o vyloučení Karla Kuropaty, Jaroslava Tichého, Zdeňka Konečného z funkce člena statutárního orgánu účastníka č.4/, o nařízení předběžného opatření, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 68 Cm 46/2022-218 ze dne 10. května 2023

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Návrh na nařízení předběžného opatření, aby se [Jméno navrhovatele B], dat. nar. [Datum narození navrhovatele B], bytem [Adresa navrhovatele B], zdržel výkonu funkce předsedy představenstva společnosti [Jméno advokáta C]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO], a to do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu na vyloučení [Jméno advokáta N] z funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací projednávaného v řízení sp. zn. 68 Cm 46/2022, se zamítá.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Navrhovatel je povinen zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, a to a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“

2. Z odůvodnění je zřejmé, že navrhovatelem byl dne 4.5.2023 podán v pořadí druhý návrh na nařízení předběžného opatření shodného petitu.

3. V odůvodnění rozhodnutí soud poukázal na předchozí návrh na nařízení předběžného opatření shodného petitu / jako zjevnou nesprávnost uvedl coby datum předchozího návrhu datum návrhu pozdějšího / a ve vztahu k předchozímu návrhu v odstavci 2 a 3 odůvodnění konstatoval: „Zdejší soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Vrchní soud v Praze svým usnesením č.j. 19 Cmo 55/2022–154 rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě I. výroku potvrdil. Uvedl, že pokud jde o otázku osvědčení nároku ve věci samé, dosavadní ustálená judikatura /a nyní v podstatě již - ve svém důsledku - i aktuální právní úprava § 75c o. s. ř./, setrvává na tezi, že při posuzování nároku žalobce musí být osvědčeno, že žalobce může být s rozumnou pravděpodobností ve věci úspěšný. Ovšem kromě popsaných zákonných předpokladů, musí být rovněž naplněno hledisko proporcionality. Obecně je třeba na návrh na nařízení předběžného opatření nahlížet tak, zda zásah do práv žalovaného /účastníka/, učiněný předběžným opatřením, není ve zjevném nepoměru ve vztahu k žalobcem /navrhovatelem/ uplatněnému a osvědčenému nároku ve věci samé, respektive zda nařízením předběžného opatření nedojde k nezhojitelnému porušení základního práva žalovaného /účastníka/. Dle úvahy Vrchního soudu v Praze uplatněný nárok ve věci dne 19. 8. 2022 vyzněl /z hlediska osvědčení nároku pro účely řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření/ jako rozporný se zásadou proporcionality /poměřeno tvrzené pochybení managementu versus navrhovatelem učiněný návrh na odvolání členů představenstva z funkce/, tedy nárok ve věci nebyl osvědčen. Již proto byl návrh na nařízení předběžného opatření jako nedůvodný zamítnut. Pokud nárok ve věci není osvědčen, pojmově nemůže být dána potřeba jakékoliv zatímní úpravy v souvislosti s navrženým předběžným opatřením ani není třeba zabývat se dalšími hledisky. Návrh na nařízení předběžného opatření byl podán v řízení o vyloučení [Jméno advokáta N], [Jméno advokáta O] a [Jméno] z funkce člena statutárního orgánu. V kontextu této situace ani není zřejmé, ochranu, jakých práv navrhovatel sleduje svým návrhem na nařízení předmětného předběžného opatření, co je adresným důvodem pro takový typ zatímní úpravy, pokud se návrh týká [Jméno advokáta N] v jeho výkonu funkce předsedy představenstva. Takže nezbývá než konstatovat, že ani není prokázána potřeba navržené zatímní úpravy. Současně lze říci, že navržené předběžné opatření by v případě jeho nařízení představovalo naprosto nepřiměřený zásah do poměrů společnosti a bylo by tedy rovněž rozporné se zásadou proporcionality.“

4. Soud dále odkázal / odstavec 4 odůvodnění / na související právní úpravu a v odstavci 5 odůvodnění uvedl: „Podle ustálených závěrů soudní praxe, jež plně odpovídají zákonné dikci ust. § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. [ve spojení s ust. § 102 odst. 3 o. s. ř a ust. § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], je návrhu na vydání předběžného opatření možné vyhovět jen tehdy, pokud navrhovatel prokáže potřebu zatímní úpravy poměru účastníků a současně osvědčí skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Tyto skutečnosti jsou osvědčeny tehdy, pokud se jeví alespoň jako pravděpodobné.“

5. Z odstavce 6 odůvodnění pak vyplývá, že v novém návrhu na nařízení předběžného opatření navrhovatel odkázal na svou předchozí argumentaci a předestřel další důvody pro nařízení předběžného opatření spočívající v opakovaném porušení povinností ze strany [Jméno advokáta N], jak byly popsány již v původním návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 19.8.2022. Soud konstatoval, že navrhovatel „shrnul své přesvědčení o tom, že nejenom došlo, nýbrž stále dochází k dalším závažným pochybením při výkonu jeho funkce pro které je třeba postupovat ve smyslu § 63 ZOK a v této fázi řízení rozhodnout předběžným opatřením o zákazu výkonu funkce předsedy představenstva společnosti [Jméno advokáta C].“

6. V odstavci 7,8, odůvodnění soud vymezil důvody, jež dle přesvědčení navrhovatele dokládají naplnění znaků skutkové podstaty § 63 ZOK o opakovaném porušování povinností účastníka č.1 / [Jméno advokáta N] / coby předsedy představenstva účastníka č.4/ a jež mají postačovat pro závěr, že navrhovatel bude s rozumnou pravděpodobností ve věci úspěšný.

7. V odstavci 7 odůvodnění rozhodnutí se praví: „Podle navrhovatele, dne 20. 12. 2021 rozhodl účastník č. 4/ o rozdělení nerozděleného zisku z minulých let. Při té příležitosti vyplatit navrhovateli podíl na zisku v nesprávné výši, resp. nevyplatil části dividendy odpovídající srážkové dani s tím, že přes upozornění na nesprávný postup navrhovatelem účastník nezjednal až dosud nápravu, a to přesto, že o správném postupu byl poučen Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (osvědčeno rozhodnutím FÚ ze dne 24. 6. 2022). Společnost [Jméno advokáta C]. přesto k požadavku navrhovatele o dodatečném splnění podmínky pro osvobození navrhovatele od daně z příjmů nevyhověla. Sdělila mu pouze, že prostřednictvím svého daňového poradce podala dodatečné vyúčtování daně z příjmů právnických osob. K námitce navrhovatele stran dodatečného splnění časového testu pro osvobození od daně z příjmů účastník č. 4 poskytl toliko informaci, že společnost čeká na vyjádření ze strany správce daně (osvědčeno žádostí navrhovatele o vysvětlení ze dne 22. 12. 2022 s doručenkou, nedatovaným vyjádřením účastníka [Jméno advokáta C]. s doručenkou, dodatečným vyúčtováním daně vybírané srážkou ze dne 3. 1. 2023, žádostí navrhovatele o sdělení stavu věci ze dne 10. 2. 2023, vyjádřením společnosti [Jméno advokáta C]. Ze dne 28. 2. 2023). Navrhovatel tedy účastníkovi vytkl, že podal opožděné podání dodatečného vyúčtování a nepodal žádost o vrácení přeplatku.“

8. Z odstavce 8 odůvodnění pak vyplývá, že v dané souvislosti „navrhovatel snesl argumenty, z nichž je zřejmé, že účastník č. 4/ nevypracoval konsolidovanou účetní uzávěrku [Jméno advokáta C]. ačkoli k tomu byl ze zákona povinen. Správnost své úvahy o povinnosti sestavit konsolidovanou účetní závěrku potvrdil odborným vyjádřením (osvědčeno vyjádřením společnosti [právnická osoba], výpis ze seznamu auditorů vedený Komorou auditorů ČR).“

9. Pokud jde o nepředložení konsolidované účetní závěrky, k tomu soud konstatoval, že navrhovatel sice hovoří o zásadním negativním dopadu na práva společníka, aniž by uvedl, v čem má tento dopad spočívat, neuvedl, jaký určitý údaj z ní je důležitý a z jakého důvodu. Navrhovatel jednoznačně nevysvětlil, proč tento negativní dopad spojuje právě s jednáním účastníka č.1/.

10. V odstavci 10 odůvodnění soud poukázal na tezi, obsaženou v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 19 Cm 55/2022-154, kde se praví: „…není zřejmé, ochranu jakých práv navrhovatel sleduje svým návrhem na nařízení předmětného předběžného opatření, co je adresným důvodem pro takový typ zatímní úpravy, pokud se návrh týká [Jméno advokáta N] v jeho výkonu funkce předsedy představenstva.“), a zdůraznil, že původní tvrzení se tedy nemohou stát argumentační základnou, na niž navrhovatel pouze navazuje popisem dalších pochybení účastníka č.1/. „ Soud proto zaměřil svou pozornost jen na pochybení popsaná v návrhu ze dne 4. 5. 2023, aby je posoudil z pohledu potenciálního úspěchu navrhovatele ve věci samé.“

11. Je zřejmé, že namítaným porušením práva na podíl na zisku a nepředložením konsolidované účetní závěrky, vypovídajícím o výsledku hospodaření celé skupiny, se soud zabýval v odstavci 11,12 odůvodnění, z obsahu odstavce 11 vyplývá, že pokud navrhovatel poukazuje na své právo na podíl na zisku / na dividendu / jež bylo jednáním [Jméno advokáta N] dotčeno, tak pokud navrhovatel sdělil, že mu nebyla vyplacena celá dividenda, tak „ I když v tomto bodě navrhovatel osvědčil důvodnost svého postoje k vrácení daně z dividendy prostřednictvím odborného vyjádření, tato osvědčená skutečnost k výjimečnému postupu, jakým je nařízení předběžného opatření, nepostačuje.“

12. V dané souvislosti se soud zabýval rovněž rozhodnutím Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 24.6.2022, z něhož vyplývá, že v daném případě nedošlo v červnu 2022 k naplnění dvanáctiměsíčního časového testu jako nutné podmínky pro vrácení sražené části daně a je tedy zapotřebí vyčkat okamžiku splnění časového testu. Z daného rozhodnutí rovněž vyplývá, že odvedení daně je ze zákona odpovědností plátce daně, tedy účastníka.

13. Dále soud poukázal na skutečnost, že „zadržování části dividendy vlivem pochybení [Jméno advokáta N] osvědčoval navrhovatel čestným prohlášením vlastního člena představenstva [tituly před jménem] [Jméno].“ V dané souvislosti soud předestřel úvahu ve vztahu k průkaznosti / důkazní síly / čestného prohlášení vlastního člena představenstva navrhovatele, kdy výpověď statutárního orgánu navrhovatele je analogická výpovědi účastníka.

14. Je zřejmé, že soud ani v souvislosti s nevyplacením části dividendy ve vazbě na srážkovou daň neshledal naplnění podmínky „ rozumné pravděpodobnosti úspěchu ve věci“.

15. V odstavci 15 pak v daném směru soud doplnil, že „Dopis finančního úřadu dokládá stav dané věci pouze v mezidobí /tj. v době, kdy lhůta ještě neuplynula/, nikoli po jeho završení. Korespondence účastníků osvědčuje, že věc byla řešena a že účastník jeden z vytýkaných nedostatků dodatečně odčinil, ohledně zbylé části byl připraven řídit se pokyny správce daně. Soud podtrhuje fakt, že z těchto důkazních materiálů rozhodně nelze přijmout závěr o šikanózním jednání [Jméno advokáta N].“

16. V odůvodnění svého rozhodnutí soud předestřel dále úvahu o účelovosti argumentace navrhovatele, jestliže se navrhovatel pokouší osvědčovat zvláštní angažovanost [Jméno advokáta N] a tím osvědčit předběžné opatření vůči němu, současně ale uvádí, že předběžné opatření směřuje vůči [Jméno] výhradně proto, že kdyby se téhož cíle dovolal vůči ostatním dvěma členům představenstva, mohl by tím ohrozit fungování společnosti [Jméno advokáta C]. V dané souvislosti soud podotkl, že úvaha o účelovosti je podpořena vyjádřením společnosti [Jméno advokáta J]., [právnická osoba]., [právnická osoba].. Soud zdůraznil, že „S ohledem na navrhovatelem zvolený typ právního prostředku zasahujícího široce do vnitřních poměrů řady podnikatelských subjektů, je na místě uzavřít, že vyhověním návrhu za současného skutkového a důkazního stavu, by soud založil nedovolenou disproporci - viz usnesení č.j. 19 Cmo 55/2022- 154 o tvrzeném pochybení managementu versus navrhovatelem učiněný návrh na odvolání členů představenstva z funkce. Je případné i nadále trvat na konkluzi Vrchního soudu v Praze o tom, že navržené předběžné opatření by v případě jeho nařízení představovalo naprosto nepřiměřený zásah do poměrů společnosti a bylo by proto v rozporu se zásadou proporcionality, a to nejenom ve vazbě ke společnosti [Jméno advokáta C]. /vztaženo k předběžnému opatření/, ale i k dalším dotčeným společnostem /vztaženo k rozhodnutí ve věci samé/.“

17. Pokud jde o soudem zmiňované vyjádření společnosti [Jméno advokáta J]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., k tomu soud v odstavci 14 odůvodnění konstatoval: „Z vyjádření společností [Jméno advokáta J]., [právnická osoba]., [právnická osoba]. vyšlo najevo, že jednání navrhovatele může být krom jiného podníceno snahou o eliminaci konkurence. Oslabením vlivu účastníka č. 1/, když právě [Jméno navrhovatele B] je vůdčí osobou obchodního vedení hned několika společností /s cca 30 letou praxí v oblasti a podnikání/, by nepochybně navrhovatel, propojený s konkurenční skupinou, získal výhodnější postavení při hledání strategického obchodního partnera, když uskutečňování tohoto záměru se týká jak jeho /účastníka č. 1/ tak účastníků č. 8/, č. 12/ a č. 13/. Soud zjistil, že [Jméno navrhovatele B], dle jednomyslného vyjádření dotčených společností, stojí za obchodním úspěchem vícero korporací a je proto s jeho účinkováním ve statutárních orgánech společností oprávněně spjato očekávání, že také v budoucnu jeho jméno a činnost přispěje přinejmenším k zachování stability jím spravovaných společností. S odstraněním účastníka č. 1/ z funkce předsedy představenstva spojují tři společnosti nebezpečí zásadního zhoršení svého postavení a ochromení hospodářské činnosti /podle účastníka č. 8/ vykonává [Jméno navrhovatele B] svou funkci člena představenstva bezvadně, způsobem natolik přínosným, že došlo k jednomyslnému udělení absolutoria/.“

18. V odstavci 17 odůvodnění soud zdůraznil: „Pokud navrhovatel trvá na tom, že řízení o vyloučení členů statutárního orgánu z výkonu funkce je v relaci k účastníku č. 1/ indikováno, pak soud odkazuje na své, již vyslovené, úvahy o vhodnosti cíleně zaměřených řízení, které lépe garantují svými požadavky na specifickou určitost skutkových tvrzení jistotu co do rozsahu zákonem odůvodněné ingerence soudní moci do autonomní sféry obchodních právnických osob; tato speciální řízení se vyznačují subtilní potencialitou nepřiměřeného zásahu do vnitřních poměrů korporací. Potřeba obezřetného postupu soudu je ale krom věcných důvodů opodstatněna také utilitaristicky, zejména není-li v nesporném řízení vzniklá škoda kompenzovatelná s navrhovatelem složené jistoty. Také zákonodárce nemá v úmyslu přitakat prostředku ultima ratio tehdy, může-li být dosaženo ochrany práv akcionáře mírnějšími prostředky se selektivními účinky pro úže vymezený okruh účastníků, např. v řízení o odpovědnosti člena orgánu za vzniklou škodu, anebo v řízení o poskytnutí informací akcionáři pro účely výkonu základního práva, kterého se ostatně navrhovatel v tomto širším kontextu podáním ze dne 4. 5. 2023 dovolává.“

19. A jestliže soud v odstavci 17 v podstatě dospívá k závěru, že sám nárok ve věci nevyhoví zásadě proporcionality, tak v odstavci 18 odůvodnění doplňuje, že „ není-li za daného skutkově-právního stavu umožněno vystavět předpoklad úspěchu navrhovatele ve věci samé, jde-li o poměr mezi zájmem jediného akcionáře oproti zájmům několika korporací, nemůže být logicky vyhověno /při uvážení rozumné pravděpodobnosti úspěchu v meritorní věci/ ani návrhu na nařízení předběžného opatření.“

20. Soud s odkazem na závěry, jak byly předestřeny v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 19 Cmo 55/2022-154 shledal, že z hlediska osvědčení nároku pro účely řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, se nárok ve věci příčí zásadě proporcionality. Není-li nárok ve věci osvědčen, nemůže být dána potřeba jakékoli zatímní úpravy mezi účastníky.

21. Ve vztahu k bodu II. výroku soud odkázal na ustanovení § 4 odst. 1 písm. h/ zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou 5 Sazebníku poplatků tohoto zákona.

22. Ve včas podaném odvolání, směřujícím proti bodu I. výroku usnesení soudu prvního stupně, navrhovatel navrhoval změnu rozhodnutí ve smyslu vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření.

23. Ve svém odvolání navrhovatel úvodem uvedl, že návrhem ze dne 3.8. 2022 navrhl podle ustanovení § 63 ZOK vyloučení [Jméno advokáta N] a dvou dalších osob z členství ve statutárních orgánech řady obchodních korporací, a to s odkazem na opakovaná a závažná pochybení [Jméno advokáta N] coby předsedy představenstva a dalších dvou členů představenstva společnosti [Jméno advokáta C].

24. Dále se v odvolání praví, že v podání ze dne 19. 8. 2022 navrhovatel upozornil na další závažná pochybení [Jméno advokáta N] jakožto člena statutárního orgánu /předsedy představenstva/ při výkonu funkce ve společnosti [právnická osoba], a to v souvislosti s hlasováním valné hromady, které se mělo týkat jeho osobně /nároku ve výši cca 207 mil. Kč, který proti němu uplatnila společnost [právnická osoba]/. V témže podání navrhovatel také navrhl, aby MS v Praze nařídil předběžné opatření vůči [Jméno], tento návrh byl pravomocně zamítnut. V podání ze dne 4. 5. 2023 navrhovatel upozornil na další závažná pochybení [Jméno] jakožto člena statutárního orgánu /předsedy představenstva/ při výkonu funkce ve společnosti [právnická osoba], a to v souvislosti s jeho pochybeními ve věci práva navrhovatele na vyplacení podílu na zisku společnosti [právnická osoba], a dále ve věci nevytváření konsolidované účetní závěrky společnosti [právnická osoba] v rozporu se zákonem. V témže podání navrhovatel také navrhl, aby Městský soud v Praze nařídil předběžné opatření, kterým uloží [Jméno] povinnost zdržet se výkonu funkce předsedy představenstva společnosti [právnická osoba], a to do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu na vyloučení [Jméno] z funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací projednávaného v řízení sp. zn. 68 Cm 46/2022.

25. Ve svém odvolání se navrhovatel vymezoval k argumentaci soudu prvního stupně, v odůvodnění rozhodnutí obsažené.

26. Namítal, že návrh na nařízení předběžného opatření není rozhodnutím ve věci samé, týká se výhradně působení [Jméno] ve společnosti [právnická osoba], jiných společností se netýká. Pokud [Jméno] působí jako člen statutárního orgánu v jiných společnostech, navržené předběžné opatření se na toto působení jednoznačně nebude vztahovat. A ani rozhodnutí ve věci samé nemusí nutně vést k vyloučení osoby ze všech společností. S tím, že vyloučení bude pouze částečné, zákonodárce výslovně počítá, když v § 64 odst. 2 ZOK vytváří soudu prostor pro to, aby byl člen orgánu vyloučen pouze z některých korporací a z jiných nikoli. Pokud by snad MS v Praze měl za to, že vytýkaná pochybení (která se zatím týkají pouze působení v [právnická osoba]) by při rozhodování o věci samé neopodstatňovala vyloučení ze všech obchodních korporací, ještě to neznamená, že není dána rozumná pravděpodobnost úspěchu ve věci a že nelze nařídit předběžné opatření ohledně [právnická osoba].

27. Soudu pak odvolatel vytýká, že zkoumal pouze pochybení při výkonu funkce členu statutárního orgánu uváděná v podání z 4. 5. 2023 a odmítl se zabývat pochybeními vytknutými v podáních navrhovatele z 3. a 19. 8. 2022; kvůli tomu MS v Praze provedl poměřování pouze dvou vytýkaných pochybení /uvedených v 4. 5. 2023/ s dopadem na společnost [právnická osoba], namísto toho, aby toto poměřování provedl s využitím mnohem většího počtu tvrzených pochybení. Dále mu vytýká, že se opřel o nepodložená, nesprávná a nelogická tvrzení společností [Jméno advokáta J]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., a dokonce přijal skutkové závěry ohledně toho, co nikdo netvrdil; navíc [právnická osoba]. ani nemá postavení účastníka řízení. Rovněž mu vytýká, že přijal nesprávný názor, že případné jiné možnosti zjednat nápravu následků pochybení [Jméno] představují důvod, proč v tomto řízení nenařizovat předběžné opatření, dále, při posuzování důvodů pro nařízení či nenařízení předběžného opatření, nesprávně přiložil význam skutečnosti, že v daném případě se neskládá za předběžné opatření jistota.

28. Dále navrhovatel argumentoval tak, že v důsledku předmětných pochybení [Jméno] je společnost [právnická osoba] vystavena mj. riziku veřejnoprávních sankcí /pokut/, které mohou ve své výši dosahovat desítek milionů Kč. Tato pochybení /a to i ve spojení s dříve poukazovanými závažnými pochybeními [Jméno], jak byla tato popsána v podání navrhovatele ze dne 3. 8. 2022 a v podání navrhovatele ze dne 19. 8. 2022/, zjevně dokládají, že [Jméno] nevykonává řádně funkci člena statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] a že by mu měla být uložena povinnost zdržet se tohoto výkonu.

29. Navrhovatel má za to, že předběžné opatření proti [Jméno] by nemělo ohrozit fungování společnosti [právnická osoba] (ostatní dva členové představenstva mohou za společnost [právnická osoba] jednat navenek). Ovšem dle e názoru navrhovatele by v principu bylo možné vyloučit předběžným opatřením všechny členy statutárního orgánu právnické osoby, případně by jí mohl být jmenován opatrovník. Navrhovatel takový postup zatím nenavrhuje, i když by mohl. Každopádně [Jméno navrhovatele B] se osobně podílel na popsaných pochybeních, o ostatních členech představenstva navrhovatel takové informace nemá, i když je za věc jistě odpovědné celé představenstvo.

30. Dále, pokud navrhovatel předkládal čestné prohlášení [tituly před jménem] [Jméno], člena představenstva navrhovatele, dokládal tím skutečnost, že část dividendy nebyla navrhovateli vyplacena.

31. Dále, ustanovení § 63 odst. 1 ZOK nijak nepodmiňuje vyloučení člena statutárního orgánu tím, aby byl v jeho jednání tvrzen nebo prokázán úmysl – jediné, co je rozhodné, je, zda dochází k porušování povinností při výkonu funkce, které musí být dle § 63 ZOK buď opakované, nebo závažné, přičemž postačí jedno z toho. Výše uvedené ostatně potvrzuje i judikatura: „Každé dílčí porušení povinností jednatele je nezbytné posuzovat pro účely § 65 ZOK samostatně a hodnotit, zda se skutečně jedná o závažné porušení povinností, či nikoliv. Není tedy rozhodující vnitřní motiv nebo pohnutka osoby porušující povinnosti člena statutárního orgánu. Jak navrhovatel doložil, [Jméno navrhovatele B] se dopustil závažných pochybení při výkonu své funkce, předběžné opatření má sloužit k tomu, aby se předešlo dalším pochybením. Soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud ignoroval podání navrhovatele z 3.8.2022 a jeho doplnění ze dne 19.8.2022. Svá dřívější tvrzení navrhovatel doplnil, soud měl přihlížet i k dřívějším závažným pochybením.

32. Pokud jde o pochybení [Jméno advokáta N] ve věci nevytváření konsolidované účetní závěrky společnosti [právnická osoba], tak smyslem konsolidované účetní závěrky je poskytnutí dostatečných informací o konsolidovaném výsledku hospodaření celé skupiny společností. Z logiky věci se tak nejedná o jednotlivé „určité údaje“ z konsolidované účetní závěrky, jak uváděl soud, ale o konsolidovanou účetní závěrku jako celek, obsahující komplexní souhrn informací o výsledku hospodaření celé skupiny společností, což je svou důležitostí mimořádně významné coby zdroj informací mj. pro společníky/akcionáře ovládající /mateřské/ společnosti. To není nějaké nepřípustně obecné nebo zobecňující tvrzení, jde o nevyhnutelný fakt vyplývající z nesestavení takové závěrky: nevytvoření konsolidované účetní závěrky je významným pochybením samo o sobě, není k tomu třeba cokoli dodávat.

33. Konsolidovaný výsledek hospodaření celé skupiny může mít vliv na výši podílu na zisku společníků (akcionářů), tedy i na navrhovatele. To, že společnost [právnická osoba], resp. její představenstvo, byla povinna sestavit konsolidovanou účetní závěrku přinejmenším za rok 2021, resp. za účetní období 1. 1. 2021 – 31. 3. 2022, potvrzuje i odborné vyjádření vypracované společností [právnická osoba]

34. Dále, v případě nesestavení konsolidované účetní závěrky, lze uložit pole zákona o účetnictví pokutu až do výše 3 mil Kč.

35. Pokud jde o část dividendy, jež nebyla vyplacena, tak jedná se o základní právo akcionáře, do něhož [Jméno navrhovatele B] nepřípustně zasahuje. Vracení částky 3 mil. Kč původně zaplacené správci daně jako srážková daň z dividendy, je plně v moci společnosti [právnická osoba] /a tedy [Jméno] jakožto předsedy jejího statutárního orgánu/. Společnost [právnická osoba] tak současně s podáním dodatečného vyúčtování, měla rovnou požádat správce daně o vrácení přeplatku ve výši 3 mil. Kč. Navrhovatel uváděl již ve svém podání ze dne 4. 5. 2023 /jeho odst. 16, že správce daně vrátí dle § 155b odst. 1 DŘ vratitelný přeplatek na žádost daňového subjektu ([právnická osoba]), a to bez dalšího; správce daně tedy žádné pokyny v této souvislosti nečiní. Odpovědnost [Jméno] za navrhovatelem vytýkaná pochybení je dána již z titulu samotné funkce [Jméno] coby člena statutárního orgánu společnosti [právnická osoba], resp. jeho předsedy.

36. Dále odvolatel namítal, že vyjádření společností [Jméno advokáta J]., [právnická osoba]. a [právnická osoba]. obsahují naprosto nepodložená tvrzení a prvostupňový soud k nim neměl přihlížet. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že všechny tři společnosti jsou úzce propojeny právě s [Jméno] – ten je členem správní rady společnosti [Jméno advokáta J]., předsedou dozorčí rady společnosti [právnická osoba]. a členem představenstva [Jméno advokáta I]. a může mít vliv na jejich činnost. v Společnost [právnická osoba]. dokonce ani není účastníkem řízení.

37. Pokud je namítáno, že skupina [právnická osoba] působí v oboru pivovarnictví, přičemž právní zástupce navrhovatele je prý dlouholetým právním zástupcem konkurenční skupiny [právnická osoba], tak z takových tvrzení dle odvolatele žádným způsobem nevyplývá, že samotný navrhovatel je propojený s jakýmkoli případným konkurentem skupiny [právnická osoba], a přitom právě takový závěr Městský soud v Praze nesprávně učinil. Vždyť osoba něčího právního zástupce nic nevypovídá o zastoupeném. Nelze dovozovat vztahy mezi osobami čistě skrze osobu něčího advokáta.

38. Dále, návrh na nařízení předběžného opatření směřoval výlučně k tomu, aby se [Jméno] zdržel výkonu funkce předsedy představenstva společnosti [právnická osoba], nikoli výkonu své funkce v ostatních společnostech /včetně společností [Jméno advokáta J]., [právnická osoba]. a [právnická osoba]./. Navrhované předběžné opatření už z logiky věci nemůže mít dopad na jiné společnosti /protože činnost [Jméno] zde nebude omezena/. Byť některé společnosti ve svých podáních skutečně poukázaly na své údajné existenční ohrožení a činnost [Jméno] jako údajnou podmínku svého úspěšného podnikání, žádné z těchto skutkových tvrzení neprokázaly /nenavrhly k nim jediný důkaz/ a ani je žádným způsobem neosvědčily.

39. Odvolatel je přesvědčen, že jestliže osvědčil (a to skutečně učinil), že došlo k různorodému porušení povinnosti při výkonu funkce, je naopak právě zdejší řízení tím nejvhodnější k tomu, aby byl předběžným opatřením výkon funkce „pozdržen“. Napadené usnesení je už z tohoto důvodu nesprávné /je založeno na nesprávném právním posouzení/.

40. Dále, pokud jde o řízení o odpovědnosti člena orgánu za vzniklou škodu, na které soud upozornil v odst. 17 napadeného usnesení, navrhovateli není zřejmé, z jakého titulu by se mohl po [Jméno] přímo domáhat vyplacení zbylé části dividendy. Vůči správci daně vystupuje z pozice daňového subjektu výlučně společnost [právnická osoba], které však nevyplacením části dividendy nevznikla škoda.

41. Závěrem odvolatel předestřel úvahu, že vzhledem k povaze tohoto řízení nemusí už s ohledem na § 64 odst. 2 ZOK nutně dojít z vyloučení osoby z členství ve všech stávajících obchodních korporacích, to ale ještě neznamená, že by šlo o neúspěch ve věci samé. Pro postup soudu dle § 63 ObchZ přitom postačuje, dochází-li k závažným nebo opakovaným pochybením (postačí jedno z toho) při výkonu funkce třeba i v jediné obchodní korporaci, zákon v tomto směru nestanoví jinak. Navrhovatel přitom upozornil na celou řadu závažných pochybení týkajících se [právnická osoba], přičemž MS v Praze při posuzování návrhu z 4. 5. 2023 k většině z nich /uvedených v podání z 3. a 19. 8. 2022/ vůbec nepřihlédl, ač měl, a pokud jde o pochybení uvedená v podání z 4. 5. 2023, ignoroval hrozbu pokut ve výši desítek milionů Kč /v souvislosti s problematikou nevytváření účetní závěrky/ a nesprávně vyhodnotil závažnost pochybení týkajícího se nevyplacení částky 3 mil. Kč /část dividendy/ navrhovateli, které představuje významný zásah do jeho akcionářských práv.

42. Účastník č. 1/, [Jméno navrhovatele B], ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že má za to, že „v souvislosti s nevyplacením dividendy společnosti nelze o osvědčení jakéhokoli porušení povinnosti členů statutárního orgánu společnosti HSK vůbec mluvit. Jestli tvrzení společnosti [Jméno navrhovatele A]. /CCE/ o něčem svědčí, pak nikoli o tom, že členové statutárního orgánu společnosti něco porušili, ale o úporné a toporné snaze společnosti CCE najít něco, na co by se dal návrh na předběžné opatření ‚ navléct‘ “.

43. Účastník č.1/ poukázal na dvě vyčítaná pochybení společnosti [Jméno advokáta C]. / dále společnost HSK/, potažmo účastníkovi, respektive dalším členům představenstva. Jedno se týká dividend a má spočívat v nepodání správci daně bez zbytečného odkladu dodatečného vyúčtování srážkové daně a v tom, že společnost HSK vůbec nepodala správci daně žádost o vrácení vzniklého přeplatku.

44. Účastník č.1/ dále odkázal na § 141 odst. 2 daňového řádu, dle něhož platí, že dodatečné vyúčtování je daňový subjekt oprávněn podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zjistil, že srážková daň má být nižší. V dodatečném vyúčtování srážkové daně, kterou společnost CCE předložila jako důkaz, je výslovně uvedeno, že společnost HSK se dne 3.1.2023 dozvěděla o tom, že je dán důvod pro podání dodatečného vyúčtování. I kdyby společnost dodatečné vyúčtování podala se zpožděním maximálně dvou dnů, tak úvaha, že za to by měl být člen statutárního orgánu vyloučen z funkce, je mimořádně disproporční.

45. Navíc, i kdyby dodatečné vyúčtování bylo podáno po lhůtě, z ničeho nevyplývá, že takové jednání je přičitatelní členům statutárního orgánu, neboť toto dodatečné vyúčtování bylo podáno daňovým poradcem.

46. Pokud jde o vrácení přeplatku, tak z předložených důkazů nevyplývá, že společnost HSK dodatečnou žádost o vrácení přeplatku nepodala, ani není zřejmé, že by absence žádosti byla přičitatelná společnosti nebo daňovému poradci. Navíc navrhovatel ani netvrdí, že správce daně o dodatečném vyúčtování srážkové daně rozhodl.

47. Dále se účastník č.1/ podrobně zabýval tvrzením navrhovatele, že společnost HSK naplňovala veškeré podmínky pro to, aby v účetním období od 1.1.2001 do 31.3.2022 měla povinnost vypracovat konsolidovanou účetní závěrku a současně nesplňovala podmínky pro jakoukoli výjimku z této povinnosti. Účastník č.1/ považuje za vyloučené, aby pro účely nařízení předběžného opatření byl někdo jiný než volený orgán společnosti schopen tyto tvrzené skutečnosti osvědčit. V dané souvislosti účastník č.1/ poukazuje na dvě velké fúze, jež v daném období probíhaly, na skutečnost, že nástupnické společnosti mohly zahájit práce na jejich vlastních účetních závěrkách až někdy v září 2022, odkázal dále na ustanovení § 403 odst. 1 ZOK, a uvedl, že pokud by společnost HSK chtěla do konsolidované účetní závěrky zahrnout i sedm oněmi dvěma fúzemi dotčených společností, mohlo by se velmi snadno stát, že taková účetní závěrka mohla být auditorsky ověřena a schválena až za rok a více od skončení dotčeného účetního období. „ Pokud by se společnost HSK rozhodla, že bude konsolidovat, ale bez těchto fúzí dotčených společností, lze se ptát, jaký by to mělo smysl. Podle zákona o účetnictví (§ § 22 odst. 7 zákona o účetnictví) má konsolidovaná účetní závěrka poskytovat věrný a poctivý obraz konsolidačního celku. Tomu by však v případě vyloučení dotčených společností z konsolidace nebylo možno dostát, když pak by v konsolidovaném celku bylo zahrnuto jistě méně než čtvrtina aktiv [právnická osoba]. (a současně by sestavení takové „zmrzačené“ konsolidované účetní závěrky stále miliony korun navíc). Již jen na základě listin předložených společností CCE se lze velmi důvodně ptát, zda v takovém případě nebyla dána výjimka z konsolidace ve smyslu ust. § 22a odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona o účetnictví.“

48. V rámci související argumentace účastník č.1/ poukázal na možné dopady situace, kdy na žádost akcionářů dojde ke změně účetního období u mateřské společnosti s nutností mezitímní účetní závěrky, poukázal na dopady situace, kdy u některých účetních jednotek není prováděna konsolidace proto, že jsou určeny k prodeji. „ Konečně může nastat situace, kdy jsou dány složité korporátní či obligační vztahy, které znemožňují učinit jednoduchý závěr o tom, kdo je kým a jak ovládán, respektive vymezit konsolidační celek / § 22a odst. 2 písm. c/ zákona o účetnictví.“ / Účastník č.1/ svou argumentaci v daném uzavřel tak, že je zřejmé, že soud rozhodující o 2. návrhu navrhovatele na předběžné opatření nemohl mít na základě dat, které mu společnost CCE předložila, žádnou představu o tom, zda společnosti HSK vznikla nebo nevznikla povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, tedy nemohl mít za osvědčeno navrhovatelem tvrzené porušení povinnosti.

49. Dále účastník č.1/ s odkazem na ustanovení § 63 zákona č. 90/2012 Sb. uvedl, že dané zákonné ustanovení podmiňuje možnost intervence státu do soukromoprávních poměrů opakovaným nebo závažným porušením povinností ze strany člena statutárního orgánu. „ Použitá formulace zjevně vychází z toho, že člen statutárního orgánu by neměl být sankcionován za výsledek, ale jen za nevyvinutí adekvátní péče. Došlo-li k vyvinutí péče, a přesto došlo k porušení, pak takové porušení ve smyslu ustanovení § 63 ZOK nikdy nemůže být závažné.“ Účastník č.1/ poukazuje na rozdílnost situace, kdy by si člen statutárního orgánu byl jist, že společnosti vznikla povinnost sestavit konsolidovanou závěrku a přesto by se na tuto povinnost „ vykašlal“, oproti situace, kdy po bezpočet jednání a konzultací s účetními a právními specialisty nakonec zaujme stanovisko, že u společnosti jsou nadále dány výjimky z konsolidace a že by bylo v rozporu s péčí řádného hospodáře, aby společnost začala „ hlava nehlava“ konsolidovat. Účastník č.1/ má za to, že navrhovatel neosvědčil tvrzené závažné porušení povinnosti týkající se nesestavené konsolidované účetní závěrky. Navíc, i kdyby společnost HSK měla povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku a tuto porušila, což ale není osvědčeno, nic to neříká o eventuálním porušení ze strany [Jméno advokáta N].

50. Dále účastník č.1/ vyjádřil přesvědčení o tom, že není dána navržená potřeba zatímní úpravy. Mezi navrhovatelem a účastníkem č.1/ není žádný poměr, tedy není co upravovat. Dále zde není vztah mezi tvrzenou porušenou povinností / nesestavením účetní závěrky / a navrženým předběžným opatřením, což již navrhovateli vytkl odvolací soud, navíc navrhovatel nepostavil najisto ani netvrdil, že na základě konsolidované účetní závěrky společnosti HSK by její akcionáři či věřitelé HSK získali podstatné odlišné informace než na základě účetní závěrky nekonsolidované a že je tak proto na místě přistoupit k zatímní úpravě. Účastník č.1/ v dané souvislosti zdůraznil, že koncern HSK představuje druh koncernu, ve kterém v zásadě každá dceřiná společnost společnosti HSK má svůj vlastní předmět podnikání a její vazby vůči jiným dceřiným společnostem jsou minimální. „ Lze mít tedy velmi důvodně za to, že pokud dojde v účetnictví společnosti HSK k náležitému ocenění jejích majetkových účastí v jiných koncernových společnostech, pak nekonsolidovaná účetní závěrka společnosti HSK podává v zásadě stejný obraz, který by jinak poskytovala konsolidovaná účetní závěrka.“

51. Dále účastník č.1/ namítal, že „ zcela identický návrh na nařízení předběžného opatření již společnost [právnická osoba]. podala a odvolací soud jej posoudil tak, že ‚ navržené opatření by v případě jeho nařízení představovalo naprosto nepřiměřený zásah do poměrů společnosti a bylo by rovněž rozporné se zásadou proporcionality‘. V této souvislosti není zjevný žádný důvod, proč by 2., obsahově totožný návrh společnosti [právnická osoba]. měl být posouzen jinak.“ Dále účastník č.1/ namítal, že není zřejmé, jak by nařízeným předběžným opatřením měla být eliminována navrhovatelem tvrzená hrozba pokuty od správce daně. Účastník č.1/ zdůraznil, že „ tvrzené skutečnosti - bez ohledu na to, zda byly osvědčeny či prokázány- představují ve své podstatě bagatelní delikty, které jsou v očividném nepoměru k tomu, čeho chce společnost [právnická osoba]. dosáhnout, totiž totální ztrátu současného manažerského vedení a popření vůle většiny akcionářů na valné hromadě.“

52. Účastník č.1/ namítá, že ze strany navrhovatele jde o zneužití práva, „ ostatně jak jinak si vysvětlit, že poté, co soudy obou stupňů pečlivě a trpělivě vysvětlily společnosti [právnická osoba]., proč její návrh na předběžné opatření nemůže uspět, společnost obsahově totožný návrh podá nedlouho poté znovu.“ Účastník č.1/ dodává, že soud prvního stupně postupoval správně, když jeho postup jen vyjadřoval respekt k právnímu názoru odvolacího soudu, jenž v odůvodnění svého rozhodnutí o původním návrhu na nařízení předběžného opatření uvedl, že „ nárok ve věci není osvědčen, kdy ani v rovině tvrzení nelze uzavřít, že ‚ s rozumnou pravděpodobností‘ bude navrhovatel ve věci úspěšný.“

53. Závěrem účastník č.1/ poukázal na existenci jiných vhodnějších nástrojů, jež má navrhovatel k dispozici, kdy ve věci výplaty dividendy měl navrhovatel možnost uplatnit stížnost podle § 237 daňového řádu, pokud jde o nesestavení konsolidované účetní závěrky, tak navrhovatel měl na valné hromadě, jež schválila účetní závěrku společnosti HSK za období 1.1.2021 do 31.3.2022 příležitost vznést dotaz, proč tato není konsolidována, a dostalo by se mu odpovědi. „ Předpokladem pro to by však bylo, že by se společnost [právnická osoba]., musela obtěžovat a na dotčenou valnou hromadu dne 16.11.2022 vůbec dorazit.“

54. K otázce „ rozumné pravděpodobnosti úspěchu ve věci samé“ účastník č.1/ odkázal na svou argumentaci, z níž vyplývá iluzornost úspěchu navrhovatele ve věci samé.

55. Účastník č.1/ navrhuje potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného.

56. Účastník č.4/ učinil své vyjádření k odvolání prostřednictvím dozorčí rady jako oprávněného orgánu. Ve vyjádření se praví: „Oběma, jak nárokem na sražení a následně doplacení srážkové daně z dividendy, tak problémem sestavení konsolidované účetní závěrky, se dozorčí rada v minulosti při plnění svých povinností zabývala, a to buď z vlastní iniciativy, z iniciativy představenstva nebo na podnět navrhovatele, se zabývala přezkumem výkonu působnosti členů představenstva v těchto otázkách.“

57. Dále se dozorčí rada vyjádřila takto: „Pokud se týká nároku společnosti CCE na vrácení /doplacení/ sražené srážkové daně z dividendy vyplácené v roce 2021 na základě hospodářských výsledků z roku 2020, pak je stanovisko dozorčí rady následující. Společnost CCE nepředala ani na výzvu dozorčí rady společnosti [právnická osoba]. podklady, které by umožnily učinit závěr, že je a hlavně zůstane akcionářem společnosti [právnická osoba]. po dobu jednoho roku od jejich nabytí. Společnost [právnická osoba]. nemá ani smlouvu o úschově ani smlouvu o zajišťovacím převodu akcií CCE ani ostatní dokumenty. Navíc není zřejmé, zdali je společnost CCE skutečně platně vlastníkem akcií. Pro odstranění pochybností proto podala společnost [právnická osoba]. žalobu na určení vlastnictví, resp. akcionářského vztahu společnosti CCE k [právnická osoba]. Řízení o této žalobě je vedeno pod sp. zn. 65 Cm 63/2023 u Městského soudu v Praze. Dozorčí rada má za to, že jiný postup než sražení a odvedení srážkové daně za situace, kdy je platba daně odpovědností samotné společnosti [právnická osoba]., nebyl při nedostatku jistoty, že osvobození nabyvatele bude naplněno, možný. Ostatně v tom byla dozorčí rada utvrzena i stanoviskem orgánů finanční správy v reakci na podanou stížnost ze strany společnosti CCE v roce 2022, jak se o tom zmiňuje i soud prvního stupně. Jakmile došlo k možnosti, že nárok na osvobození o daně vznikl, postupovala společnost [právnická osoba]. podle požadavků zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu /dále jen „DŘ“/, sjednala si zastoupení daňovým poradcem a podala dodatečné daňové přiznání. Daňové přiznání bylo nesporně podáno ve lhůtě podle § 148 DŘ. O tomto dodatečném daňovém přiznání nebylo dosud rozhodnuto. Teprve až bude o nároku uplatněném dodatečným daňovým přiznáním [právnická osoba]. rozhodnuto orgány daňové správy, bude eventuálně možné dříve sraženou daň společnosti CCE vyplatit, a to z prostředků, které [právnická osoba]. samozřejmě má. Z tohoto pohledu je jedno, jestli společnost [právnická osoba]. použije přeplatek na dani na úhradu svých jiných daní a zaplatí zbytek dividendy společnosti CCE ze svých současných finančních prostředků nebo požádá o výplatu přeplatku a po jeho výplatě splní svůj závazek k výplatě dividendy.“

58. Pokud jde o otázku konsolidace, tato byla intenzivně řešena jak dozorčí radou, tak představenstvem [právnická osoba]. v době konání valné hromady dne 16.11.2022, bylo zjevné, proč ke konsolidaci nedošlo, a bylo zjevné, že představenstvo činí kroky k tomu, aby došlo ke konsolidaci. Na valné hromadě nikdo žádnou informaci v dané věci nepožadoval, a to s ohledem na veřejně známé, případně akcionářům známé okolnosti, které konsolidaci za uvedené období vylučovaly. Navrhovatel, ač byl řádně pozván, se valné hromady nezúčastnil. Dne 4.4.2023 vznesl na dozorčí radu požadavek na přezkum výkonu působnosti členů představenstva, v otázce nevyhotovování konsolidovaných účetních závěrek společnosti HSK a nevytváření konsolidačního celku. Celé vyjádření dozorčí rady obsahuje její Zpráva dozorčí rady o přezkumu výkonu působnosti představenstva ve věci konsolidace z 1.6.2022, jež je přikládána k tomuto vyjádření k odvolání. Hlavními překážkami mimo jiné byly rozdílné rozvahové dny většiny konsolidovaných účetních jednotek a [právnická osoba]., nemožnost zajistit auditované účetní závěrky k 31.3.2022 většiny konsolidovaných účetních jednotek, neexistující srovnávací období.

59. V daném směru předestřel účastník č.4/ prostřednictvím dozorčí rady podrobnou argumentaci. Tuto uzavřel tak, že „Dozorčí rada je s ohledem na všechno výše uvedené názoru, že představenstvo zjevně mělo vůli konsolidovanou účetní závěrku sestavit, avšak z objektivních důvodů to nebylo možné a stalo se tak v souladu se zákonem, neboť povinnost konsolidace není bezvýjimečná.“

60. Účastník č.4/ pak prostřednictvím dozorčí rady uvedl dále toto: „Je namístě jasně uvést, že to byla a je vůle akcionářů, kteří svými rozhodnutími určují rozsah konsolidačního celku. To bylo ostatně i obsahem odpovědi předsedy představenstva na valné hromadě dne 20.12.2021, když byl tázán na to, proč nebyla provedena konsolidace za účetní období roku 2020. V konkrétním případě jedenácti společností akcionáři svými rozhodnutími na valné hromadě dne 25.3.2022 ještě před koncem účetního období vyloučili některé společnosti z konsolidačního celku /když rozhodli před koncem účetního období HSK o držbě některých podílů toliko za účelem jejich prodeje/, případně rozhodli o jejich zániku.“

61. Závěrem účastník č.4/ prostřednictvím dozorčí rady shrnul: „Dozorčí rada má za to, že důvody pro nemožnost konsolidace k 31.3.2022 byly jak faktické /nemožnost provedení inventur a sestavení účetních závěrek, paralelně probíhající fúze devíti společností/ tak právní /akcionářské smlouvy a dohody, změna pravidel oceňování majetkových účastí, změna účetního období, odlišný rozvahový den, neexistence srovnávacího období/ a nastaly jak v důsledku rozhodnutí akcionářů /např. na valné hromadě dne 20.12.2021 nebo 25.3.2022 viz výše/ tak v důsledku činnosti třetích stran /např. hlasování [tituly před jménem] [Jméno] zastoupeného společností CCI1 na valných hromadách [Jméno advokáta I]./.“

62. Účastník č.4/ navrhuje potvrzení napadeného usnesení.

63. K odvolání se rovněž vyjádřil účastník č. 11/ společnost [Jméno advokáta H].

64. Účastník č. 11/ uvedl, že je nástupnickou společností, na kterou přešlo jmění [právnická osoba]. a [právnická osoba], které zanikly fúzí k 1.9.2022, rozhodný den fúze byl 1.1.2022. O fúzi všech tří společností rozhodli akcionáři společnosti [právnická osoba]., když na valné hromadě dne 25.3.2022 udělili představenstvu strategické pokyny k nakládání s dceřinnými akciovými účastmi. Proti fúzi všech tří společností / ale ani proti dalším fúzím/ nikdo z akcionářů nehlasoval. Proti nehlasoval ani navrhovatel v tomto řízení.

65. Dále účastník č.11/ popsal jednotlivé kroky vedoucí k fúzi, poukázal na skutečnost, že účetní období tří společností zúčastněných na fúzi končilo 31.12.2921, auditované závěrky k tomu datu byly nepoužitelné, protože součinnost ke konsolidaci byla společností [právnická osoba]. ale vyžadována ke dni 31.12.2021, kdy končilo účetní období [právnická osoba].

66. Dále účastník č.11/ popsal faktické a právní problémy, jež nastaly v procesu fúze v souvislosti s účetními závěrkami, s tím, že oznámili společnosti [právnická osoba]., že se dovolávají § 22a odst. 2 písm. a/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a navrhovali, aby účastník č.1/ a společnosti zúčastněné na fúzi, konsolidace za období 1.1.2021-31.3.2022 nezahrnovala.

67. Účastníkovi č.11/ je známo, že identické obtíže se vztahovaly na společnost [právnická osoba] / nyní [Jméno advokáta J]. /.

68. Svou argumentaci uzavřel účastník č.11/ tak, že jestliže 7 společností, účastnících se dvou fúzí, spadalo do konsolidačního celku, existoval zde důvod podle § 22a odst. 2 písm. b/ ZoÚ, aby v konkrétním účetním období konsolidovány v rámci [právnická osoba]. nebyly.

69. Účastník č.11/ má za to, že „ jednou z podmínek konsolidace je, aby poskytla poctivý a věrný obrat konsolidovaného celku / ‚true and fair‘/. V situaci, kdy 7 společností s významnými aktivy konsolidovat nelze, protože nelze zajistit včas a bez významných nákladů jejich účetní závěrky k rozhodnému dni konsolidace, ztrácí konsolidace smysl a byla by naopak zavádějící pro její eventuální uživatele / především věřitele a orgány státní správy /. Účastník č.11/ je přesvědčen, že tvrzené porušení povinnosti sestavit konsolidovanou účetní závěrku [právnická osoba]. k 31.3.2022 nenastalo, a to v souladu se zákonnými výjimkami, uvedenými v ustanovení § 22a ZoÚ.“

70. K výzvě soudu se k odvolání dále vyjádřil účastník č.12/, [Jméno advokáta I]. Poukázal na skutečnost, že návrh na nařízení předběžného opatření byl v daném řízení již jednou zamítnut. Nový návrh doznal oproti původnímu návrhu navrhovatele a jeho argumentaci pouze minimálních změn, stanovisko účastníka č.12/ je konstantní a totožné jako to, jak bylo jím v řízení učiněno vyjádřením ze dne 1. listopadu 2022.

71. Účastník č.12/ dále uvedl : „ Obecně je nutno konstatovat, že rozhodnutí v dané věci / a to případně nařízené předběžné opatření / může mít zásadní dopady na rozhodovací procesy ve statutárním orgánu - představenstvu společnosti [Jméno advokáta I]. Představenstvo společnosti Představenstvo společnosti [Jméno advokáta I]., rozhoduje prostou většinou hlasů a společnost zastupují ve všech věcech vždy tři /3/ členové představenstva společně. Vyloučením pana [Jméno advokáta N] z funkce člena orgánu mohou nastat situace, kdy představenstvo nebude usnášeníschopné a nebude schopno jednat. Tato situace je způsobilá v konečném důsledku zapříčinit likvidaci společnosti [Jméno advokáta I]., a vážně ohrozit zájmy zaměstnanců, obchodních partnerů a věřitelů společnosti s fatálními důsledky pro její akcionáře. Nejde přitom o jediný případ, kdy by bezdůvodné vyloučení pana [Jméno advokáta N] z funkce člena představenstva mělo tyto následky. Obchodní společnost [Jméno advokáta I]., k činnosti pana [Jméno advokáta N] neměla a nemá výhrady. Pan [Jméno navrhovatele B], jakožto člen statutárního orgánu společnosti, jednal a jedná profesionálně, loajálně a s cílem zajistit společnosti prosperitu, přičemž společnost si není vědoma žádného jeho pochybení při činnosti člena představenstva společnosti [Jméno advokáta I].“

72. Dále účastník č.12/ uvedl, že problematika nezajištění sestavení konsolidované účetní závěrky se ho netýká, nemá být součástí konsolidačního celku, neboť jednak není ovládán společností [právnická osoba]., jednak společnost [právnická osoba]., uplatnila své právo vyplývající jí z dohody akcionářů společnosti [Jméno advokáta I]., na jehož základě k 24. 3. 2024 dojde k prodeji akcií společnosti [Jméno advokáta I]., vlastněných společností [právnická osoba]., samotné společnosti [Jméno advokáta I]. Akciový podíl na společnosti [Jméno advokáta I]., je tedy určen v současné době k prodeji a je již pouhou finanční investicí [právnická osoba].

73. K odvolání se k výzvě soudu rovněž vyjádřila společnost [Jméno advokáta J]., IČO [IČO advokáta J] / účastník č.13/ /.

74. Účastník č.13/ ve svém vyjádření především uvedl, že v otázce srážkové daně a výplaty dividendy nemá co uvést, protože účastníkem řízení u finančního úřadu není a navrhovatel není jeho akcionářem.

75. V rámci vyjádření k otázce neprovedené konsolidace účastník č.13/ uvedl / úvodem značil za notorietu ve smyslu § 121 o.s.ř., vyplývající z obchodního rejstříku, skutečnost, že společnost [Jméno advokáta J]. - dříve pod názvem [právnická osoba] -, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO], a [právnická osoba]., IČO [IČO].

76. Uvedl dále, že fúze uvedených společností proběhla k rozhodnému dni 1.1.2022. O záměru fúze bylo rozhodnuto valnou hromadou společnosti [právnická osoba]., jediným akcionářem všech společností, projekt fúze sloučením byl vyhotoven dne 20.6.2022. Rozhodnutí o fúzi sloučením bylo učiněno [právnická osoba]. jako jediným akcionářem dne 24.8.2022. K zápisu fúze sloučením a výmazu společnosti [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba] došlo dne 1.9.2022.

77. Dále účastník č.13/ předestřel podrobnou argumentaci s cílem vysvětlit, že konsolidace nebyla možná pro časová omezení, finanční náklady a zákonné překážky, počínaje různým rozvahovým dnem účastníka č.13/ a společností s ním z fúzovaných, a [právnická osoba]., požadavkem na auditovanou závěrku k 31.3.2022 a probíhající fúzi, kdy do 1.9. 2022 nebylo jasné, zdali se bude konsolidovat čtyřmi fúzujícími společnostmi nebo jedinou společností nástupnickou.

78. V dané souvislosti účastník č. 13/ mimo jiné poukázal na skutečnost, že společnost [Jméno advokáta J]., stejně jako společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba]. měly hospodářský rok stejný jako kalendářní, ovšem rozvahovým dnem pro [právnická osoba]. bylo 31.3.2022. Z hlediska účastníka č.13/ i společností, s nimiž později splynul, byla změna hospodářského roku tak, aby končil 31.3. 2022, nereálná. Společnosti, včetně společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. [právnická osoba] jasně uvedly, že vyhotovení auditovaných účetních závěrek k 31.3.2022 brání důvody v § 22a odst. 2 písm. a/ ZoÚ, tj. informace nezbytné pro sestavení konsolidované účetní závěrky v souladu se zákonem nelze získat bez nepřiměřených nákladů nebo bez zbytečného zdržení.

79. Dle účastníka č.13/ výtka představenstvu HSK spočívající v neprovedení konsolidace je nedůvodná a nezohledňuje stav účastníka č.13/ a společností, které s ním v rámci fúze s rozhodným dnem k 1.1.2022 splynuly.

80. K odvolání se rovněž vyjádřila společnost [právnická osoba]. s tím, že s překvapením zjistila, že navrhovatel znovu požaduje vydání předběžného opatření stejného obsahu. Předchozí návrh byl zamítnut, k odvolání navrhovatele „odvolací soud zcela správně vyhodnotil, že vydání požadovaného předběžného opatření není na místě, a proto napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a precizně se v odůvodnění vypořádal se vznesenými námitkami navrhovatele i účastníků.“

81. Společnost poukázala na skutečnost, že ji soud nepřibral jako účastníka do řízení, neboť měl za to, že uvádí toliko ohrožení svých zájmů, nikoliv svých práv. [právnická osoba]. tedy znovu shrnuje svou argumentaci, týkající se zásahu do svých práv, kdy navrhovatelem požadovaný výrok soudu, vylučující [Jméno] ze statutárního orgánu [právnická osoba]., přímo zasahuje do vlastnického práva [právnická osoba]. a do práva na podnikání. Obě tato práva mají ústavní rozměr.

82. Vztah ke [Jméno] vnímá [právnická osoba]. ve dvou rovinách. Jednak jde o managera společnosti [Jméno advokáta C]., tj. společnosti, jejímž akcionářem je [právnická osoba]. Dále je [Jméno navrhovatele B] osobou, jež je členem orgánu [právnická osoba].

83. Společnost [právnická osoba]. namítá, že majetek [právnická osoba]. jako akcionáře [Jméno advokáta C]. by byl zmenšen /tj. bylo by zasaženo do vlastnických práv/ tím, že [Jméno advokáta C]. by byla bez profesionálního managementu /statutárních orgánů/ a [Jméno advokáta C]. by fakticky neměl, kdo řídit, neboť [Jméno advokáta C]. nemá ani zaměstnance na vedoucích pozicích a všechnu výkonnou činnost zajišťují právě členové představenstva. Bez vedení by [Jméno advokáta C]. jako tzv. holdingová společnost vlastnící podíly na jiných společnostech utrpěla značnou škodu, a tím by se zmenšila i hodnota akcií vlastněných společností [právnická osoba]. Lze tedy učinit jednoduché tvrzení ‚[Jméno navrhovatele B] není členem statuárního orgánu [Jméno advokáta C]. = společnost [Jméno advokáta C]. je v potížích a akcionářské podíly na této společnosti znehodnoceny.‘ “

84. Dále společnost [právnická osoba]. argumentovala takto: „Právo na podnikání právnických osob je realizováno prostřednictvím fyzických osob s náležitou způsobilostí a odbornými schopnostmi. [právnická osoba]. již uváděla, že právě pan [Jméno] je pro [právnická osoba]. klíčovým managerem s funkcí člena dozorčí rady. Pokud by bylo návrhu v přítomném případě vyhověno, pak by pan [Jméno] nemohl být dále členem dozorčí rady [právnická osoba], neboť jeho pozice by byla jednoduše neudržitelná. [právnická osoba]. by totiž vůči svým akcionářům a obchodním partnerům jen těžko vysvětlovala situaci, že u ní v dozorčí radě působí člověk, který byl pro své porušení povinností člena statutárního orgánu soudem vyloučen z funkce, což je běžně sankce spojována se spácháním trestného činu. V takovém případě by tedy došlo k zásahu do práva [právnická osoba]. na podnikání, neboť by se znesnadnilo podnikání [právnická osoba]. a možnost dosažení zisků /jako definičního znaku podnikání/, neboť právě pan [Jméno] je významným managerem s cennými obchodními kontakty.“

85. Dále společnost [právnická osoba]. vyjádřila přesvědčení o tom, že navrhovatel svým návrhem nesleduje poctivý úmysl a je otázka, kolik takových návrhů na předběžné opatření je možno očekávat, kdy není nereálná situace, že navrhovatel bude co půl roku vymýšlet údajná pochybení člena či členů statutárního orgánu a domáhat se zákazu jejich funkce. Společnost Javořice má za to, že navrhovatel nemůže přistupovat k návrhům na předběžná opatření způsobem, že to „ zkusí“ stokrát a postoprvé to snad vyjde a navrhovatel „ dá pokoj“. Společnost [právnická osoba]. namítá, že každý další návrh na předběžné opatření namířený proti [Jméno] neimplikuje potřebu zatímní úpravy poměrů, ale právě naopak zesiluje tvrzení o nepoctivém úmyslu navrhovatele.

86. V dané souvislosti společnost [právnická osoba] uvedla, že „Zástupce [právnická osoba]. byl přítomen na valné hromadě [Jméno advokáta C]. v únoru roku 2023, kdy zástupce navrhovatele v emotivním projevu prohlašoval, že se spojí s nepřáteli či konkurenty [Jméno advokáta C]. jen aby potrestal pana [Jméno]. Podle [právnická osoba]. právě tento projev v návalu emocí odkryl pravý úmysl navrhovatele – osobní msta vůči panu [Jméno] a zničení [Jméno advokáta C]. Nic z toho však není slučitelné s řádným výkonem práv akcionáře a jejich ochranou.“

87. K obsahu návrhu samotného společnost [právnická osoba]. uvedla, že navrhovatel rezignoval na požadavek přiměřenosti. Společnost [právnická osoba] má za to, že v případě přinejmenším sporného pochybení není na místě, aby nastoupila drakonická sankce srovnatelná s trestem za trestný čin, která by ve výsledku znamenala destrukci celé podnikatelské skupiny [Jméno advokáta C]. Akcionáři se nabízí jiné nástroje na odstranění / hypotetických / pochybení, jako např. žaloba na plnění, podnět správci daně apod.

88. Na podporu svého přesvědčení o nepřiměřenosti navrženého předběžného společnost [právnická osoba]. jako akcionář společnosti [Jméno advokáta C]. uvedla: „Vyhovění druhému návrhu na předběžné opatření /a konec působení pana [Jméno] v čele skupiny HSK/ by v prvé řadě znamenalo paralyzování celé podnikatelské skupiny HSK [právnická osoba] banky a obchodný partnery by se jednalo o jasné sdělení – přední manager [Jméno advokáta C]. je neschopná a nedůvěryhodná osoba, která dostala trest srovnatelný s tím, jaké uděluje trestní soud v případě hospodářské kriminality. Ztrátu důvěry obchodních partnerů. Nelze vyloučit ani zesplatnění úvěrů bank, což by žádná ze společností /včetně [právnická osoba]. samé/ nemohla hospodářsky ustát. Zcela jistě by nastala reakce ve formě odlivu obchodních partnerů i důležitých zaměstnanců a dominový efekt, jehož vyústěním by byl celkový rozvrat skupiny [právnická osoba]. [právnická osoba]. nezná úvěrové smlouvy uzavírané ve skupině [právnická osoba], ale zcela obvyklá jsou ujednání o zákazu změny kontroly a statutárních orgánů úvěrovaného. Smrtící koktejl ve formě odlivu obchodních partnerů a zesplatnění úvěrů není schopna žádná společnost hospodářsky ustát, ani žádná ze společností skupiny [právnická osoba].“

89. Společnost [právnická osoba]., coby podnikatel, v jehož orgánu [Jméno navrhovatele B] působí, závěrem uvedla: „[právnická osoba]. již několikrát ve vztahu k panu [Jméno] užila termín „klíčový manager“, který přesně vystihuje postavení pana [Jméno]. V současné době, kdy [právnická osoba]. bojuje o každého odběratele a doslova o každou korunu či euro z kupních cen, nabývají na důležitosti obchodní kontakty a dlouholetá důvěra mezi osobami. Významnou tváří společnosti [právnická osoba]. je kromě dalších osob právě pan [Jméno], který navenek ztělesňuje důvěru a dobré vztahy společnosti [právnická osoba]. při budování klientely a získávání financování. Pokud by [právnická osoba]. „ztratila“ pana [Jméno] a jeho kredit tím, že by měl soudem vyslovený zákaz činnosti ve statutárním orgánu, pak by se rozplynula důvěryhodnost [právnická osoba]. vůči obchodním partnerům jako pára nad hrncem.“

90. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, / § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř./, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

91. Podle ust. § 102 odst. 1 o.s.ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

92. Podle ust. § 102 odst. 3 o.s.ř. věta in fine, ustanovení § 75, 75a, §75b, § 75c, 76, 76c, 76d,76e,76f, 76g, § 77 odst.1 písm. b/ až d/, § 77 odst.2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

93. Ve smyslu ustanovení § 75c odst. 1 o.s.ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

94. Z obsahu návrhu na nařízení předběžného opatření je zřejmé, že je podáván z důvodu potřeby zatímní úpravy mezi účastníky. Obecně platí, že má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, osvědčen nárok ve věci samé, rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby k zatímní úpravě, vždy se přitom musí jednat o současné naplnění kumulativních zákonných předpokladů pro vyhovění tomuto návrhu. Pokud není splněn jen jeden z těchto zákonných předpokladů, návrhu na nařízení předběžného opatření by v zásadě nemohlo být vyhověno, byť druhý z předpokladů by došel svého naplnění.

95. Pokud jde o otázku osvědčení nároku ve věci samé, tak dosavadní ustálená judikatura / a nyní v podstatě již - ve svém důsledku - i aktuální právní úprava § 75c o.s.ř. /, setrvává na tezi, že při posuzování nároku žalobce musí být osvědčeno že žalobce může být s rozumnou pravděpodobností ve věci úspěšný.

96. Ovšem kromě popsaných zákonných předpokladů, musí být rovněž naplněno hledisko proporcionality. Obecně je třeba na návrh na nařízení předběžného opatření pohlédnout optikou toho, zda zásah do práv žalovaného / účastníka /, učiněný předběžným opatřením, není ve zjevném nepoměru ve vztahu k žalobcem / navrhovatelem /uplatněnému a osvědčenému nároku ve věci samé, respektive zda nařízením předběžného opatření nedojde k nezhojitelnému porušení základního práva žalovaného / účastníka /.

97. Dále, v rámci rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření pochopitelně nelze předjímat rozhodnutí ve věci samé, a proto není prostor pro hodnocení věcného nároku.

98. Podle ustanovení § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé / podmínky řízení /.

99. Podle ustanovení § 159a o.s.ř. odst. 4 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby projednávána znovu.

100. Podle ustanovení § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

101. Úvodem je třeba konstatovat, že mezi tzv. negativní podmínky řízení patří tzv. překážka „res iuicatae“, překážka věci rozsouzené / rozhodnuté/. Tedy platí, že tytéž skutkové okolnosti mezi týmiž účastníky, pokud již o nich bylo rozhodnuto, nelze posuzovat znovu. Z této zásady soud evidentně vycházel. A jeho zřejmá úvahová východiska v daném směru jsou správná.

102. Jak již konstatoval odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí v řízení o předchozím návrhu na nařízení předběžného opatření, návrh je podán v řízení o vyloučení [Jméno advokáta N], [Jméno advokáta O] a [Jméno] z funkce člena statutárního orgánu. V kontextu této situace ani není ani na pozadí nového návrhu zřejmé, co je adresným důvodem , legitimním záměrem, pro takový typ zatímní úpravy, pokud se návrh týká [Jméno advokáta N] v jeho výkonu funkce předsedy představenstva. Takže nezbývá než konstatovat, že i v řízení o novém návrhu není prokázána potřeba navržené zatímní úpravy. A soud správně dovodil, že nově tvrzená pochybení nejsou s to vyvrátit závěr, jak byl soudy ve vztahu k původnímu návrhu učiněn, a sice, že navržené předběžné opatření by v případě jeho nařízení představovalo naprosto nepřiměřený zásah do poměrů společnosti a bylo by tedy rozporné se zásadou proporcionality./ V podrobnostech k otázce proporcionality: tvrzené pochybení versus návrh ve věci - odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ve spojení s ním na odůvodnění rozhodnutí svého předchozího rozhodnutí č.j. 19 Cmo 55/2022-154 ze dne 12.12.2022./

103. Pokud jde o namítaná další pochybení, i kdyby / čistě hypoteticky /, byla osvědčena / což ani osvědčeno pro účely předběžného opatření není / a byla přičitatelná výhradně [Jméno], což navrhovatel dokonce ani netvrdí, nejsou z principu tak kategorického, absolutního a zničujícího rázu, aby pojmově mohla odůvodnit takový typ zatímní úpravy v podobě navrženého předběžného opatření. Navíc ani není zřejmé, co konkrétně hrozí, aby to takovou zatímní úpravu vyžádalo / vůbec mohlo vyžadovat/.

104. Pokud soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, nelze tomuto postupu vytknout pochybení.

105. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.