o zaplacení částky 550 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2025, č. j. 79 Cm 52/2024-91,

1. Krajský soud v Praze uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 550 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 17. února 2024 do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 121 235 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok II).

2. Soud prvního stupně v rozsudku vyšel z těchto zjištění:

- žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ze dne 9. února 2024;

- dne 25. února 2020 byla mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím uzavřena smlouva o převodu podílu (kmenového listu) ve společnosti [právnická osoba] (dále též jen „společnost“), o velikosti 100 %, a to včetně všech práv a povinností připadajících na podíl s kmenovým listem spojený. Kupní cena byla stanovena na částku 550 000 Kč, kterou se nabyvatel zavázal zaplatit převádějícímu do 10 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy;

- dne 5. prosince 2022 byla mezi žalobcem, žalovaným a společností uzavřena dohoda o zpětném převodu práv (dále též jen „předmětná dohoda“), v rámci které se žalobce zavázal do 10 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o schválení jednání popsaného v čl. II odst. 2.6 této dohody (tj. od splnění závazku žalovaného nejpozději do 15 pracovních dnů ode nabytí právní moci posledního z usnesení o přerušení veškerých řízení v předmětné záležitosti podat návrh na schválení právního jednání spočívajícího v uzavření této dohody) převést vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [Anonymizováno], zapsaného na LV č. [Anonymizováno] (dále též jen „nemovitost“) zpět na žalovaného. Dále se žalobce zavázal do 10 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o schválení právního jednání popsaného v čl. II odst. 2.6 dohody převést ve prospěch žalovaného obchodní podíl ve společnosti, kdy tento obchodní podíl byl představován kmenovým listem č. 1, emitovaným společnosti dne 25. února 2020;

- žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 21. června 2022, č. j. 35 Nc 1707/2021-113, omezen na dobu tří let od právní moci tohoto rozsudku tak, že není způsobilý činit právní jednání majetkoprávní povahy ve výši přesahující 13 000 Kč, jakož ani není způsobilý k právnímu jednání spočívajícím v uzavírání smluv o půjčce, úvěru a leasingu a smluv se závazkem k finančnímu plnění, nikoliv jen jednorázovému, nebo smluv obdobné povahy, týkajících se finančních služeb, bez ohledu na výši plnění. Rovněž byl žalovanému ustanoven hmotněprávní opatrovník.

3. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalobce jako nabyvatel poskytl žalovanému jako převádějícímu plnění odpovídající smluvené kupní ceně za podíl (kmenový list) ve společnosti. V důsledku zrušení smlouvy o převodu podílu (kmenového listu) ve společnosti ze dne 25. února 2020 vznikl mezi účastníky synallagmatický závazek, a proto soud nepřihlédl k žalovaným uplatněné námitce promlčení, neboť není splněna podmínka, že by promlčení mohla namítnout i druhá strana, protože vlastnické právo se nepromlčuje. Uzavřením předmětné dohody došlo mezi účastníky k novaci, a proto soud nepovažoval za nutné zabývat se platností smlouvy o převodu podílu ze dne 25. února 2020. Bylo prokázáno, že v okamžiku poskytnutí vzájemného plnění existoval právní důvod k plnění, který v důsledku uzavření předmětné dohody odpadl. Žalovaný přes poskytnuté poučení neprokázal, že by žalobci částku 550 000 Kč vrátil, neunesl v tomto ohledu ani břemeno tvrzení. Proto bylo shledáno, že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, když mu nevrátil částku 550 000 Kč za převod podílu ve společnosti a žalobě bylo vyhověno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Náklady žalobce sestávají z odměny za zastupování ve výši 73 500 Kč za 7 úkonů „právní pomoci,“ 7 „režijních paušálů,“ v částce celkem 2 250 Kč, náhrady hotových výdajů spočívajících v cestovném ve výši 1 217 Kč, náhrady promeškaného času ve výši 500 Kč, DPH ve výši 16 268 Kč a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 27 500 Kč.

4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolatel zejména namítá, že mezi účastníky dne 18. února 2020 podepsaná listina nazvaná kupní smlouva (k nemovitosti) a dne 25. února 2020 podepsaná listina nazvaná Smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti (obě smlouvy dále též jen „předmětné smlouvy“), které jsou absolutně neplatné, protože dle znaleckého posudku je osobnost žalovaného velice jednoduchá, se sníženou schopností logického úsudku, s tím, že je naivně důvěřivý a snadno ovlivnitelný druhými, přičemž porucha osobnosti a celkově intelektu je dlouhodobého rázu. Na základě toho byl žalovaný omezen na svéprávnosti, při uzavírání uvedených smluv předpokládal, že pouze dává svůj spoluvlastnický podíl do zástavy výměnou za zápůjčku ve výši 400 000 Kč od žalobce, kterou do půl roku splatí spolu s povýšenou částkou 150 000 Kč jako odměnou za její poskytnutí. K tomu žalovaný navrhl připojení trestního spisu vedeného Okresním soudem Praha – západ pod sp. zn. 17 T 121/2022, což však soud prvního stupně odmítl učinit. Jednání spočívající v převodu nemovitosti na žalobce bylo jednáním podvodným. Soud prvního stupně se nikterak nezabýval namítanou skutečností, že by právní jednání mělo být posouzeno dle jeho pravé povahy, tedy jako zápůjčka, čímž rezignoval na posouzení obsahu právního jednání mezi stranami podle pravého úmyslu jednajícího. Předmětná dohoda byla uzavřena na návrh žalobce a jejím předmětem bylo pouze navrácení plnění, které žalovaný žalobci mylně poskytl. Z důvodu namítané absolutní neplatnosti předmětných smluv předmětná dohoda není a nemůže být novací.

6. Žalobce odvolání neshledává důvodným.

7. Uvádí zejména, že předmětem věci je vrácení plnění ze synallagmatického vztahu, tedy z neplatné smlouvy. Vlastnické právo žalovaného se nepromlčuje, takže žalovanému námitka promlčení nesvědčí, byť byla vznesena, neboť by nesvědčila ani žalobci. Není proto podstatné, kdy se žalobce dozvěděl o duševní poruše žalovaného a jejím vlivu na sporné právní jednání. Žalovaný mohl jen těžko očekávat, že podíl získá zpět, aniž by musel někdy poté převzaté protiplnění vrátit. Otázka finančního vypořádání v předmětné dohodě řešena nebyla, rozhodně ale nebylo ujednáno, že si snad žalovaný může finanční prostředky ponechat.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným jen dílem v části, kterou bylo rozhodnuto o úroku z prodlení.

9. Je vycházeno ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci účinně zpochybněna. Pro stručnost na ně proto odvolací soud odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz). Nad rámec těchto zjištění odvolací soud zjistil, že [Jméno advokáta] byla jako advokátovi udělena žalobcem dne 2. února 2024 plná moc, dle které je oprávněn zastupovat žalobce ve všech právních věcech (zjištěno z obsahu této plné moci). Z obsahu plné moci udělené dne 5. srpna 2024 [Jméno] (opatrovníkem žalovaného), má odvolací soud za zjištěné, že byla udělena [tituly před jménem] [Jméno], advokátce, k zastupování žalovaného ve všech právních jednáních. Z doručenky (potvrzení o dodání a doručení do datové schránky [Jméno advokáta]) s datem kontroly 9. září 2024, má odvolací soud za zjištěné, že tomuto adresátu bylo dne 28. srpna 2024 doručeno vyjádření vyhotovené [tituly před jménem] [Jméno] a došlé soudu prvního stupně dne 19. srpna 2024 (v zastoupení žalovaného), kterým se žalovaný dovolává neplatnosti jednání - dne 25. února 2020 mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobcem jako nabyvatelem uzavřené smlouvy o převodu podílu (kmenového listu) ve společnosti (tj. předmětné smlouvy) též z důvodu, že žalovaný nebyl schopen posoudit následky takového jednání. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti má odvolací soud za zjištěné, že žalovaný je zapsán jako jediný společník společnosti od 13. července 2023, předtím jím byl od 14. července 2020 do tohoto data žalobce. Na základě shodných tvrzení účastníků má odvolací soud dále za zjištěné, že výzva k zaplacení žalobou požadované částky (s datem 9. února 2024), vyhotovená za žalobce jeho zástupcem, [Jméno advokáta], došla do dispozice žalovaného dne 15. února 2024.

10. Z obsahu předmětné dohody má odvolací soud za zjištěné, že obsahuje ujednání v čl. I., bodu 1.8 (jakož i obsahuje dále specifikovaná ujednání), dle něhož žalovaný 1 (v probíhajícím řízení žalobce, pozn. odvolacího soudu), prohlašuje, že při uzavírání smluv specifikovaných v čl. I. odst. 1. 1 a 1.2 této Dohody neměl žádné povědomí o tom, že by žalobce (tj. v tomto řízení žalovaný, pozn. odvolacího soudu) nebyl schopen posoudit následky svého jednání a že trpí a v době uzavírání smluv patrně trpěl poruchou osobnosti intelektu. Žalovaný 1 prohlašuje, že vzhledem ke skutečnosti, že byl žalobce omezen ve svéprávnosti a patrně nebyl v době uzavření smluv schopen posoudit následky svého jednání, o které se dozvěděl až v průběhu probíhajících Řízení o žalobách, má v úmyslu uvést věci do stavu, který předcházel uzavření zmiňovaných smluv, a to co do otázky vlastnického práva k Nemovitosti a Podílu. Podle čl. I. bodu 1.2 předmětné dohody, Strany (tj. žalobce a žalovaný a dále společnost, jak je zřejmé ze záhlaví předmětné dohody) činí nesporným, že žalovaný 1 je v obchodním rejstříku zapsán jako jediný společník, tedy vlastník podílu ve společnosti žalované 2 (tj. společnosti, pozn. odvolacího soudu) ve výši 100% (dále jen „Podíl;“ tj. pro účely předmětné dohody, pozn. odvolacího soudu), a to na základě uzavření Smlouvy o převodu podílu (kmenového listu) ze dne 25. 2. 2020, kterou uzavřel žalobce jako převodce a žalovaný 1 jako nabyvatel, jejímž předmětem byl převod kmenového listu, který představoval 100 % podíl v žalované 2, z žalobce na žalovaného 1. Podle čl. II., bodu 2.1 předmětné dohody, Strany si touto dohodou upravují převod vlastnického práva k Nemovitosti a převod Podílu žalované 2, tj. předmětem dohody tedy není finanční vyrovnání za zpětný převod práv k Nemovitosti a žalované 2, neboť na tomto se doposud žalobce a žalovaný 1 nedohodli, přičemž tato otázka by nebyla vyřešena ani v jednom z Řízení o žalobě 1, Řízení o žalobě 2 či Řízení o žalobě 3. Podle čl. II., bodu 2.3 Strany mají zájem na tom, aby se žalobce stal jediným společníkem žalované 2, tj. vlastníkem Podílu. Na základě shodných tvrzení účastníků má odvolací soud za zjištěné, že k dohodě o finančním vyrovnání za převod podílu ve smyslu čl. II. bodu 2.1 předmětné dohody nedošlo. Další doplnění dokazování nebylo prováděno, neboť navržené důkazy nebyly způsobilé na rozhodných skutkových a právních závěrech pro posouzení věci ničeho změnit.

11. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platná závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 610 odst. 2 o. z. jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Žalobce se domáhá zaplacení požadované částky na podkladě skutkových okolností, že částku 550 000 Kč zaplatil žalovanému na základě smlouvy o převodu obchodního podílu (kmenového listu) ve společnosti, který byl převeden na žalobce jako nabyvatele, avšak na základě předmětné dohody došlo k následnému vypořádání tohoto vztahu tak, že došlo k navrácení podílu zpět do vlastnictví žalovaného, avšak nebylo v ní řešeno vypořádání takto zaplacené částky. Tato dílčí dohoda byla součástí jednání, nicméně ke shodě na způsobu vyřešení nedošlo.

17. Z předmětné dohody je vskutku zřejmé, že jejím předmětem je převod podílu ve společnosti z žalobce na žalovaného, s tím, že jejím předmětem není finanční vyrovnání za zpětný převod práv, neboť se na něm účastníci nedohodli (čl. II., bod 2.1, ve spojení s čl. I. bodem 1.2, kde je vymezena specifikace předmětu převodu). Jak účastníci ostatně i před odvolacím soudem uvedli jako shodná tvrzení.

18. Ať již má předmětná dohoda povahu narovnání (§ 1903 o. z., čl. I. bod 1.8 předmětné dohody), popř. nepojmenované smlouvy (§ 1746 odst. 2 o. z.), proti (slovnímu) obsahu této dohody nebylo ničeho namítáno (ve smyslu významu ujednání). Je tak případné uzavřít, že na jejím základě došlo ke zpětnému převodu podílu na žalovaného (který je jako společník společnosti zapsán od 13. července 2023), na jejím podkladě však nelze požadovat uhrazení žalobou požadované částky, a to proto, že právo na její uhrazení nezakládá. Význam výše citovaných (rozhodných) ujednání předmětné dohody je totiž jednoznačný. Tento přístup stran výkladu vnějšího projevu (objektivního významu užitých slov) je odůvodněn tím, že výrazy použité ve smlouvě jsou vždy základním hlediskem, ze kterého by měl výklad vycházet. Pokud strany použijí ve smlouvě určitý výraz, chtějí mu dát pravidelně i jeho obvyklý význam. Výrazy použité ve smlouvě obvykle vyjadřují skutečnou vůli jednajících stran a korespondují významu, který by s nimi spojila rozumná osoba v postavení stran [shodně Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 556 56].

19. Aby byl žalobce úspěšný, postačí, když bude tvrdit a prokáže, že žalovanému zaplatil částku 550 000 Kč, tj. že tato částka došla do jeho dispozice. Tím splní svoji povinnost tvrzení a důkazní. Je to totiž žalobce, kdo podle pravidel o důkazním břemenu tvrdí a prokazuje, že žalovanému zaplatil příslušnou částku. A pokud nebyla vrácena, je na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že si jí může z právního důvodu ponechat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007, usnesení ze dne 23. března 2015, sp. zn. 33 Cdo 3776/2011, nebo rozsudek ze dne 20. května 2015, sp. zn. 33 Cdo 2299/2014).

20. Mezi účastníky není sporu o tom, že tato částka žalovanému žalobcem byla uhrazena (došla do jeho dispozice) dne 25. února 2020 [žalovaný tak doznal naposledy v odvolání, kde uvedl, že tohoto dne zaslal žalobce žalovanému částku ve výši 550 000 Kč, která svou výši odpovídá ceně za obchodní podíl společnosti; ve vztahu k doznání žalovaného platí, že na základě tohoto jednostranného úkonu je zcela případné, svědčí-li v neprospěch účastníka, z pohledu břemene tvrzení vyvodit závěr, že dokazovaná skutečnost je považována za zjištěnou a nepotřebuje dalšího důkazu (srov. např.: Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. C. H. Beck, 2003, s. 454-455).

21. Žalovaný tvrdí skutečnosti, z nichž dovozuje absolutní neplatnost předmětných smluv z důvodu, že povaze těchto právních jednání nerozuměl, tedy z důvodu neplatnosti upravené v § 581 o. z. (právní osoby jednající v duševní poruše), které se dovolal, a to již ve vyjádření ze dne 19. srpna 2024, které bylo doručeno zástupci žalobce dne 28. srpna 2024, jenž byl oprávněn v rozsahu účinku jeho dojití žalobce zastupovat na základě plné moci ze dne 2. února 2024 (§ 586 odst. 1, § 441 odst. 1, § 436 odst. 1 o. z.; ve stejném rozsahu byla oprávněna zastupovat žalovaného jeho advokátka, která toto vyjádření učinila, a to na základě plné moci ze dne 5. srpna 2024). Tvrdí tedy skutečnosti, z nichž dovozuje neplatnost obou smluv, tedy absenci právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), tudíž v důsledku to, že tato částka představuje jeho bezdůvodné obohacení.

22. Skutečnost, že žalovaný nebyl schopen posoudit následky svého jednání, pokud jde o uzavření každé z předmětných smluv, tedy že při jejich sjednávání a podpisu z jeho strany jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným takto právně jednat, je mezi účastníky nesporná.

23. Pokud tedy není sporu o tom, že žalobce žalovanému zaplatil částku 550 000 Kč, která mu nebyla vrácena a která je v důsledku bezdůvodným obohacením (pro neplatnost předmětných smluv, které se žalovaný dovolal § 2993, § 581, § 586 odst. 1 o. z.), je zřejmé, že žaloba by mohla být nedůvodná jen v případě, kdy by pohledávka žalobce byla promlčená.

24. Právo žalobce však promlčeno není. Částka 550 000 Kč byla plněna na základě smlouvy o převodu podílu a došla do dispozice žalovaného dne 25. února 2020, ode dne 14. července 2020 byl žalobce zapsán jako společník podílu společnosti. Tento důvod plnění však odpadl, což je zřejmé z toho, že tato smlouva je, jak bylo výše vyloženo, smlouvou neplatnou (odpadnutí důvodu je zřejmé i z předmětné dohody, na jejímž podkladě byl podíl vydán zpět žalovanému, který je jako společník společnosti zapsán od 13. července 2023).

25. Uplatní se tak § 610 odst. 2 o. z., dle něhož, jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. Promlčecí doba mohla započít běžet nejdříve po dni 25. únoru 2020 a nejdříve by mohla obecně skončit 3 roky poté. Žaloba byla u soudu podána dne 25. června 2024.

26. Žalobce, a to je závěr stěžejní, ale námitku promlčení namítnout nemohl, protože podíl ve společnosti je věcí (§ 489 o. z.), která je předmětem vlastnictví (§ 1011 o. z.). A vlastnické právo se nepromlčuje (§ 614 o. z.).

27. Tento závěr platí bez ohledu na to, že podíl byl žalovanému již vrácen, protože pohledávka žalobce vůči žalovanému má stále povahu pohledávky z bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy, kde platí vzájemná restituční povinnost, tj. jde o synallagmatický poměr, a tato nebyla dosud vypořádána [§ 2993 o. z.; shodně Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 610 19, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 33 Odo 96/2003, mutatis mutandis].

28. Nadto, z hypotézy § 610 odst. 2 o. z. je zřejmé, že určující je, že strany měly povinnost si vrátit plnění, nikoliv to, že následně některá strana své plnění (právo na jehož vrácení nepodléhalo promlčení) vrátila a druhá nikoliv, což je v souladu s výkladovým požadavkem normovaným v § 2 odst. 3 o. z. I pokud by snad promlčecí lhůta počala běžet ode dne vrácení podílu žalovanému (po datu 5. prosince 2022, tj. po datu uzavření předmětné dohody), je zřejmé, že pokud žaloba byla podána dne 25. června 2024, nemohla tato doba uplynout (§ 629 odst. 1, § 648 o. z.).

29. Pokud jde o zaplacení částky žalobci, žalovaný byl soudem prvního stupně (v návaznosti na tvrzení, že žalobce dne 25. února 2020 zaslal žalovanému částku 550 000 Kč, která svou výší odpovídá ceně za podíl ve společnosti a která je předmětem tohoto řízení, obsažené v podání došlém soudu prvního stupně dne 19. srpna 2024) poučen při jednání dne 28. listopadu 2024 postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, aby doplnil a prokázal, že částku 550 000 Kč vrátil zpět žalobci, tj. doplnil, kdy, jakým způsobem, a aby tato tvrzení prokázal, s poučením, že jinak se vystavuje nebezpečí neúspěchu v dané věci.

30. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, neboť neuvedl žádné tvrzení o tom, kdy a jakým způsobem částku žalobci vrátil. Nic nebylo doplněno ani na jednání soudu prvního stupně dne 16. ledna 2025. Uzavřel-li tak soud prvního stupně, že žalovaný vrácení částky 550 000 Kč neprokázal a žalobě na její zaplacení vyhověl, je jeho posouzení věci správné.

31. Pokud jde o úrok z prodlení (§1970 o. z.), u pohledávky z bezdůvodného obohacení není určena jeho splatnost, což znamená, že žalobce mohl požadovat plnění ihned a žalovaný byl povinen poté splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud prvního stupně přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne 17. února 2024, avšak pokud výzva k plnění došla žalovanému (nesporně) dne 15. února 2024, odvolací s ohledem na výši částky shledává dobu k jejímu zaplacení do 16. února 2024 neúměrně krátkou. Doba bez zbytečného odkladu uplynula až dne 22. února 2024, pročež se žalovaný s úhradou požadované částky ocitl v prodlení až den poté.

32. Odvolací soud proto (výrok I. tohoto rozsudku) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 550 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve správné výši od 23. února 2024 do zaplacení, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Pokud jde o část týkající se úroku z prodlení od data 17. února 2024 do 22. února 2024 (v kapitalizované částce 1 333,56 Kč) změnil tento výrok tak, že žalobu v této části zamítl [§ 220a odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

33. O nákladech řízení (výrok II. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., protože žalobce byl v řízení úspěšný s výhradou jen poměrně nepatrné části (tj. částky 1 333,56 Kč), a proto mu náleží plná náhradu jeho nákladů. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalobci tato náhrada z důvodů a ve výši, které správně určil a odůvodnil soud prvního stupně (na jehož odůvodnění odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje), tj. ve výši 121 235 Kč.

34. V odvolacím řízení žalobce vykonal nebo uskutečnil účelně 4 úkony právní služby, a to 1x písemné podání k výzvě soudu ze dne 18. června 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT”/, 2x účast na jednání před odvolacím soudem ve dnech 19. května 2025 a 8. září 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a 1x nahlédnutí do spisu vedeného u Okresního soudu Praha – západ dne 30. května 2025 (v souvislosti s výzvou soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání a nutností jí vyhovět) dle § 11 odst. 1 písm. f), odst. 3 AT. Tarifní hodnota v době započetí každého z těchto úkonů právní služby podle § 8 odst. 1 AT činí 550 000 Kč, což odpovídá sazbě 10 500 Kč za každý z nich (§ 7 bod 6. AT). Účelným však není úkon spočívající v podání vyjádření k výzvě soudu ze dne 5. května 2025, protože takto tvrzené skutečnosti (potřebné pro procesní úspěch žalobce), pokud by žalobce postupoval řádně (účelně), měl tvrdit již v žalobě. Žalobci tak za tyto úkony náleží částka 4x 10 500 Kč a připočtená paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4x 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Dále žalobci náleží náhrada za promeškaný čas jeho právního zástupce ve výši 12 započatých půlhodin x 150 Kč za dvě cesty k jednání odvolacího soudu z místa sídla jeho kanceláře a zpět a za cestu k Okresnímu soudu Praha – západ z místa sídla jeho kanceláře a zpět, dle § 14 odst. 3 AT (z internetové aplikace googlemaps.cz bylo zjištěno, že obvyklá doba trvání cest motorovým vozidlem této době odpovídá), jakož i cestovné podle § 13 odst. 5 AT za tyto cesty v délce 2x 80 km stran cest k jednání odvolacího soudu a zpět a 56 km stran cesty k Okresnímu soudu Praha – západ a zpět (z téže internetové aplikace bylo zjištěno, že tuto vzdálenost je na místě pokládat za odpovídající). Výše náhrady cestovních výdajů se řídí § 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Sestává ze základní náhrady (5,80 Kč za 1 km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě vozidla Škoda Karoq 8,3 l/100 km, jež byla zjištěna z fotokopie technického průkazu vozidla použitého k této cestě), počítané ve vztahu k ceně paliva benzin automobilový (BA) 95 oktanů ve výši 35,80 Kč za 1 l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. (vydané na podkladě zákonného zmocnění dle § 158 odst. 3 zákoníku práce, ve spojení s § 189 zákoníku práce), neboť právní zástupce žalobce neprokázal jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné tak odpovídá požadované částce 1 894 Kč. Součet takto určených částek (4x 10 500 Kč + 4x 450 Kč + 1 894 Kč + 1 800 Kč) byl navýšen o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, s účinností od 13. září 2017, a odpovídá částce 57 467,74 Kč. Celkem tam žalobci na náhradě nákladů řízení náleží 178 702,74 Kč (121 235 Kč + 57 467,74 Kč).