o vyloučení účastníka č. 1/ z výkonu funkce člena statutárního orgánu, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání účastníka č. 1/ proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 44 Cm 51/2022-203 ze dne 30. listopadu 2022

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně s odkazem na § 102 odst. 1 o. s. ř. a § 76 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s. /zákona č. 292/2013 Sb./, rozhodl takto: „Soud podle § 102 odst. 1 o. s. ř. a § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. nařizuje toto předběžné opatření:

Účastníku řízení [Anonymizováno], narozenému [Datum narození advokáta A] s.r.o., IČO [IČO advokátky A], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Plzni, oddílu C, vložka 18759,

(i) činit právní jednání směřující ke změně nebo zániku pracovněprávních vztahů pracovníků společnosti [Jméno advokátky A]. a dále

(ii) činit právní jednání za společnost [Jméno advokátky A]. ve vztahu k obchodní společnosti [Jméno advokátky B]., IČO [IČO advokátky B], se sídlem [adresa], jakož i poskytovat za obchodní společnost [Jméno advokátky A]. vůči společnosti [Jméno advokátky B]. jakákoliv plnění,

a to do pravomocného skončení řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 51/2022.“

2. V rozhodnutí soud uvedl: „Toto usnesení dle ust. § 169 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. a v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2016 sp. zn. II. ÚS 1263/16 neobsahuje odůvodnění.“

3. Ve včas podaném odvolání, učiněném prostřednictvím právního zástupce, účastník č. 1/ navrhoval změnu napadeného rozhodnutí ve smyslu zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření.

4. Ve svém odvolání poukázal účastník č. 1/ na skutečnost, že předchozí předběžné opatření, jež bylo v řízení vydáno, shledal Vrchní soud jako soud odvolací rozporným se zásadou proporcionality, neboť účastník č. 1/ by byl tímto předběžným opatřením kompletně vyřazen z funkce jednatele u společnosti, jíž je jediným jednatelem. Vrchní soud v Praze rovněž uvedl, že pokud by případně měly být účastníkovi č. 1/ dočasně zakázány konkrétní aktivity tak, aby byl splněn požadavek proporcionality, musela by být prokázána potřeba zatímní úpravy ve vztahu ke každé jednotlivé konkrétní činnosti, a to v prostředí osvědčeného nároku ve věci samé.

5. Dále účastník č. 1/ uvedl, že navrhovatel se nyní domáhal vydání předběžného opatření, které sice účastníka č. 1/ neomezuje ve výkonu funkce jednatele v plném rozsahu, nicméně i v tomto případě nebyly splněny předpoklady pro jeho nařízení. K tomu odvolatel odkázal na dikci ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř., dále na související závěry, obsažené v odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3053/17 ze dne 23. 1. 2018. A namítá, že i v nyní projednávaném případě není předběžné opatření přiměřené navrhovatelem tvrzenému porušení jeho práv či právem chráněných zájmů. Pokud jde o soudem vyslovený zákaz, týkající se pracovněprávních vztahů, neosvědčil navrhovatel, ale ani netvrdil, že by existovala naléhavá potřeba všechna tato jednání účastníkovi č. 1/ zakázat. „Nelze též přehlédnout, že tímto zákazem, jehož důsledkem je nečinnost účastníka č. 1/ v pracovněprávních vztazích, je zasahováno i do práv zaměstnanců účastníka č. 2/, a tento, ve své podstatě absolutní zákaz jim může být na újmu.“

6. Ve svém odvolání účastník č. 1/ dále uvedl, že Pokud jde o zákaz činit právní jednání za [Jméno advokátky A]. ve vztahu k obchodní společnosti [Jméno advokátky B]. a poskytovat za společnost [Jméno advokátky A]. vůči společnosti [Jméno advokátky B]. jakákoliv plnění, povede nařízené předběžné opatření k tomu, že společnost [Jméno advokátky A]. bude porušovat již uzavřené smlouvy, nebude poskytovat společnosti [Jméno advokátky B]. peněžité plnění za odebrané služby nebo naopak poskytovat této společnosti věcná plnění, ke kterým se dříve zavázala. Navrhovatel v tomto směru neosvědčil ani existenci důvodů pro nařízení takového předběžného opatření, ani přiměřenost jím uplatněného nároku. Ochrany v podobě předběžného opatření spočívající v zákazu poskytování těchto plnění, se navrhovatele domáhá s velkým časovým odstupem od doby, kdy měl účastník č. 1/ s vytýkaným jednáním začít. Právě délka doby mezi okamžikem, kdy měl účastník 1. s vytýkaným jednáním začít, vylučuje existenci naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků tohoto řízení, a tím i opodstatněnost nařízení předběžného opatření.

7. Ve vztahu k otázce osvědčení nároku ve věci se odvolatel vymezil ve svém odvolání takto: „Pokud se navrhovatel dovolává údajné závažné duševní poruchy účastníka č. 1/, tak účastník č. 1/ ve shodě s odůvodněním usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 19 Cmo 28/2022-166 ze dne 22. 8. 2022 namítá, že toto tvrzení nebylo pro účely nařízení předběžného opatření osvědčeno. Na tomto závěru nic nemění ani argumentace navrhovatele, že v mezidobí došlo k zahájení řízení o omezení svéprávnosti účastníka č. 1/. Podnět k omezení svéprávnosti může podat v podstatě jakákoliv osoba, přičemž podání takového podnětu nemá automaticky za následek omezení svéprávnosti posuzované osoby. Účastník č. 1/ v tomto směru konstatuje, že podnět k omezení jeho svéprávnosti rozhodně nebyl podán [Anonymizováno] v [adresa] ani žádným lékařem, dle jeho informací toto měl iniciovat Krajský soud v Plzni právě v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 44 Cm 51/2022, kdy soud se s účastníkem č. 1/ nikdy osobně nesetkal a vycházel tak pouze z informací uvedených navrhovatelem v jeho podáních. Podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení /vydání/ usnesení soudu prvního stupně. V té době /a ani doposud/ nebyla svéprávnost účastníka č. 1/ nijak omezena, ani neexistovalo v tomto ohledu žádné znalecké zkoumání; tvrzení navrhovatele o závažné duševní poruše účastníka 1. znemožňující mu vykonávat funkci jednatele, tak zůstalo neosvědčeno. Soud pak nemůže bez dalšího předjímat výsledek řízení o omezení svéprávnosti. Rovněž tak se v rámci řízení o nařízení předběžného opatření neprovádí dokazování, nelze tedy provést důkaz obstaráním spisu Okresního soudu Plzeň-jih, jak se domáhá navrhovatel.“

8. Navrhovatel se k podanému odvolání vyjádřil tak, že veden poučením z předchozího zrušovacího usnesení odvolacího soudu, navrhl tentokrát pouhé omezení jednatelských oprávnění, nikoliv jejich úplné pozastavení. Rozsah omezení představuje minimum, které zajistí zachování společnosti [Jméno advokátky A]. ve funkčním stavu, tedy s vlastními zaměstnanci, jejichž prostřednictvím realizuje svoji podnikatelskou činnost. Ještě úžeji vymezené omezení jednatelských oprávnění by ochranu společnosti před protiprávním jednáním jednatele nezajistilo. Pokud jde o potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků a její naléhavost, tato je zcela jednoznačně prokázána písemnostmi vydanými samotným Martinem Paškem coby jednatelem společnosti, jež navrhovatel přiložil k návrhu na vydání předběžného opatření. A rovněž vyplývá rovněž z podrobného písemného vyjádření prokuristky společnosti.

9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení §§ 212, 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4, § 28 z.ř.s., aniž by nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s./, a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát.

10. Podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

11. Podle ust. § 102 odst. 3 o. s. ř. věta in fine, ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b/ až d/, § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

12. Ve smyslu ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř. předseda senátu nařídí předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

13. Podle ustanovení § 75 odst. 3 o. s. ř. navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává.

14. Podle ustanovení § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení /vydání/ usnesení soudu prvního stupně.

15. Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

16. Podle ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení nebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoliv ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto, v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

17. Předcházejícím návrhem se navrhovatel domáhal vydání předběžného opatření, kterým by soud účastníkovi č. 1/ zakázal vykonávat funkci jednatele účastníka č. [právnická osoba] společnosti [Jméno advokátky A]., IČO [IČO advokátky A], se sídlem [Adresa advokátky A], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni oddíl C vložka 18759, a to do pravomocného skončení řízení v předmětné věci.

18. Odvolací soud v odstavci 32 odůvodnění svého předchozího rozhodnutí o výše uvedeném návrhu /vydaném v odvolacím řízení, vedeném proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 44 Cm 51/2022-123 ze dne 10. května 2022/ shrnul argumentaci navrhovatele takto: „Odvolací soud uvádí, že shrneme-li ve stručnosti argumentaci navrhovatele, tak návrh ve věci, a potažmo na nařízení předběžného opatření, je podáván z důvodu, že účastník č. 1/ není z důvodu duševní poruchy, respektive choroby, schopen vykonávat funkci jednatele účastníka č. 2/. Dalším důvodem je ‚tunelování‘ účastníka č. 2/ účastníkem č. 1/ v pozici jednatele a ‚přesun‘ aktivit a ‚byznysu‘ na účastníka č. 3/, jehož je účastník č. 1/ jediným jednatelem a jediným společníkem.“

19. V odstavci 4, 5 odůvodnění odvolací soud vymezil věcnou odvolací argumentaci účastníka č. 1/, předestřenou v rámci jeho odvolání. Je zřejmé, že odvolatel s odkazem na značný časový odstup od namítaného jednání, zpochybňoval existenci naléhavosti potřeby zatímní úpravy, současně namítal nepřiměřenost navrženého předběžného opatření, pokud mu byl zakázán výkon funkce jednatele ve společnosti, kde je jediným jednatelem.

20. Lze tedy konstatovat, že účastník č. 1/ v rámci svého odvolání proti předchozímu rozhodnutí oponoval návrhu na nařízení předběžného opatření /není dána naléhavá potřeba zatímní úpravy, je porušena zásada proporcionality/. Současně je v dané souvislosti možno doplnit, že pokud je jednou z podmínek pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření osvědčení nároku, tak jestliže účastník č. 1/ poté, co se odvolal proti původně nařízenému předběžnému opatření, k výzvě soudu dále uvedl, že nárok v žalobě uplatněný neuznává, přijde mu nelogický a nesmyslný /č.l. 134 spisu/, nesouhlasí s uplatněným nárokem ve věci. Ve výsledku je tedy stanovisko účastníka č. 1/ před vydáním nového předběžného opatření takové, že uplatněný nárok žalobci nesvědčí /tím je zpochybňováno osvědčení nároku jako jedné z podmínek pro nařízení předběžného opatření/, dále, že není dána naléhavá potřeba zatímní úpravy a že zákaz výkonu jednatelských oprávnění je v rozporu se zásadou proporcionality. Navrhovatel svůj původní návrh sice zúžil, ale nelze učinit závěr, že snad účastník č. 1/ v rámci svého původního odvolání vyjádřil souhlas s nařízením předběžného opatření v této konkrétní redukované podobě.

21. Soud v prostředí nesouhlasu účastníka č. 1/ vydal postupem dle ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. další předběžné opatření. Nešlo o návrh, jemuž nikdo neodporoval. Nezbývá než uzavřít, že pro použití ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. zde nebyl procesní prostor. A vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně není odůvodněno, jedná se o nepřezkoumatelné rozhodnutí.

22. V dané souvislosti lze uvést, že pokud soud prvního stupně svou úvahu, že předběžné opatření neodůvodní, založil na usnesení II. ÚS 1263/16, tak ovšem uvedené usnesení ovšem odkazuje na II. ÚS 2293/15, kde se mimo jiné praví, že „Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy by k tomuto procesnímu postupu, který mu citované ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. umožňuje, měly přistupovat zcela výjimečně, tím méně pak, představuje-li takto neodůvodněné předběžné opatření nikoliv nevýznamný zásah do právní sféry dotčeného jednotlivce.“

23. Vyjdeme-li v poměrech dané věci z toho, že soud návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl, neboť měl nutně za naplněny předpoklady pro jeho vydání, tak v daném případě odvolací soud není schopen dovodit důvody, na jejichž základě soud prvního stupně návrhu vyhověl /mimo jiné jaké úvahy vedly soud k závěru, že žalobcem tvrzená jednání účastníka č. 1/ a okolnosti na jeho straně, naplňují předpoklady ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 90/2012 Sb., a rovněž např. jaké úvahy soud vedly k tomu, že je třeba účastníkovi č. 1/ zakázat plnit již uzavřené závazky/. Nezbývá než konstatovat, že v daném odvolacím řízení by ani nebylo možno napravit nedostatek odůvodnění napadeného usnesení.

24. Odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. k dalšímu řízení. Bude na soudu, aby v novém řízení vydané rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil. K tomu lze doplnit, že stěžejní obecné teze, významné pro posuzování návrhů na nařízení předběžných opatření vůbec, byly obsaženy již v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 19 Cmo 28/2022-166 ze dne 22. srpna 2022 /odst. 19, 20 odůvodnění/.

25. Podle ustanovení § 226 odst. 1 věta in fine o. s. ř. je v novém řízení soud vázán shora prezentovanými názory odvolacího soudu.