o určení vlastnického práva žalovaného č.1/ k 100% obchodnímu podílu v žalovaném č.2/, o odvolání žalobce a žalovaného č.1/ proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 50/2021-132 ze dne 27. června 2023

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto: „Řízení o žalobě proti žalovanému č.1/ se zastavuje.“ V bodě II. výroku rozhodl takto: „Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č.1/ na náhradě nákladů řízení částku 10 164 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám [tituly před jménem] [Jméno], advokáta.“ V bodě III. výroku rozhodl takto: „Návrh na přistoupení [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A], sídlem [Adresa žalované A], na stranu žalobce se nepřipouští.“

2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že popsaným způsobem soud rozhodl v řízení o určení, že žalovaný č.1/ je vlastníkem obchodního podílu v žalovaném č.2/.

3. Z odůvodnění rozhodnutí je dále zřejmé, že žalobce svou žalobu odůvodnil tvrzením, že „se žalovaným č.1/ uzavřel 16. 4. 2021 smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu o velikosti 100% na žalovaném č.2/, na základě které se žalovaný č.1/ zavázal převést tento obchodní podíl na žalobce. Jako vlastník podílu je však evidován [Jméno], který jej od žalovaného č.1/ nabyl smlouvou o převodu obchodního podílu již 11. 12. 1996, přičemž však [Jméno] zemřel. Dědické řízení není skončeno, pročež jsou účastníky řízení i jeho dědici, tedy žalovaní č.3 -14. Smlouvu uzavřenou 11.12.1996 považuje žalobce za neplatnou.“

4. V odůvodnění rozhodnutí se dále praví, že „žalovaný č.1/ se žalobou souhlasil a navrhnul, aby jí soud vyhověl, žalovaní č.2/ – 14/ nárok žalobce považují za zcela nedůvodný.“ / odst. 2,3 odůvodnění /

5. Dále z odstavce 4 odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce při prvním jednání ve věci vzal zpět žalobu vůči žalovanému č.1/, „pokud má soud za to, že žalobce není aktivně věcně legitimován.“

6. Dále, „ Žalovaný č.1/ se zpětvzetím vyslovil souhlas, souhlasí rovněž se svým vstupem do řízení na stranu žalobce.“ / odst. 5 /

7. Dále je z odůvodnění rozhodnutí / odst.6/ zřejmé, že žalovaní č.2/ nesouhlasili se zpětvzetím žaloby ani s přistoupením žalovaného č.1/ do řízení na stranu žalobce. Žalovaný č.2/ svůj nesouhlas odůvodnil nedostatkem právního zájmu ani věcné legitimace žalobce v daném sporu, což by nemělo být nahrazeno pouze tím, že bude zaměněn žalobce nebo přistoupí jiná osoba na stranu žalobce, žaloba jako zcela nedůvodná má být zamítnuta. Správce pozůstalosti nesouhlas s přistoupením odůvodnil tím, že by neměla být pozice žalobce nahrazována záměnou ani přistoupením jiného žalobce a dále tím, že návrh žalobce považuje za obcházení institutu záměny účastníka na straně žalobce.

8. O zastavení řízení / bod I. výroku rozsudku / ve vztahu k žalovanému č.1/ soud rozhodl za souhlasu žalovaného č.1/ postupem dle ustanovení § 96 odst. 1 až 3 o.s.ř., nesouhlas žalovaných č.2/až č.14/ měl za irelevantní, „ neboť v řízení nemají postavení nerozlučných společníků spolu se žalovaným č.1/“.

9. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným č.1/ soud rozhodl postupem dle ustanovení § 146 odst.2 o.s.ř. a procesně úspěšnému žalovanému č.1/ přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. / bod II. výroku /

10. Uvedené body výroku rozsudku nejsou napadeny odvoláním.

11. Pokud jde o návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, k tomu soud odkázal na dikci ustanovení § 92 odst. 1/ o.s.ř. , poukázal dále na skutečnost, že návrh byl žalobcem učiněn poté, co soud poučil účastníky o koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř., poté, co bylo provedeno dokazování usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 26 D 1544/2017-876, výpisy z obchodního rejstříku žalovaného č.1/ a žalovaného č.2/, smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 11. 12. 1996 a dohodou o budoucím převodu podílu ze dne 16. 4. 2021.

12. V odstavci 12 odůvodnění soud odkázal na závěry, jež vyplývají z judikatury Nejvyššího soudu ČR, a to z Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2007 pod č. 1, nebo ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4168/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3449/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 30 Cdo 3554/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1363/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5929/2016. Mimo jiné šlo o stanovisko Nejvyššího soudu, že je „nepřípustné, aby institut záměny účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen návrhem žalobce na přistoupení dalšího účastníka do řízení. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé /nepochybné/, že dosavadní žalobce /či žalovaný/ již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně /pasivně/ věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka do řízení na jeho straně. Nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníků podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř.“

13. Z citované judikatury rovněž vyplývá, že soud nemůže přistoupení dalšího účastníka do řízení v případě, že je tu nedostatek podmínky řízení, v případě, že není zřejmé, čeho se přistoupivší účastník vůči žalovanému domáhá, jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup.

14. V odstavci 13 odůvodnění soud konstatoval, že „ v posuzovaném případě se žalobce žalobou domáhá, aby soud určil, že jediným vlastníkem žalovaného č. 2/ je žalovaný č.1/. Tvrdil, že tak činí z důvodu, že se žalovaným č.1/ uzavřel /krátce před podáním žaloby v této věci/ smlouvu, na jejímž základě mu žalovaný č.1/ přislíbil budoucí převod tohoto obchodního podílu v žalovaném č.2/, který je však předmětem pozůstalostního řízení po osobě, která jej nabyla na základě smlouvy o převodu obchodního podílu od žalovaného č.1/ 11.12.1996.”

15. V odstavci 14, 15 odůvodnění soud s odkazem na dikci ustanovení § 80 o.s.ř. uzavřel, že “Vzhledem k tomu, že žalobce není a nikdy nebyl účastníkem právního jednání - smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené 11.12.1996, nemůže se účinně domáhat ani určení vlastnictví, jak činí v této věci, jinak řečeno, nesvědčí mu v tomto sporu aktivní věcná legitimace. Aktivní věcná legitimace totiž vyjadřuje, že se žalobce účastní právního poměru nebo mu svědčí právo, o něž v řízení jde, nebo že se sporný právní poměr či právo týká jeho právní sféry /srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 294/2003 ze dne 26. 1. 2006 nebo již citované rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 679/2001 a sp. zn. 29 Cdo 3469/2009/. Založil-li tedy žalobce svou aktivní věcnou legitimaci na příslibu budoucího převodu obchodního podílu od původního převodce, který ale není jako vlastník podílu evidován a jehož vlastnictví není postaveno najisto, nelze z takového právního jednání mezi osobami rozdílnými od smluvních stran smlouvy ze dne 11.12.1996 dovodit, že by snad žalobci, coby třetí osobě, svědčilo právo na určení vlastnictví, neboť výše uvedená smlouva o smlouvě budoucí takový nárok nezakládá. Z uvedeného výkladu je zřejmé, že žalobci již v době zahájení řízení nesvědčila aktivní věcná legitimace, pročež je jeho návrh na přistoupení původního účastníka smlouvy z 11.12.1996 tj. převodce obchodního podílu, zjevným obcházením institutu záměny účastníků na straně žalobce dle § 92 odst. 2 o.s.ř.“

16. Dále z odůvodnění rozhodnutí / odstavec 16 / vyplývá, že jako důvod pro zamítnutí návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení soud shledal dále obcházení institutu záměny účastníků dle § 92 odst. 2 o.s.ř., návrh je navíc v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, „ neboť soud provedl potřebné dokazování při prvním jednání, které zkoncentroval, a přistoupení by vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a jež by ve svých důsledcích vedlo k oddálení rozhodnutí ve věci mezi dosavadními účastníky.“

17. Soud návrh na přistoupení nového účastníka do řízení nepřipustil.

18. Proti bodu III. výroku podali žalobce a žalovaný č.1/ včas samostatné obsahově shodné odvolání. Odvolatelé navrhovali změnu rozhodnutí ve smyslu vyhovění návrhu na vstup žalovaného č.1/ na stranu žalobce, případně zrušení rozhodnutí v daném rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Odvolatelé jednak namítali nesrozumitelnost výroku v tom směru, že soud neměl rozhodnout, že nepřipustí návrh, ale správně měl výrok znít, že „návrh … se zamítá“ Nebo „Přistoupení …se nepřipouští“, dle odvolatelů nicméně „ Z kontextu celého Usnesení včetně jeho odůvodnění ale vyplývá, že soud prvního stupně zamýšlel rozhodnout o Návrhu v tom smyslu, zda navrhované přistoupené připouští či nikoliv.“

20. Dále odvolatelé namítali nesprávnost výroku, neboť je odrazem nesprávného názoru soudu, že dosavadní žalobce již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně věcně legitimován. Odvolatelé mají z to, že přinejmenším není nepochybné, že žalobce legitimován není. Vytýkají soudu, že své závěry, předestřené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, odůvodňuje shodnou argumentací, / včetně odkazu na stanoviska, vyjádřená v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3449/2013/, jakou použil již ve svém usnesení v této věci č.j. 77 Cm 50/2021-41 ze dne 16.5.2022, kterým zamítl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, tedy že se třetí osoba, která není účastníkem právního vztahu, nemůže domáhat určení neexistence takového vztahu, příp. jeho neplatnosti.

21. Na podporu svého přesvědčení o nesprávnosti závěrů soudu prvního stupně odvolatelé poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kdy v rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 1690/97 se praví: „Osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy nebo neexistence konkrétního právního vztahu může být i osoba, která není signatářem smlouvy nebo přímým účastníkem právního vztahu. Předpokladem však je, že případný úspěch určovací žaloby se projeví ve zlepšení jeho právního postavení. A to zejména tím, že úspěšný žalobce by mohl uplatnit vlastní práva, která souvisejí s předmětem neplatné smlouvy“. V rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 425/2004 se praví: „Aktivně legitimován k žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy je tedy nejen účastník této smlouvy / jeho právní nástupce /, ale každá osoba, na jejíž právní postavení by deklarování této neplatnosti soudem mohlo mít příznivý dopad“.

22. Především ale odvolatelé v daném směru odkazují na pasáž, obsaženou v usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího č.j. 19 Cmo 24/2022-62 / jednalo se o řízení o odvolání proti rozhodnutí č.j. 77 Cm 50/2021-41 o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření/, kde se praví: „ Odvolací soud v dané souvislosti podotýká, že bez dalšího nelze uzavřít, že jen proto, že žalobce nebyl účastníkem smlouvy o převodu obchodního podílu z roku 1996, z principu nepřichází v úvahu, aby byl ve věci úspěšný / tedy že nemá aktivní věcnou legitimaci a naléhavý právní zájem na daném určení. /“

23. Dle odvolatelů / odstavec 2.11, 2.12, 2.13 odvolání / „ Soud prvního stupně tedy nevyhověl Návrhu z důvodu právního názoru, který je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i vyjádřeného právního názoru odvolacího soudu. Není tak nepochybné, že by žalobce nebyl od začátku řízení aktivně legitimovaný, a Návrh tak není obcházením institutu záměny účastníků. Žalobce pouze z důvodu procesní opatrnosti reagoval na / nesprávný/ předběžný názor soudu. Jsou přitom splněny i ostatní podmínky pro to, aby Návrhu bylo vyhověno, když: a/ Návrh podal žalobce a žalovaný č.1/ se svým přistoupením souhlasí, b/ přistoupení nevytvoří procesní stav, který by bránil pokračování v řízení, c/ není tu nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutno řízení zastavit, je nepochybné, čeho se přistoupivší účastník v řízení domáhá a konečně „ se nejedná o zjevně procesně neekonomický postup. Žalovaný č.1/ nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že by povolení přistoupení dalšího účastníka / žalovaného č.1/‚ zřetelně kolidovalo s principem hospodárnosti řízení‘, když byl žalovaný č.1/ od počátku řízení až doposud účastníkem řízení a byl přítomen na jediném proběhlém jednání, byť jako žalovaný.“

24. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, / § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.

25. Soud návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení zamítl z důvodu, že žalobci již v době zahájení řízení nesvědčila aktivní věcná legitimace, dále, že návrh je obcházením institutu § 92 odst.2 o.s.ř. a že učiněným návrhem je popřena zásada hospodárnosti řízení.

26. Je třeba říci, že se soud nezabýval otázkou, zda je návrh přípustný, ale zda je v poměrech dané věci přípustné přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce. Na tomto závěru nemění ničeho okolnost, že výrok je formulován poněkud neobratně. To ovšem výrok nečiní nesrozumitelným.

27. Důvodům, na základě nichž soud návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobce zamítl, přisvědčit nicméně nelze.

28. Žalobce vzal žalobu zpět proti žalovanému, a to bezpodmínečně, jak je zřejmé z protokolu z jednání ze dne 6.6.2023 / nikoli podmíněně, jak by vyplývalo z odstavce 4 odůvodnění /. Výrok o zastavení řízení vůči žalovanému č.1/ nebyl napaden odvoláním a je v právní moci.

29. Pokud ovšem soud dovozuje, že žalobci od počátku nesvědčila aktivní věcná legitimace k podání předmětné žaloby, když žalobce není účastníkem smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 11.12.1996, a proto se nemůže v této věci domáhat určení vlastnictví, neboť smlouva o smlouvě budoucí o převodu obchodního podílu v žalovaném č.2/, již žalobce uzavřel se žalovaným č.1/ krátce před podáním této žaloby, takový nárok nezakládá, jinak řečeno, pokud soud usuzuje, že žalobce nebyl aktivně věcně legitimován v podstatě pojmově, tak odvolací soud odkazuje na odůvodnění svého usnesení č.j. 19 Cmo 24/2022-62 ze dne 18, července 2022 , kde v odstavci 21 se zejména praví: „Odvolací soud v dané souvislosti podotýká, že bez dalšího nelze uzavřít , že jen proto, že žalobce nebyl účastníkem smlouvy o převodu obchodního podílu z roku 1996, z principu nepřichází v úvahu, aby byl ve věci úspěšný / tedy že nemá aktivní věcnou legitimaci a naléhavý právní zájem na daném určení./ Pro úplnost lze konstatovat, že v daném případě otázka platnosti smlouvy z roku 1996, na základě níž byl předmětný 100% obchodní podíl převeden žalovaným č. 1/ na [Jméno], je předběžnou otázkou ve vztahu k požadovanému určení.“

30. Na daném stanovisku odvolací soud neshledává důvodu ničeho měnit. A je třeba uvést, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nevyplývá žádné zjištění, na základě něhož by bylo možno jednoznačně uzavřít, že žalobce coby účastník smlouvy o smlouvě budoucí o převodu předmětného obchodního podílu, tedy účastník smlouvy, na základě níž měl žalobce předmětný obchodní podíl nabýt, od počátku / nepochybně / neměl žádný právní zájem na požadovaném určení, tedy že neměl aktivní věcnou legitimaci v řízení o žalobě na určení, že žalovaný č.1/, jenž mu měl předmětný obchodní podíl převést, je vlastníkem daného obchodního podílu.

31. V daném směru lze rovněž odkázat na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 4660/2018-1728 ze dne 18.6.2019, jež mimo jiné obecně shrnuje otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a věcné legitimace účastníků a uzavírá, že „ věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, nemají jen ti, kteří jsou účastníky sporného právního vztahu nebo o jejichž sporné právo jde, přípustné je rovněž určení právního vztahu nebo práva, jichž se žalobce- z pohledu hmotného práva – neúčastnil, jestliže se takový právní vztah nebo právo přímo dotýká jeho právní sféry a jím požadované určení proto může ovlivnit jeho právní postavení.“

32. Tolik k argumentaci soudu, odvolávající se na judikaturu soudu, dle níž „ Soud nepřipustí přistoupení dalšího žalobce nebo žalovaného do řízení / § 91 odst. 1 o.s.ř. / tehdy, je-li zřejmé / nepochybné/, že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že tedy žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení sleduje obejití institutu záměny žalobce nebo žalovaného prováděné podle § 92 odst. 2 o.s.ř.“

33. Z ničeho totiž nevyplývá, že je naplněn daný důvod pro zamítnutí procesního návrhu dle § 92 odst. 1 o.s.ř.

34. Pokud jde o hledisko hospodárnosti řízení, odvolací soud i v případné okolnosti, že by bylo některý „ kritický “ důkaz, soudem provedený při jediném proběhlém jednání, nutno provést opakovaně, neshledává takové popření zásady hospodárnosti, jež by vedlo k závěru, že návrh na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce je nutno zamítnout s ohledem na hledisko hospodárnosti řízení.

35. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tedy v bodě III. výroku změnil podle ustanovení § 220 odst.1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, že návrhu na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce vyhověl.

36. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž řízení u něho skončí. /§ 151 odst. 1 o.s.ř. /