o zrušení výmazu společnosti DEKOSAN s. r. o. v likvidaci z obchodního rejstříku a obnovení její likvidace, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2020, č. j. 85 Cm 2253/2018 – 86,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zrušení výmazu společnosti [Jméno advokáta A] /dále jen „společnost“/ z obchodního rejstříku a obnovu její likvidace (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně. Předchozí zamítavé usnesení ze dne 13. června 2019, č. j. 85 Cm 2253/2018 - 67, odvolací soud zrušil usnesením ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 14 Cmo 250/2019 - 77. Přitom odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním názorem, podle něhož soud prvního stupně v dalším řízení postupem podle § 7 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, přibere do řízení společnost a bývalého jediného společníka [Anonymizováno] (přitom za společnost bude jednat s likvidátorkou [Anonymizováno]., sídlem [adresa]), současně jim doručí návrh na zahájení řízení a umožní jim vyjádřit se k němu, věc pak znovu řádně projedná, včetně toho, že vyvstane-li potřeba provést důkazy, nařídí za tím účelem jednání (§ 89 z. ř. s.).

3. Soud prvního stupně v nově vydaném usnesení ze dne 11. února 2020 vyšel z toho, že:

- navrhovatelka návrh odůvodňuje tím, že likvidátorka nezahrnula do konečné zprávy její pohledávku ve výši 553 399,08 Kč s příslušenstvím přiznanou rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 20. dubna 2017, č. j. 21 C 303/2016 - 46, nezajistila a nezpeněžila majetek společnosti evidovaný v registru vozidel, neuplatnila nároky vůči bývalým jednatelům společnosti, nepřipojila se k trestnímu oznámení proti společnosti a nepodala na ni insolvenční návrh;

- bývalý jediný společník [Anonymizováno] na výzvu soudu k vyjádření k návrhu nereagoval;

- [Anonymizováno] k návrhu uvedla, že vymáhání nároků vůči bývalým jednatelům nepředstavuje úkon směřující k naplnění účelu likvidace, kterým je výmaz společnosti z obchodního rejstříku, a proto likvidátorovi nepřísluší. Majetek zapsaný v registru vozidel nebyl fyzicky dohledán a nedisponuje k němu jakoukoliv dokumentací. K trestnímu řízení se nepřipojila, jelikož jí nebylo známo, že by došlo k zahájení stíhání konkrétní osoby. Insolvenční návrh nepodala, protože vzhledem k nulovému likvidačnímu zůstatku neměla na úhradu zálohy, přičemž navrhovatelce nic nebránilo v podání věřitelského návrhu;

- Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. února 2018, č. j. 85 Cm 401/2018 - 3, rozhodl o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a likvidátorkou jmenoval [Anonymizováno]. Usnesení nabylo právní moci dne 19. března 2018;

- likvidátorka provedla úkony likvidace a 30. srpnu 2018 soudu předložila ke schválení konečnou zprávu o průběhu likvidace, z níž vyplývá, že nedohledala žádný majetek společnosti, společnost má nulový likvidační zůstatek, byť má v registru zapsána dvě vozidla;

- mezi přihlášenými pohledávkami likvidátorka ve zprávě uvedla pohledávku navrhovatelky ve výši 3 168 750 Kč, ta ovšem s ohledem na nulový likvidační zůstatek zůstala neuhrazená;

- Městský soud v Praze konečnou zprávu schválil usnesením ze dne 27. září 2018, č. j. 85 Cm 401/2018 - 22 a dne 6. září 2018 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku.

4. Soud prvního stupně na tomto základě vyšel z § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, a dovodil, že není dán důvod pro navržené zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora. Společnost je sice právně vlastníkem registrovaných vozidel, fakticky však v její dispozici nejsou. To, že bývalí jednatelé podle navrhovatelky společnost poškodili, a tím i dobytnost navrhovatelčiných pohledávek, představuje nejistý a neurčitý majetkový zájem navrhovatelky. Navrhovatelka de facto presumuje, že obnovená společnost se domůže náhrady škody, z čehož pak uspokojí její pohledávky. Zda a v jaké výši by společnost mohla být úspěšná je nejisté do té míry, že i s ohledem na zásadu hospodárnosti takový právní zájem neodůvodňuje rozhodnutí o obnově společnosti. Rozhodnutí bez nařízení jednání soudu prvního stupně odůvodnil odkazem na § 85 a § 89 z. ř. s. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil nespornou povahou řízení.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci, navíc v nedávné době odvolatelka zjistila nové skutečnosti stran majetku společnosti, které zřejmě nebyly známy ani likvidátorce společnosti. V daném případě existují důvody pro zrušení výmazu společnosti a nařízení její (opětovné, resp. řádné) likvidace. Odvolatelka má za to, že jsou dány odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. a), e), f) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/.

7. Odvolací důvody odvolatelka rozvádí tak, že návrh podala proto, že v průběhu likvidace nebyly učiněny všechny kroky, které by vedly k alespoň částečnému splnění závazků likvidované společnosti. Podle odvolatelky v dané věci nastaly oba důvody předvídané § 209 odst. 1 o. z. Dosud neznámým majetkem se podle judikatury a odborné literatury míní i majetkové hodnoty, které nebyly považovány za vlastnictví společnosti a z toho důvodu nebyly při vypořádání majetku v průběhu likvidace zohledněny (Josková, L., Pravdová, K., Zacharová, L. Likvidace obchodních společností. Praha: C. H. Beck, 2017 s. 158). Takovým majetkem jsou navrhovatelem tvrzené nároky na náhradu škody vůči bývalým členům statutárního orgánu společnosti.

8. Odvolatelka v průběhu řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Co 258/2018 zjistila, že ačkoliv byl [Anonymizováno] dne 9. prosince 2014 rozhodnutím jediného společníka odvolán z funkce jednatele společnosti, uzavřel dne 13. ledna 2015 za společnost kupní smlouvu se společností [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], jejímž předmětem byl prodej autojeřábu [Anonymizováno], VIN: [Anonymizováno]. Zároveň s touto smlouvou byly zřejmě uzavřeny i další smlouvy, kterými společnost prodala techniku uvedenou na faktuře č. [Anonymizováno] v souhrnné hodnotě 786 500 Kč (včetně DPH). Podle pokladních dokladů převzal úplatu v hotovosti V. Danda ml. v průběhu prosince 2014. V. [Anonymizováno] tak evidentně zpeněžoval majetek společnosti i v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. Tato právní jednání jsou s největší pravděpodobností neplatná a likvidátorka by měla prověřit možnost případného uplatnění této neplatnosti.

9. Odvolatelka nesouhlasí s tím, že by její majetkový zájem na vyhovění návrhu byl nejistý a neurčitý. Odvolatelka přesně označila své pohledávky a jedna z nich jí byla pravomocně přiznána rozhodnutím soudu. Vymáhání pohledávek je ze své podstaty činností s nejistým výsledkem. V tomto směru nemůže být jistota předpokladem vyhovění návrhu. To by vedlo k absurdnímu závěru, že soudy poskytují ochranu těm, kteří vyvedou či „zašantročí“ majetek právnické osoby a sníží tak jistotu vymožení pohledávek, které by do té doby bylo možné upokojit. Soud prvního stupně neodůvodnil, proč by dobytnost pohledávek za bývalými jednateli měla být nejistá a vůbec se nevypořádal s již sdělenou informací, že ne všichni bývalí jednatelé společnosti byly nastrčené osoby (bílí koně), takže by do likvidační podstaty bylo možné získat smysluplné finanční prostředky (např. V. [Anonymizováno]. stále vlastní rodinný dům zapsaný na LV č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]).

10. Usnesení soudu prvního stupně je podle odvolatelky projevem nepřípustného formalismu. Soud prvního stupně rezignoval na to, že účelem likvidace není co nejrychlejším a nejjednodušším způsobem sprovodit právnickou osobu ze světa, ale (mimo jiné) vyrovnání dluhů vůči jejím věřitelům (§ 187 odst. 1 o. z.). Postup soudu prvního stupně je nebezpečným signálem pro osoby kolem společnosti, že je možné beztrestně neplnit závazky a vyvádět majetek společnosti. Vyjádření likvidátorky, že vymáhání nároků vůči bývalým jednatelům nepředstavuje úkon směřující k naplnění účelu likvidace, kterým je výmaz společnosti z obchodního rejstříku, a proto likvidátorovi nepřísluší, odporuje odborné literatuře, podle níž je účelem likvidace mj. zmíněné vypořádání dluhů. Zákon proto této problematice věnuje značnou pozornost a reguluje řadu nástrojů k ochraně věřitelů s cílem zajistit, aby věřitelé mohli uplatnit své pohledávky, a aby si společníci mezi sebe majetek likvidované společnosti nerozdělili dřív, než budou věřitelé vyrovnáni (Josková, L., Pravdová, K., Zacharová, L. Likvidace obchodních společností. Praha: C. H. Beck, 2017 s. 94; Lavický, p. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1-654/. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. s 954 - 961).

11. Dále odvolatelka vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu ve zmíněném usnesení ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 14 Cmo 250/2019 - 77, o nedůvodnosti námitky podjatosti. Tento závěr zcela pomíjí koncept funkční nezávislosti soudu, tedy nezávislosti, která nesouvisí s jednáním konkrétního soudce, ale s rozdílnými rolemi (funkcemi), které daná osoba zastává v rámci jednoho procesu. Jde o koncept, který úzce souvisí se základní zásadou, že nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci. V dané věci senát soudu prvního stupně 85 Cm rozhodoval nejen o předmětném návrhu, ale též o schválení zprávy likvidátorky o průběhu likvidace, tedy o řádnosti likvidace. Nyní tedy senát 85 Cm rozhoduje o své vlastní věci, má zájem na výsledku řízení, a měl by se z projednávané věci vyloučit.

12. V závěru odvolání navrhovatelka opětovně požaduje přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť odvolacím soudem dříve shledaný důvod nevyhovění takovému návrhu, spočívající ve zřejmě bezúspěšném uplatňování práva, již s ohledem na výše uvedené skutečnosti dán není.

13. Účastníci 1) a 2) se k odvolání nevyjádřili.

14. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí nemůže obstát, a to z níže uvedených důvodů.

15. Stran námitky podjatosti oddělení 85 Cm soudu prvního stupně odvolací soud setrvává na své dřívější argumentaci uvedené v bodu 8 odůvodnění předchozího usnesení ze dne 21. listopadu 2019, na níž pro stručnost odkazuje. Odvolatelka dále pomíjí, že nadepsané řízení je samostatným řízením, a že funkční příslušnost určuje, který soud v rámci soudní soustavy právě v tomto řízení rozhodne v prvním stupni, který ve stupni druhém, a který soud rozhodne o případném mimořádném opravném prostředku. Skutečnost, že v rámci oddělení 85 Cm byla soudem prvního stupně též projednána a schválena konečná zpráva o průběhu likvidace společnosti, žádný vztah funkční příslušnosti nezakládá, ani neplatí, že by soud prvního stupně nyní rozhodoval o své vlastní věci, jak mylně dovozuje odvolatelka.

16. Jak již odvolací soud vysvětlil v přechozím rozhodnutí ze dne 21. listopadu 2019, řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 o. z. je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Meritornímu rozhodnutí o podaném návrhu musí předcházet řádné projednání věci.

17. Tak předně soud prvního stupně nerespektoval závazný pokyn odvolacího soudu, že postupem podle § 7 odst. 1 z. ř. s. přibere do řízení společnost a bývalého jediného společníka [Anonymizováno], přičemž za společnost bude jednat s likvidátorkou [Anonymizováno]. Soud prvního stupně o jejich přibrání do řízení nerozhodl, jen jim doručil návrh ve věci samé s výzvou k vyjádření; [Anonymizováno] se k návrhu vyjádřila podáním ze dne 20. prosince 2019. Z přeloženého spisu je však evidentní, že ani [Anonymizováno] za společnost, ani [Anonymizováno] nebyli soudem v průběhu řízení vůbec informováni, že jsou v postavení účastníků řízení. Poprvé jim tuto informaci nepřímo sdělil soud prvního stupně v přezkoumávaném usnesení, kde jsou v záhlaví uvedeni jako účastníci řízení. Přitom účelem rozhodnutí soudu podle § 7 odst. 1 z. ř. s. je nepochybně i to, že se daná osoba dozví o probíhajícím řízení, a že v něm má postavení účastníka se všemi právy a povinnostmi z tohoto postavení vyplývajícími.

18. Toto pochybení soudu prvního stupně úzce souvisí s dalším jeho pochybením. Podle závazného pokynu odvolacího soudu měl soud prvního stupně podle § 89 z. ř. s. - vyvstane-li potřeba provést dokazování - nařídit k projednání věci jednání. Přesto soud prvního stupně ústní jednání nenařídil a bez dalšího o návrhu rozhodl. Přitom je nepochybné, že z listin obsažených ve spisu činil zjištění např. k vlastnictví daných vozidel společností, a i k průběhu samotné likvidace společnosti. Tímto nesprávným postupem soud prvního stupně upřel navrhovatelce, [Anonymizováno] i [Anonymizováno] právo účastnit se projednání věci při ústním jednání, vyjadřovat se k důkazním návrhům i provedeným důkazům, v reakci na důkazní situaci navrhovat na podporu svých tvrzení další důkazy atd. Navíc ústní jednání jsou pravidelně veřejná (čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), což je prostředkem veřejné kontroly nad justicí. Soudy jsou povolány k tomu, aby soudní moc vykonávaly demokraticky, transparentně, veřejně a na základě zákonů.

19. Soud prvního stupně shora uvedeným nesprávným postupem zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a které nebylo možné za odvolacího řízení napravit. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

20. Soud prvního stupně v dalším bude postupovat podle § 7 odst. 1 z. ř. s., bude se zabývat novým návrhem odvolatelky na osvobození od soudních poplatků a dále nařídí k projednání věci ústní jednání a o návrhu ve věci samé znovu rozhodne, přitom se řádně vypořádá též se shora uvedenou doplněnou argumentací odvolatelky.

21. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno (§ 151 odst. 1 o. s. ř).