o vydání předběžného opatření v řízení o určení vlastnického práva k podílu, k odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2020 (správně 2021 – poznámka odvolacího soudu), č. j. 77 Cm 17/2021-14,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření (výrok I.), rozhodl o vrácení žalobcem složené jistoty ve výši 50 000 Kč (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 6 000 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 102, § 75c odst. 1, § 76 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tím, že žalobce neprokázal existenci důvodů pro nařízení předběžného opatření.

3. Primárně soud prvního stupně uzavřel, že pro účely návrhu na nařízení předběžného opatření považuje nárok ve věci samé za osvědčený, a to přesto, že z tvrzení žalobce se jeho vlastnické právo k (0,17%) podílu ve společnosti [Anonymizováno]. (dále jen „[Anonymizováno]“) nepodává, „nelze ovšem vyloučit“, že v rámci dokazování bude jeho vlastnické právo „zjištěno“. Při uvedené úvaze vyšel z tvrzení žalobce, že je stále akcionářem společnosti [Anonymizováno]dále jen „[Anonymizováno]“), náleží mu 533 akcií této společnosti, neboť usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno] o vytěsnění menšinových akcionářů a přechodu všech akcií na žalovanou (coby většinového akcionáře) je (dle jeho názoru) neplatné (je napadeno návrhem na vyslovení neplatnosti, řízení probíhá u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 56/2020, není dosud pravomocně skončeno). Následnou realizací projektu přeměny společnosti [Anonymizováno] ve formě rozdělení odštěpením sloučením se společností [Anonymizováno] nabyl odpovídající podíl v této společnosti.

4. Neshledal však naplnění dalšího předpokladu pro nařízení předběžného opatření, jimiž je potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky. Z tvrzení žalobce nelze bez dalšího dovodit (popř. takového tvrzení nebylo prokázáno), že by žalovaná činila kroky k převodu akcií společnosti [Anonymizováno] na třetí subjekt, i kroky ke zcizení (či jinému nakládání) podílu ve společnosti [Anonymizováno], popř. návrh (ve své čtvrté části) postrádá znak dočasnosti (odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/2001, či ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. II. ÚS 221/1998). Obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí následně vydaného (s ohledem právní názor vyjádřený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015, č. j. 14 Cmo 260/2015-153) nezkoumal.

5. Výrok o zaplacení soudního poplatku odůvodnil odkazem na § 1 písm. a), § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích s tím, že soudní poplatek byl vyměřen z každého ze šesti (samostatných) návrhů na nařízení předběžného opatření.

6. Na závěr soud prvního stupně dodal, že předmětný návrh nepovažuje za návrh, o němž již bylo (byť nepravomocně zamítavě) rozhodnuto, a to s ohledem na jiný (odlišný) předmět řízení oproti řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. 77 Cm 64/2020, jehož předmětem je určení vlastnického práva k akciím společnosti [Anonymizováno].

7. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu v celém rozsahu vyhověl, popř. jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Po rekapitulaci skutkového stavu soudu prvního stupně vytkl, že při svém rozhodování nepřihlédl k celkovému kontextu situace a jednání žalované (či jí ovládaných společností). Návrh na vydání předběžného opatření měl soud prvního stupně hodnotit v celém jeho požadovaném kontextu, nikoli jako 6 samostatných návrhů, neboť jen ve svém celkovém souhrnu mohou jednotlivé povinnosti vést k ochraně majetku vyvedeného ze společnosti [Anonymizováno] za účelem jeho „odklonění“ od důsledků soudních sporů. Za nesprávný označil závěr soudu prvního stupně o neprokázání potřeby zatímní úpravy poměrů, skutečnost, že zde existuje snaha o převod majetku do vlastnictví Libereckého kraje je veřejně deklarována (odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98). Na základě toho, že v případě převodu majetku společnosti zatížené řízením o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, jež o vytěsnění rozhodla, přechází účastnické právo původních (neplatně) vytěsněných akcionářů i na další společnost, do které byl majetek společnosti převeden (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 1315/2006), lze učinit závěr o tom, že žalobce je společníkem společnosti [Anonymizováno].

9. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu spisu se podává, že žalobce se návrhem na vydání předběžného opatření domáhá, aby:

- (i) žalované bylo zakázáno nakládat s 533 akciemi společnosti [Anonymizováno], zejména je zcizit nebo zatížit právem třetí osoby,

- (ii) žalované bylo zakázáno nakládat s podílem ve společnosti [Anonymizováno] o velikosti 0,17 %, zejména jej zcizit nebo zatížit právem třetí osoby,

- (iii) žalované bylo zakázáno činit ve společnosti [Anonymizováno] a ve společnosti [Anonymizováno] rozhodnutí o přeměně těchto společností nebo o zvýšení či snížení jejich základního kapitálu,

- (iv) žalované byla uložena povinnost (ve stanovené lhůtě) učinit rozhodnutí jediného akcionáře společnosti [Anonymizováno] a rozhodnutí jediného společníka společnosti [Anonymizováno], kterými udělí pokyn statutárnímu orgánu zdržet se nakládání s majetkem těchto společností mimo obvyklou správu a běžnou podnikatelskou činnost,

- (v) společnosti [Anonymizováno] bylo zakázáno nakládat se svým majetkem mimo obvyklou správu a běžnou podnikatelskou činnost, zejména zcizovat nemovitosti a dopravní prostředky a vstupovat do nových úvěrových vztahů přesahujících 5 000 000 Kč,

- (vi) společnosti [Anonymizováno] bylo zakázáno nakládat se svým majetkem mimo obvyklou správu a běžnou podnikatelskou činnost, zejména zcizovat nemovitosti a dopravní prostředky a vstupovat do nových úvěrových vztahů přesahujících 5 000 000 Kč.

10. Návrh na nařízení předběžného opatření odůvodnil tím, že vytěsnění menšinových akcionářů je (se jeví být) přípravou pro převod majetkové účasti ve společnosti [Anonymizováno] na Liberecký kraj (nebo některou z jím kontrolovaných společností). Uvedené dovozuje z oznámení Libereckého kraje z 22. října 2019, v němž Liberecký kraj sdělil, že hodlá prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] provozovat veřejnou autobusovou dopravu na Českolipsku. Dodal, že po vytěsnění menšinových akcionářů došlo 1. července 2020 k učinění dalšího kroku k naplnění tohoto záměru Libereckého kraje, a to k odštěpení části závodu společnosti [Anonymizováno] (sestávající z deseti řidičů, dvou dispečerů a peněžních prostředků ve výši 8 100 000 Kč) a jeho vložení do jiné společnosti žalovaného (do společnosti [Anonymizováno]), čímž došlo k přesunu části závodu společnosti [Anonymizováno] na jinou osobu ovládanou žalovanou. Uvedenými kroky byla společnost [Anonymizováno] znehodnocena, z níž se v budoucnu stane „prázdná skořápka“.

11. Žalobou ve věci samé (doručenou soudu prvního stupně dne 29. ledna 2021) se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem podílu o velikosti 0,17 % ve společnosti [Anonymizováno].

12. Tvrdí, že smlouvou z 2. prosince 2019 nabyl od [Anonymizováno] 533 akcií společnosti [Anonymizováno];

usnesením valné hromady společnosti [Anonymizováno] z 20. prosince 2019 bylo rozhodnuto o vytěsnění menšinových akcionářů (tj. i žalobce) a o přechodu všech akcií společnosti [Anonymizováno] na většinového akcionáře (tj. na žalovanou), dále jen „předmětná valná hromada“; u Městského soudu v Praze probíhá řízení o vyslovení neplatnosti usnesení předmětné valné hromady (není dosud skončeno). Ke dni 1. červenci 2020 byla z rozhodnutí žalované (coby jediné akcionářky) provedena přeměna společnosti [Anonymizováno], a to formou rozdělení odštěpením části závodu sestávajícího z desítky řidičů a dvou dispečerů a z peněžních prostředků ve výši 8 100 000 Kč a jeho sloučením se společností [Anonymizováno]. Určení svého vlastnického práva se domáhá pro případ, že usnesení předmětné valné hromady bude pravomocně prohlášeno za neplatné; uvedené by totiž mělo (mimo jiné) ten následek, že v důsledku (výše uvedené) přeměny ve formě rozdělení odštěpením části závodu společnosti [Anonymizováno] a jeho sloučením se společností [Anonymizováno], by žalobci vzniklo právo účasti ve společnosti [Anonymizováno] (ve výši 0,17 %).

13. Odvolací soud se tedy zabýval otázkou, zda byly v daném případě splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření.

14. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

15. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

16. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

17. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

18. Podle § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

19. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovaným § 75c odst. 1 o. s. ř. zákona současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného veřejnosti na stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz. Procesní odpovědnost v tomto směru má navrhovatel předběžného opatření (§ 102 odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na § 75 odst. 3 o. s. ř. a § 75c odst. 3 a 4 o. s. ř.).

20. Je třeba mít na zřeteli, že pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupného na www.nsoud.cz). Rozhodnutím o předběžném opatření není prejudikován konečný výsledek řízení ve věci samé.

21. Prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé (jeho prokázání má místo až v řízení ve věci samé). S řečeným vyvstává k řešení otázka, zda může být žalobce s předmětnou žalobou úspěšný v situaci, označil-li za účastníka řízení na straně žalované toliko společnost [Anonymizováno]

22. Není pochyb, že řízení o určení, kdo je společníkem (akcionářem) společnosti, je (od 1. ledna 2014) řízením sporným, je to tedy výlučně žalobce, jehož tíží odpovědnost za okruh účastníků řízení. Jinak řečeno ve sporném řízení je soud vázán žalobním návrhem (s výjimkou obsaženou v § 153 odst. 2 o. s. ř.), tedy primárně určením, kdo jsou účastníci řízení (žalobce a žalovaný), o jaké věci bude jednáno (skutkový základ) a jaký je žalobní návrh (petit). O zahájení řízení a o obsahu žaloby rozhoduje žalobce jako dominus litis (pán řízení). Procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků řízení kryje s jejich věcnou legitimací, nese výlučně žalobce (blíže např. komentář k ustanovení § 90 o. s. ř. Lavický, P. a kol.: Občanský soudní řád §1 – 250l. Řízení sporné. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016).

23. Rozhodnutí o návrhu na určení, kdo je společníkem společnosti, řeší celý obsah a dosah sporného právního vztahu a vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu – tj. společnosti, osob, které jsou jako společníci (akcionáři) společností za společníky (akcionáře) považováni a osob, které se tohoto postavení domáhají. Z povahy věci se rozumí, že v řízení o tom, kdo je společníkem (akcionářem) společnosti, bude jednáno i o právech a povinnost příslušné společnosti; ta se tak musí řízení účastnit (viz např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 488/2012). Převedeno do poměrů předmětné věci je zřejmé, že předmětné řízení se nepochybně společnosti [Anonymizováno] týká, není-li účastníkem řízení (řízení se neúčastní), pak nemůže být žaloba žalobce shledána důvodnou. Již jen z tohoto důvodu nemohl být návrh žalobce na nařízení předběžného opatření shledán důvodným.

24. S řečeným navíc rezonuje skutečnost, že žalobce se svým návrhem na nařízení předběžného opatření (viz bod v. a vi.) domáhají uložení povinnosti právě citované společnosti [Anonymizováno], ale i společnosti [Anonymizováno], pak ale přehlíží, že třetí osobě lze předběžným opatřením uložit povinnost jen tehdy, je-li to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku a lze-li to po ní spravedlivě žádat dle § 76 odst. 2 o. s. ř. Třetí osobě nelze předběžným opatřením uložit povinnost k plnění, ale jen takovou povinnost, která představuje součinnost při splnění povinnosti uložené účastníku (účastníkům). Jinak řečeno předběžným opatřením nelze uložit povinnost jiné (tj. třetí) osobě než účastníku řízení, aniž by zároveň byla uložena nějaká povinnost přímo účastníku řízení ve věci samé (nelze tedy samostatně jen třetí osobě uložit předběžným opatřením splnění nějaké povinnosti bez současného uložení povinnosti přímo účastníku řízení). S těmito závěry zcela korespondují názory zastávané a vyslovené odbornou právní teorií, srovnej kom. k § 76 o.s.ř. in Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1.vydání. Praha : C.H.Beck, 2009, 1600 s. či Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, 1422. (ostatně ke shodnému závěru dospěl zdejší soud již v usnesení ze dne 6. dubna 2020, č. j. 7 Cmo 113/2020-28). Proto ani z tohoto důvodu nelze návrhu na nařízení předběžného opatření vůči těmto subjektům vyhovět.

25. Naplněn nebyl dle odvolacího soudu ani další předpoklad pro nařízení předběžného opatření, jímž je prokázání skutečností, jež odůvodňují potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. V posuzovaném případě žalobce nikterak nedoložil nezbytnost zatímní úpravy poměrů mezi účastníky, jak správně uzavřel soud prvního stupně, odvolací soud proto pro stručnost na přiléhavé odůvodnění usnesení soudu prvního stupně odkazuje. Lze doplnit, že za splnění tohoto zákonného požadavku nelze považovat odvolatelem tvrzenou skutečnost (jednání zastupitelstva Libereckého kraje ze dne 23. června 2020), k níž došlo před 10 měsíci, za situace, kdy žalobce svůj návrh na nařízení předběžného opatření podává až se značným časovým odstupem (dne 29. ledna 2021); návrh tak postrádá naplnění požadavku naléhavosti zatímní úpravy poměrů (k problematice viz např. komentářová literatura Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení, soudcovský komentář, 1. vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, § 74). K celkovému kontextu lze dodat, že zásah soudu do poměrů účastníků má být nejenom účinný a včasný, ale i proporcionální, tedy přiměřený k tvrzené a osvědčené nutnosti potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků a zásahu učiněným předběžným opatřením do sféry daných subjektů.

26. Soudu prvního stupně je na místě dát za pravdu i v tom, že návrh na nařízení předběžného opatření ve své části iv. (jímž žalobce žádá, aby žalovaná ve stanovené lhůtě učinila rozhodnutí jediného akcionáře společnosti [Anonymizováno] a rozhodnutí jediného společníka společnosti [Anonymizováno], kterými udělí pokyn statutárnímu orgánu zdržet se nakládání s majetkem těchto společností mimo obvyklou správu a běžnou podnikatelskou činnost) postrádá naplnění pojmového znaku předběžného opatření, jímž je zatímnost (dočasnost) úpravy poměrů (k problematice viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 1996, sp. zn. 3 Cmo 818/95, či z odborné literatury např. Svoboda K., Smolík P., Levý J., Šínová R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 289, shodně rovněž Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení, soudcovský komentář, 1. vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, § 74).

27. Odvolací soud tak s ohledem na výše uvedené neshledává prostor pro navrhovaný citelný zásah do fungování uvedených společností, jak navrhovatelem navrhováno.

28. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).