o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 6. listopadu 2014, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022, č. j. 78 Cm 62/2015 382,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výroky I. až III. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých pod body č. 9), 10) a 11) programu valné hromady společnosti „[Jméno advokáta].“ (dále jen „společnost“), konané dne 6. listopadu 2014, kterými byl odvolán z funkce jednatel [Jméno navrhovatele A] a do funkce jednatele jmenována [Anonymizováno]; byl udělen souhlas s návrhem smlouvy o výkonu funkce jednatele a souhlas s návrhem nájemní smlouvy, uzavírané mezi společníky a společností ke společníky užívaným bytům. Výrokem IV. uložil navrhovateli povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 82 006,95 Kč.

2. V daném řízení se jedná již o třetí rozhodnutí ve věci samé, kdy se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti výše uvedených usnesení valné hromady společnosti. První usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. prosince 2016, č. j. 78 Cm 62/2015-167, ve znění opravného usnesení ze dne 21. března 2017, č. j. 78 Cm 62/2015-189, odvolací soud k odvolání společnosti usnesením ze dne 24. září 2018, č. j. 14 Cmo 198/2017-236, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně znovu o návrhu rozhodl druhým usnesením ze dne 31. ledna 2020, č. j. 78 Cm 62/2015-322. Toto usnesení odvolací soud k odvolání společnosti usnesením ze dne 10. května 2021, č. j. 14 Cmo 183/2020-354, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud opětovně uložil soudu prvního stupně zabývat se otázkou, zda se navrhovatel mohl neplatnosti napadených usnesení valné hromady dovolávat, tj. objasnit, zda byl podán řádný, srozumitelný a určitý protest, zda v projednávané věci nastala situace, kdy podaný protest nebyl zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady. Odvolací soud zároveň s odkazem na své předchozí zrušovací usnesení, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 42/2017 a ze dne 21. května 2020, sp. zn. 7 Cmo 144/2019, zdůraznil, že podmínku podat protest proti usnesení valné hromady pro dovolání se vyslovení jejich neplatnosti je třeba vztáhnout na každého společníka, bez ohledu na to, zda je zároveň i jednatelem společnosti.

3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- společnost má tři společníky - navrhovatele s podílem ve výši 24 %, Stanislava Škrdle s podílem ve výši 23 % a Jana Basla s podílem ve výši 53 %;

- pozvánkou na náhradní valnou hromadu ze dne 17. října 2014 byla svolána valná hromada společnosti na 6. listopadu 2014; na pořad jednání bylo mj. zařazeno jednání o změně personálního obsazení statutárního orgánu společnosti, schválení smluv o výkonu funkce jednatele a schválení vzoru nájemní smlouvy uzavírané mezi společností a společníky k jimi užívaným bytům. Pozvánka neobsahovala návrh usnesení valné hromady;

- valné hromady se zúčastnili všichni společníci. Bylo na ní mj. pod bodem 9) přijato rozhodnutí o změně obsazení statutárního orgánu společnosti, došlo k odvolání navrhovatele z funkce jednatele a jmenování nového jednatele [Anonymizováno]; pro jeho přijetí hlasoval společník [Anonymizováno], ostatní společníci byli proti. Pod bodem 10) bylo valnou hromadou schváleno znění smlouvy o výkonu funkce jednatele; souhlas s přijatým rozhodnutím vyslovili všichni společníci. Rozhodnutím pod bodem 11) bylo většinou hlasů společníka [Anonymizováno] odsouhlaseno znění návrhu nájemní smlouvy mezi společníky a společností ke společníky užívaným bytům;

- ze zápisu z valné hromady se nepodává, že by proti některému z usnesení byl některým ze společníků společnosti podán protest;

- dle svědecké výpovědi společníka [Anonymizováno] (který se napadené valné hromady zúčastnil), se na valné hromadě hlasovalo pouze o přijetí usnesení pod body 9) a 11), přičemž hlasoval proti jejich přijetí a proti oběma usnesením jako jediný podal protest, který odůvodnil tak, že s přijetím těchto usnesení nesouhlasí. O usnesení pod bodem 10) nebylo hlasováno, tento bod byl vynechán; nesprávnost zápisu ze zasedání poté, co mu byl společností doručen, nenamítl;

- navrhovatel protest proti napadeným usnesením valné hromady nepodal;

- z ostatních provedených důkazů soud prvního stupně nezjistil v rámci jejich hodnocení žádné další skutečnosti rozhodné pro dané řízení; další navržené důkazy soud prvního stupně neprováděl pro nadbytečnost.

4. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně s odkazem na § 191 odst. 1, 2 a § 192 odst. 2, 3 zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ve znění účinném do 31. prosince 2020/dále jen „z. o. k.“/ ve spojení s § 258 a 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřel, že návrh byl podán v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě. Zabýval se proto otázkou, zda je navrhovatel aktivně legitimován k podání předmětného návrhu a dospěl k závěru, že navrhovateli aktivní věcná legitimace k jeho podání nesvědčí. Navrhovatel je společníkem společnosti a zároveň odvolaným jednatelem společnosti, dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady však mohl pouze z důvodů, které byly uplatněny formou určitého a srozumitelného protestu. Protest splňující uvedené požadavky však podán nebyl.

5. Protest podal pouze společník [Anonymizováno], a to proti usnesením přijatými pod body 9) a 11). Podaný protest nelze považovat za odůvodněný, neboť [Anonymizováno] svůj protest odůvodnil pouze tím, že nesouhlasí s přijetím uvedených usnesení a takové odůvodnění nelze považovat za řádné v intencích závěrů rozhodovací praxe soudů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019, či ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, jež jsou dostupná shodně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Protest společníka [Anonymizováno] tudíž nesplňuje požadavky určitosti a srozumitelnosti protestu; z odůvodnění protestu se nepodávají okolnosti, v nichž spatřoval důvody neplatnosti uvedených usnesení valné hromady. Proti usnesení přijatému pod bodem 10) tento společník protest nepodal. A jiný protest než společníkem [Anonymizováno] podán nebyl; ani navrhovatel sám protest proti napadeným usnesením valné hromady nepodal.

6. Jelikož nebyl naplněn jeden z předpokladů, za nichž se navrhovatel může domáhat určení neplatnosti napadených usnesení, soud prvního stupně návrh zamítl pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele.

7. Výrok IV. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Ve věci úspěšné společnosti přiznal náklady řízení ve výši 82 006,95 Kč, které spočívají v zaplacených soudních poplatcích za podaná odvolání, v odměně za právní zastoupení v rozsahu 16 úkonů právní služby (z toho 15 úkonů po 3 100 Kč a 1 úkon za 1 550 Kč), včetně 16 režijních paušálů po 300 Kč, v náhradě cestovného a zmeškaného času, navýšené o 21% DPH.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V případě, že by odvolací soud rozhodl v neprospěch odvolatele, má za to, že s ohledem na délku předmětného řízení, absenci judikatury k otázce posouzení protestu v době podání návrhu, jakož i to, že navrhovatel je důchodce, by měl odvolací soud při posuzování otázky náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů postupovat podle § 150 o. s. ř.

9. Odvolatel považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nesprávné. Rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne 24. září 2018, č. j. 14 Cmo 198/2017-236, jímž soud zrušil usnesení soudu prvního stupně. Domnívá se, že v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je třeba postavení osob aktivně legitimovaných k podání návrhu (a podmínek, za kterých se mohou tyto osoby vyslovení neplatnosti domáhat) u každé z nich posuzovat samostatně. Pozice společníka se práv a povinností jednatele nijak nedotýká a je třeba jejich práva a povinnosti odlišovat. Skutečnost, zda byl navrhovatel dále také společníkem či nikoliv, je nepodstatná. Nesouhlasí s argumentem soudů, že nepodání protestu by vedlo k nedůvodné diskriminaci ostatních společníků, jímž postavení jednatele nesvědčí. V případě takového právního názoru, dochází k situaci, kdy jsou jednateli ukládány povinnosti nad rámec zákona. Je-li tedy tato osoba bez dalšího oprávněna dovolávat se ze zákonných důvodů neplatnosti rozhodnutí valné hromady, nemůže jí být toto právo upřeno pouze s odkazem na to, že kromě výkonu funkce jednatele je tato osoba dále rovněž společníkem společnosti. Takový výklad by byl v přímém rozporu s § 192 odst. 2 z. o. k. ve spojení s § 191 z. o. k. Domnívá se, že aby navrhovatel nemusel podat protest, musí být alespoň jednatelem. Je nerozhodné, zda je rovněž společníkem.

10. Odvolatel má dále za to, že soud prvního stupně ze svědecké výpovědi [Anonymizováno] vyvodil nesprávný závěr, že navrhovatel protest proti napadeným usnesením nepodal. Navrhovatel odkazuje na § 192 odst. 3 z. o. k., dle kterého jsou-li pochybnosti o tom, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl. Namítá, že měl-li soud prvního stupně v tomto směru pochybnosti, měl vyslechnout rovněž zapisovatelku valné hromady.

11. Soud prvního stupně zároveň pominul, že povinnost podat odůvodněný protest byla zavedena až novelou č. 33/2020 Sb., která novelizovala z. o. k. s účinností od 1. ledna 2021. V době konání předmětné valné hromady tak z. o. k. nestanovoval povinnost podat odůvodněný protest.

12. Odvolatel své námitky podrobně rozvádí, v podstatné míře jsou identické s jeho argumentací uváděnou v průběhu předmětného řízení.

13. Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. v daném případě dány nejsou.

14. Společnost se vyjadřuje k otázce podání protestu. Dle společnosti ze svědecké výpovědi [Anonymizováno] jednoznačně vyplývá, že navrhovatel protest nepodal. Nesouhlasí s argumentem navrhovatele týkajícím se skutečnosti, že společník, jenž je současně i jednatelem společnosti, protest podat nemusí. Rovněž připomíná, že soud prvního stupně je právním názorem odvolacího soudu vázán, přičemž sám navrhovatel netvrdil, že by došlo ke změně skutkového základu, z něhož odvolací soud při vydání předchozího zrušovacího usnesení vycházel.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.

16. Podle § 191 odst. 1 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.

17. Podle § 192 odst. 1 z. o. k. nebylo-li právo podle § 191 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. Podle odst. 2 se společník nemůže dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. Podle odst. 3 je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl.

18. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování, s těmito se ztotožňuje, na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002). Konstrukce odvolatele, jíž argumentuje v podaném odvolání, není případná.

19. Nutno připomenout, že soud před tím, než přistoupí k samotnému přezkumu napadeného usnesení valné hromady, musí posoudit, zda byl návrh na zahájení řízení podán včas a osobou k tomu aktivně legitimovanou. Soud zkoumá, zda byl proti napadenému usnesení podán protest, když odůvodnění protestu představuje limity soudního přezkumu napadeného rozhodnutí valné hromady. Teprve při splnění těchto základních podmínek se může soud věcně zabývat námitkami směřujícími proti platnosti napadeného usnesení valné hromady.

20. Výše uvedenými předpoklady se soud prvního stupně zabýval. Shledal, že zákonná prekluzivní lhůta (§ 259 o. z.) k podání návrhu byla dodržena; správný je i jeho závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace odvolatele k podání předmětného návrhu.

21. Odvolatel zcela pomíjí, že jím předestřenou otázku, zda byl jakožto společník společnosti, a zároveň její jednatel, povinen podat na valné hromadě společnosti protest či nikoliv, byla již odvolacím soudem v přechozích zrušovacích usneseních vyřešena.

22. Odvolací soud setrvává na tom, že společník společnosti, jenž je zároveň jednatelem této společnosti, aby se mohl úspěšně dovolat neplatnosti usnesení valné hromady, musí jako ostatní společníci proti napadeným rozhodnutím valné hromady protestovat. Oprávnění nepodat protest dle odvolacího soudu dopadá toliko na osoby, jež jsou výlučně v postavení jednatele, člena dozorčí rady, či likvidátora. Opačný výklad by vedl k nedůvodné diskriminaci ostatních společníků, jimž postavení uvedených osob nesvědčí. Shodný závěr vyjádřil Vrchní soud v Praze nejen ve výše uvedených zrušovacích usneseních, ale i v usnesení ze dne 11. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 42/2017 a v usnesení ze dne 21. května 2020, sp. zn. 7 Cmo 144/2019. Přičemž je nutno dodat, že uvedený právní závěr odvolacího soudu byl podpořen i Nejvyšším soudem, který v usnesení ze dne 23. března 2022, sp. zn. 27 Cdo 3364/2020, uzavřel, že „Společníku, jenž zastává funkci jednatele, svědčí – tak jako jiným společníkům - právo podat návrh podle § 191 z. o. k. toliko z důvodů, které byly uplatněny formou protestu (§ 192 odst. 2 a 3 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020), popř. pro něž platí některá z výjimek upravených v posledně označeném ustanovení, a to bez ohledu na to, jaké usnesení valené hromady (a z jakých důvodů) je napadáno.“

23. Soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda navrhovatel či jiný společník podali protest proti napadeným usnesením valné hromady. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že protest byl podán toliko společníkem [Anonymizováno], a to pouze proti usnesením přijatými pod body 9) a 11). Proti usnesení přijatému pod bodem 10) žádný protest vznesen nebyl. Nebylo prokázáno, že by proti všem napadeným usnesením valné hromady byl podán protest jiným společníkem, a to ani navrhovatelem. Ostatně navrhovatel, ač byl soudem prvního stupně poučen a vyzván k doplnění tvrzení obsahu protestu, svá tvrzení nedoplnil. Setrval na tom, že protest [Anonymizováno] je dostatečný s tím, že on jakožto jednatel společnosti protestovat proti přijatým usnesením valné hromady nemusel.

24. Navrhovateli by tudíž svědčilo právo dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady jen z důvodů uvedených v protestu učiněném společníkem [Anonymizováno] /který protestoval jen proti usnesením přijatými pod body 9) a 11)/. Přičemž protest musí být určitý a srozumitelný; jedině takto podaný protest je nezbytným předpokladem pro založení aktivní legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (k náležitostem protestu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2217, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, jakož i usnesení ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019, či usnesení ze dne 14. října 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

25. V protestu je třeba uvést konkrétní, určité, srozumitelné skutkové okolnosti, pro něž s navrhovaným usnesením valné hromady společník, který vznáší protest, nesouhlasí. Musí tedy alespoň stručně vymezit důvody, pro které má za to, že určité usnesení valné hromady odporuje právním předpisům či stanovám společnosti. Pakliže v protestu uvede pouze skutečnosti obecného charakteru, z nichž nelze ani výkladem za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 o. z. dovodit, jaké důvody jej vedou k tomu, že proti přijímanému usnesení brojí, je jeho obsah neurčitý a nelze k němu přihlížet (půjde ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. o zdánlivé právní jednání, ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží). Jinak řečeno, společník, který vznáší protest proti usnesení valné hromady, musí sdělit, proč tak činí, tj. uvést důvody, pro které má za to, že určité usnesení valné hromady odporuje právním předpisům či stanovám společnosti.

26. Odvolací soud zcela přisvědčuje závěru soudu prvního stupně, že protest podaný společníkem [Anonymizováno] výše uvedeným požadavkům určitosti nevyhovuje. Je obecný a neurčitý, když tento společník neuvedl, z jakých konkrétních důvodů s přijatými usneseními nesouhlasí, a tyto skutečnosti nelze dovodit ani výkladem jeho obsahu. Jím uvedené výhrady jsou pouze obecného charakteru.

27. Námitky odvolatele o náležitostech protestu z výše uvedených důvodů proto neobstojí. Odvolatel zcela pomíjí, že k výkladu právní úpravy protestu existuje bohatá judikatura (výše uvedená), která se zabývá nejen funkcemi protestu, ale i jeho náležitostmi.

28. Odvolací soud shrnuje, že jelikož navrhovatel nepodal sám proti napadeným usnesením valné hromady protest, mohl se jejich neplatnosti dovolat jen z důvodů uvedených v protestu společníka [Anonymizováno], jehož obsahem je soud limitován. Podaný protest však kritéria určitosti nesplňuje; potřebné skutečnosti jsou uvedeny až v návrhu na zahájení řízení. Jinak řečeno, jelikož protest proti usnesením přijatými pod body 9) a 11) nebyl určitý a proti usnesení přijatému pod bodem 10) nebyl protest vznesen vůbec, navrhovateli nesvědčila aktivní legitimace k podání předmětného návrhu. Sama tato skutečnost je důvodem pro zamítnutí podaného návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady; z tohoto důvodu není dán prostor pro věcné posouzení neplatnosti napadených usnesení valné hromady.

29. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, který má oporu ve spise.

30. Moderační právo zakotvené v § 150 o. s. ř. je mimořádným procesním institutem. Odvolací soud neshledal v poměrech projednávané věci důvody hodné zvláštního zřetele, které by jeho aplikaci odůvodňovaly. Okolnosti daného konkrétního případu, jež se z obsahu spisu podávají, postupu dle § 150 o. s. ř. nenasvědčují. V průběhu daného řízení byl odvolacím soudem již v prvním zrušovacím usnesení vysloven závazný právní názor, týkající se podání protestu společníkem, který je zároveň jednatelem společnosti. Na tento navrhovatel nereflektoval, se závěrem odvolacího soudu a jeho argumentací k této otázce nesouhlasil. Rovněž nelze pominout, že k výkladu právní úpravy protestu (jeho obsahu a náležitostem) existovala bohatá judikatura. Ani délka samotného řízení není a nemůže být důvodem pro postup dle výše uvedeného ustanovení, které neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi účastníky řízení. Skutečnost, že je navrhovatel nyní důchodcem, sama o sobě k postupu dle § 150 o. s. ř. nevede.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Ani v tomto případě odvolací soud, odkazuje na výše uvedené odůvodnění k použití moderačního práva soudu při posuzování otázky náhrady nákladů řízení, neshledal podmínky pro postup podle § 150 o. s. ř., okolnosti daného případu, jež se z obsahu spisu podávají, postupu dle tohoto ustanovení nenasvědčují. Procesně úspěšné společnosti tak náleží částka 10 418 Kč, sestávající z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. g), k) a § 7 bod 5 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; dále dle § 14 advokátního tarifu náhrada za zmeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč a cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 1 464 Kč (cesta [adresa] a zpět, celkem 182 km, při průměrné spotřebě nafty 7,1 l na 100 km, ceně nafty 47,10 Kč/l a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč za 1 km v souladu s vyhláškou č. 116/2021 Sb.), navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o DPH.