o zrušení společnosti a nařízení její likvidace, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. ledna 2021, č. j. 49 Cm 79/2018-147,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zastavil řízení a výrokem II. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelka vzala návrh na zrušení společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) s likvidací podáním ze dne 15. ledna 2021 zpět s tím, že nadále trvá na zrušení své účasti ve společnosti (tj. druhé části alternativního petitu návrhu ze dne 26. března 2018). Společnost a účastník 2) se zrušením společnosti s likvidací nesouhlasili; navrhli, aby soud rozhodl o vyloučení navrhovatelky ze společnosti. Soud prvního stupně předmětné řízení s odkazem na § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil (výrok I.) a pro úplnost dodal, že následně bude rozhodnuto o návrhu navrhovatelky na zrušení její účasti ve společnosti. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

4. Odvolatel má za to, že předmětné řízení není řízením, které lze zahájit i bez návrhu, na danou věc tak § 23 z. ř. s. nedopadá. Navrhovatelka zastavení řízení zavinila, tudíž o nákladech řízení mělo být rozhodnuto dle § 146 odst. 2 o. s. ř.

5. Navrhovatelka rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné, odkazuje na závěry uvedené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2020, č. j. 14 Cmo 81/2020-110. Odvolací soud tímto rozhodnutím zrušil předchozí usnesení soudu prvního stupně (kterým byla společnost zrušena s likvidací a jmenován likvidátor) a mj. ve svých závěrech zdůraznil, že posouzení otázky nákladů řízení v daném případě podléhá režimu § 23 a § 24 z. ř. s.

6. Navrhovatelka doplnila, že se nejedná o konečné rozhodnutí o celém petitu návrhu ze dne

26. března 2018, když bude soudem prvního stupně následně rozhodnuto o jejím návrhu na zrušení její účasti ve společnosti. Důvody a oprávněnost tohoto svého návrhu navrhovatelka blíže rozvádí.

7. Přestože navrhovatelka s postupem soudu prvního stupně při řešení otázky náhrady nákladů řízení souhlasila, navrhla, aby odvolací soud zvážil aplikaci § 23 věty druhé z. ř. s. a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

8. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. k odvolání účastníka 2) výrok II. usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.

10. V poměrech projednávané věci se navrhovatelka svým návrhem ze dne 26. března 2018 domáhala zrušení společnosti s likvidací podle § 777 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, jakož i dle

§ 93 z. o. k. Současně požadovala, aby soud rozhodl o zrušení její účasti jako společníka ve společnosti. Návrh na zrušení společnosti s likvidací byl soudem prvního stupně usnesením ze dne 16. srpna 2018, č. j. 49 Cm 79/2018-63, vyloučen k samostatnému řízení. Následně bylo

o tomto návrhu usnesením ze dne 27. září 2018, č. j. 49 Cm 79/2018-73, rozhodnuto; společnost byla zrušena s likvidací a byl jí jmenován likvidátor. K odvolání účastníka 2) odvolací soud usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 5. května 2020, č. j. 14 Cmo 81/2020-110, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Společnost s návrhem nesouhlasila

a požadovala, aby soud rozhodl o vyloučení navrhovatelky ze společnosti. V reakci na výzvu soudu prvního stupně vzala navrhovatelka návrh na zrušení společnosti s likvidací zpět s tím, že na požadavku na zrušení své účasti ve společnosti trvá.

11. Předně odvolací soud připomíná, že řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora je řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob dle § 85

písm. a) z. ř. s., které lze zahájit i bez návrhu.

12. Odvolací soud pro úplnost dodává, že řízení o zrušení společnosti s likvidací a řízení o zrušení účasti společníka ve společnosti soudem (§ 205 z. o. k.) či o jeho vyloučení (§ 204 z. o. k.) jsou zcela odlišná řízení, podléhající rozdílnému režimu, lišící se rovněž v okruhu účastníků řízení. Obě řízení podle § 204 a § 205 z. o. k. jsou řízením sporným, podléhajícím režimu občanského soudního řádu; řízení o zrušení společnosti s likvidací je pak, jak již bylo výše zdůrazněno, řízením nesporným. Odlišně se posuzuje i otázka náhrady nákladů řízení. Předmětná řízení tudíž nelze projednávat společně; nejsou vhodná ke společnému projednání.

13. Zásadou v řízeních upravených zákonem o zvláštních řízeních soudních, která lze zahájit i bez návrhu (mezi něž řízení o zrušení společnosti s likvidací patří), je pravidlo, že si každý z účastníků nese náklady řízení ze svého a navzájem tedy nemají právo na náhradu nákladů řízení. Otázka náhrady nákladů řízení je řešena v § 23 a 24 z. ř. s.; ustanovení § 146 o. s. ř. na takové řízení nedopadá.

14. Podle § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

15. Podle § 24 z. ř. s. soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.

16. V daném řízení se tak otázka náhrady nákladů řízení řídí primárně § 23 větou první z. ř. s., pouze ve výjimečných případech lze některému z účastníků náhradu nákladů řízení dle § 23 věty druhé z. ř. s.

17. V rubrikované věci je evidentní, že situace mezi společníky není dobrá, společníci nejsou schopni smysluplné vzájemné komunikace, jejich neshody mají rovněž negativní vliv na řádný chod společnosti, což se podává z obsahu spisu a jednotlivých podání účastníků řízení. Odvolací soud tak v poměrech projednávané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení účastníku 2) či navrhovatelce ve smyslu ustanovení § 23 věty druhé z. ř. s.; důvod pro postup dle § 24 z. ř. s. odvolací soud rovněž neshledal. Je třeba dodat, že ani odvolatel či navrhovatelka okolnosti, které by postup dle posledně uvedených ustanovení odůvodňovaly, nijak konkrétně nespecifikovali.

18. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

19. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení odvolací soud rovněž aplikoval § 23 větu první z. ř. s. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.), když ani pro odvolací řízení důvod pro aplikaci věty druhé § 23 či § 24 z. ř. s. neshledal.