o návrhu na zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání účastníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 83 Cm 680/2020-86 ze dne 24. února 2022

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku rozhodl takto: Obchodní korporace [Jméno navrhovatele A]., IČO: 01 55 55 29, sídlem [Adresa navrhovatele A], se zrušuje a nařizuje se její likvidace. V bodě II. výroku rozhodl takto: „Soud jmenuje likvidátorem obchodní korporace [Jméno navrhovatele A]., IČO: 01 55 55 29, sídlem [adresa], společnost [právnická osoba]., sídlem [adresa], IČO: 01 69 62 62.“ V bodě III. výroku rozhodl takto: „Společnost [Jméno navrhovatele A]., IČO: 01 55 55 29, sídlem [adresa], je povinna zaplatit českému státu - Městskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč, na číslo účtu [č. účtu], pod VS [var. symbol], a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.“ V bodě IV. výroku rozhodl takto: „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“

2. Z odůvodnění rozhodnutí / čl. 1 / vyplývá, že soud rozhodl o návrhu navrhovatele, jenž byl odůvodněn tak, že společnost [Jméno navrhovatele A]., IČO [IČO navrhovatele A], „za zdaňovací období let 2017-2018 nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, daňová přiznání za roky 2014-2016 byla nulová, pokusy o kontakt se společností byly marné. Z uvedeného lze dovodil, že společnost nevykonává žádnou činnost a jsou tedy dány důvody pro postup podle § 93 písm. b/ zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích.“

3. Z čl. 2 odůvodnění se podává, že „Soud z rejstříkového spisu, vedeného k zrušované společnosti, zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny do Sbírky listin a lze tedy usuzovat její nečinnost. Z těchto důvodů soud vyzval společnost usnesením ze dne 6.ledna 2021, č.j. 83 Cm 680/2020 –4 k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Předmětné usnesení bylo obchodní společnosti doručeno dne 11.1.2021.“

4. V článku 3 odůvodnění soud uvedl, že „na výzvu soudu reagovala společnost podáním, doručeným soudu dne 26.1.2021, ve kterém uvedla, že nesporuje tvrzení, uvedená navrhovatelem v podaném návrhu, a požádala o prodloužení lhůty k zajištění nápravy s tím, že oba jednatelé společnosti mají zájem na pokračování v podnikatelské činnosti.“

5. V odůvodnění soud dále poukázal na opakované prodloužení lhůty k nápravě, poukázal rovněž na skutečnost, že pravomocným usnesením ze dne 30.dubna 2021 č.j. 83 Cm 680/2020-42 přibral do řízení společníky [Jméno] a [Jméno].

6. Lze podotknout, že pokud soud v článku 7 odůvodnění hovoří o jednání, nařízeném na 24.2.2021, jehož se účastníci řízení nezúčastnili, patrně jde v údaji roku o písařskou chybu, když věc byla rozhodnuta při jednání, konaném dne 24.2.2022.

7. V odůvodnění rozhodnutí / čl. 8 / soud odkázal na dikci ustanovení § 93 písmeno b/ zákona č. 90/2012 Sb. a v článku 9 odůvodnění uvedl: „ Za stavu, kdy je soudu z úřední činnosti, a to z vyjádření navrhovatele ze dne 17.9.2021, známo, že účastník č.1/1 ve vztahu k navrhovateli neplní svoji povinnost i nadále, a s ohledem na stav Sbírky listin, kam účastník nezaložil účetní uzávěrky od založení společnosti, dospěl soud k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky § 93, písm. b/zákona o korporacích pro zrušení společnosti a její likvidaci, neboť lze učinit závěr, že společnost není schopna po dobu delší než jeden rok vykonávat svoji činnost, tento závěr je dle názoru soudu podložen i tím, že společnost nesporovala navrhovatelem v návrhu vytýkaný stav a že nebyla schopna zajistit nápravu tohoto stavu i poté, co jí pro to byla soudem poskytnuta dostatečná lhůta. Proto rozhodl, jak ve výroku I. usnesení uvedeno, a návrhu vyhověl.“

8. Dále soud odkázal na dikci ustanovení § 191 odst. 1 z, 3 zákona č.89/2012 Sb. a uvedl, že „v daném případě je statutární orgán společnosti nečinný a neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace společnosti, proto soud jmenoval likvidátorem osobu vedenou v seznamu insolvenčních správců, jak je uvedeno ve výroku II usnesení.“

9. Povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč soud obchodní korporaci uložil postupem dle § 2 odst. 3 písm. e/ zákona č. 549/1991 Sb. a položky 4, odst. 1 písm. c/ sazebníku soudních poplatků.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. / z.ř.s. /.

11. Proti usnesení soudu prvního stupně se prostřednictvím svého právního zástupce účastníci včas odvolali a navrhovali jeho změnu ve smyslu zamítnutí návrhu. Odůvodnění rozhodnutí je dle odvolatelů mezerovité a nepřesvědčivé, což činí rozhodnutí nesrozumitelným a nepřezkoumatelným.

12. Ve svém odvolání odvolatelé poukázali na dikci ustanovení § 93 písm. b/ zákona č. 99/2012 Sb. / ZOK/ a uvedli, že „ neschopnost účastníka č.1/ jako obchodní korporace po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, soud prvního stupně odvozuje od nečinnosti účastníka č.1/, který neplní svoji povinnost a nezaložil do Sbírky listin uzávěrky od založení společnosti a nápravu nezjednal ani po výzvě učiněné soudem.“

13. Odvolatelé jednak namítají nedostatek aktivní legitimace navrhovatele, neboť ten nemá právní zájem na zrušení účastníka č.1/, oprávněným k podání návrhu může být společník obchodní korporace, případně věřitel.

14. Dále odvolatelé předestřeli argumentaci v otázce neschopnosti obchodní korporace vykonávat svou činnost. Poukázali v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4030/2017 a tam vyjádřená stanoviska. Z odůvodnění daného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, jak popisují odvolatelé, že neschopnost vykonávat svoji činnost nelze zaměňovat s nečinností či s neschopností vykonávat svoji činnost řádně. Proto může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b/ ZOK zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost a v důsledku toho plnit svůj účel, nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť podle přesvědčení Nejvyššího soudu je účelem právní normy obsažené v § 93 písm. b/ ZOK dosáhnout zániku / výhradně / těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož / objektivně / nejsou schopny vykonávat svoji činnost. Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje / může naznačovat /, že je / pravděpodobně / schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace / za podmínek § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu / aktivně účastnit, bud ve většině případu možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b/ ZOK.

15. Odvolatelé mají za to, že nebylo prokázáno, že na straně účastníka č.1/ jsou kumulativně splněny zákonné podmínky pro zrušení obchodní korporace, a to neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost, neschopnost trvá po dobu delší než rok a neschopnost vykonávat svou činnost je v příčinné souvislosti s neschopností plnit účel společnosti. Postup soudu je dle odvolatelů v rozporu se zákonem a ustálenou soudní praxí, kdy soud zaměnil nečinnost obchodní korporace s její neschopností vykonávat činnost. Pokud soud odkazuje na nezaložené účetní závěrky, tak to nanejvýš prokazuje na nečinnost předmětné obchodní korporace, nikoliv objektivní neschopnost vykonávat činnost.

16. Dále odvolatelé poukázali na tvrzení účastníka č.1/, jež v řízení zaznělo, na němž účastník č.1/ nadále trvá, a sice, že bude rozvíjet svou podnikatelskou činnost v rámci „ zemědělské skupiny“, tvořené několika společnostmi, a to společností [právnická osoba]., IČO [IČO], společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] a společnosti [právnická osoba]. , IČO [IČO]. „Ve všech těchto společnostech jsou jednatelé účastníka č.1/ aktivní a vykonávají zde svoji reálnou činnost. V rámci této skupiny budou poskytovány služby v rámci volné živnosti, kdy Společnost bude poskytovat služby pro zemědělství.“

17. Dále, pokud nebyly doloženy příslušné dokumenty, tak jednak oba jednatelé jsou činní v několika společnostech, které realizují jako propojená zemědělská skupina zemědělskou výrobu. Dále, v září 2017 byl neznámým pachatelem zablokován server, kam bylo umístěno účetnictví společnosti, což bylo mimo jiné řešeno Policií ČR, o čemž je předkládáno vyjádření jednatel [Jméno], učiněné Policií ČR, která věc neúspěšně šetřila. Společnost tak byla nucena provádět rekonstrukci účetnictví za rok 2017. Následně jednatel společnosti, který má zde na starost ekonomické záležitosti, a sice [tituly před jménem] [Jméno], byl v roce 2019 a částečně i v roce 2020 dlouhodobě hospitalizován, což také negativně ovlivnilo fungování účastníka č.1/. V tomto směru jsou soudu dokládány lékařské zprávy. Jinak aktivitu účastníka č.1/ dokládá i smlouva se společností [právnická osoba], IČO [IČO], na poskytování účetních služeb, jejímž prostřednictvím účastník č.1/ veškeré potřebné dokumenty doloží.

18. Navrhovatel se k odvolání účastníků vyjádřil zejména tak, že právní zájem navrhovatele je dán zájmem na eliminaci daňových subjektů, které nevyvíjejí činnost a jako tzv. prázdné schránky jsou využívány k daňovým únikům. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 362/2016 Sb. ze dne 1.2.2017 vyjádřil navrhovatel přesvědčení o tom, že ustanovení § 93 písm. b/ zákona č. 90/2012 Sb. / ZOK/ se vztahuje i na obchodní korporace, které dosud nezačaly podnikat, včetně tzv. [právnická osoba] společností, přičemž v obchodním rejstříku by měly být zapsány pouze fungující obchodní korporace, tedy obchodní korporace podnikající, pokud byly za účelem podnikání založeny“.

19. Navrhovatel je přesvědčen, že trvají zákonné důvody pro zrušení obchodní společnosti a její likvidaci, jak byly navrhovatelem uváděny v návrhu a dalších podáních. „ K navrhovaným důkazům účastníků v podobě Smlouvy o účetnictví se společností [právnická osoba] a dalších podkladů navrhovatel uvádí, že v řízení se uplatní zásada koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , kdy mohli účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k prokázání jen do skončení prvního jednání před soudem. Nad rámec výše uvedeného navrhovatel uvádí, že žádné ze skutečností, které účastníci v odvolání uvádí, neprokazují, že by obchodní společnost vykonávala nějakou činnost.“

20. Navrhovatel navrhuje potvrzení napadeného usnesení.

21. Odvolací soud přezkoumal podle ust. §§ 212, 212a o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř./, a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát.

22. Podle ustanovení § 121 o.s.ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.

23. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně.

24. Podle ustanovení § 2 písm. e/ zákona č. 292/2013 Sb. tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřeneckého fondu.

25. Podle ustanovení § 85 písm. a/ řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn.

26. Podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. Účastník může uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí. Tím není dotčeno právo účastníka uvádět nové skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení.

27. Z citované právní úpravy je zřejmé, že je lichá argumentace navrhovatele koncentrací řízení ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. / o.s.ř. /. Současně je třeba podotknout, že o smlouvě s účetní firmou hovoří účastník č.1/ již ve svém vyjádření k návrhu, datovaném dnem 26.1.2021 / č.l. 6,7 spisu /, nejde tedy o nové tvrzení. Jde o nepřípadnou argumentaci navrhovatele i z tohoto hlediska.

28. Podle ustanovení § 172 zákona č. 89/2012 Sb. soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže a/ vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, b/ již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem, c/ nemá déle než dva roky statuární orgán schopný usnášet se , nebo d/ tak stanoví zákon. / odst. 1/. Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků / odst. 2/.

29. Podle ustanovení § 93 zákona č. 90/2012 Sb. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže a/ pozbyla všechna podnikatelská oprávnění, to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání, b/ není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, c/ nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo d/ provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

30. Pokud odvolatelé namítají nedostatek právního zájmu na straně navrhovatele, tak k této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v odůvodnění rozhodnutí č.j. 27 Cdo 4030/2017-174 ze dne 28.2.2019, jehož se odvolatelé sami dovolávají.

31. V čl. 23 odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu se praví: „ Soud právnickou osobu zruší a nařídí její likvidaci především tehdy, jsou-li naplněny předpoklady § 172 o.z. Naproti tomu skutečnost, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky / § 238 odst. 4 daňového řádu / sama o sobě nepostačuje pro / kladné / rozhodnutí soudu o zrušení společnosti a nařízení její likvidace.“

32. Z čl. 25 odůvodnění vyplývá stanovisko Nejvyššího soudu ČR že § 238 odst. 4 daňového řádu doplňuje § 172 o.z.. Nikoli však jako samostatná skutková podstata, která by navazovala na blanketní odkaz 172 odst. 1 písm. d/ o.z., nýbrž jako právní norma, která správci daně / za splnění předpokladů § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu / ukládá, aby podal návrh na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace, resp. jako právní norma, která správce daně jako navrhovatele zbavuje povinnosti osvědčit soudu právní zájem na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace. Jinak řečeno, ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu tedy sice je ve vztahu speciality k § 172 o.z., ale nikoli v tom směru, že by šlo o samostatný / svébytný / důvod pro vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby / a nařízení její likvidace / nýbrž jen potud, že správce daně nemusí osvědčit právní zájem na navrženém zrušení právnické osoby, a přesto může být se svým návrhem úspěšný.“

33. Dané teze jsou doplněny v čl. 26 odůvodnění, kde je uvedeno, že „podmínky § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu jsou objektivní, tedy že pro naplnění hypotézy tohoto ustanovení nejsou rozhodující důvody, pro které daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky.“ Odvolací soud konstatuje, že pokud jsou naplněny popsané okolnosti, je právní zájem navrhovatele dán.

34. Je zřejmé, že další pasáže odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pak se vymezují k otázce zrušení společnosti postupem dle ustanovení § 93 písm. b/ zákona č. 90/2012 Sb.

35. V čl. 27 odůvodnění Nejvyšší soud zaujímá stanovisko, že „nevykonává-li právnická osoba činnost nebo nepobírá-li příjmy podrobené dani déle než 4 roky, jde o důvod pro návrh na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace ze strany správce daně /nikoli již pro to, aby soud bez dalšího vyhověl návrhu správce daně/.“

36. V čl. 29 odůvodnění je vyloženo, že „stanovení § 93 z. o. k. věcně doplňuje § 172 odst. 1 o. z., neboť vypočítává další (zvláštní) skutkové podstaty, při jejichž naplnění má soud rozhodnout, že se obchodní korporace ruší a že se nařizuje její likvidace. Na rozdíl od § 172 odst. 1 o. z. však může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 z. o. k. zrušit jen v řízení zahájeném na návrh.“

37. V čl. 30–32 odůvodnění pak se praví: „Ustanovení § 93 písm. b/ z. o. k. soudu ukládá zrušit obchodní korporaci a nařídit její likvidaci, není-li tato právnická osoba schopna vykonávat svoji činnost po dobu delší než 1 rok, a není-li proto schopna plnit svůj účel. Neschopnost vykonávat svoji činnost nelze zaměňovat s nečinností či s neschopností vykonávat svoji činnost řádně [srov. Lasák, J. in Lasák, [právnická osoba], J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. I. díl (§ 1 až 343). 1. vyd. [adresa]: Wolters Kluwer, 2014, s. 682]. Proto může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť podle přesvědčení Nejvyššího soudu je účelem právní normy obsažené v § 93 písm. b) z. o. k. dosáhnout zániku /výhradně/ těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož /objektivně/ nejsou schopny vykonávat svoji činnost. Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje (může naznačovat), že je /pravděpodobně/ schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace /za podmínek § 238 odst. 4 věty druhé daňového řádu/ aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b) z. o. k.“

38. Podle ustanovení § 66 písm. c/ zákona č. 304/2013 Sb. sbírka listin obsahuje výroční zprávy nebo výroční finanční zprávy, řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, nejsou-li součástí výroční zprávy, stanoví-li povinnost jejich uložení do sbírky listin zákon upravující účetnictví osob a vyžaduje- li jejich vyhotovení jiný zákon, návrh rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů anebo vypořádání ztráty a jejich konečnou podobu, nejsou-li součástí účetní závěrky, a zprávu auditora o ověření účetní závěrky.

39. Podle ustanovení § 104 zákona č. 304/2013 Sb. předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin, pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.

40. Podle ustanovení § 105 zákona č. 304/2013 Sb. neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací, ledaže jsou splněny podmínky pro postup podle § 105a, rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

41. Podle ustanovení § 105a zákona č. 304/2013 Sb., nepředloží-li obchodní korporace řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku za nejméně 2 po sobě jdoucí účetní období k založení do sbírky listin, vyzve ji rejstříkový soud, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení výzvy předložila všechny účetní závěrky k založení do sbírky listin, jinak bude postupovat podle § 104. / odst. 1/. Výzva podle odstavce 1 se doručuje obchodní korporaci do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno, předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení se použijí obdobně. / odst. 2/.

42. Obecně přichází v úvahu několik situací: Tak jednak zapsaná osoba nezakládá do Sbírky listin příslušné listiny / § 66 písm. c/ zákona č. 304/2013 Sb. /. Postup rejstříkového soudu v dané souvislosti upravuje ustanovení § 104, § 105, § 105a zákona č. 304/2013 Sb.

43. Že by šlo o postup rejstříkového soudu ve smyslu popsaných zákonných ustanovení, z napadeného rozhodnutí ani vzdáleně nevyplývá. V dané věci nejde o rozhodnutí rejstříkového soudu.

44. S předmětem řízení se evidentně míjí argumentace navrhovatele, jež jeho strany opakovaně / shodně / zazněla v rámci jeho omluv k nařízeným jednáním, naposledy v písemnosti, datované dnem 2.2.2022. Navrhovatel zde odkazoval i na opakované porušení povinnosti ukládat účetní závěrky do sbírky listin, čímž je dle navrhovatele dán důvod pro zrušení společnosti stanovený zákonem ve smyslu § 172 odst. 1 písm. d/ zákona č. 89/2012 Sb. v návaznosti na ustanovení § 105 zákona č. 304/2013 Sb. Ale je třeba si uvědomit, že navrhovatel svůj návrh opíral o ustanovení § 93 zákona č. 2012 Sb.

45. Kromě obecně v úvahu přicházejícího postupu rejstříkového soudu, přichází v úvahu postup dle ustanovení § 172 občanského zákoníku. Jak je ovšem vysvětleno v odůvodnění shora citovaného judikátu Nejvyššího soudu ČR, postup dle ustanovení § 93 písm. b/ zákona č. 90/2012 Sb. je další skutková podstata nad rámec ustanovení § 172 odst. 1 občanského zákoníku. A je třeba říci, že aby se mohlo jednat o situaci, předvídanou ustanovením § 93 písm. b/, zákona č. 90/2012 Sb., muselo by jít o objektivní nemožnost vykonávat činnost a plnit svůj účel. Pokud by taková situace byla dána, pojmově nepřichází v úvahu postup dle ustanovení § 172 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Zde totiž zákon hovoří o důvodu zrušení, který lze odstranit. Jinak řečeno, pro účely postupu dle ustanovení § 93 písm. b/ zákona č. 90/2012 Sb. výzva podle ustanovení § 172 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. pojmově není na místě.

46. Soud rozhodl o zrušení společnosti, když uzavřel, že zjištěné skutečnosti naplňují předpoklady, dané ustanovením § 93 písm. b/ zákona č. 90/2012 Sb. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně hodnotí jako nepřezkoumatelné. Naprosto není zřejmé, na základě jakých zjištěných skutečností dospěl k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro zrušení účastníka č.1/ postupem dle ustanovení § 93 písm. b/ zákona č. 90/2012 Sb., na základě jakých zjištěných skutečností dospěl k závěru, že účastník č.1/ objektivně není schopen po dobu delší než jeden rok vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel. Dokonce je možno konstatovat, že ani v rovině tvrzení nezaznělo ze strany navrhovatele ničeho, z čeho by vyplývalo, že účastník č.1/ objektivně není schopen vykonávat svou činnost. Jak zdůrazňuje Nejvyšší soud ČR v odůvodnění shora citovaného judikátu, nečinnost nelze zaměňovat s objektivní neschopností vykonávat činnost

47. Pokud jde o procesní postup soudu, tak kromě toho, že byť soud jednání nařídil a konal bez přítomnosti účastníků řízení / protokol o jednání, konaného dne 24.2.2022 na č.l. 85 spisu / neprovedl při něm žádné dokazování, pouze četl návrh navrhovatele na č.l. 2, a 3 spisu. Dále, vyjdeme-li z toho, že v daném případě nejde o rejstříkové řízení, tak zjištění z rejstříkového spisu, jak o nich soud hovořil v odstavci 2 odůvodnění napadeného rozhodnutí, by bylo možno učinit na základě provedeného dokazování při jednání, takové dokazování ale evidentně neproběhlo. Dále, při jednání se soud nijak nezabýval / ani ho nezmínil /vyjádřením účastníka č.1/ ve věci, včetně připojených listin / č.l. 6,7,8 spisu /.

48. Lze doplnit, že se soud blíže nezabýval obranou účastníka č.1/ ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí z toho pohledu, že by snad cokoliv z tvrzení účastníka č.1/ snad svědčilo pro závěr o objektivní nemožnosti vykonávat činnost. A o nepřípadnosti výzvy dle ustanovení § 172 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. již pojednáno výše.

49. Z odůvodnění rozhodnutí rovněž zaznívá nesprávný výklad pojmu „ známé soudu z jeho činnosti“. / § 121 o.s.ř. / Tvrzení není důkaz ani prokázaná skutečnost.

50. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle ustanovení § 221písm.a/ o.s.ř. k dalšímu řízení. V tomto novém řízení soud věc projedná a rozhodne bez vytčených procesních pochybení / viz /, přičemž je třeba, aby písemné vyhotovení rozhodnutí vyhovělo požadavkům ustanovení § 157 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. Soud prvního stupně je vázán právními názory odvolacího soudu / § 226 odst. 1 věta in fine / rovněž v hodnocení věci samé / nejde zde o rejstříkové řízení, respektive postup rejstříkového soudu/. Pokud jde o postup dle ustanovení § 93 písm. b/ zákona č.90/ 2012 Sb., musí být objasněno, zda je naplněna samostatná skutková podstata, daná předmětným ustanovením, coby důvod pro zrušení obchodní společnosti / účastníka č.1/.