o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorovi OMEGA INSOLVENCE v.o.s., IČO 45197415, sídlem Na střelnici 1212/39, Nová ulice, 779 00 Olomouc

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku soud rozhodl takto: „Soud přiznává [právnická osoba]., identifikační číslo [IČO], sídlem [adresa], likvidátorovi obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, identifikační [Anonymizováno], sídlem [adresa], odměnu za provedenou likvidaci ve výši 8 000 Kč.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Soud přiznává [právnická osoba]., identifikační číslo [IČO], sídlem [adresa], likvidátorovi obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, identifikační [Anonymizováno], sídlem [adresa], náhradu hotových výdajů ve výši 2 190 Kč.“

2. V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že usnesením č. j. 38 Cm 609/2019-22 ze dne 10. prosince 2019 rozhodl o zrušení společnosti [právnická osoba]., nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora / rozhodl rovněž o poplatkové povinnosti a o náhradě nákladů řízení./

3. Pokud jde o odměnu likvidátora, již, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, likvidátor požadoval ve výši 10 000 Kč+ DPH, k tomu soud prvního stupně odkázal na dikci ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a uvedl / odst. 4 odůvodnění rozhodnutí/: „Vzhledem k průběhu likvidace, popsané ve zprávě likvidátora, výsledku likvidace a zejména k rychlosti likvidace, považuje soud za přiměřenou odměnu ve výši 8 000 Kč.“

4. Dále z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud likvidátorovi nepřiznal náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny likvidátora, neboť v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tato položka není upravena, tedy se nepovažuje za součást odměny likvidátora.

5. K otázce hotových výdajů soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal na dikci ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., rekapituloval dále vyčíslení jednotlivých položek, jež likvidátorovi přiznal, přičemž finální suma činila 2 190 Kč. Jednalo se o částku 2 178 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním rejstříku a poštovné ve výši 12 Kč.

6. Závěrem soud poukázal na skutečnost, že odměna za provedenou likvidaci a náhrada hotových výdajů bude likvidátorovi vyplacena ze státních prostředků po právní moci usnesení.

7. Ve včas podaném odvolání likvidátor soudu vytýkal, že mu nebyla přiznána vyúčtovaná daň z přidané hodnoty, ač likvidátor coby právnická osoba je plátcem DPH a je povinen tuto daň účtovat ze zákona a také ji v souladu se zákonem vyúčtoval. Na podporu svého přesvědčení o tom, že mu DPH k odměně likvidátora náleží, odvolatel podrobně argumentoval, přičemž předestřel úvahu, že to, že v nařízení vlády není něco upraveno, neznamená, že to nějakým způsobem umožňuje postupovat v rozporu s daňovými zákony. Odvolatel má za to, že daňové zákony jsou z hlediska právní síly nad nařízením vlády, které ostatně ani nemusí výslovně tuto otázku upravovat, když uplatňování a odvody DPH plynou přímo ze zákona. Vzhledem k tomu, že z hlediska zákona o dani z příjmu je odměna likvidátora příjmem právnické osoby, přičemž v případě právnické osoby nelze zdaňovat tento příjem jako příjem ze závislé činnosti. Likvidátor byl vybrán ze seznamu insolvenčních správců, těžko může být k likvidované společnosti v postavení osoby v závislé činnosti, což platí i ve vztahu k soudu. Soud nepřiznání DPH řádně neodůvodnil.

8. S poukazem na skutečnost, že jednotliví likvidátoři k otázce DPH přistupují nestejně, považuje odvolatel vyřešení otázky DPH za precedenční a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Samo odvolání bylo podáno z podnětu daňového poradce.

9. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c / o. s. ř./, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

10. Jak se podává z obsahu spisu, likvidátor ve svém vyúčtování odměny a hotových výdajů likvidátora datovaném dnem 5. 4. 2022 uplatnil coby hotová výdaje poštovné v částce 12 Kč a dále sumu 2 178 Kč za zveřejnění v Obchodním věstníku. Pokud soud na náhradě hotových výdajů likvidátorovi přiznal sumu 2 190 Kč, evidentně mu přiznal náhradu hotových výdajů v plné uplatněné výši.

11. Pokud odvolatel uvádí, že z opatrnosti podává odvolání do obou výroků, tak dle obsahu odvolání jde evidentně o odvolání toliko do výroku, jimž soud rozhodl o přiznání odměny likvidátorovi / bod I. výroku /. Proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o přiznání hotových výdajů likvidátorovi, odvolání nesměřuje, a není tak předmětem přezkumu odvolacím soudem.

12. Podle ustanovení § 191 odst. 1 věta in fine občanského zákoníku soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.

13. Jmenování likvidátora z osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců, předvídá ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku.

14. Podle ustanovení § 195 občanského zákoníku odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

15. V daném případě likvidátor v předmětné věci byl jmenován soudem, a to ze seznamu insolvenčních správců. Podle ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč, podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.

16. Byť z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami byl soud veden, pokud přiznal odměnu likvidátora v částce 8 000 Kč, respektive odůvodnění v otázce výše přiznané odměny je poněkud kusé, tak soudní praxi v obdobných případech, jak vysvítají z obsahu spisu / viz zpráva likvidátora o průběhu likvidace na č.l. 27 spisu, a další písemnosti na č.l. 29- 42 : mimo jiné 2x zveřejněná informace o likvidaci společnosti a výzvy k přihlášení pohledávek v obchodním věstníku, v souvislosti s pátráním po majetku likvidované společnosti zjištěná neexistence tohoto majetku : Návrh na použití likvidačního zůstatku – č.l. 29 spisu, Konečná zpráva likvidátora č.l. 30, Rozvaha, výkaz zisku a ztráty, č.l. 31, Příloha ke účetní závěrce ke dni ukončení likvidace – č.l. 32, odpovídající výší odměny je suma 10 000 Kč, tuto částku tedy lze považovat za přiměřenou. V tomto směru existuje bohatá judikatura.

17. Např. v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020, jímž byla rovněž likvidátorovi přiznána odměna ve výši 10 000 Kč v režimu § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 352/2013 Sb., se mimo jiné uvádí: „ Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost provádění likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána.“

18. Dále je v citovaném rozhodnutí rovněž akcentována okolnost, že „ rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádání majetku a vyrovnávání dluhů.“

19. Dále, Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí č. j. 14 Cmo 421/2019-42 ze dne 11. února 2020 poukázal na situaci, že v tehdy posuzovaném případě šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná společnost existovala jen formálně bez jakéhokoli zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. „ V takových případech se rozhodovací praxe ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč.“ V tomto směru je v odůvodnění rozhodnutí odkazováno na příslušnou judikaturu odvolacího soudu.

20. Shrneme-li argumentaci odvolacího soudu v citovaných rozhodnutích, od níž odvolací soud neshledává důvod se v posuzovaném případě odchýlit, navíc na obdobných, respektive shodných úvahových východiscích je postavena i řada dalších rozhodnutí, na něž soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují, tak pokud soud jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců, a je tím tak / obecně / využita odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce, přičemž o odměně rozhodoval za situace, že odměna se stanovuje v režimu ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za přiměřenou výši odměny v typově nenáročné likvidaci je třeba považovat částku 10 000 Kč.

21. Ve shodě s ustálenou judikaturou pak odvolací soud konstatuje, že maximální výši odměny likvidátora v částce 20 000 Kč lze přiznat je výjimečně, a to u nejsložitějších likvidací. O to se v daném případě nejednalo. V daném případě likvidátor, soudem jmenovaný ze seznamu insolvenčních správců, se ani nedomáhal odměny v horní hranici možné výše, ale uplatnil odměnu v částce 10 000 Kč, respektující ustálenou soudní praxi v obdobných případech. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že pokud soud v odstavci 4 odůvodnění rozhodnutí bez bližších podrobností přihlédl „ zejména k rychlosti likvidace“, tak dle obsahu spisu evidentně nešlo v daném případě o případ extrémní délky likvidace s významnými dopady takové extrémní doby, aby mohlo být z důvodu časových relací zvažováno snížení odměny pod částku, běžnou v typově obdobných případech s obdobným věcným rozsahem činnosti likvidátora. Likvidátor byl ustanoven usnesením ze dne 10. prosince 2019 / č.l. 22 /, zpráva o průběhu a ukončení likvidace byla schválena usnesením ze dne 8. března 2022 / č.l. 45 /.

22. Pokud jde o požadavek na přiznání daně z přidané hodnoty k přiznané odměně likvidátora, tomuto nelze vyhovět. Náhradu za daň z přidané hodnoty by bylo možno přiznat jen na základě výslovné právní úpravy, ta ovšem není dána. Ustálená rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze při rozhodování o odměně likvidátora, konstantně nepřisvědčuje požadavku, s nímž se místy soudní praxe setkává, a sice na analogické použití zákonné úpravy, dané např. ustanovením § 38 insolvenčního zákona. Podrobná právní argumentace v daném směru zazněla např. v usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 70/2021-63 ze dne 21. června 2021, na shodných úvahových východiscích je postaveno např. Usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 8 Cmo 28/2022 ze dne 16. února 2022.

23. Odvolací soud při respektování ustálené soudní praxe změnil v napadeném rozsahu usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř., jak ve výroku uvedeno.