o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. října 2025, č. j. 61 Cm 93/2025-57,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že: „Soud nařizuje následující předběžné opatření: žalovanému [Jméno žalovaného], narozenému dne [Datum narození žalovaného], trvale bytem [Adresa žalovaného], se ukládá povinnost nenakládat s pozemkem p. č. [Anonymizováno] a s pozemkem p. č. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [Anonymizováno] pro k.ú. a obec [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [Anonymizováno].” (výrok I.) a tak, že „žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč.” (výrok II.).

2. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně se žalobou (podanou dne 24. října 2025) domáhá po žalovaném zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené smluvní pokuty, která byla mezi účastníky sjednána v rámci smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] (dále též jen „společnost“) ze dne 17. června 2025 (dále též jen „předmětná smlouva“), sjednané k zajištění povinnosti žalovaného v této smlouvě (v příloze 1) uvést všechny známé závazky společnosti, aby bylo zřejmé, kolik má společnost celkem dluhů. To však žalovaný neučinil, přestože věděl o závazcích ze smluv uzavřených mezi společností a jejím věřitelem [Anonymizováno] (např. smlouva o zápůjčce na částku 7 203 514 Kč), a proto žalobkyně uplatňuje (podanou žalobou) část nároku na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 450 000 Kč. Dovodil, že z čl. VI. předmětné smlouvy vyplývá závazek žalovaného k úhradě smluvní pokuty pro případ, že neuvede ve smlouvě závazky společnosti přesahující 1 000 Kč. Dle kopie smlouvy o zápůjčce ze dne 31. července 2024 si společnost od [Anonymizováno] zapůjčila částku 7 203 514 Kč a téhož dne podepsala vlastní směnku na totožnou částku. Ani jeden z těchto závazků není uveden v příslušném seznamu, který je přílohou č. 1 předmětné smlouvy. Podle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaný vlastníkem obou pozemků specifikovaných ve výroku I. usnesení soudu prvního stupně (dále též jen „předmětné pozemky”) a podle informace o průběhu řízení se je snaží aktivně prodat. Žalobkyně dále předložila výpisy a listiny společností [právnická osoba] a [právnická osoba] (ve kterých je žalovaný společníkem i jednatelem), z nichž vyplývá jejich špatná finanční situace, nebo nařízená exekuce, případně skutečnost, že společnosti neplní ani svou zákonnou povinnost zveřejňovat účetní závěrky.

3. Je tak zřejmé, že k podání návrhu na nařízení předběžného opatření přistoupila žalobkyně z obav z možného ohrožení výkonu rozhodnutí, neboť se žalovaný prokazatelně snaží prodat svůj nemovitý majetek, přičemž výše závazků společnosti vůči [Anonymizováno] (přesahující 6,7 mil. Kč), neuvedená v předmětné smlouvě, je přímo úměrná výši smluvní pokuty, kterou se žalovaný zavázal v takovém případě uhradit a kterou lze z žalobkyní předložených listin považovat za osvědčenou, stejně tak i obavu, že probíhající prodeje předmětných nemovitostí mají potenciál v budoucnu negativně ovlivnit případnou vymahatelnost (žalované) pohledávky na smluvní pokutu. Protože žalobkyně osvědčila obavu z možného ohrožení výkonu rozhodnutí, bylo jejímu návrhu vyhověno.

4. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Navrhuje jeho zrušení a zastavení řízení, a pokud tak rozhodnuto nebude, zamítnutí návrhu.

5. Odvolatel namítá, že ve věci je dána překážka věci zahájené, protože žalobkyně před podáním žaloby podala skutkově totožný návrh u Okresního soudu v Litoměřicích (kde je věc vedena pod sp. zn. 14 C 133/2025). Obě věci mají totožné účastníky řízení, jakož i předmět řízení vymezený tvrzenými skutkovými okolnostmi, vyjma drobných odchylek (které popisuje). Totožný je i předmět procesního nároku co do návrhu na vydání předběžného opatření. Navrhuje proto zrušení (odvoláním napadeného) výroku a zastavení řízení. Dále namítá, že ze smlouvy o zápůjčce peněž ze dne 31. července 2017 plyne, že tato byla za společnost podepsána toliko žalovaným jako jejím jednatelem. K tomuto dni ale z obchodního rejstříku vyplývá, že jménem společnosti jedná každý (ze dvou) jednatelů samostatně, vyjma (mimo jiné) poskytování či přijetí půjček a úvěrů, kontokorentů, poskytování záloh nad 100 000 Kč a podpisů směnek. V případě smlouvy o zápůjčce, která měla být uzavřena jedním z jednatelů, platí, že společnost nezavazuje. Z tohoto důvodu nemusela být její existence, resp. zápůjčky, uvedeny v příloze č. 1, na kterou je odkazováno v čl. VI odst. 2 předmětné smlouvy. Shodné platí i pro vystavenou směnku. Žalobkyni tak nemohl vůči žalovanému vzniknout nárok na úhradu smluvní pokuty. Není pravdou, že by žalovaný byl jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], jímž je [Anonymizováno], ale narozený [Anonymizováno]. Z katastru nemovitostí vyplývá, že žalovaný je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem i jiných nemovitostí (které specifikuje).

6. Žalobkyně odvolání nepokládá za důvodné.

7. Nesouhlasí s námitkou, že je dána překážka litispendence. Žalobkyně uplatnila v obou řízeních dva dílčí nároky v souhrnné výši 950 000 Kč, což i v žalobě (v tomto řízení) uvádí.

8. Odvolací soud přezkoumal výrok I. usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

10. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

11. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

12. K námitce existence překážky věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) odvolací soud (obecně) uvádí, že tato tzv. překážka litispendence brání tomu, aby o téže věci probíhalo více než jedno řízení; jde o překážku neodstranitelnou. Řízení, které bylo zahájeno později, má soud povinnost zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). O tutéž (stejnou) věc (která je důvodem zastavení řízení) jde tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený návrhem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 549, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 1974/2008).

13. Tato překážka však v řízení dána není. Je tomu tak proto, že v tomto řízení se žalobkyně domáhá zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím z celkové částky 13 407 028 Kč, což je částka, na kterou má dle svých tvrzení dohromady právo, přičemž v žalobě dále uvádí i to, že v minulosti již uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč. V řízení, které mělo být zahájeno žalobou datovanou dnem 17. října 2025 a podanou u Okresního soudu v Litoměřicích (předloženou žalovaným), vedenou pod sp. zn. 14 C 133/2025, se žalobkyně z celkové částky 13 407 028 Kč (což je částka, na kterou má dle svých tvrzení dohromady právo), domáhá zaplacení (právě) částky 500 000 Kč s příslušenstvím. V těchto řízeních jde o dvě tzv. částečné žaloby (žalobkyně v nich soudně uplatnila vždy pouze část z jím tvrzeného celkového tvrzeného nároku). U těchto žalob však podání jedné z nich nevytváří překážku věci zahájené ve vztahu k druhé z nich (§ 83 odst. 1 o. s. ř.), protože každou z žalob je uplatněn jiný procesní nárok (odlišný z hlediska následku jakožto skutečnosti vymezující skutek – žalobkyně se nedomáhá zaplacení téže částky, nýbrž částek odlišných, tj. 450 000 Kč a 500 000 Kč jako částí z celkové částky 13 407 028 Kč) /podobně např. Dvořák B., Právní moc civilních soudních rozhodnutí, 1. vydání, 2008, C. H. Beck, část 4.6 Rozhodnutí o částečných žalobách, s. 111-114/. K totožnosti skutku srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16, dostupný např. na www.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 463/99, uveřejněné pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Nejde-li v tedy případě těchto žalob o totožný skutek, pak není významné, že se má žalobkyně v každém z těchto řízení domáhat vydání stejného předběžného opatření, protože určující je totožnost skutku stran věci samé (který vymezuje řízení, v němž má být předběžné opatření nařízeno).

14. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovaným § 75c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.) současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen), tedy nikoliv je pouze osvědčit, jak nesprávně uvádí soud prvního stupně, a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok.

15. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je dále ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1, § 102 odst. 3 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné zásady právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout navrhovateli nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. března 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledna 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020, nebo ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).

16. Žalobkyně se domáhá nařízení předběžného opatření z důvodu (tvrzené) obavy, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Uvádí k tomu, že má důvodnou obavu, že se žalovaný po výplatě částky z prodeje předmětných pozemků těchto peněž zbaví nebo je ukryje, či se snaží zbavit nemovitostí, aby nemohly být postihnuty výkonem rozhodnutí, místo toho, aby uhradil své závazky. Žalovaný nejeví žádný zájem svoje závazky hradit, ani plnit svoje povinnosti. O tom má svědčit i skutečnost, že žalovaný na návrhy žalobkyně na vypořádání celé věci nereagoval, kdy nijak nereagoval ani na výzvu k plnění.

17. Tato tvrzení jsou však pouze obecná, což je zřejmé z toho, že žalobkyně nijak nerozvádí, z čeho pramení její tvrzená (a výše popsaná) důvodná obava. Z žádných jejích tvrzení tak nelze dovodit, že lze pokládat za pravděpodobné, natož pak za prokázané (a tudíž i proporcionální ve výše popsaném smyslu), že se žalovaný po výplatě částky z prodeje předmětných pozemků získaných peněz zbaví nebo je ukryje, či že se předmětných pozemků snaží zbavit proto, aby nemohly být postihnuty výkonem rozhodnutí. Z tvrzení žalobkyně lze dovodit v tomto kontextu pouze to, že žalovaný činí úkony stran převodu předmětných pozemků na základě kupní smlouvy na [Anonymizováno], což však nepředstavuje nic protiprávního, neboť jde o obvyklé právní jednání, kterým se vlastník zavazuje převést vlastnické právo k věcem za zaplacení kupní ceny [§ 2079 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Je tak zřejmé, že předpoklady pro nařízení předběžného opatření již jen z tohoto důvodu splněny nejsou, protože není prokázána důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen a ani to, že by bylo třeba zatímně upravit poměry účastníků (§ 75c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.).

18. Nad rámec uvedeného lze dále poznamenat, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti (§ 121 o. s. ř.) je zřejmé, že společnost má od 22. března 2018 dva jednatele s tím, že každý jednatel jedná jménem společnosti samostatně, vyjma případů (též): c) poskytování či přijetí půjček a úvěrů, kontokorentů, poskytování záloh nad 100 000 Kč, m) podpisy směnek, přičemž v těchto případech může společnost písemně s úředně ověřeným podpisem pověřit jednoho z jednatelů, aby v určitém právním jednání zastupoval společnost samostatně. Z žalobkyní předložené kopie směnky s datem vystavení 31. července 2024 na částku 7 203 514 Kč se podává, že za společnost byla podepsána pouze žalovaným jako jednatelem, totéž se podává i ze smlouvy o zápůjčce peněz z téhož dne (na jejímž podkladě měla být společnosti zapůjčena stejná částka), aniž by se současně podávalo, že byl žalovaný k těmto právním jednáním pověřen společností (tak, jak je zapsáno v obchodním rejstříku). Jelikož není zřejmé, že by společnost tato právní jednání schválila (§ 440 o. z.), nelze (v současném stádiu řízení) opodstatněně dovodit, že je jimi společnost vázána a že jejich neuvedení v příloze 1 předmětné smlouvy (na podkladě jejího čl. VI odst. 2) představuje porušení právní povinnosti. Neboli, nejeví se z tohoto důvodu jako pravděpodobné (v rozsahu vyžadovaném pro nařízení předběžného opatření, v současném stádiu řízení), že žalobkyně bude úspěšná i ve věci samé. Není rozhodné, že žalovaný neměl reagovat na výzvu k plnění před podáním žaloby.

19. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření podaný žalobkyní v celém rozsahu zamítl.