopie je obsahem spisu (založeno na čísle listu 6 a 8 spisu), tedy ze směnky, která je vlastnoručně podepsána v rubrice určené pro podpis výstavce směnky, stejně jako v rubrice určené pro podpis směnečného rukojmí. Předmětnou směnku žalovaný sporoval, když tvrdil zejména, že ji nepodepsal ani jako rukojmí a ani jako statutární orgán výstavce. Spolu se zpochybněním podpisu na směnce žalovaný zpochybnil i svůj podpis na smlouvě o úvěru a listinách s tím souvisejících.

22. V podrobnostech žalovaný dovozoval, že z uvedeného důvodu nemůže být ze směnky zavázán. Odkazoval na řadu skutkových okolností. Zejména na nesrovnalosti při ověřování žalovaného před podpisem listin dle občanského průkazu – okolnosti trvalého bydliště žalovaného v době podpisu. Tvrdil, že podpisy jsou patrně padělány [Anonymizováno], asistentkou žalovaného v rozhodné době. Odkazoval i na to, že nebyl udělen souhlas manželky žalovaného s podpisem směnky. Namítal, že úvěr dle Smlouvy o provozním úvěru nebyl poskytnut, resp. čerpán. Uplatnil námitku nesprávného vyplnění směnky a námitku promlčení.

23. V podaném odvolání kladl důraz na námitku nepravosti podpisu žalovaného na směnce a Smlouvě o úvěru. Setrval na návrhu na vypracování navrženého důkazu znaleckým posudkem. Soudu vytkl nesprávný procesní postup při zjišťování okolností podpisu těchto listin a vytkl soudu absenci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

24. Svůj závěr o pravosti podpisu žalovaného na směnce spolu s podpisem na smlouvě o provozním úvěru založil soud prvního stupně jednak na zjištěních z listin, jak jsou obsahem spisu Krajského soudu v [adresa] KSOS 39 INS 7468/2010, především pak na zjištění z protokolu o přezkumném jednání a zápisu z první schůze věřitelů ze dne 24. 3. 2011, které se žalovaný osobně zúčastnil. Pohledávka z provozního úvěru pod číslem 45 – věřitel [Anonymizováno] ve výši 533 747,25 Kč byla označena jako platná. Dále pak vycházel ze svědeckých výpovědí svědků, pracoval zejména se svědeckou výpovědí svědkyně [Anonymizováno], ze které nebylo zjištěno, že by podpis žalovaného na předmětné směnce padělala, jak žalovaný tvrdil. Z uvedeného učinil soud prvního stupně závěr o tom, že má dostatečně za prokázáno, že podpis na směnce a podpis na smlouvě o úvěru je podpisem žalovaného s tím, že kdyby tomu tak nebylo, nebyl-by úvěr ze strany žalobkyně poskytnut. Skutečnost, že byl poskytnut a čerpán výstavcem směnky, byla v řízení prokázána. Z tohoto pohledu pak nezadal podle návrhu žalovaného vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce a smlouvě o provozním úvěru.

25. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně názoru, že ač je velmi nepravděpodobné, že by k vyplacení provozního úvěru ve sjednané výši žalobkyní jako bankou, došlo bez dostatečného ověření a zajištění poskytovaného úvěru, přesto zde přetrvávají pochybnosti o závěru soudu prvního stupně ohledně pravosti podpisu žalovaného na sporných dokumentech a lze připustit, že zcela výjimečně by mohlo dojít k určitému vybočení z obvyklého postupu při ověřování a podpisu úvěrových dokumentů a jejich zajištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný zpochybnil svůj podpis nejen na směnce, ale i na smlouvě o úvěru a listinách s tím souvisejících, je podle názoru odvolacího soudu nedostatečné vyjít pouze z dokladů podle insolvenčního řízení, jak shora již uvedeno, kde byla předmětem přezkumu kauzální pohledávka ze smlouvy o úvěru. Bylo namístě vyhovět již vznesenému návrhu žalovaného, aby pravost jeho podpisu byla zkoumána znalecky a na místě bylo vyhovět jeho návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví.

26. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle § 219a odst. 1, písm. a) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1, písm. a) o. s. ř. Na soudu prvního stupně především bude, aby zadal vypracování znaleckého posudku podle návrhu žalovaného a na základě doplnění dokazování v tomto rozsahu opakovaně posoudil námitku nepravosti podpisu žalovaného na směnce, smlouvě o úvěru a listinách s tím souvisejících, včetně dalších námitek žalovaným vznesených. Pokud budou přetrvávat pochybnosti ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce, bude na soudu, aby žalobci, jehož tíží důkazní břemeno k námitce nepravosti podpisu, poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

27. Pokud jde o námitku promlčení, námitku nedostatku podpisu manželky, o námitku nesprávného vyplnění směnky ve spojení s vyjádřením směnečné sumy odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně v tomto rozsahu, se kterými se ztotožnil. Žalovaný výslovně v odvolání proti závěrům soudu o těchto skutečnostech výslovně nebrojil, když důraz kladl na otázku pravosti jeho podpisu na směnce a úvěrových dokumentech.

28. Pokud jde o vyjádření směnečné sumy

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, bude o nich rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).