Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 19 Cmo 25/2022-56 ECLI:CZ:VSPH:2022:19.Cmo.25.2022.1 Usnesení

o vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady účastníka ze dne 16. 7. 2014, o odvolání společnosti UBAR a.s., IČO 28652649, sídlem Antala Staška 1859/34, Krč, Praha 4 proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 50/2018-44 ze dne 19. května 2022

JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D. · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 13. 10. 2022

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a soudců JUDr. Ondřeje Kubáta a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka, v právní věci

navrhovatele: [Anonymizováno]

sídlem [Anonymizováno]

/[Anonymizováno]

zastoupen [Jméno Zástupce], advokátem

sídlem [adresa]

za účasti: [Jméno advokáta]., IČO [IČO advokáta]

sídlem [Adresa advokáta]

o vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady účastníka ze dne 16. 7. 2014, o odvolání společnosti [Jméno účastníka A]., IČO [IČO účastníka A], sídlem [Adresa účastníka A] č. j. 80 Cm 50/2018-44 ze dne 19. května 2022


Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném rozsahu, tedy v bodě II. výroku, potvrzuje.

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „V řízení, které bylo přerušeno usnesením zdejšího soudu ze dne 3. prosince 2018, č. j. 80 Cm 50/2018-30, se pokračuje, neboť řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 80 Cm 123/2017 již pravomocně skončilo.“ V bodě II. výroku rozhodl takto: „V řízení bude na straně účastníka [Jméno advokáta]., IČO [IČO advokáta], sídlem [adresa], dále dle ust. 107 odst. 1, 3 o.s.ř. pokračováno s právním nástupcem účastníka - společností [Jméno účastníka A]., IČO [IČO účastníka A], sídlem [Jméno účastníka B].“ V bodě III. výroku rozhodl takto: „ Soud vyzývá navrhovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci výroku I. sdělil soudu, zda na podaném návrhu s ohledem na výsledek řízení ve věci 80 Cm 123/2017 trvá.“

2. Ve včas podaném odvolání, směřujícím proti bodu II. výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, společnost [Jméno účastníka A]. navrhovala s odkazem na dikci ustanovení § 107, odst. 1, 3 o. s. ř. zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení řízení. Uvedla, že převzala jmění zanikající společnosti, kdy fúze byla do obchodního rejstříku zapsána dne 3. 12. 2018, nicméně do práv a povinností společnosti [Jméno advokáta]., o něž v řízení jde, a jež se týkají rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady společnosti, odlišné od společnosti [Jméno účastníka A]., vstoupit nemohla. „Rozhodování o platnosti či neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře /potažmo valné hromady/ je natolik statusovou záležitostí konkrétní společnosti/právnické osoby, že nemůže přejít na jinou osobu, a to ani na základě fúze či jiné formy přeměny. Po zjištění, že společnost [Jméno advokáta]. zanikla, měl soud řízení zastavit postupem dle ustanovením § 107 odst. 5 o.s.ř., neboť povaha věci / určení platnosti či neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti, která zanikla/, neumožňuje v řízení pokračovat.“ Dle odvolatele na tom ničeho nemůže změnit ani historická judikatura Nejvyššího soudu ČR, která je již překonaná, a je absurdní, že soud bude vést řízení o platnosti či neplatnosti, resp. nicotnosti valné hromady, potažmo rozhodnutí jediného akcionáře společnosti, která již dávno neexistuje.

3. Navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání označil názory, předestřené odvolatelem, za v zásadě mylné. Odkázal na dikci ustanovení § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř., zdůraznil, že společnost [právnická osoba] a.s. ztratila způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno. „ Jelikož podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev dochází na základě fúze sloučením k přechodu jmění zanikající společnosti na nástupnickou společnost a ke vstupu nástupnické společnosti do právního postavení zanikající společnosti, vstoupila společnost [právnická osoba]. jako nástupnická společnost do všech práv a povinností zanikající společnosti [právnická osoba] a. s., o něž v nadepsaném řízení jde.“

4. V dané souvislosti navrhovatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 27 Cdo 2667/2019-184 ze dne 28. 1. 2021, vydané v dovolacím řízení, vedeném proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 334/2018-154 ze dne 27. 3. 2019, přičemž ocitoval text odstavce 8. a 9. odůvodnění tohoto rozhodnutí / viz níže /. Uvedl, že šlo o dovolací řízení, kde společnost [Jméno účastníka A]. dovozovala, že nemohla vstoupit do práv a povinností společnosti [Jméno advokáta]., jelikož řízení o vyslovení neplatnosti usnesení jediného akcionáře v působnosti valné hromady je „ natolik statusovou záležitostí konkrétní společnosti, že nemůže přejít na jinou osobu.“ Navrhovatel zdůrazňuje, že se jednalo o věc obsahově absolutně totožnou s nynější věcí, navrhovatel se domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti [Jméno advokáta]. v působnosti valné hromady ze dne 2. 2. 2018. S ohledem na skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení byla dne 3. 12. 2018 vymazána společnost [Jméno advokáta]. z obchodního rejstříku, a to v důsledku fúze sloučením se společností [Jméno účastníka A]., Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno na místo společnosti [právnická osoba] a.s. se společností [Jméno účastníka A]. Nejvyšší soud ČR usnesením č. j. 27 Cdo 2667/2019-184 ze dne 28. 1. 2021 dovolání společnosti [Jméno účastníka A]. zamítl, přičemž v odstavci 8. a 9 uvedl:

„ 8.Jak se totiž podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, povaha řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady/rozhodnutí jediného akcionáře přijatého v působnosti valné hromady/ společnosti zaniklé s právním nástupcem nevylučuje /ve smyslu § 107 odst. 5 o. s. ř./, aby soud v řízení pokračoval s právními nástupci zaniklé společnosti. Opačný závěr by totiž v konečném důsledku znamenal, že osoby dotčené nezákonným rozhodnutím valné hromady /jediného akcionáře/ společnosti by zánikem společnosti navždy ztratily možnost dovolat se před soudem této neplatnosti, a s tím především právních /včetně majetkových/ důsledků z ní plynoucích, jakkoliv by tyto důsledky jinak bylo možné vztáhnout na nástupnické společnosti. Pro společnosti, které protiprávními rozhodnutími své valné hromady poškodily akcionáře či třetí osoby /např. členy svých orgánů/, by nebylo nic snazšího, než se takovým důsledkům vyhýbat rozhodnutím o svém zániku bez likvidace, a tím od těchto důsledků izolovat dokonce své univerzální sukcesory.“

„9. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 29 Odo 1315/2006 /uveřejněné pod číslem 39/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek/, ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 29 Odo 1660/2006, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 937/2008, anebo ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 213/2011.“

5. Navrhovatel, poté, co dále vyjádřil přesvědčení o tom, že je třeba respektovat jednoznačnou kogentní normu, a to § 27 z. ř. s. , se dovolával zachování ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotvený v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále se s odkazem na Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 690/01 dovolával principu právní jistoty a předvídatelnosti práva, odkázal rovněž na závěry, vyplývající z odůvodnění Nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 501/04, dle nichž „ nezávislost nezakládá možnost soudci konat svévolně“.

6. Navrhovatel navrhuje zamítnutí odvolání, podané společností [Jméno účastníka A]., jako nedůvodné.

7. Odvolací soud přezkoumal podle ust. § 212, 212 a o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, aniž za tím účelem nařizoval jednání / § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. / a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání.

8. Podle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo. Nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

9. Podle ust. § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

10. Podle ust. § 107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.

11. U úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Jméno advokáta]. vyplývá, že tato společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 3. prosince 2018, a že společnost [Jméno advokáta]. jako zanikající společnost zanikla na základě fúze sloučením do společnosti [Jméno účastníka A]., se sídlem [Jméno účastníka B], IČO [IČO], jakožto Nástupnické společnosti.

12. A s odkazem na stanoviska a závěry, jak byly Nejvyšším soudem ČR vyjádřeny v jeho usnesení č. j. 27 Cdo 2667/2019-184 ze dne 28. 1. 2021, a jak bylo jimi rovněž argumentováno ve vyjádření navrhovatele k odvolání / viz /, odvolací soud dospívá k závěru o správnosti napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně: na straně účastníka došlo k universální sukcesi, společnost [Jméno účastníka A]. vstoupila do práv a povinností o něž v řízení jde / § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. / soud správně rozhodl o procesním nástupnictví na straně účastníka / [právnická osoba]. /. v souladu s ustanovením § 107 odst. 1, 3 o. s. ř.

13. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak / § 237 o. s. ř./. Dovolání lze podat u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu / § 240 odst. 1 věta prvá o. s. ř. /. Přípustnost dovolání je dle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud.