o zaplacení částky 47 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání účastnice proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2014, č. j. 73 Cm 190/2010-255,

1. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem výrokem I. uložil původně žalované společnosti [Anonymizováno] (nyní [Jméno advokáta] s. r. o.) /dále jen „společnost“/povinnost zaplatit navrhovateli a) částku 11 280 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení, navrhovateli b) částku 9 400 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení, navrhovateli c) částku 5 640 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení, navrhovateli d) částku 5 640 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení, navrhovateli e) částku 9 400 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení a navrhovateli f) částku 5 640 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení. Výrokem II. uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku 7 788 041,92 Kč a výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit Českému státu na náhradě nákladů řízení částku 1 281,56 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- dne 22. prosince 2008 uzavřeli navrhovatelé jako převodci obchodních podílů ve společnosti [Anonymizováno] a společnost jako nabyvatelka těchto obchodních podílů akviziční smlouvu (dále jen „smlouva“) ve znění jejích dodatků (č. 1 ze dne 6. března 2009, č. 2 ze dne 13. března 2009 a č. 3 ze dne 27. března 2009); smlouvy o převodu jednotlivých obchodních podíl byly uzavřeny dne 6. dubna 2009;

- ve smlouvě byla uvedena celková cena za převod obchodních podílů částkou 235 000 000 Kč a způsob jejího splacení. Společnost první splátku ceny ve výši 188 000 000 Kč zaplatila; druhou splátku ve výši 47 000 000 Kč vložila na vázaný účet u UniCredit Bank Czech Republik and Slovakia, a. s. (dále jen „banka“);

- podle článku III. bodu 3.5.1 smlouvy měly být prostředky ve výši 47 000 000 Kč převedeny na účet navrhovatelů v případě, že ve lhůtě 21 měsíců ode dne převodu nebude existovat žádný nárok společnosti na slevu, nebo splní-li takový nárok přímo navrhovatelé;

- podle článku III. bodu 3.5.2 smlouvy, vznikne-li společnosti nárok na slevu a vznese-li tyto nároky v písemné žádosti obsahující mj. způsob výpočtu příslušné slevy ve lhůtě 21 měsíců ode dne převodu, uhradí banka tuto částku společnosti;

- podle článku V. smlouvy a jejího dodatku č.1 navrhovatelé prohlásili a zaručili se, že mj. účetní knihy, záznamy a rozvaha, jakož i účetní závěrky za roky 2006 až 2008, poskytují pravdivý a věrný obraz finanční situace společnosti [Anonymizováno];

- podle článku VIII. bodu 8.1 smlouvy byla společnost oprávněna v případě jakéhokoliv porušení, vyplývajícího z výše uvedeného článku V. smlouvy (tj. kteréhokoliv z prohlášení či záruk obsažených v uvedeném článku) požadovat slevu z ceny rovnající se výši příslušného poškození, škody, ztráty nebo závazku, podle dále uvedeného výpočtu;

- podle článku VIII. bodu 8.2 smlouvy byla společnost oprávněna požadovat slevu z ceny, pouze pokud zjistila a oznámila navrhovatelům porušení záruky, a to do 21 měsíců ode dne převodu, tj. do 22. září 2010;

- podle článku VIII. bodu 8.3 smlouvy byla společnost povinna „do 30 dnů od zjištění porušení záruky ze strany převodců a určení výše slevy (včetně způsobu výpočtu slevy) předložit převodcům oznámení o slevě popisující příslušné porušení a určující výši slevy“;

- podle článku VIII. bodu 8.4 smlouvy byli navrhovatelé povinni do 10 dnů ode dne obdržení oznámení o slevě sdělit společnosti, zda se slevou souhlasí. Neuhradili-li navrhovatelé slevu do 10 dnů ode dne obdržení oznámení o slevě, byla společnost oprávněna zaslat oznámení o slevě bance a požadovat úhradu slevy z prostředků složených na vázaném účtu;

- společnost uplatnila první nárok na slevu v celkové výši 39 522 000 Kč oznámením o slevě ze dne 8. prosince 2009 (dále jen „první oznámení“). Dne 21. prosince 2009 požádala banku o výplatu prostředků z vázaného účtu, banka tuto částku společnosti uvedenou částku vyplatila;

- druhou slevu v celkové výši 9 079 897 Kč společnost uplatnila oznámením o slevě ze dne 21. září 2010 (dále jen „druhé oznámení“). Dne 22. září 2010 požádala banku o výplatu prostředků z vázaného účtu a banka z tohoto účtu společnosti vyplatila částku 7 478 000 Kč;

- dne 26. dubna 2013 byl na žádost společnosti vypracován znalecký posudek, který se zabýval otázkou, zda byla oznámení o slevě učiněna ve správné výši. Podle tohoto posudku výše nárokovatelné slevy činí 55 039 000 Kč.

3. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že, sleva byla uplatněna oprávněně a mohla dosáhnout až výše 55 039 000 Kč. Jednotlivé nároky na slevu však nebyly uplatněny včas a způsobem, který předpokládá smlouva, neboť společnost nedodržela třicetidenní lhůty od zjištění skutečností svědčících o porušení záruk navrhovatelů a určení výše slevy v souladu se smlouvou.

4. V prvním oznámení společnost požadovala především slevu vyplývající z opravy rozvahy ke dni 31. prosince 2008 ve výši 25 863 000 Kč. V tomto uvedla výběr některých řádků auditované rozvahy bez jakéhokoli uvedení způsobu výpočtu slevy dle článku VIII. bodu 8.1 smlouvy. K výzvě navrhovatelů společnost pak 18. března 2010 doplnila výpočet slevy, vycházejíc z dokumentů obsažených v projektu fúze ze dne 8. června 2009. O nároku na slevu však společnost musela vědět již ke dni 30. června 2009, kdy došlo k podání daňového přiznání (včetně opravené účetní závěrky). Dále společnost v tomto prvním oznámení požadovala slevu na nutné opravy vysílacích bodů a jejich uvedení do souladu s technickými a legislativními standardy ve výši 5 875 000 Kč. I v tomto případě společnost porušila článek VIII. body 8.1 a 8.3 smlouvy, neboť neurčila způsob výpočtu slevy. Odvolala se pouze na znalecký posudek ze dne 12. listopadu 2009 a až na základě výzvy navrhovatelů učinila dne 18. března 2010 podrobnější doplnění výpočtu slevy, přitom však doložila znalecký posudek ze dne 20. prosince 2009, vypracovaný až po oznámení výše slevy. Prvním oznámením o slevě společnost uplatnila rovněž nárok na slevu ve výši 7 784 000 Kč. Tento uplatněný nárok na slevu byl podle soudu prvního stupně nárokem vzniklým nad rámec akviziční smlouvy po jejím podpisu a týkal se dalších závazků nezachycených auditem k 31. prosinci 2008. V tomto případě soud prvního stupně dospěl k závěru, že společnost porušila článek VIII. bod 8.3 smlouvy, neboť pro včasné uplatnění slevy by musela doložit jednotlivé doklady ode dne 8. listopadu 2009 do 8. prosince 2009, což se však nestalo.

5. Ve druhém oznámení společnost požadovala slevu z kupní ceny za porušení záruk ve výši 9 079 897 Kč. Výši slevy stanovila na základě hodnocení technického stavu konkrétních vysílacích bodů zpracovaného externím dodavatelem servisních služeb. Společnost ale neuvedla, jakým způsobem dospěla k výši uplatněné slevy. Z oznámení není totiž zřejmé, zda předmětné vysílací body byly nově zabudovány společností, anebo zda se jednalo o původní vysílací body zabudované navrhovateli. Dne 22. září 2010, aniž by v souladu s článkem VIII. bodem 8.4 smlouvy ponechala navrhovatelům desetidenní lhůtu k vyjádření k uplatněné slevě, zaslala společnost bance oznámení o slevě, na jejímž základě jí banka zbylou částku z vázaného účtu vyplatila.

6. Soud prvního stupně proto uzavřel, že odčerpáním finančních prostředků ve výši 47 000 000 Kč z vázaného účtu jednala společnost v rozporu se smlouvou a jejími podmínkami. Nárok na slevu jí nevznikl, a proto podanému návrhu vyhověl a zavázal společnost navrhovatelům požadované plnění zaplatit.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátních tarifu) a úspěšným navrhovatelům přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 788 041,92 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku, odměně za jejich právní zastoupení, navýšené o DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

8. O nákladech řízení vzniklých státu vyplacením svědečného v celkové výši 1 281,56 Kč rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby jej odvolací soud změnil a podaný návrh zamítl.

10. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl všechny navržené důkazy, provedené důkazy nedostatečně hodnotil; v neposlední řadě považuje za nesprávné i jeho právní posouzení dané věci. Primárně však soudu prvního stupně vytýká nesprávný výklad článku VIII. bodu 8. 3. smlouvy. Dle odvolatelky tento článek porušen nebyl; oznámení o slevě byla perfektní a nebyla ani opožděná. Odvolatelka na podporu svých tvrzení snáší podrobnou rozsáhlou argumentaci.

11. Navrhovatelé navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Ve svém vyjádření k podanému odvolání obsáhle vyvracejí argumentaci společnosti, mají za to, že napadený rozsudek je správný. Dle navrhovatelů soud prvního stupně správně aplikoval a vyložil článek VIII. bod 8. 3. smlouvy; správný je i jeho závěr, že po formální stránce oznámení žalované o slevě nesplňovalo předpoklady dle tohoto článku. Navíc oznámení o slevě bylo podáno žalovanou opožděně, jak rovněž bylo uvedeno v napadeném rozsudku.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. prosince 2016, č. j. 14 Cmo 85/2015-360, napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

13. Odvolací soud sporný článek VIII. bod 8.3 smlouvy vyložil rozdílně než soud prvního stupně, jehož výklad nepovažoval za správný. Dle odvolacího soudu je třeba vyjít z doslovného znění uvedeného článku, kdy „gramatickým výkladem tohoto bodu předmětného článku lze dovodit kumulativní splnění zde stanovených podmínek (jež představuje spojka „a“), tj. povinnost ve stanovené třicetidenní lhůtě od samotného zjištění porušení záruky ze strany navrhovatelů a zároveň určení výše slevy a způsobu jejího výpočtu [Anonymizováno], předložit samotné oznámení popisující příslušné porušení povinností a výši nárokované slevy. Spojka „a“ má slučovací charakter, tudíž znamená, že [Anonymizováno] měla nárok na slevu oznámit ve stanovené lhůtě, jakmile zjistí porušení záruky, určí výši nárokované slevy a způsob jejího výpočtu. Teprve pak předloží oznámení, v němž popíše příslušné porušení a určí výši nárokované slevy.“ Odvolací soud nepovažoval obě oznámení o slevě za neurčitá, je z nich seznatelné, jaké vady společnost vytkla a čeho se domáhala; ani opožděná.

14. Dle odvolacího soudu tak společnost neměla povinnost specifikovat v oznámení o slevě podrobně výpočet slevy. Názor soudu prvního stupně, že lhůta pro oznámení slevy společnosti počala běžet okamžikem, kdy měla k dispozici auditovaný výsledek společnosti [Anonymizováno] za rok 2008, odvolací soud nepovažoval za správný. K tomuto okamžiku nebyly splněny podmínky článku VIII. bod 8. 3. smlouvy, neboť dle tohoto článku běží stanovená třicetidenní lhůta k uplatnění nároku na slevu po kumulativním splnění podmínek, tak jak bylo výše uváděno, tj. po zjištění porušení záruky a určení výše slevy včetně způsobu jejího výpočtu. Z obsahu spisu je pak zřejmé, že společnost nárok na slevu uplatnila včas.

15. Odvolací soud uzavřel, že nárok na slevu byl společností uplatněn mechanismem, který smlouva předjímala ve svém článku VIII. bodu 8.3. Závěry soudu prvního stupně nemohou s ohledem na znění článku VIII. bod 8. 3. smlouvy, uplatněné nároky na slevu a provedené dokazování obstát. Navrhovatelé ve smlouvě zaručili správnost a pravdivost všech údajů; ovšem následně vyšly najevo odlišné skutečnosti týkající se aktiv a pasiv, nehmotného majetku, investic nikoliv jen běžného charakteru. Soudu prvního stupně odvolací soud uložil zabývat se v dalším řízení již samotným nárokem na slevu, jeho výší, výhradami vznesenými navrhovateli proti výši uplatněného nároku na slevu a teprve pak na základě provedeného dokazování ve věci znovu rozhodnout.

16. K dovolání navrhovatelů Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. března 2019, č. j. 27 Cdo 1784/2017-402, pak napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

17. Nejvyšší soud mj. uvedl, že na daný závazkový vztah ze smlouvy o převodu obchodního podílu dopadají ustanovení zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“). Výklad takové smlouvy se provádí podle pravidel § 266 obch. zák. Soud tak musí nejprve zjišťovat skutečnou vůli (úmysl) smluvních stran a u toho přihlížet ke všem zjištěným okolnostem souvisejícím s převodem obchodního podílu. Teprve tehdy, nelze-li skutečnou vůli stran smlouvy zjistit, posoudí, jaký význam by danému jednání zpravidla přikládala osoba v postavení strany smlouvy. Vždy zohlední všechny v úvahu přicházející zjištěné okolnosti, zejména pak okolnosti demonstrativně vypočtené v § 266 odst. 3 obch. zák. (za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. rozsudky ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 4380/2014, ze dne 15. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, ze dne 16. května 2018, sp. zn. 29 Cdo 4786/2016, a ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, usnesení ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 489/2016).

18. Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že se v poměrech projednávané věci uvedenými judikatorními kritérii neřídil, neboť sporný článek VIII. bod 8.3 smlouvy vyložil pouze za použití jazykového výkladu, aniž zkoumal skutečný úmysl (vůli) smluvních stran, zejména jde-li o určení počátku běhu třicetidenní lhůty pro předložení oznámení o slevě převodcům (tj. zda je skutečností rozhodnou pro počátek běhu lhůty již to, že nabyvatelka zjistila konkrétní porušení záruky ze strany převodců, anebo lhůta počne běžet až poté, co nabyvatelka určí výši požadované slevy) a o náležitosti oznámení týkající se popisu příslušného porušení záruky ze strany převodců (jak konkrétní má tento popis být) a určení výše požadované slevy (jak podrobný výpočet má oznámení obsahovat). Ve světle uvedeného je tak závěr odvolacího soudu, podle kterého byla obě oznámení o slevách předložena navrhovatelům řádně a včas, je tudíž předčasný.

19. V dané věci je klíčovou otázkou, zda lze odečíst nárokovanou slevu z ceny – zda byla uplatněna včas a řádně. K tomu právě směřuje výklad akviziční smlouvy, zejména článku VIII. bodu 8.3. Úmysl smluvních stran není mezi účastníky řízení nesporný (jak se podává z obsahu spisu, zejména podání účastníků řízení); je proto třeba ho zjistit.

20. Odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu, poučil účastníky řízení ve smyslu § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzval všechny navrhovatele, jakož i následně společnost k doplnění skutkových tvrzení v intencích výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu, když je třeba zjistit co konkrétního uvedeným článkem smlouvy bodu VIII. bodu 8. 3. bylo míněno, tedy zjistit skutečnou vůli (úmysl) smluvních stran týkající se zejména pokud jde o určení počátku běhu třicetidenní lhůty pro předložení oznámení o slevě převodcům, tj. zda skutečností rozhodnou pro počátek běhu lhůty je již to, že nabyvatelka zjistila konkrétní porušení záruky ze strany převodců, anebo lhůta začne běžet až po té, co nabyvatelka určí výši požadované slevy; o náležitosti oznámení tykající se se popisu příslušného porušení záruky ze strany převodců, tj. jak konkrétní má tento popis být; o určení výše požadované slevy, tj. jak podrobný výpočet má oznámení obsahovat. Jakož i o tvrzení jaká byla mezi stranami běžná praxe při uzavírání smluv a kdo předmětnou smlouvu koncipoval. Účastníkům bylo rovněž uloženo, aby k prokázání jejich tvrzení označili důkazy.

21. V reakci na výzvu odvolacího soudu navrhovatelé podáním ze dne 14. ledna 2021 (č. l. 446 – 451 spisu) obsáhle doplnili požadovaná skutková tvrzení, k jejich prokázání navrhli celou řadu důkazů, včetně účastnické výpovědi navrhovatelů e), f), svědka, jakož i dalšími listinnými důkazy.

22. Společnost na vyjádření navrhovatelů reagovala (na základě výzvy odvolacího soudu) replikou ze dne 25. února 2021 (č. l. 456-462, č. l. 468 spisu). Společnost podrobně reaguje na jednotlivá tvrzení navrhovatelů, považujíc je za nesprávná, irelevantní, s těmito polemizuje. Má ta to, že ve významné části je namístě navržené důkazy pro nadbytečnost zamítnout, když dle jejího mínění lze předmětnou smlouvu vyložit podle § 266 odst. 1, 2 obch. zák., pro výklad smlouvy dle § 266 odst. 4 obch. zák. není v dané věci dle názoru společnosti (z důvodů ve vyjádření podrobně rozvedených) dán prostor. Společnost rovněž ke sporné otázce přináší argumentaci, k prokázání svých tvrzení rovněž navrhuje provedení důkazů (listinami a příp. výslechem tehdejšího právního zástupce společnosti Jana Kovala).

23. Odvolací soud zdůrazňuje, že možnost odvolacího soudu doplnit dokazování má své meze dané tím, že základem odvolacího řízení je přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. A pakliže dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že předmětný sporný článek smlouvy vyložil toliko za použití jazykového výkladu, aniž by se zabýval skutečnou vůlí smluvních stran (z tohoto úhlu pohledu však danou otázku neřešil ani soud prvního stupně, skutečný úmysl účastníků smlouvy nezkoumal), je třeba dokazování v tomto směru doplnit a znovu smlouvu posoudit ve smyslu dovolacím soudem zmíněných judikaturních kritérií.

24. Navržené důkazy lze považovat za relevantní, jejich provedení se jeví potřebné ke zjištění a objasnění skutkového stavu v nadepsané věci. Výsledkem dokazování pak budou zásadní zjištění, jež rozhodujícím způsobem ovlivní právní posouzení věci. Na základě provedeného dokazování pak bude možno nastolenou klíčovou otázku (zda lze odečíst nárokovanou slevu z ceny – zda byla uplatněna včas a řádně, k čemuž právě směřuje výklad smlouvy, zejména článku VIII. bodu 8. 3.) vyřešit. Pokud by veškeré dokazování k nastolené otázce provedl odvolací soud, bylo by takovým postupem účastníkům odejmuto právo domáhat se přezkumu skutkových zjištění. Rozhodující část důkazního řízení by tak byla nepřípustně přesunuta až do druhé instance; rozhodnutí odvolacího soudu založené na takto provedeném dokazování by de facto v konečném důsledku bylo rozhodnutím vydaným v jediném stupni.

25. Jinak řečeno, v poměrech dané věci další dokazování přesahuje rámec odvolacího řízení, a proto odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení /§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř./

26. V dalším řízení se soud prvního stupně zaměří na otázku výkladu smlouvy, resp. jejího sporného článku, vycházeje ze závěrů Nejvyššího soudu výše uvedených. A na základě provedeného dokazování věc znovu posoudí a o podaném návrhu rozhodne.

27. O nákladech řízení, včetně nákladů obou odvolacích řízení, jakož i řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně (§ 224 odst. 3, § 243g odst. 1 o. s. ř.).

28. Pro úplnost odvolací soud připomíná, že jak mj. uvedl Nejvyšší soud ve svém shora uvedeném zrušujícím usnesení, „řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným je sporem z právních vztahů mezi společníky obchodních společností, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, podle § 9 odst. 3 písm. g) a § 200e o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013“. Projednávaná věc tudíž spadá mezi tzv. řízení nesporná, v nichž účastenství se řídí § 94 odst. 1 větou první o. s. ř. a rozhoduje se usnesením.