o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2023, č. j. C 364762/RD41/MSPH, Fj 35479/2023/MSPH,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zápis jednatele [Jméno navrhovatele] do obchodního rejstříku ze dne 27. ledna 2023 vedený pod Fj 35479/2023/MSPH.

2. Soud prvního stupně konstatoval, že jde o návrh podaný podle § 101 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r“). Navrhovatel se domáhal ve smyslu § 101 z. v. r. změny zápisu v obchodním rejstříku vedeném pro společnost [Jméno advokáta B]. (dále jen „společnost“), spočívající v zápisu své osoby jako jednatele společnosti. Navrhovatel se domnívá, že k jeho odvolání z funkce jednatele společnosti nikdy platně nedošlo. Své tvrzení opírá především o to, že rozhodnutí valné hromady ze dne 26. října 2022 nesplňovalo náležitosti, které klade zákon a společenská smlouva na usnesení valné hromady. Domnívá se, že dané usnesení je nicotné, napadá svolání valné hromady a její rozhodování a usnášeníschopnost. Svůj návrh navrhovatel odůvodnil především tím, že byl jednatelem od vzniku společnosti, přičemž byl dne 28. prosince 2022 proveden výmaz jeho osoby jakožto jednatele společnosti z obchodního rejstříku s uvedením dne zániku funkce 26. října 2022.

3. Soud prvního stupně se zabýval obsahem zápisu z valné hromady ze dne 26. října 2022 a konstatoval, že neshledal nicotnost přijatých rozhodnutí. Dodal, že mu v rejstříkovém řízení nepřísluší přezkoumávat platnost rozhodnutí valné hromady, jelikož platí, že nevyslovil-li soud neplatnost takového rozhodnutí, je třeba hledět na něj jako na rozhodnutí platné. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl.

5. Argumentuje tím, že na usnesení valné hromady ze dne 26. října 2022 je třeba hledět tak, jako by nebylo přijato, tj. jedná se o nicotné usnesení. Odvolatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. března 2021, sp. zn. IV. ÚS 2957/20. Současně vyjadřuje přesvědčení, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a věc nesprávně právně posoudil. Zdůrazňuje, že valná hromada společnosti nebyla svolána osobou k tomu oprávněnou, ani způsobem, který předvídá společenská smlouva (ve stanovené lhůtě a zasláním pozvánky na poštovní adresu společnosti). Má za to, že usnesení valné hromady společnosti nebylo projevem vůle valné hromady. Jedná se tudíž o zdánlivé (nicotné) právní jednání pro nedostatek vůle ve smyslu § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Odvolatel dále namítá, že skutečnosti, které byly uváděny jako důvody pro jeho odvolání z funkce, byly zjevně účelové. Předseda dozorčí rady neměl pravomoc svolat valnou hromadu. Odvolatel se domnívá, že orgán společnosti překročil svou pravomoc. Proto takové jednání nemůže vyvolat právní účinky a je tudíž nicotné. Odvolatel dále uvedl argumenty týkající se nesrozumitelnosti a neurčitosti pozvánky na valnou hromadu.

6. Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Poukázala na registrační princip ovládající řízení ve věcech veřejného rejstříku. V rejstříkovém řízení není připuštěna možnost zkoumání neplatnosti usnesení valné hromady. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2021, sp. zn. 27 Cdo 2580/2021.

7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 120 z. v. r., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 101 odst. 2 z. v. r. osoby zapisované podle jiného zákona do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby se mohou v případě svého výmazu z veřejného rejstříku domáhat změny zápisu také tehdy, byl-li proveden jinak než podle § 98; ustanovení § 102 se použije přiměřeně.

9. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně stran odůvodnění netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupný též na www.nsoud.cz).

10. Z obsahu rejstříkového spisu se podává, že dne 26. října 2022 valná hromada společnosti odvolala navrhovatele z funkce jednatele společnosti, a to s účinností ke dni konání valné hromady. Na základě těchto skutečností rejstříkový soud k návrhu společnosti usnesením ze dne 29. listopadu 2022, č. j. C 364762/RD21/MSPH, Fj 448504/2022/MSPH, které nabylo právní moci dne 28. prosince 2022, provedl požadované změny – výmaz dosavadního statutárního orgánu – jednatele společnosti. K předmětnému návrhu byl předložen zápis o průběhu jednání valné hromady, listina přítomných společníků a prohlášení o právním zájmu předsedy představenstva společnosti. Změny se rovněž promítly do obchodního rejstříku.

11. Ustanovení § 101 z. v. r. upravuje zvláštní opravný prostředek, jež umožňuje tam vypočteným osobám uplatnit proti zápisu námitky, jež nemohly vznést dříve (např. proto, že nebyly účastníky řízení, či proto, že zápis byl proveden postupem podle § 98 z. v. r.). Rejstříkový soud je povinen se zabývat takto uplatněnými námitkami, a to bez ohledu na to, zda (a s jakým výsledkem) se s nimi případně vypořádal v (předchozím) řízení o zápis do příslušného rejstříku (při postupu dle § 98 z. v. r. se s nimi ostatně ani vypořádat nemohl). Účelem § 101 odst. 2 z. v. r. je tak umožnit osobám zapisovaným podle jiného zákona do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby uplatnit námitky proti jejich výmazu a dosáhnout tak shody zápisu se skutečným stavem, nikoliv přiznat těmto osobám možnost brojit proti správnosti všech zapsaných skutečností. Teleologický výklad § 101 odst. 2 z. v. r. vede proto k závěru, podle něhož osoby zapisované podle jiného zákona do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby se mohou v případě svého výmazu z veřejného rejstříku domáhat změny pouze takového zápisu, kterým byly z veřejného rejstříku samy vymazány (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2021, sp. zn. 27 Cdo 530/2020).

12. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že současná právní úprava neumožnuje v rejstříkovém řízení, včetně řízení podle § 101 z. v. r., přezkoumávat platnost rozhodnutí orgánu obchodní korporace (např. usnesení valné hromady společnosti, členské schůze nebo jiného orgánu). Rejstříkový soud (potažmo soud odvolací) může přezkoumávat platnost rozhodnutí nejvyššího orgánu právnické osoby, popř. rozhodnutí jiných jejích orgánů jen v mezích daných § 45 odst. 1 – 3 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, ve spojení s § 245 o. z., tedy z hlediska, zda rozhodnutí vykazuje takové vady, že se ně hledí, jakoby nebylo přijato. Platnost takového rozhodnutí lze ale přezkoumávat pouze v řízení o vyslovení jeho neplatnosti. Nebyla-li neplatnost takového rozhodnutí vyslovena soudním rozhodnutím, platí, že je třeba je považovat za platné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, či ze dne 21. března 2018, sp. zn. 27 Cdo 3347/2017).

13. Svolání valné hromady neoprávněnou osobou (předsedou dozorčí rady, nikoliv dozorčí radou), pokud se jí účastnili členové společnosti, představuje důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých takovou valnou hromadou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 4223/2007, ze dne 11. září 2014, 29 Cdo 2544/2014, usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2834/2012, nebo ze dne 27. srpna 2020, 27 Cdo 4364/2018, mutatis mutandis, nebo ze dne 22. března 2022, sp. zn. 27 Cdo 2453/2021).

14. Další pochybení při svolání valné hromady, spočívající ve vadě formy, obsahu nebo způsobu doručení pozvánky, nebo v nedodržení lhůty určené zákonem nebo společenskou smlouvou pro svolání valné hromady, též nepředstavují vady, pro něž by se na usnesení přijaté valnou hromadou hledělo, jako by nebylo přijato, nýbrž mohou být (pouze) důvodem vyslovení neplatnosti tohoto usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 1407/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2022, sp. zn. 27 Cdo 2453/2021).

15. Rovněž tak případný nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady či nedostatečný počet hlasů, odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady, jsou důvodem toliko neplatnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 29 Odo 1502/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2008, sp. zn . 29 Cdo 2964/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 1999, sp. zn. 1 Odon 101/97, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 4221/2011).

16. Namítá-li navrhovatel, že důvody pro jeho odvolání z funkce jednatele společnosti nebyly dány, jelikož neporušil povinnosti svolat valnou hromadu a účastnit se valné hromady svolané majoritním společníkem, pomíjí, že byl odvolán též pro absenci komunikace vůči společníkovi, přičemž hrozilo poškození dobrého jména společnosti nebo její úpadek (jak plyne ze zápisu o průběhu jednání valné hromady společnosti ze dne 26. října 2022). Jelikož porušení této povinnosti plynoucí z § 155 z. o. k. může být důvodem pro odvolání jednatele z funkce, nelze uzavřít, že se jednalo zjevně (na první pohled, bez dokazování) o účelové důvody, na základě nichž došlo k odvolání navrhovatele z funkce jednatele (§ 8, § 9 odst. 2 o. z.). Případné nedostatečné vymezení konkrétní povinnosti, kterou měl jednatel při výkonu své funkce porušit, může být taktéž toliko důvodem vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (srov usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2022, sp. zn. 27 Cdo 1175/2021).

17. Soud prvního stupně proto nepochybil, když návrh podaný podle § 101 odst. 2 z. v. r. jako nedůvodný zamítl. Lze dodat, že k návrhu nebyly navrhovatelem předloženy žádné listiny, které by vedly k závěru, že usnesení valné hromady je stiženo vadami způsobujícími, že se na ně hledí, jako by nebylo přijato. Návrh navrhovatele podle § 101 odst. 2 z. v. r. tudíž není důvodný.

18. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 23 a § 24 z. ř. s. ve spojení s § 224 o. s. ř. V poměrech projednávané věci shledal odvolací soud důvody pro aplikaci § 24 z. ř. s., neboť se v daném případě jednalo o zjevně bezúspěšné uplatňování práva (jak je zřejmé s výše rozvedeného odůvodnění). Procesně úspěšné společnosti, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. tak náleží náhrada těchto nákladů odvolacího řízení. Ty se skládají podle § 1 odst. 3 písm. f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. z jedné paušální náhrady ve výši 300 Kč za vyjádření k odvolání.