o odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora účastníkovi č. 1/, o odvolání účastnice č. 2/ proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 78 Cm 6/2021-77 ze dne 2. února 2023

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku rozhodl takto: „[Jméno navrhovatele B], narozená [Datum narození navrhovatele B], bytem [adresa] se odvolává z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele A]. v likvidaci, IČO [IČO], sídlem [adresa].“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „[právnická osoba] [Jméno navrhovatele A]. v likvidaci, IČO [IČO], sídlem [adresa] se jmenuje [Jméno navrhovatele C], IČO [IČO], sídlem [adresa].“ V bodě III. výroku soud rozhodl takto: „[Jméno navrhovatele B], narozená [Datum narození navrhovatele B], bytem [adresa] a společnost [Jméno navrhovatele A]. v likvidaci, IČO [IČO], sídlem [adresa] jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na číslo účtu [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol] soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ V bodě IV. výroku rozhodl takto: ,,[Jméno navrhovatele B], narozená [Datum narození navrhovatele B], bytem [adresa] a společnost [Jméno navrhovatele A]. v likvidaci, IČO [IČO], sídlem [adresa] jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit [Jméno], IČO [IČO], sídlem [adresa], na nákladech řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.“

2. Z odůvodnění vyplývá, že navrhovatel svůj návrh na odvolání likvidátorky a jmenování nového likvidátora ze seznamu insolvenčních správců odůvodnil nečinností likvidátorky za situace, že společnost vstoupila do likvidace v roce 2000, nepodala přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2016 až 2019, ač k tomu je povinna dle § 240c zákona č. 380/2009 Sb., daňového řád a navrhovatelem coby správcem daně k tomu byla opakovaně vyzývána. Likvidace trvá již přes 20 let, likvidátorka řádně neplní své povinnosti.

3. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že likvidátorka připustila, že příslušná daňová přiznání nepodala, učiní tak bezodkladně a je připravena učinit poslední úkony likvidace společnosti. Připravuje předložení posledního daňového přiznání, žádost finančnímu úřadu o souhlas s výmazem společnosti a návrh na výmaz společnosti s obchodního rejstříku.

4. V odstavci 3 odůvodnění soud popsal argumentaci navrhovatele na podporu jeho přesvědčení o svém právním zájmu.

5. V odstavci 4 odůvodnění soud uvedl: „Usnesením ze dne 29. 3. 2022, č. j. 78 Cm 6/2021-54 soud rozhodl tak, že návrh na odvolání likvidátora zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. 19 Cmo 10/2022-71 usnesení soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že vyslovil právní názor, kterým je soud prvního stupně vázán, a sice že „navrhovatel má právní zájem v smyslu ustanovení § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., tedy pro jeho absenci nelze předmětný návrh zamítnout. (...) A lze podotknout, že obecně platí, že na závěr, že likvidátor neplní řádně své povinnosti, nemá dopad skutečnost, že likvidátor svou povinnost splní dodatečně. (...) Dále, porušením povinnosti likvidátora je i sama nepřiměřená délka likvidace, není-li podložena objektivními důvody na straně společnosti, respektive důvody vně osoby likvidátora. (...) Odvolací soud konstatuje, že i od této nepřiměřené délky likvidace navrhovatel důvodně odvozuje svůj právní zájem na podaném návrhu. Dále, nastolená porušení povinností likvidátorky nejsou likvidátorkou zpochybňována, jejich rozsah, obecně vzato, je způsobilým důvodem pro odvolání likvidátorky. Musí zde nicméně nastoupit hledisko proporcionality. Tak, aby zde byl ze strany nového likvidátora vůbec prostor k postupu dle § 187 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Disproporční by proto např. bylo, pokud by likvidátorka byla odvolána z funkce a jmenován nový likvidátor ve fázi, kdy by již likvidátorka předložila konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku ke schválení, současně předložila žádost o souhlas správce daně s výmazem z obchodního rejstříku.“ A dále pak, že „odvolání likvidátora je samostatný právní akt s vlastním právním režimem, jde v něm o zásah do osobních práv likvidátora. Za těchto okolností budou důsledky porušení povinností likvidátora hodnoceny ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. optikou stávající právní úpravy, dané občanským zákoníkem /zákon č. 89/2012 Sb./. Tím není popřena teze, že na likvidaci samotnou /na proces likvidace/ zahájenou před účinností zákona č.89/2012 Sb, dopadá ve smyslu ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. dosavadní právní úprava, daná obchodním zákoníkem.“

6. Z odstavci 6 odůvodnění se praví, že „z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2001, č. j. F 92590/2000, F 9248/2001 ve spojení s návrhem účastnice 1/ ze dne 15. 12. 2000 soud zjistil, že účastnice 1/ vstoupila do likvidace na základě rozhodnutí její valné hromady ze dne 16. 11. 2000 a jmenovala účastnici 2/ likvidátorkou, usnesení nabylo právní moci dne 21. 3. 2001.“

7. Dále soud vymezil listiny, obsažené ve sbírce listin účastníka č. 1/ s tím, že od roku 2003 nebyl do sbírky listin založen žádný dokument.

8. Z odůvodnění rozhodnutí je dále zřejmé /odst. 8/ že „navrhovatel učinil v řízení nesporným, že v průběhu řízení mu účastnice 2/ předložila přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2016, 2017, 2018 a 2019 týkající se účastníka 1/.“

9. Dále soud vymezil související právní úpravu, danou ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., dále § 191 odst. 2, 3, 4 zákona č. 89/2012 Sb.

10. Soud v bodě I. výroku likvidátorku [Jméno navrhovatele B] odvolal.

11. Důvody pro tento postup shrnul v odstavci 17 - 20 odůvodnění. Zde uvedl: „Právní zájem navrhovatele na požadovaném odvolání stávající likvidátorky společnosti a jmenování nového likvidátora je dán zejména nepřiměřenou délkou likvidace, která odporuje právním předpisům v tom smyslu, že likvidátorka neplní své povinnosti řádně, když likvidace trvá přes 20 let a z žádných likvidátorkou tvrzených skutečností nelze vyvodit, že by tato délka byla jakkoli odůvodněna, respektive způsobena objektivními okolnostmi na straně společnosti. K tomu soud rovněž odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 7 Cmo 206/2020-35, dle kterého je třeba nenaplňování účelu likvidace likvidátorem, spočívající v jejím neúměrně dlouhém trvání, považovat za plnění povinností likvidátora dle ust. § 192 o. z., které není řádné. K tomu soud dále dodává, že likvidátorka sice doložila daňová přiznání za vytýkané období navrhovateli, to však neznamená, že tím došlo ke zhojení toho, že dlouhodobě porušovala své povinnosti, v tom smyslu, že by snad odpadl důvod pro její odvolání z důvodu porušování těchto povinností - stále totiž platí, že likvidátorka tyto své povinnosti po nikoli krátkou dobu a zároveň opakovaně porušovala nepodáváním daňových přiznání. Soud má tedy za to, že právní zájem navrhovatele na odvolání likvidátorky je dán, neboť navrhovatel má jako orgán státu České republiky právní zájem na tom, aby subjekty působící v České republice dodržovaly její právní řád, proto je aktivně legitimován k podání návrhu na odvolání stávající likvidátorky společnosti a jmenování likvidátora nového. Soud má tedy za to, že skutečnost, že /i s ohledem na argumentaci uvedenou v předchozím odstavci/ likvidátorka dlouhodobě porušovala své povinnosti tím, že nepodávala daňová přiznání, nebyla bez dalšího zhojena jejich dodatečným podáním, a rovněž uvádí, že porušování povinností likvidátorky lze spatřovat i v naprosto neúměrné délce trvání likvidace, která nebyla jakkoli odůvodněna případnými objektivními příčinami na straně společnosti. Nad to nahlédnutím do sbírky listin bylo soudem zjištěno, že vyjma účetní závěrky za rok 2000 nebyla založena žádná další účetní závěrka novějšího data, i to přesto, že k jejich zakládání je rovněž ze zákona likvidátorka společnosti povinna. Dále soud zdůrazňuje, že k dokončení likvidace společnosti, či alespoň doložení povinně zveřejňovaných dokumentů do sbírky listin, nedošlo ani v průběhu vedeného řízení, které bylo zahájeno dne 15. 1. 2021.“

12. Soud vedle odvolání [Jméno navrhovatele B] z funkce likvidátora společnosti rozhodl o jmenování likvidátora nového „a to z osob náhodně vybraných z řad insolvenčních správců, když nebylo s ohledem na dosavadní průběh likvidace možné postupovat dle ust. § 191 odst. 3 o. z., neboť ze strany společnosti /resp. jejích orgánů/ nebyly za celou dobu likvidace učiněny žádné kroky k urychlení jejího postupu. Povinností jmenovaného likvidátora je provést řádně a v přiměřené lhůtě likvidaci společnosti dle § 187 a následujících o. z.“

13. O poplatkové povinnosti rozhodl soud s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 písm. j/ ve spojení s § 2 odst. 3 a § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení mezi navrhovatelem a účastníky soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. Ve včas podaném odvolání účastnice č. 2/ dala odvolacímu soudu na zvážení, zda je změna likvidátora účelná. Uvedla v této souvislosti, že likvidace společnosti nebyla doposud dokončena z důvodu umořování poslední pohledávky, jinak byly všechny úkony likvidátora vůči akcionářům i odvod sražené daně z likvidačního zůstatku splněny. Odkazuje na závažné zdravotní problémy v rodině s tím, že finanční situace po smrti manžela se postupně stabilizuje a umožní jí doplacení během tohoto kalendářního roku. Přistoupí k postupnému odesílání. Považuje za svou povinnost uhradit pohledávku, již přehlédla. K dnešnímu dni představuje neuhrazený zůstatek cca 70 tis. Kč. „Vzhledem k tomu, že v pečovatelském domě není možné mít podnikatelské aktivity, umořuji tuto pohledávku ze svého důchodu, její snižování a navyšování hotovosti je patrné z příloh k přiznání k dani z příjmů zasílaných správci daně.“

16. Odvolatelka dále poukázala na komunikaci s finančním úřadem. Uvedla, že „Pokus o vyjasnění situace se správcem daně byl neúspěšný z důvodu práce z domova při covidových opatřeních ve státní správě. Při návštěvě příslušného finančního úřadu jsem obdržela telefonní číslo, bohužel jen pevnou linku, na níž jsem se nedovolala. Tuto návštěvu jsem po delší době zopakovala, bohužel opět neúspěšně.“

17. Navrhovatel se k odvolání vyjádřil tak, že likvidace likvidované společnosti probíhá 22 let, navrhovateli není známo, v jaké fázi se likvidace po tolika letech nachází. Jinak pokud navrhovatelka uvádí, že opakovaně navštívila finanční úřad, tak ze spisového materiálu finančním úřadem vedeného, nevyplývá žádný úřední záznam či protokolované jednání s likvidátorkou [Jméno navrhovatele B]. Pokud jde o povinnost zakládat účetní závěrky do sbírky listin, tuto likvidátorka nesplnila.

18. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř., bez provedeném jednání /§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř./ a neshledal předpoklady pro jeho potvrzení ani změnu.

19. K výzvě odvolacího soudu, aby odvolacímu soudu sdělila a doložila, v jakém stádiu se nachází likvidace, jaké konkrétní kroky likvidátorka v likvidaci aktuálně činí, aby uvedla a doložila, že již případně předložila konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku ke schválení ve smyslu § 205 zákona č. 89/2012 Sb., popsala odvolatelka jednotlivé úkony, jež v průběhu likvidace učinila, přičemž mezi nimi nejsou ve výzvě odvolacího soudu specifikované finální úkony likvidace. Jinak řečeno, likvidace není ve finálním stádiu. Je zřejmé, že důvody pro odvolání likvidátorky jsou dány /v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, jež ve svých tezích reflektuje závěry odůvodnění zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu/, odvolání likvidátorky aktuálně nebrání ani hledisko proporcionality.

20. Pro úplnost lze uvést, že právní zájem navrhovatele na návrhu odvolání účastnice č. 2/ z funkce jednatele je dán, jak odvolací soud uzavřel v odůvodnění svého usnesení č. j. 19 Cmo 10/2022-71 ze dne 22. srpna 2022. Soud prvního stupně v napadeném usnesení z tohoto závěru odvolacího soudu evidentně vyšel.

21. Nicméně, napadené rozhodnutí nemůže obstát, a to v plném rozsahu, z důvodu postupu soudu při jmenování likvidátora nového.

22. Soud jmenoval likvidátora z řad osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců.

23. Podle ustanovení § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. /občanského zákoníku/ na návrh osoby, která o tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje likvidátora nového.

24. Podle ustanovení § 191 odst. 3 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. nebyl-li podán jiný návrh či nelzeli návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu.

25. Podle ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.

26. Z citované právní úpravy je zřejmé, jak i argumentoval Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v obdobné věci č. j. 14 Cmo 4/2023-25 ze dne 15. února 2023, přičemž v poměrech nyní projednávané věci se k této argumentaci odvolací soud rovněž hlásí, a sice, že „likvidátorem má být primárně jmenována osoba navržená navrhovatelem, pokud je způsobilá být členem statutárního orgánu předmětné právnické osoby, nebrání-li tomu jiné okolnosti, např. kolize zájmů likvidátora a společnosti nebo absence předpokladů výkonu funkce likvidátora u navržené osoby. Teprve v případě, že návrh na jmenování konkrétní osoby likvidátorem podán nebyl či návrhu nelze vyhovět, může soud likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Nelze-li likvidátorem jmenovat ani člena statutárního orgánu, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Jmenování osoby ze seznamu insolvenčních správců je tak až poslední možností v řadě, jíž soud využije jen, nelze-li likvidátora jmenovat podle § 191 odst. 1 až 3 o. z., tedy primárně jím jmenovat osobu navrženou, případně jím jmenovat člena statutárního orgánu likvidované právnické osoby. Tyto závěry jsou zcela v souladu s dosavadní judikaturou odvolacího soudu /srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2017, sp. zn. 7 Cmo 523/2016, nebo ze dne 5. října 2020, sp. zn. 7 Cmo 296/2016, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, např. v právní aplikaci www. Beck-online.cz/, od níž nemá odvolací soud žádného důvodu se odchýlit.“

27. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že zjistil nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku společnosti /účastníka č. 1//, že společnost má zapsaného předsedu představenstva [tituly před jménem] [Jméno], narozeného dne 12. června 1968, místopředsedu představenstva [tituly před jménem] [Jméno], narozeného dne 23. února 1944 a člena představenstva [tituly před jménem] [Jméno], narozeného dne 9. srpna 1968.

28. A je třeba říci, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé /a ani to jinak nevyplývá z obsahu spisu/, že likvidátorem v daném případě nelze jmenovat žádného z členů statutárního orgánu. Za důvod pro postup dle ustanovení § 191 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb. bez dalšího nelze považovat okolnost, jež vysvítá z odstavce 21 odůvodnění, kde se praví, že „nebylo s ohledem na dosavadní průběh likvidace možné postupovat dle ust. § 191 odst. 3 o. z., neboť ze strany společnosti /resp. jejích orgánů/ nebyly za celou dobu likvidace učiněny žádné kroky k urychlení jejího postupu.“

29. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a/ b/ o. s. ř. k dalšímu řízení. Soud prvního stupně je vázán shora prezentovanými právními názory odvolacího soudu /§ 226 odst. 1 o. s. ř./.