o určení vlastnického práva k podílu ve společnosti, o odvolání žalovaného č.1/ proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 163/2020-42 ze dne 18. července 2022

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl takto: „Námitka ze dne 12. 7. 2021 o místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze vznesená žalovaným 1) se zamítá.“

2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že svůj nárok na určení vlastnického práva v obchodní společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], žalobce odůvodnil tvrzením, že žalovaný č.1/ nezákonně disponoval s podílem žalobce v obchodní společnosti [právnická osoba]., jehož správu měl pro žalobce vykonávat. Tato nezákonná dispozice měla spočívat v rozdělení daného obchodního podílu a jeho částečném převodu na žalované č.2/, č.3/ a č.4/, a to usnesením valné hromady obchodní společnosti [právnická osoba]., konané dne 3. 4. 2020, v jejímž průběhu byl obchodní podíl nejprve rozdělen, poté byl udělen souhlas s jeho převodem na žalované č.2/, č.3/ a č.4/.

3. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že žalovaný č.1/ je přesvědčen o místní příslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové k projednání dané žaloby. Odůvodnění námitky místní nepříslušnosti soudu prvního stupně soud vymezil v odstavci 2 odůvodnění rozhodnutí takto: „Námitku místní nepříslušnosti nadepsaného soudu žalovaný č.1/ odůvodnil tím, že místní příslušnost soudu v projednávané věci by měla být určena dle místa trvalého bydliště žalovaného č.1/, neboť je to údajně právě žalovaný č.1/, vůči komu je žaloba ve skutečnosti směřována. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že v případě, že žalobce bude úspěšný v souběžně probíhajícím řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti [právnická osoba]., ze dne 3. 4. 2020, odpadne tak pasivní legitimace žalovaných č.2/, č.3/, č.4/ v tomto řízení. Žalovaný č.1/ dále tvrdí, že označení žalovaných č.2/, č.3/ a č.4/ je záměrnou procesní obstrukcí, která sleduje poškození práv žalovaného č.1/ a zvyšování jeho nákladů řízení. V této souvislosti se žalovaný č.1/ opírá o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, č. j. 21 Nd 299/2012.“

4. Poté, co soud popsal námitku místní nepříslušnosti a její odůvodnění, a odkázal na související právní úpravu, danou ustanovením § 11 odst. 1, 2, § 84, § 85 odst. 1, § 85a o. s. ř., uzavřel, že námitka místní nepříslušnosti není důvodná.

5. V dané souvislosti soud poukázal na skutečnost, že žalobce se v řízení domáhá vlastnického práva k podílu ve společnosti [právnická osoba]., činí tak přitom ve vztahu ke čtyřem žalovaným, neboť jsou to právě žalovaní č.2/, č.3/ a č.4/, na které byl obchodní podíl, který ve společnosti držel žalovaný č.1/, částečně převeden, a vůči nimž míří žalobní petit. „Za této situace je tak k rozhodování věci místně příslušný jakýkoliv krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud kteréhokoliv žalovaného. Jelikož ke dni podání žaloby se v obvodu Městského soudu v Praze nacházel obecný soud žalovaného č.3/ a č.4/, je Městský soudu v Praze místně příslušným dle ust. § 11 odst. 1 a 2 a § 85 odst. 1 a § 85a o. s. ř.“

6. V odstavci 9 odůvodnění rozhodnutí se soud zabýval argumentací žalovaného č.1/, odkazující na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR apod. zn. 21 Nd 299/2012. Soud konstatoval, že v posuzovaném případě nejde o situaci, že by žalobce za žalovaného označil někoho, vůči němž se nedomáhá ochrany svého porušeného práva, jen proto, aby založil místní příslušnost soudu, a u něhož by jinak věc nemohla být projednána a rozhodnuta. V daném případě se žalobní tvrzení váží ke všem žalovaným, „ v době podání žaloby nedošlo k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, která udělila souhlas žalovanému č.1/ k částečnému převodu obchodního podílu v obchodní společnosti [právnická osoba]., na žalované č. 2/, č.3/ a č.4/ a pouhá eventualita úspěchu žalobce v jiném řízení, kde se domáhá vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady, nečiní z označení žalovaných č.2/, č. 3/ a č.4/ záměrnou procesní obstrukci.“

7. Soud shledal rovněž lichou argumentaci záměrným zvyšováním nákladů řízení žalovaného č.1/ za situace, že právní zástupce žalovaného č.1/ má sídlo v obvodu Městského soudu v Praze a rovněž sám žalovaný č.1/ provozuje advokátní praxi na téže adrese, tedy adrese [adresa], a v obvodě Městského soudu v Praze pravidelně zdržuje.

8. Soud námitku místní nepříslušnosti zamítl.

9. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval změnu napadeného usnesení tak, že námitka místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze bude vyslovena, žalovaný č.1/ soudu prvního stupně vytýkal, že nevzal v úvahu všechny souvislosti týkající se nejen této věci, ale i souběžně vedeného řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 79/2020 / předcházející řízení/, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 3. 4. 2020.

10. Odvolatel především namítá, že soud nevzal v úvahu, že pokud by žalobce nebyl v řízení o vyslovení neplatnosti rozdělení původního 50% podílu žalovaného č.1/ ve společnosti a v důsledku toho i neplatnosti převodu části tohoto podílu na žalované č.2/, č.3/ a č.4/ úspěšný, nemohl by se efektivně vůbec domáhat určení vlastnického práva k 50% podílu ve společnosti. „V tomto smyslu by totiž již soud v přecházejícím soudním řízení musel v rámci zjištění aktivní legitimace k podání žaloby o neplatnost usnesení valné hromady společnosti dospět k závěru, zda žalobci svědčí či nesvědčí vlastnické právo k jakémukoli podílu ve společnosti, tj. zda je ve vztahu ke společnosti společníkem, který je oprávněn žalobou zpochybnit platnost usnesení valné hromady“.

11. Odvolatel zdůraznil, že ve společnosti vůči žalovanému č.2/, č.3/, č.4/ tu nebyl žádný ospravedlnitelný důvod k podání žaloby o určení vlastnického práva k podílu, ve skutečnosti žaloba cílí na žalovaného č.1/. Soud tedy měl při zkoumání své místní příslušnosti postupovat stejně, jako kdyby byla žaloba podána jen vůči žalovanému č.1/, a vycházet z adresy bydliště žalovaného č.1/. Pokud soud argumentuje sídlem advokátní kanceláře, jež žalovaného č.1/ zastupuje, tak v době podání žaloby nemohl žalobce vědět, jakého právního zástupce si žalovaný č.1/ pro účely tohoto řízení zvolí.

12. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání, v němž navrhoval potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného, namítal, že jestliže jsou žalovaní č.2/, č.3/ a č.4/ prozatím v obchodním rejstříku společnosti [právnická osoba]. vedeni jako společníci, byl žalobce v dané určovací žalobě povinen uvést je jako žalované, neboť žalobce má procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků kryje s jejich věcnou legitimací. „ Ostatně judikatura okruh účastníků vymezuje v podstatě jasně, když uvádí, že účastníkem řízení o určovací žalobě má být ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, resp. jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká, jak vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2021 pod sp. 27 Cdo 1863/2020.“

13. Žalobce je přesvědčen, že se žalovaný č.1/ snaží řízení všemožně zdržovat. Svou námitkou místní nepříslušnosti a následným odvoláním činí procesní obstrukci, sledující poškození práv žalobce. Přitom žalobce podal žalobu proti více žalovaným po právu, když právě podáním vůči všem sleduje ochranu jeho porušeného práva a místní příslušnost v jeho rozhodování žalovat všechny čtyři společníky společnosti [právnická osoba]. nehraje žádnou roli.“

14. Žalovaní č.2/, č.3/, č.4/ učinili v odvolacím řízení podání, označené jako: Replika žalovaných č.2/, č.3/, č.4/ k vyjádření žalobce k odvolání žalovaného č.1/ ve věci námitky místní nepříslušnosti soudu.

15. Ve svém podání uvedli, že z v žalobě obsažených tvrzení nelze dovodit vznik a existenci jakéhokoli právního vztahu mezi žalobcem a žalovanými. Žalovaní dále namítají, že žalovaná společnost, o jejíž obchodní podíl se jedná, potřebuje mít postaveno najisto, pro plnění svých společností ve vztahu ke společníkům, ať již z pohledu existence skutečných majitelů či chodu společnosti, kdo je jejím společníkem. Nejasnost v otázce, kdo je jejím skutečným společníkem, takovou společnost fakticky zcela paralyzuje a znemožňuje jí řádně fungovat. „Z tohoto pohledu je zcela nepřípustné, aby o takto závažné otázce bylo rozhodováno v jiném typu řízení než v zákonem stanoveném, tedy aby žalobce obcházel kogentní ustanovení § 191 a §192 z. o. k. pomocí podání zcela nepodložené a zmatečné žaloby na určení vlastnického práva k podílu ve společnosti [právnická osoba]., která byla podána v rozporu s ustanovením § 89 o. s. ř. a která byla podána i dalece po uplynutí zákonem stanovené jednoleté propadné lhůty / viz § 191 z. o. k /, která marně uplynula nejpozději dnem 18.8.2017.“

16. Žalovaní č.2/, č.3/ a č.4/ dále poukázali na skutečnost, že došlo k přerušení řízení, jehož pravomocné rozhodnutí přímo ze zákona musí tvořit podklad pro rozhodnutí soudu a bez něhož není možno o žalobě na určení vlastnictví k obchodnímu podílu žádným způsobem rozhodnout. „V současné době je rozhodnutí o přerušení řízení ve věci žaloby na určení neplatnosti usnesení valné hromady posuzováno Nejvyšším soudem z důvodu dovolání podaného ze strany společnosti [právnická osoba]., když tato společnost má na základě ustálené judikatury za prokázané, že vzájemný vztah těchto řízení je takový, že pouze v řízení na určení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti [právnická osoba]. ze dne 3. 4. 2020 může být rozhodováno o otázce, kterou není soud v tomto řízení na určení vlastnictví k obchodnímu podílu oprávněn vůbec řešit, a to ani jako otázku předběžnou.“

17. Žalovaní jsou přesvědčení o tom, že přerušeno naopak má být řízení o určení vlastnictví k obchodnímu podílu, a odkázali na řadu judikátů Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, v nichž rezonuje zásada spolkové autonomie a zásada minimalizace zásahů do poměrů soukromých právnických osob.

18. Žalovaní č.2/, č.3/ a č.4/ považují vznesenou námitku místní nepříslušnosti zcela po právu. Podrobně argumentačně pak rozvedli své přesvědčení o tom, že podáním dané žaloby dochází k obcházení zákona a žalobce tím sleduje nepoctivý záměr. Žalobce zvolil zjevně účelovou žalobu na určení vlastnictví k obchodnímu podílu, protože věděl, že se již nemůže domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalované společnosti ze dne 18. 8. 2016.

19. Na podporu svého přesvědčení o nepoctivosti záměru žalobce, jenž je základem podaných žalob, žalovaní v odstavci 10 až 16 „ repliky“ předestřeli podrobnou právní argumentaci v otázce principu zjevnosti při právním jednání, v otázce vážnosti úkonu, zdůraznili současně, že výkladem nelze zjistit něco, co nebylo učiněno.

20. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212, 212a o. s. ř. aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. Podle ustanovení § 11 odst. 1 věta prvá o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný.

22. Podle ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř. je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.

23. Podle ust. § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje / žalovaného /, není- li stanoveno jinak.

24. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

25. Podle ustanovení § 85 odst. 2 o. s. ř. obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má sídlo, nemá-li sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.

26. Podle ust. § 85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.

27. Je třeba říci, že pokud je žalováno společně více žalovaných a ve vztahu ke každému / některých / z nich případně dána jiná místní příslušnost / odvíjející se od jejich sídla či bydliště, / může se řízení konat u kteréhokoliv z nich, obecně vzato je na žalobci, který soud zvolí. V tomto výběru nemohou žalovaní žalobci zabránit. Přitom platí, že pro určení příslušnosti / věcné i místní / jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

28. Současně je třeba říci, že v rámci rozhodování o námitce místní nepříslušnosti se neposuzuje důvodnost žaloby, v řízení o níž byla námitka místní nepříslušnosti vznesena. A tedy není možno se v daném odvolacím řízení zabývat argumentací ve věci, jež zazněla v předmětném odvolacím řízení. Nelze se zabývat otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Lze jen uvést, že zneužití práva, jak je odvolatelem konstruováno, žaloba nepředstavuje. Nejde o situaci, že by byly žalovány osoby, jež s danou věcí evidentně nemají vůbec nic společného, a vůči nimž by nesměřovala žádná žalobní tvrzení.

29. Dále, pokud jsou vznášeny výhrady k procesnímu průběhu, spočívajícím v okolnosti, že bylo přerušeno řízení sp. zn. 77 Cmo 79/2020 do pravomocného skončení v dané věci, tak v předmětném odvolacím řízení není pro Vrchní soud v Praze dán jakýkoli procesní prostor pro přezkum či hodnocení daného procesního postupu soudu prvního stupně i Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího. Vrchní soud v Praze o odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 79/2020 rozhodl usnesením sp. zn. 15 Cmo 15/2022 ze dne 18. července 2022 tak, že výrok o přerušení řízení potvrdil. V aktuálním odvolacím řízení zkrátka nelze toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze přezkoumávat.

30. Závěrem: Pokud soud námitku místní nepříslušnosti zamítl, nelze tomuto postupu soudu vytknout pochybení.

31. Lze jen podotknout, že při posuzování námitky místní nepříslušnosti obecně nehraje roli adresa sídla právního zástupce toho kterého žalovaného, rovněž v daném případě nemůže hrát roli, kde případně sídlí advokátní kancelář, v níž žalovaný č.1/ vykonává advokacii. V daném případě nejde o spor, vyplývající z podnikatelské činnosti žalovaného č.1/, nejde o spor z výkonu advokacie.

32. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.