o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání 1. účastníka Ing. Libora Janíčka a 2. účastníka Jana Fischera proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2024, č. j. 2 Nc 1297/2024-11,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl takto: „Soud ustanovuje účastnici 3. [Jméno advokáta D]., IČO [IČO advokáta D], procesního opatrovníka pro toto řízení – advokáta [tituly před jménem] [Jméno], sídlem [adresa]“ (výrok I.), „Soud nařizuje toto předběžné opatření: Účastníkovi 1. [tituly před jménem] [Jméno], narozenému [Datum narození advokáta B]. [Jméno advokáta D]., IČO [IČO advokáta D], jakýmkoliv způsobem zcizovat portfolio této společnosti představované smluvními vztahy společnosti [Jméno advokáta D]. s jejími zákazníky, a to zejména hromadně prostřednictvím smluv o převodu závodu, ale i jednotlivě, tj. převodem jednotlivého zákazníka či více zákazníků.” (výrok II.), dále tak, že „Soud nařizuje toto předběžné opatření: Účastníkovi 2. [Jméno advokáta C], narozenému [Datum narození advokáta C]. [Jméno advokáta D]., IČO [IČO advokáta D], jakýmkoliv způsobem zcizovat portfolio této společnosti představované smluvními vztahy společnosti [Jméno advokáta D]. s jejími zákazníky, a to zejména hromadně prostřednictvím smluv o převodu závodu, ale i jednotlivě, tj. převodem jednotlivého zákazníka či více zákazníků.” (výrok III.), a tak, že „navrhovatelce se ukládá, aby do 30 dnů od doručení tohoto usnesení zahájila u zdejšího soudu řízení o vyloučení účastníků 1. a 2. z výkonu funkce členů statutárních orgánů obchodních korporací.” Navrhovatelce uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení dvou předběžných opatření ve výši 2 000 Kč (výrok V.).

2. Soud prvního stupně, pokud jde o výrok I. (jeho) usnesení, dovodil, že 1. a 2. účastník jsou členy představenstva 3. účastnice [Jméno advokáta D]. (dále též jen „společnost“), jiného člena představenstva společnost nemá. Společnosti se přitom týkají tvrzené důvody, pro něž mají být 1. a 2. účastník vyloučeni z funkcí členů jejího představenstva. Mezi 1. a 2. účastníkem a společností je tudíž střet zájmů, pro který členové představenstva nemohou v tomto řízení společnost zastupovat. A jelikož zde není osoba oprávněná za společnost jednat, soud jí ustanovil procesního opatrovníka z řad advokátů [§ 21 odst. 4 a § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)].

3. Pokud jde o výroky II. a III. usnesení soudu prvního stupně, soud prvního stupně dovodil, že navrhovatelka osvědčila, že je akcionářkou společnosti, jakož i důvody pro vyloučení 1. a 2. účastníka z výkonu funkce členů statutárního orgánu. Rozprodávání závodu akciové společnosti bez souhlasu valné hromady je obecně porušením péče řádného hospodáře, jež může vést k diskvalifikaci člena statutárního orgánu z výkonu funkce. Navrhovatelka doložila, že 1. a 2. účastník prodávají bez souhlasu valné hromady části závodu společnosti (doložila, že je 90 % akcionářkou společnosti, pročež bez jejích hlasů není možné, aby valná hromada společnosti přijala usnesení o souhlasu s prodejem části závodu). Jelikož k tomuto jednání oba tito účastníci již v minulosti přistoupili, lze důvodně očekávat, že bez zákazu uloženého předběžným opatřením v něm budou pokračovat, dokud budou ve funkci členů představenstva společnosti. Soudu není známo, zda valná hromada společnosti svolaná na 17. prosince 2024 již odvolala 1. a 2. účastníka z funkcí členů představenstva, vychází tedy z dosavadního stavu, tj. že jmenovaní jsou k dnešnímu dni stále členy představenstva oprávněnými jednat za společnost. Proto vyhověl výroky II. a III. návrhu na nařízení předběžných opatření. Zakázal přitom 1. a 2. účastníkovi uzavírání jednotlivých smluv, neboť zákaz uzavírat smlouvy o převodu části závodu by šlo obcházet tím, že se převáděná část závodu rozdělí do dílčích smluv o převodu jednotlivých klientů. Požadovaná předběžná opatření negativně nezasáhnou do poměrů společnosti (ta si díky nim podrží zbytek svého závodu) ani 1. a 2. účastníka, přitom jsou s to předejít dalším soudním sporům o neplatnost smluv, které by bez jejich nařízení mohly být uzavřeny. Výrok V. je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. h), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

4. Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně podali odvolání 1. a 2. účastník.

5. 1. účastník namítá, že funkce člena představenstva společnosti mu zanikla ke dni 17. prosince 2024, a proto ke dni dodání usnesení do datové schránky dne 18. prosince 2024 již členem představenstva nebyl. Nebyly tak splněny podmínky pro to, aby mu byly uloženy zákazy a příkazy týkající se výkonu této funkce. Dále namítá, že představenstvo společnosti o svolání valné hromady na den 5. listopadu 2024 požádáno nebylo. Představenstvo společnosti na řádnou výzvu svolalo zasedání valné hromady společnosti na den 17. prosince 2024. Navrhuje, aby usnesení bylo zrušeno a řízení zastaveno.

6. 2. účastník namítá, že představenstvo společnosti o svolání valné hromady na den 5. listopadu 2024 požádáno nebylo. Představenstvo společnosti na řádnou výzvu svolalo zasedání valné hromady společnosti na den 17. prosince 2024. Důvody pro nařízení předběžného opatření pominuly, protože 2. účastníkovi zanikla funkce člena představenstva společnosti dne 17. prosince 2024. Není pravdou, že by došlo k převodu cca 75 % zákaznické báze společnosti. Převodem části zákaznického kmene došlo ke stabilizaci společnosti a též k získání části kupních cen za tento převod, čímž došlo k ozdravení finanční situace společnosti, které hrozil úpadek z důvodu zastavení financování ze strany navrhovatelky. Tyto operace jednoznačně spadaly do obchodního vedení společnosti, vzhledem k tomu, že nedošlo k podstatné změně dosavadní struktury závodu nebo předmětu podnikání či činnosti společnosti. Usnesení soudu prvního stupně tak má za nezákonné.

7. Navrhovatelka se k podaným odvoláním vyjádřila tak, že odvoláním napadené usnesení nenese vady, vytýkané odvolateli. Uvádí, že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době jeho vydání. K odvolání 1. a 2. účastníka z pozice členů představenstva společnosti došlo skutečně dne 17. prosince 2024 na valné hromadě, která se konala od 15:00 hodin. Taková informace nicméně nebyla soudu prvního stupně k dispozici, a proto nelze s ohledem na § 75c odst. 4 o. s. ř. uvažovat o tom, že by soud prvního stupně jakkoliv pochybil. Odvolací soud posuzuje zákonnost/správnost předběžného opatření ke dni jeho vyhlášení. Navrhovatelka v návrhu osvědčila a prokázala všechny rozhodné skutečnosti a návrh ve věci samé vůči odvolatelům podle § 63 z. o. k. podala. Podstatné je to, že odvolatelé v době výkonu funkce členů představenstva ve společnosti činili úmyslně transakce spočívající v převodech částí závodu, na jejichž základě došlo k převodu cca 75 % zákaznické báze společnosti. Pokud mají odvolatelé za to, že by předběžné opatření mělo být zrušeno, mohli tak učinit návrhem ve smyslu § 77 odst. 2 o. s. ř.

8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná jen zčásti. Řízení v dané věci je řízením o předběžném opatření (§ 12 odst. 1 z. ř. s.) ve věci dle § 3 odst. 2 z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

9. Odvolání 1. a 2. účastníka je důvodné ve vztahu k výroku I. usnesení soudu prvního stupně. Byť je tento výrok součástí usnesení o nařízeném předběžného opatření, což je postup přípustný, materiálně jde o standardní usnesení, pro které je rozhodný stav v době vydání usnesení odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 170 odst. 1 o. s. ř.). Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti (pořízeného odvolacím soudem dne 12. března 2025) je zřejmé, že 1. a 2. účastník již nejsou zapsáni jako členové představenstva společnosti, a to od 17. prosince 2024, od kdy jsou těmito členy [Jméno] a [Jméno], přičemž od 27. června 2022 má představenstvo společnosti dva členy (§ 121 o. s. ř.). Je tak zřejmé, že důvod pro ustanovení procesního opatrovníka odpadl, neboť společnost má osobu, která je za ni v současné době oprávněna jednat [§ 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. změnil tak, že se společnosti opatrovník neustanovuje [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] /výrok I. usnesení odvolacího soudu/.

10. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

11. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

12. Podle § 63 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, soud může i bez návrhu rozhodnout, že člen statutárního orgánu obchodní korporace, který v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace (dále jen "vyloučení člena statutárního orgánu").

13. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné zásady právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webové stránce www.nsoud.cz). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout navrhovateli nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. března 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledna 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020, nebo ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).

14. Odvolací soud nesdílí závěr, že by byly tyto předpoklady splněny, tj. že by se jevilo jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé na vyloučení 1. a 2. účastníka bude úspěšný, resp. že by tito účastníci porušili opakovaně nebo závažně své povinnosti při výkonu funkce (ve smyslu § 63 odst. 1 z. o. k., který upravuje předpoklady pro takové vyloučení), a že tak bylo proporcionální těmto odvolatelům uložit povinnosti prostřednictvím výroků II. a III. usnesení soudu prvního stupně.

15. Podle § 421 odst. 2 písm. m) z. o. k. do působnosti valné hromady náleží schválení takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání společnosti. Navrhovatelka v návrhu tvrdí, že 1. a 2. účastník prodali „sérií smluv zákaznické portfolio čítající zhruba 27 tisíc klientů z celkového počtu 36 tisíc klientů společnosti k říjnu 2024,“ resp. „že zhruba 75 % veškerých zákazníků“ společnosti, „respektive smluvních vztahů s těmito zákazníky, bylo převedeno na společnost [právnická osoba],“ avšak toto tvrzení není nijak osvědčeno. Je zřejmé, že převod částí závodu (tak, jak jsou uvedeny a popsány v dokladech o koupi části závodu ze dne 14. listopadu 2024 a ze dne 2. prosince 2024, vyhotovených společností a [právnická osoba]) a ani jiné založené důkazy neopodstatňují závěr, že jde o takovou část jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání ve smyslu § 421 odst. 2 písm. m) z. o. k., protože stejně mohlo jít o převod jen takové části jmění, které podstatnou změnu v tomto smyslu nenaplňuje, a ke které byli 1. a 2. účastník v rámci obchodního vedení (jako členové statutárního orgánu společnosti) oprávněni. Stejně tak se nepodává (není určitě tvrzeno), že by uvedené převody částí závodu byly uskutečněny za neadekvátní protihodnotu, čímž by společnosti vznikla újma, nebo že je odvolatelé činili, „aby činnost společnosti paralyzovali a sami po ukončení jejich funkcí“ ve společnosti „přešli ke společnosti [právnická osoba]“ [tedy v rozporu s § 51 odst. 1 z. o. k. a § 159 odst. 1, § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Na tomto závěru ničeho nemění ani tvrzený text emailové zprávy od [Jméno] s datem 10. prosince 2024, který měl být bývalým partnerem společnosti, a jemuž měly být v textu uvedené skutečnosti sděleny představenstvem, neboť z tohoto textu se jednak nijak věrohodně nepodává, že tyto skutečnosti 1. nebo 2. účastník pronesli nebo uskutečnili, a jednak ani to, kdo byl (ke dni 10. prosince 2024 v poměru ke společnosti či navrhovatelce) [Jméno] (a tedy že jde o skutečnosti významné a věrohodné).

16. V zájmu úplnosti lze dodat, že nevýznamné je ujednání obsažené v čl. 16 bodu 16.4 stanov společnosti [dle něhož, valná hromada rozhoduje alespoň dvěma třetinami hlasů přítomných akcionářů (též o) schválení převodu nebo zastavení závodu takové jeho části, která by znamenala podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti společnosti], jež odpovídá dikci § 421 odst. 2 písm. m) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020, a to již jen z důvodu, že i kdyby takový souhlas valné hromady byl předpokladem platného převodu, dle ustálených závěrů soudní praxe se částí závodu v tomto kontextu rozumí samostatná organizační složka ve smyslu § 2175 až 2183 o. z., a to pouze taková, jejíž převod by znamenal podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo předmětu podnikání či činnosti společnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 8/2020), avšak navrhovatelka nijak neosvědčuje, že předmět převodu měl povahu takové složky.

17. Důvody pro nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1 o. s. ř.) proto nebyly již jen z tohoto důvodu dány [§ 75c odst. 1, § 75c odst. 4 o. s. ř.]. Odvolací soud tudíž usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření v celém rozsahu zamítl, s tím, že povinnost uložená ve výroku IV. usnesení soudu prvního stupně (kterou lze uložit jen při nařízení předběžného opatření; § 76 odst. 3 o. s. ř.), se navrhovatelce (z tohoto důvodu) neukládá. Oba odvolatelé byli oprávněni podat odvolání proti těmto výrokům, protože oba byly členy představenstva společnosti a soudem prvního stupně uložené povinnosti jednomu z nich (omezení oprávnění jednat za společnost) mají z tohoto důvodu dopad do práv a povinností druhého z nich (výrok II. usnesení odvolacího soudu).

18. Odvolání není důvodné, směřuje-li proti výroku V. usnesení soudu prvního stupně. Podle § 201 o. s. ř. totiž účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Odvolání však mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní (procesní) legitimace, tedy osoby, jimž nebylo - objektivně nahlíženo - rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod č. 138, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 922/2011). Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 2323/1999). Je zřejmé, že tyto předpoklady pro odvolání nejsou u žádného z odvolatelů splněny, protože povinnost k zaplacení soudního poplatků se týká povinnosti navrhovatelky, nikoliv jejich. Odvolací soudu proto podaná odvolání v této části podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako podaná někým, kdo k odvolání není oprávněn (výrok III. usnesení dovolacího soudu.).

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 věty první z. ř. s., neboť nebyly shledány okolnosti případů odůvodňující jiné rozhodnutí (výrok IV. usnesení odvolacího soudu).