o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 15.6.2021, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č.j. 54 Cm 130/2021-104 ze dne 28. července 2022

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto: „Návrh, aby bylo určeno, že usnesení řádné valné hromady společnosti [právnická osoba]., se sídlem [Adresa advokáta B], IČO [IČO], konané dne 15. 6. 2021 na adrese sídla společnosti od 12.00 hod, kterým: a) v rámci bodu 2 pořadu jednání (Volba orgánů valné hromady) byly za orgány valné hromady zvoleny [tituly před jménem] [Jméno] jako předseda valné hromady, [tituly před jménem] [Jméno] jako zapisovatel valné hromady, [Jméno], [tituly za jménem] jako ověřovatel zápisu a [Jméno], [Jméno] a [Jméno] jako osoby pověřené sčítáním hlasů; b) v rámci bodu 4 pořadu jednání /Volba člena představenstva společnost/ byl za člena představenstva společnosti zvolen [tituly před jménem] [Jméno], nar. [dat. nar.], bytem [adresa]; a c) v rámci bodu 7 pořadu jednání /Účetní závěrka za rok 2020 a návrh na vypořádání ztráty/ byla schválena účetní závěrka za rok 2020 a schváleno vypořádání ztráty za rok 2020 ve výši 916 tis. Kč jejím převedením na účet neuhrazené ztráty minulých let; jsou neplatná, se zamítá.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Navrhovatel je povinen nahradit účastníkovi - [Jméno advokáta B]., náklady řízení ve výši 21.980,86 Kč k rukám [Jméno Zástupce B], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku usnesení.“

2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že navrhovatel svůj nárok, jak o něm soud rozhodl v bodě I. výroku, odůvodnil tvrzením, že je akcionářem účastníka, vlastní 2.301 kusů akcií se jmenovitou hodnotou 1 000 Kč, kdy s každou akcií se pojí 20 hlasů, 2.301 akcií se jmenovitou hodnotou 300 Kč, kdy s každou akcií se pojí 6 hlasů. Navrhovatel tak celkem vlastní akcie, které ho opravňují hlasovat počtem 59.826 hlasů, což činí podíl 15,91 % hlasů na celkovém počtu hlasů akcionářů společnosti. Popsal dále akcionářskou strukturu účastníka, poukázal na skutečnost, že mezi akcionáři Statutární město [adresa], [Jméno] a [tituly před jménem] [Jméno] byla dne 30.9.2020 uzavřena akcionářská smlouva, jejímž obsahem je mimo jiné dohoda na společném postupu při výkonu hlasovacích práv v rámci některých kompetencí valné hromady ovládané osoby, tedy účastníka. Akcionáři [Jméno] a [tituly před jménem] [Jméno] měli být od 1.6.2021 zapsáni v evidenci skutečných majitelů jako osoby s koncovým vlivem, ke dni konání valné hromady příslušný návrh ani nebyl podán. Navrhovatel v této souvislosti popsal jednotlivá jím napadená rozhodnutí valné hromady, konané dne 15.6.2021, uvedl údaje, jak o nich bylo hlasováno, poukázal na skutečnost, že proti těmto rozhodnutím podal shodně zdůvodněné protesty, když nemohly být započítány hlasy akcionářů, kteří uzavřeli akcionářskou smlouvu a navrhovatel je přesvědčen o tom, že došlo k sistaci hlasů akcionářů [Jméno] a [Jméno], k jejich hlasům se nepřihlíží, usnesení přijatá jejich hlasy nebyla přijata.

3. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že účastník měl za to, že akcionáři [Jméno] a [Jméno] nenaplňují zákonné podmínky pro to, aby měli být zapsáni v evidenci skutečných majitelů, a tudíž výkon jejich hlasovacích práv na valné hromadě dne 15. 6. 2021 nebyl zákonem pozastaven. Jelikož akcionáři společnosti [Jméno] a [Jméno] byli na valné hromadě 15. 6. 2021 oprávněni vykonávat hlasovací práva, nemohl být v důsledku navrhovatelem tvrzeného /a domnělého/ jednání ve shodě pozastaven ani výkon práv akcionáře Statutární město [adresa]. Dále odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 2 As 189/2016, ze kterého se podává, že samotný obsah dohody o výkonu hlasovacích práv, v níž se akcionáři dohodnou na počtu členů volených orgánů a na tom, kdo má právo tyto volené členy navrhovat, jako je tomu v případě akcionářské smlouvy ze dne 13. 9. 2020, nezakládá jednání ve shodě, kterým navrhovatel argumentuje. Společnost poukazuje na zákon č. 37/2021 Sb. o evidenci skutečných majitelů /ZESM/, který nabyl účinnosti dne 1. 6. 2021 a na ust. § 9 odst. 1 ZESM, musí evidující osoba podat návrh na zápis skutečného majitele „bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti“, přičemž není-li skutečný majitel zapsán v evidenci skutečných majitelů, nemůže při rozhodování nejvyššího orgánu vykonávat svá hlasovací práva /§ 54 odst. 1 ZESM/. Je tedy zřejmé, že zákaz výkonu hlasovacího práva nastává až poté, co evidující osoba nepodá bez zbytečného odkladu po nabytí účinnosti zákona návrh na zápis skutečného majitele, což ostatně potvrzuje i sám navrhovatel. Společnost má za to, že mezi 1. 6. 2021 /nabytí účinnosti ZESM/ a 15. 6. 2021 /valná hromada společnosti/ lhůta „bez zbytečného odkladu“ neuplynula, a proto zákaz výkonu hlasovacích práv nelze ani zvažovat. Společnost má za to, že za osobu ve vrcholném vedení společnosti mohou být považováni pouze [adresa] [právnická osoba] [Jméno], neboť pouze oni zajišťují řízení společnosti každodenně či alespoň v takové pravidelnosti, která se svojí četností blíží povaze každodenní. Rozhodující vliv ve společnosti může uplatňovat pouze Statutární město [adresa] jako její majoritní akcionář. Pojmově je pak zcela vyloučeno, aby téhož rozhodujícího vlivu mohl dosahovat kdokoli jiný. [Jméno] ani [Jméno] nejsou skutečnými majiteli společnosti, proto ani nelze zvažovat, že by v důsledku svého nezapsání do evidence skutečných majitelů nemohli dle § 54 odst. 1 ZESM vykonávat svá hlasovací práva. Ani uzavření dohody o výkonu hlasovacích práv /akcionářské smlouvy/ nezakládá automaticky a bez dalšího existenci jednání ve shodě, neboť konstrukce § 78 odst. 2 písm. i) zákona o obchodních korporacích opětovně stojí na principu vyvratitelné právní domněnky. Vymezení jednání ve shodě obsahuje § 78 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, přičemž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 29 Cdo 3577/2012 se podává, že pojmovými znaky jednání ve shodě jsou mj. jeho dlouhodobost a soustavnost či jeho trvalost. Společnost má přitom za to, že uzavřená akcionářská smlouva nenaplňuje podmínku soustavnosti, neboť z ujednání akcionářské smlouvy účinných k rozhodnému období /valná hromada se konala 15. 6. 2021/ plyne následující: účastníci se v akcionářské smlouvě dohodli především na početním složení představenstva, dozorčí rady a na tom, kolik a kteří akcionáři mohou navrhnout členy volených orgánů (článek 1 a 2 akcionářské smlouvy). Takovýto obsah akcionářských smluv nezakládá bez dalšího jednání ve shodě /rozhodnutí NSS ČR ze dne 24. 11. 2016, č.j. 2 As 189/2016-35/. V článku 4 akcionářské smlouvy účastníci akcionářské smlouvy vyjádřili společnou vůli podporovat další činnost společnosti tak, aby společnost mohla organizovat dostihové dny i po 1. 1. 2026. Jde o logický projev jejich loajality ke společnosti, tedy o projev povinnosti chovat se vůči společnosti čestně a zachovávat její vnitřní řád. Stranou akcionářské smlouvy naopak zůstala v zásadě téměř nekonečná řada podstatných záležitostí, o nichž může valná hromada společnosti rozhodovat, tedy např. rozhodování o rozdělení zisku či úhradě ztráty, obecné změny základního kapitálu, převod nebo zastavení závodu, změny stanov /včetně určení předmětu činnosti společnosti/, stanovování obecných zásad a pokynů mimo obchodní vedení /§ 435 odst. 3 zákona o obchodních korporacích/ a mnohá další rozhodnutí. Akcionářská smlouva tak postrádá znak soustavného společného jednání, který je nezbytnou podmínkou pro posouzení konkrétního jednání jako jednání ve shodě. Dále společnost odkazuje na ust. § 428 ZOK ve spojení s § 260 občanského zákoníku, ze kterých vyplývá, že soud v zákonem stanovených případech nevysloví neplatnost usnesení valné hromady, i pokud by přijaté rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem, stanovami nebo dobrými mravy. S ohledem na obsah jednotlivých bodů usnesení má společnost zato, že v případě usnesení napadených návrhem s ohledem na jejich povahu a další specifika, převažuje zájem na stabilitě vnitřních poměrů společnosti, a proto je na místě neplatnost usnesení nevyslovit. Společnost tak má za to, že potenciální zákaz výkonu hlasovacích práv [Jméno] a [Jméno] nelze zvažovat již jen proto, že ke dni konání valné hromady 15. 6. 2021 neuplynula zákonná lhůta „bez zbytečného odkladu“.

4. Je zřejmé, že navrhovatel v reakci na vyjádření účastníka poukázal na legisvakanční lhůtu v souvislosti se zákonem č.37/2021 Sb., má za to, že byla stanovena v dostatečném rozsahu a společnosti nic nebránilo, aby hned začátkem června 2021 požádala o zápis do evidence.

5. Ve své argumentaci navrhovatel akcentoval otázku akcionářské smlouvy a učinil shrnutí: „Je zde dán prvek společného postupu nejméně při uplatnění hlasovacího práva při volbě členů statutárního orgánu, čímž je dle navrhovatele dán pojmový znak jednání ve shodě v souladu s ust. § 78 a násl. ZOK. Pánové [Jméno] a [Jméno] jsou osoby s koncovým vlivem ve vztahu ke společnosti a měli tak být zapsáni v evidenci skutečných majitelů. Jestliže návrh na takový zápis ke dni konání valné hromady společnosti dne 15. 6. 2021 podán nebyl, došlo tím k sistaci hlasovacích práv Statutárního města [adresa] a pánů [Jméno] a [Jméno].“

6. Poté, co soud rekapituloval argumentaci účastníků řízení, v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na související právní úpravu, danou ustanovením § 428 odst. 1, 2, § 424 odst. 1, § 78 odst. 1, 2, § 426 písm. d/, § 427 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., § 258, 259, 260/ odst. 1, § 54 odst.1, § 9 odst. 1, § 2 písm. e/, § 3 odst. 2, § 4 odst. 1, § 5 odst. 1 písm. b/, § 7 písm. e/ zákona č. 37/2021 Sb.

7. Poté konstatoval zjištění, učiněná z provedeného dokazování, rovněž poukázal na důkazy, jež pro nadbytečnost neprovedl / odst. 22 odůvodnění /.

8. Z odůvodnění rozhodnutí je dále zřejmé, že soud z nesporných účastníků řízení a na základě seznamu akcionářů shledal , že aktivní legitimace navrhovatele je dána, dovodil rovněž včasnost podaného návrhu v tříměsíční zákonné lhůtě, když valná hromada se konala dne 15.6.2021 a návrh byl podán dle 13.9.2021.

9. Dále soud přistoupil k věcnému hodnocení uplatněného nároku.

10. V odstavci 23 odůvodnění se v tomto směru zejména praví, že „Pokud jde o průběh valné hromady dne 15. 6.2021, tento byl prokázán jednak zápisem z valné hromady a tvrzením samotných účastníků. Pokud jde o splnění požadavku řádného protestu na valné hromadě, pak tento byl ze strany navrhovatele splněn v tom smyslu, že protesty k jednacím bodům, které požaduje navrhovatel určit ze strany soudu za neplatné, byly podány.“

11. Dále je z odstavce 23 odůvodnění zřejmé, že soud dospěl k závěru, že akcionáři Statutární město [adresa], [Jméno] a [tituly před jménem] [Jméno] řádně vykonávali své hlasovací právo a nevztahují se na ně tedy ustanovení navrhovatelem citovaná. Pokud jde o zákon č.37/2021 Sb., ten vstoupil v účinnost dne 1. 6. 2021, kdy je i mezi účastníky nesporné, že ve sbírce zákonů byl vydán dne 3. 2. 2021. Díle je nesporné, že valná hromada společnosti se konala 15. 6. 2021, ode dne1. 6. 2021, dále, že ke dni konání valné hromady nebyl žádný zápis, pokud jde o skutečného majitele v evidenci skutečných majitelů. Stejně tak bylo zjištěno a mezi účastníky následně bylo za nesporné považováno i to, že zápis do evidence skutečných majitelů byl učiněn v červenci roku 2021, kdy byly zapsáni [tituly před jménem] [Jméno], [tituly před jménem] [adresa] [Jméno], osoby ve vrcholném vedení korporace.

12. Soud se dále zabýval otázkou, zda na základě uzavřené akcionářské smlouvy došlo k tzv. jednání ve shodě. Učinil závěr, že dohoda akcionářů nenaplňuje podmínky jednání ve shodě, když „Nešlo z obsahu dohody seznat, že zavazuje účastníky této akcionářské smlouvy, tedy akcionáře, k jednání po vzájemné dohodě či alespoň ve vzájemném srozumění v podstatných otázkách týkajících se řízení společnosti společně.“

13. Dále soud učinil závěr, že se akcionáři [Jméno], [Jméno] nestali osobou s koncovým vlivem a společnost není povinna zapsat je coby skutečné majitele společnosti, když jimi nejsou. Skutečným majitelem jsou osoby ve vrcholném vedení korporace, a to osoby, uvedené v evidenci skutečných majitelů. To, že těmito osobami jsou [tituly před jménem] [Jméno] a [tituly před jménem] [adresa] [Jméno], navrhovatel ani nezpochybňoval. Měl nicméně za to, že skutečnými majiteli jsou i akcionáři [Jméno] a [Jméno] na základě popsané akcionářské dohody.

14. Dále se soud zabýval skutečností, že v době konání valné hromady nebyl v evidenci skutečných majitelů zapsán žádný skutečný majitel společnosti / účastníka /. Konstatoval, že zákon č.37/2021 Sb. je účinný ode dne 1. 6. 2021, ve Sbírce zákonů byl vyhlášen 3. 2. 2021, valná hromada společnosti se konala 15. 6. 2021 a notářský zápis, na základě kterého došlo k zápisu do evidence skutečných majitelů, byl sepsaný dne 1. 7. 2021. Tedy notářský zápis a následně zápis do evidence skutečných majitelů byl učiněn dne 1. 7. 2021 resp. 12. 7. 2021, tedy v řádech několika týdnů /jednotek týdnů/ po účinnosti zákona č. 37/2021 Sb.. „Je tedy otázkou, zda se jedná o zápis bez zbytečného odkladu. Soud má v daném konkrétním případě za to, že v případě tohoto nového zákona lhůta bez ‚zbytečného odkladu‘ byla splněna, neboť zápis byl proveden v řádech týdnů, tedy nebyl proveden se zbytečným odkladem.“ Soud nicméně předestřel úvahu, že i kdyby snad bylo možno dospět k opačnému závěru, bylo by na místě aplikovat ustanovení § 260 zákona č. 89/2012 Sb. a neplatnost usnesení valné hromady nevyslovit. Nemělo totiž závažné následky, že v době konání valné hromady nebyl zapsán skutečný majitel společnosti do evidence skutečných majitelů, toto bylo realizováno po konání valné hromady. Navíc v regionu bylo všeobecně známo, že Statutární město [adresa] je většinovým akcionářem společnosti.

15. Soud návrh jako nedůvodný zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

17. Ve včas podaném odvolání, navrhovatel navrhoval změnu usnesení soudu prvního stupně ve smyslu vyhovění návrhu. Ke stanovisku soudu, že není prokázáno, že by bylo možno dovodit jednání ve shodě mezi akcionáři účastníka, tj. Statutárním městem [adresa], [Jméno] i [Jméno], navrhovatel namítá, že podle ust. § 4 odst. 1 zák. č. 37/2021 Sb., ve znění do 30. 9. 2022, platilo, že osobou s koncovým vlivem v obchodní korporaci je každá osoba, která je ovládající osobou podle zákona upravujícího právní poměry obchodních korporací. Navrhovatel je přesvědčen, že z obsahu akcionářské smlouvy uzavřené dne 30. 8. 2020 mezi Statutárním městem [adresa] a pány [Jméno] a [Jméno] v souvislosti s výkonem některých akcionářských práv ve společnosti žalované plyne následující: - smluvní strany ujednaly způsob kreování statutárního a kontrolního orgánu, přičemž podle smlouvy jsou smluvní strany povinny navzájem hlasovat pro nominanty té které smluvní strany, jakož i jinak hlasovat shodně v souladu se smlouvou, - smluvní strany ujednaly, že budou udržovat své akciové podíly,- smluvní strany ujednaly předkupní právo k akciím druhých účastníků, - smlouva nelze vypovědět dříve, než uplyne více než 10 let od nabytí její účinnost, tedy je zcela zjevně dán prvek dlouhodobosti. Z uvedeného obsahu akcionářské smlouvy, k níž se akcionáři zavázali, tedy plyne, že jde zde dán prvek společného postupu nejméně při uplatnění hlasovacího práva při volbě členů statutárního orgánu, čímž je dle názoru žalobkyně dán pojmový znak jednání ve shodě v souladu s ust. § 78 a násl. ZOK.Za situace, kdy dle názoru navrhovatel existuje shoda mezi výše uvedenými akcionáři účastníka, je třeba považovat pány [Jméno] a [Jméno] za skutečné majitele, neboť jejich akciové podíly společně s podíly Statutárního města [adresa] představují takovou výši podílů, že umožňují společné ovládání žalovaného. Za této situace tak jsou pánové [Jméno] a [Jméno] osoby s koncovým vlivem ve vztahu k účastníkovi a měli tak být zapsáni v evidenci skutečných majitelů. Jestliže návrh na takový zápis ke dni konání valné hromady účastníka dne 15. 6. 2021 podán nebyl, došlo tím k sistaci hlasovacích práv Statutárního města [adresa] a pánů [Jméno] a [Jméno]. Navrhovatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Cdo 3577/2012, sp. zn. 29 Cdo 389/2012 kde je řešena otázka pojmových znaků jednání ve shodě a soudu vytýká, že neprovedl navrhovatelem navržené důkazy, jimiž navrhovatel hodlal jednání ve shodě prokázat.

18. Odvolatel dále nesouhlasí se závěrem soudu, že lhůta k zápisu bez zbytečného odkladu byla zachována. Namítá v této souvislosti, že legisvakanční lhůta daného zákona trvala nadstandardně téměř 4 měsíce. Účastník měl tudíž dostatek času, aby daný zápis před konáním valné hromady přichystal a provedl /kdy zápis do evidence skutečných majitelů lze prostřednictvím notáře provést v řádů dnů/. Dále odvolatel poukazuje na ustanovení § 54 zákona č. 37/2021 Sb. z něhož vyplývá následek při nedodržení povinnosti účastníka provést zápis do evidence skutečných majitelů v podobě sistace hlasovacího práva. Odvolatel má za to, že v daném případě mělo být konáno bez zbytečného odkladu ihned poté, co zákon dne 1.6.2021 nabyl účinnosti tak, aby mohla valná hromada dne 15.6.2021 proběhnout plně v souladu se všemi právními předpisy.

19. Svou argumentaci odvolatel shrnul tak, že s ohledem na výše uvedené okolnosti nyní projednávaného případu, nebyl zápis do evidence skutečných majitelů proveden ve lhůtě ‚bez zbytečného odkladu‘. Následkem této skutečnosti došlo v souladu s § 54 ZESM k sistaci hlasovacích práv příslušných akcionářů účastníka. Usnesení, přijatá hlasy příslušných akcionářů, byla tudíž přijata v rozporu se zákonem a jsou neplatná.

20. Účastník se k odvolání vyjádřil tak, že mezi 1.6.2021, kdy zákon č. 37/2021 Sb. nabyl účinnosti a dnem 15.6.2021, kdy se konala valná hromada, lhůta bez zbytečného odkladu neuplynula a zákaz výkonu hlasovacích práv podle § 54 odst. 1 zákona č. 37/2021 Sb. proto nelze zvažovat. Společnosti nelze vyčítat, že byla před zápisem do evidence skutečných majitelů nucena provést řadu konzultací a právních posouzení, které si vyžádaly odpovídající čas, v té době nebyl vyhotoven odborný komentář k tomuto zákonu, nebylo možno čerpat ani z časopisecké literatury, když pojednání o výkladových problémech zákona bylo zveřejněno až v závěru roku 2021.

21. Dále se účastník argumentačně vymezil k otázce uzavřené akcionářské smlouvy, má za to, že nezakládá jednání ve shodě. Ujednání smlouvy účinné ke dni 15.6.2021 představují pouhý zlomek z možných otázek týkajících se řízení účastníka.

22. Účastník rovněž poukázal na důvody pro nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka. Uvedl v tomto směru: že ve vztahu k těmto důvodům „ se společnost ztotožňuje se závěrem prvoinstančního soudu, podle nějž ‚společnost je v regionu známá, stejně tak pokud jde o vlastnickou strukturu, je mezi veřejností obecně znám fakt, že většinovým akcionářem společnosti je právě Statutární město [adresa]‘. Ostatně byl to právě navrhovatel, kdo k žalobě připojil výpis ze seznamu akcionářů společnosti /na nějž mu svědčí právo dle § 266 odst. 1 z. o. k./, jehož správnost společnost při ústním jednání potvrdila. Je-li potom cílem ZESM / zákon č. 37/2021 Sb. / ‚rozkrytí vlastnických struktur‘, stěží mohly být na straně navrhovatele dány závažné právní následky /ve smyslu § 260 odst. 1 o. z./ v situaci, kdy měl přesné informace o majetkové struktuře Společnosti. Tím spíše, pokud sám v odvolání správně uvádí, že k převodu akcií Společnosti je zapotřebí souhlasu valné hromady.“

23. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle ust. §§ 212, 212a o.s.ř., a po provedeném jednání / § 214 odst. 1 o.s.ř. /, konaném podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti navrhovatele, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

24. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 37/2021 Sb. evidující osoba zajistí, aby platné údaje o jejím skutečném majiteli nebo o skutečném majiteli právního uspořádání odpovídaly skutečnému stavu. Návrh na zahájení řízení o zápisu podle § 20 nebo žádost podle § 34 musí evidující osoba podat bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti.

25. Podle ustanovení § 54 zákona č. 37/2021 Sb. není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako jediný společník on, ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem.

26. Podle ustanovení § 428 zákona č. 90/2012 Sb. ve znění platném a účinném v rozhodném období, každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo správní rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami. / odst. 1/. Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy. / odst. 2/.

27. Podle ustanovení § 424 zákona č. 90/2012 Sb. neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán odůvodněný protest, ledaže navrhovatel nepodal protest ze závažného důvodu. / odst. 1/. Je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl. / odst. 2/.

28. Odvolací soud vyšel ze zjištění, učiněných soudem prvního stupně a na ně odkazuje, ztotožnil se závěrem soudu o včasnosti podaného návrhu a o aktivní legitimaci navrhovatele. Soud prvního stupně se rovněž zabýval otázkou protestu a správně uzavřel, že v návrhu se navrhovatel dovolává důvodů neplatnosti, jež uplatnil formou protestu. K tomu lze obecně doplnit, že při posuzování otázky platnosti usnesení valné hromady je soud vázán návrhem a současně platí, že navrhovatel nemůže uplatnit jiné důvody neplatnosti, než které uplatnil formou protestu.

29. Pokud jde o stěžejní okolnost, a sice zápis skutečných majitelů účastníka do evidence skutečných majitelů, tak je zřejmé, že v době konání valné hromady nebyl v evidenci skutečných majitelů zapsán žádný skutečný majitel účastníka. Časové relace jsou takové, že zákon je účinný od 1.6.2021, valná hromada se konala 15.6.2021. Odvolací soud za významnou považuje otázku, zda v době konání valné hromady již uplynula lhůta bez zbytečného odkladu ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 37/2021 Sb., a dospívá k závěru, že nikoliv. V té době ještě neuplynula ani lhůta v rozsahu 15 dnů od nabytí účinnosti zákona a nelze hovořit o tom, že skutečný majitel nebyl zapsán bez zbytečného odkladu, jinak řešeno, ještě nebylo možno hovořit o tom, že byla porušena zákonná povinnost k zápisu s dopady dle ustanovení § 54 odst. 1 tohoto zákona. Návrh je nedůvodný.

30. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud přiznal procesně úspěšnému účastníkovi ve vztahu k navrhovateli účelně vynaložené náklady, představované náklady právního zastoupení celkem v částce 11 951,36 Kč / 2x odměna advokáta za úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši celkem 600 Kč, cestovné, jízda osobním automobilem k jednání a zpět ve výši 2 477,16 Kč 21% DPH ve výši 2074,21 Kč. /