o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2021, č. j. 53 Cm 128/2019-130

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 17. 9. 2019 se žalobkyně domáhala na žalovaném v postavení směnečného rukojmího zaplacení částky 5 000 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 7. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Žalobkyně uvedla, že společnost [Anonymizováno]. vystavila dne 4. 12. 2013 směnku vlastní, ve které vyjádřila svůj bezpodmínečný slib zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně směnečnou sumu ve výši 86 229 634 Kč s tím, že žalovaný a [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] převzali směnečné rukojemství. Splatnost směnky nastala dne 30. 6. 2019 s tím, že žalovaný na směnku ničeho nezaplatil, třebaže k její úhradě byl vyzván doporučeným dopisem ze dne 8. 8. 2019.

2. Soud prvního stupně vydal dne 22. 10. 2019 směnečný platební rozkaz č. j. 53 Cm 128/2019-45, kterým žalovanému (a Petře Žilové) uložil povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně směnečný peníz ve výši 5 000 000 Kč, 6 % úrok z částky 5 000 000 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 16 666,67 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 250 834 Kč.

3. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, ve kterých uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala na škodu dlužníka a ve zlé víře s tím, že zneužila zajišťovací blankosměnku v rozporu s dobrými mravy, neboť ji využila nikoli za účelem zajištění závazku, ale za účelem získání prospěchu, kterého by věřitel jinak nedosáhl včetně jejího excesivního vyplnění a předčasného použití v rozporu s vyplňovacím prohlášením.

4. Žalovaný v souvislosti s uplatněnými námitkami zejména uvedl, že

- právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 4. 12. 2013 výstavci směnky (společnosti [Anonymizováno]) úvěr ve výši 96 000 000 Kč splatný dne 31. 10. 2018, který byl zčásti splacen v rozsahu jistiny 20 000 000 Kč a v rozsahu smluvního úroku ve výši 22 623 222 Kč s tím, že ke dni splatnosti mělo být zaplaceno 76 000 000 Kč,

- ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaný přistoupil k výše uvedenému závazku a současně avaloval zajišťovací blankosměnku vystavenou [Anonymizováno] s vědomím toho, že ekonomika dlužníka je dobrá a nemůže dojít k ohrožení splacení úvěru,

- v daném období poskytla právní předchůdkyně žalobkyně další obdobné úvěry společnostem [Anonymizováno], [Anonymizováno], jež byly vzájemně personálně propojeny,

- výstavce směnky jednal s [Anonymizováno] za účelem poskytnutí úvěru ve výši 76 000 000 Kč určeného ke splacení (refinancování) poskytnutého úvěru k datu 31. 10. 2018, o čemž byla právní předchůdkyně žalobkyně informována,

- právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 10. 2018 vyúčtovala výstavci smluvní pokutu ve výši 5 760 000 Kč a dne 1. 11. 2018 zesplatnila celý úvěr s následným 36 % p. a. úročením,

- žalobkyně výše uvedeným nezákonným postupem cíleně „zničila“ prosperující podnik výstavce, který následně dne 3. 12. 2018 odstoupil od úvěrové smlouvy z důvodu jejího podstatného porušení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně,

- vyměřená smluvní pokuta v celkové výši 5 760 000 Kč sestává ze tří položek po 1 920 000 Kč (2% z poskytnuté jistiny úvěru) a byla uložena za porušení povinnosti výstavce zřídit rezervní fond na svém běžném účtu s ročním příspěvkem 500 000 Kč, za porušení povinnosti v důsledku čtvrtletního nepředložení přehledu o objemu vyrobené elektřiny k datu 30. 6. 2018 a v důsledku porušení povinnosti týkající se neposkytnutí půjčky třetímu subjektu s tím, že výstavce poskytl půjčku ve výši 100 000 Kč společnosti [Anonymizováno] a půjčku ve výši 843 397,26 Kč společnosti [Anonymizováno]

- smlouvu o úvěru za právního předchůdce žalobkyně (Moravský peněžní ústav – spořitelní družstvo) podepsal pouze člen představenstva a žalovaný považuje takový úkon za zdánlivé právní jednání,

- vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry vícero subjektům v úhrnné výši 408 000 000 Kč, považuje žalovaný tyto úvěry za neplatné z důvodu porušení pravidel angažovanosti z důvodu jejich personálního propojení,

- uplatnil námitku promlčení,

- k námitce excesivního vyplnění směnky uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně nebyla oprávněna vyplnit do blankosměnky datum splatnosti 30. 6. 2019 a směnečnou sumu 86 299 634 Kč,

- pohledávku žalobkyně lze pouze považovat za nárok z titulu bezdůvodného obohacení, a to maximálně ve výši 40 300 000 Kč, když od poskytnutého úvěru je třeba odečíst splacenou jistinu 20 000 000 Kč, smluvní úroky ve výši 22 623 222 Kč, částku 10 101 504 Kč představující plnění ze solární elektrárny, kterou platí [Anonymizováno] a inkasuje právní předchůdkyně žalobkyně na úhradu svých pohledávek, částku 3 001 033 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně strhla z účtu žalovaného na úhradu svých „údajných pohledávek“.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 30. 12. 2019 k námitkám žalovaného uvedla, že je považuje za nedůvodné, případně neprojednatelné v důsledku chybějících skutkových tvrzení a je na místě je odmítnout s tím, že považuje úvěrovou smlouvu za platně uzavřenou a účinnou. I v případě, že by se stala neplatnou, pak by žalobkyni svědčil nárok i z titulu bezdůvodného obohacení, když ze směnky bylo uplatněno pouze 5 000 000 Kč.

6. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz ponechal proti žalovanému v plném rozsahu v platnosti a právní předchůdkyni žalobkyně přiznal náhradu námitkového řízení ve výši 69 405,60 Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že i když má žalovaný postavení směnečného rukojmího, pak mu svědčí právo k uplatnění kauzálních námitek, neboť přistoupil ke kauzálnímu závazku a účastnil se vzniku smluvního vztahu vedle výstavce s remitentem směnky. Soud prvního stupně dovodil existenci platné směnky vlastní, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok, vystavené k zajištění smlouvy o úvěru s tím, že směnka byla původně blankosměnkou. Smluvní strany v Dohodě o vyplňovacím právu směnečném sjednaly, že blankosměnka zajišťuje dluh výstavce i v případě, že smlouva o úvěru nebude platná, z tohoto důvodu bude zajišťovat případné bezdůvodné obohacení, jež dle tvrzení žalovaného činí 40 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila pohledávku pouze ve výši 5 000 000 Kč, dovodil soud splnění podmínek pro ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. Z tohoto důvodu považoval soud námitky týkající se neplatnosti nebo nicotnosti úvěrové smlouvy za irelevantní z důvodu zajištění nároku i z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně s vědomím toho, že úvěr se stal splatným dne 31. 10. 2018, nepochybila, pokud do blankosměnky vyplnila pozdější datum splatnosti 30. 6. 2019. Soud neshledal v jednání právní předchůdkyně žalobkyně porušení právních povinnosti a jednání v rozporu s dobrými mravy, pokud činila úkony poté, co byl žalovaný v prodlení s úhradou závazku. V průběhu řízení nebylo dovozeno, že by žalovaný podepsal směnku v tísni nebo v omylu, když netvrdil jednání v omylu a tíseň v obchodně závazkovém vztahu nemůže nastat. Konečně ani k promlčení směnečného nároku nedošlo, když nárok ze směnky splatné ke dni 30. 6. 2019 byl u soudu uplatněn dne 17. 9. 2019.

7. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci k novému projednání soudu prvního stupně. V odůvodnění svého odvolání zejména uvedl, že soud neúplně zjistil skutkový stav, když odmítl prakticky veškeré důkazy, přičemž se formalisticky zaměřil pouze na směnku. Nevzal v úvahu, že výstavce směnky byl v říjnu 2018 připraven splatit jistinu úvěru ve výši 76 000 000 Kč a měl na splacení připraveny peněžní prostředky od [Anonymizováno]., právní předchůdkyně žalobkyně však částku uměle navýšila o smluvní pokutu s tím, že výstavce měl finanční rezervu pouze ve výši 3 000 000 Kč. Z důvodu existence pohledávky z titulu smluvní pokuty [Anonymizováno] neposkytla výše uvedený úvěr, neboť jeho poskytnutím by i tak nezaniklo zajištění na majetku žalované. Vzhledem k tomu, že ke splnění závazku výstavcem směnky (společnosti [Anonymizováno]) nedošlo v důsledku úmyslného zmaření plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, nemůže být výstavce směnky v prodlení se splněním svého závazku a nebylo tudíž možné dle vyplňovacího prohlášení blankosměnku vyplnit a uplatnit. Žalovaný považuje jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, když zmařila včasné splacení úvěru a vůči žalovanému uplatnila „drakonické“ sankční úroky ve výši 36% p. a. z jistiny 76 000 000 Kč. Jelikož dle vyplňovacího práva bylo možné blankosměnku vyplnit v případě bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy, pak v daném případě taková situace nenastala, když žalovaný shledal smlouvu za nicotnou. Jelikož bezdůvodné obohacení vzniklo již ke dni poskytnutí peněžních prostředků výstavci a nikoli ke dni 31. 10. 2018, pak v daném případě došlo k promlčení nároku.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného zcela odkázala na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který navrhla potvrdit.

9. Odvolací soud přezkoumal napadaný rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila svůj směnečný nárok z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti, v níž žalovaný vystupuje jako směnečný rukojmí. Z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že směnka byla původně blankosměnkou zajišťující pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně z úvěrové smlouvy ze dne 4. 12. 2013 uzavřené mezi [Anonymizováno] na straně jedné a výstavcem směnky (společností [Anonymizováno]) na straně druhé, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 96 000 000 Kč splatný v pěti splátkách splatných vždy k datu 31. října daného kalendářního roku s tím, že poslední splátka ve výši 76 000 000 Kč byla splatná k datu 31. října 2018. Odvolací soud smlouvu jako takovou považuje za platnou, neboť po obsahové stránce splňuje veškeré zákonné náležitosti a v daném stadiu řízení nebylo žalovaným spolehlivě osvědčeno, že naplňuje znaky neplatné nebo nicotné smlouvy, jak žalovaný rozvedl ve svých námitkách. Ostatně sám žalovaný považoval úvěrovou smlouvu za platnou, když jednal podle ní a právní předchůdkyni žalobkyně hradil čtyři splátky jistiny a příslušné smluvní úroky. Pokud žádal [Anonymizováno] o poskytnutí úvěru ve výši 76 000 000 Kč za účelem splacení 5. splátky úvěru, činil tak v souladu s čl. 3.1 úvěrové smlouvy, aniž měl za to, že smlouva je neplatná. Mezi účastníky není sporným, že závazek výstavce (i žalovaného, který přistoupil k závazku) k zaplacení poslední splátky ve výši 76 000 000 Kč nebyl splněn, a proto byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna přistoupit k vyplnění zajišťovací blankosměnky vystavené dle čl. 4.1 smlouvy ve shodě s vyplňovacím prohlášením. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vyplnila za datum splatnosti 30. 6. 2019, postupovala ve shodě se směnečným prohlášením, když banka byla oprávněna vyplnit den, kdy ji vzniklo právo na vyplnění nebo kterýkoliv pozdější den. Vzhledem k tomu, že dlužník nesplatil poslední splátku úvěru ve výši 76 000 000 Kč, není pochyb o tom, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení uplatněné části směnečné jistiny ve výši 5 000 000 Kč.

11. Z pohledu uplatněných námitek se jeví zásadním posouzení porušení smluvního závazku úvěrovým dlužníkem za situace, kdy jednal s [Anonymizováno] o poskytnutí úvěru ve výši 76 000 000 Kč za účelem zaplacení poslední splátky poté, co žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 5 760 000 Kč. Je třeba konstatovat, že uplatněný nárok právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty nikterak nesouvisí s úhradou závazku ve splacení poslední splátky ve výši 76 000 000 Kč. K tvrzení žalovaného, že právní předchůdkyně žalobkyně svým jednáním, jež je v rozporu s dobrými mravy, „zmařila“ splacení poslední splátky ve výši 76 000 000 Kč, je třeba uvést, že bylo zcela věcí úvěrového dlužníka – společnosti [Anonymizováno], jakým způsobem do budoucna vyhodnotí svůj podnikatelský záměr včetně jeho možností reálně splatit poskytnutý úvěr včetně časového stanovení a výše jednotlivých splátek. Pokud žalovaný v námitkách uvedl, že výstavce byl připraven k datu 31. 10. 2018 splatit svůj finanční závazek ve výši 76 000 000 Kč, obtížně tak mohl učinit, pokud měl na účtě pouze 3 000 000 Kč. V tomto směru přece nelze spoléhat na třetí subjekt (banku), že vždy poskytne dlužníku další nový úvěr na splacení jiného závazku z úvěru. Lze proto uzavřít, že odpovědnost úvěrového dlužníka a porušení smluvních povinností nelze přenášet na jiné osoby včetně věřitele. V této souvislosti je třeba dále uvést, že je zcela věcí a odpovědností žalovaného, za jakých konkrétních okolností přistoupil dne 4. 12. 2013 (ke dni uzavření úvěrové smlouvy) k závazku úvěrového dlužníka a převzal směnečné rukojemství.

12. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně zajištění sjednaného závazku i z titulu bezdůvodného obohacení v důsledku neplatné smlouvy s vědomím toho, že předmětem sporu je pohledávka ve výši 5 000 000 Kč a žalovaný nezpochybnil výši bezdůvodného obohacení v částce 40 300 000 Kč. V tomto směru neobstojí ani námitka žalovaného, že úvěrová smlouva může být i nicotná, nejen neplatná, neboť z projevu vůle smluvních stran plyne, že hodlaly blankosměnkou zajistit i finanční závazek z titulu bezdůvodného obohacení za předpokladu, že by závazek z úvěrové smlouvy nevznikl.

13. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud ztotožnil i se zbývajícími závěry soudu prvního stupně ohledně vyhodnocení dalších námitek, postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci s tím, že na straně žalobkyně žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.