o povinnosti vrátit zálohu, k odvolání Ing. Martiny Loudové, narozené 30. 5. 1967, bytem Na Staré silnici 58/25, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024, č. j. 39 Cm 160/2005-21,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením uložil likvidátorce [jméno FO] povinnost ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení vrátit České republice na účet Městského soudu v Praze vyplacenou zálohu na náklady likvidace ve výši 5 000 Kč s uvedením platebních informací.

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2006, č. j. 39 Cm 231/2006-3, byl odvolán původní likvidátor (nyní již zaniklé) společnosti [právnická osoba] (dále jen „společnost“) [jméno FO], likvidátorkou společnosti byla jmenována [jméno FO] (dále jen „likvidátorka“). Usnesením ze dne 17. 4. 2020, č. j. 39 Cm 231/2006-16, byla likvidátorce přiznána odměna 5 000 Kč a náhrada nákladů likvidace 2 911 Kč (aniž by byla zohledněna poskytnutá záloha 5 000 Kč), částky byly dne 18. 6. 2020 likvidátorce vyplaceny.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání. Namítá, že žádala o přiznání odměny 10 000 Kč, sníženou o poskytnutou zálohu 5 000 Kč. Jedná se o pochybení na straně soudu, nikoli na její straně. „Nárok“ považuje za promlčený.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

5. Likvidátorce (resp. původnímu likvidátorovi, jenž částku předal likvidátorce) byla ze státních prostředků poskytnuta záloha („na odměnu“) 5 000 Kč (jak se podává z usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2005, č. j. 39 Cm 160/2005-2, a platebního poukazu ze dne 10. 10. 2005).

6. O odměně a náhradě hotových výdajů likvidátorky bylo (již) rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 4. 2020, č. j. 39 Cm 231/2006-16, jímž byla likvidátorce přiznaná odměna 5 000 Kč a náhrada nákladů spojených s likvidací 2 911 Kč. Likvidátorka proti tomuto usnesení odvolání nepodala, nabylo právní moci 21. 5. 2020.

7. Je tak zřejmé, že o odměně i náhradě hotových výdajů likvidátorky již bylo (výše citovaným usnesením soudu prvního stupně) rozhodnuto. Pro vydání odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně v předmětném (pravomocně skončeném) řízení absentuje (zákonný) podklad.

8. Není relevantní námitka odvolatelky, že žádala o přiznání odměny 10 000 Kč, neboť nesouhlasila-li s výší jí (usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 4. 2020, č. j. 39 Cm 231/2006-16) přiznané odměny (tj. s částkou 5 000 Kč), měla účinný procesní prostředek k obraně svých práv, mohla proti němu podat odvolání, což se nestalo (jak se podává ze spisu soudu prvního stupně sp. zn. 39 Cm 231/2006); tím se možnosti přezkumu přiznané odměny (svou nečinností) vyloučila. V tomto okamžiku již není možno výši jí přiznané odměny přezkoumávat.

9. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nevydává.