o určení složení výboru účastníka, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2025, č. j. 66 Cm 129/2025-42

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení po právní moci usnesení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč navrhovateli (výrok III.). Rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel podal návrh na zahájení řízení dne 15. 9. 2025 u Krajského soudu v Praze a poté shodný návrh na zahájení řízení podal u Městského soudu v Praze dne 17. 9. 2025. Řízení zahájené u Krajského soudu v Praze bylo postoupeno Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Soud prvního stupně (Městský soud v Praze) později zahájené řízení zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť dříve zahájené řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení podle (§ 83 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 23 z. ř. s. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

Proti usnesení podal navrhovatel v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání namítal, že Krajský soud v Praze vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze. Řízení zahájené u Krajského soudu v Praze tak nemůže nadále probíhat a nemůže vytvářet překážku věci zahájené podle § 83 o. s. ř. Městský soud v Praze vede věc duplicitně pod sp. zn. 66 Cm 129/2025 a sp. zn. 66 Cm 151/2025, místo aby řízení spojil podle § 112 o. s. ř. nebo druhý spis zastavil jako duplicitní. Navrhovatel uhradil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč výslovně ke sp. zn. 66 Cm 129/2025, přesto byl soudem vyzván k zaplacení téhož poplatku ve věci sp. zn. 66 Cm 151/2025. Soud prvního stupně v napadeném usnesení chybně přiznal vrácení pouze 1 000 Kč, ačkoli přeplatek činí 2 000 Kč. Navrhovatel se domáhal zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že navrhovateli má být vrácena částka 2 000 Kč.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání navrhovatele a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Soud prvního stupně nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky (§ 103 o. s. ř.), za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jednou z (negativních) procesních podmínek je, aby u soudu neprobíhalo jiné řízení o téže věci (§ 83 odst. 1 o. s. ř.).

V přezkoumávané věci u Městského soudu v Praze jsou zahájena dvě řízení ve stejné věci, jedno řízení bylo zahájeno dne 15. 9. 2025 a druhé 17. 9. 2025. Soud prvního stupně proto správně později zahájené řízení zastavil, a to pro překážku dříve zahájeného řízení (§ 83 o. s. ř.). Uvedený nedostatek podmínky nelze odstranit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

Obě zahájená řízení, jak se toho domáhal navrhovatel, nelze spojit (§ 112 o. s. ř.), neboť spojit lze jen věci, které spolu skutkově souvisí. V dané věci však jde o totožné věci, proto posléze zahájené řízení musí být zastaveno, jak uvedeno shora.

Výrok o vrácení části zaplaceného soudního poplatku se opírá o ustanovení § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. V přezkoumávané věci byl navrhovatelem zaplacen soudní poplatek 2 000 Kč. Řízení bylo zastaveno před prvním jednáním, takže navrhovateli byla správně soudem prvního stupně vrácena částka 1 000 Kč (2 000 Kč – 1 000 Kč).

S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud napadené usnesení jako věcně správně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.