o zrušení výmazu společnosti DISPORRIS, a. s. v likvidaci z obchodního rejstříku, o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora, k odvolání účastníků 1) a 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 74 Cm 155/2018 - 90, ve znění opravného usnesení ze dne 22. ledna 2020, č. j. 74 Cm 155/2018 -110,

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze o výmazu společnosti [Jméno advokáta D] /dále též „společnost“ nebo „účastnice 1)/ z obchodního rejstříku. Výrokem II. obnovil likvidaci společnosti. Výrokem III. jmenoval likvidátorem společnosti [Jméno advokáta B], narozeného [Datum narození advokáta B], bytem [adresa]. Výrokem IV. uložil účastníkům 1) a 2) povinnost zaplatit navrhovateli společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 34 912 K. Výrokem V. uložil navrhovateli povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 16. května 2018;

- společnost byla rozhodnutím jediného akcionáře společnosti ([Anonymizováno]) v působnosti valné hromady ze dne 20. prosince 2013 zrušena s likvidací ke dni 1. ledna 2014. Likvidátorem společnosti byl jmenován [Anonymizováno], který byl následně nahrazen [Anonymizováno] /účastník 2)/;

- dne 10. prosince 2013 byla mezi společností [Anonymizováno] jako kupujícím a účastnicí 1) jako prodávajícím uzavřena smlouva o prodeji podniku, kterou se prodávající zavázal převést kupujícímu podnik specifikovaný v článku II. smlouvy a kupující se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 200 000 Kč (dále jen „smlouva o prodeji podniku“). Tato částka byla zaplacena dne 4. března 2014. Zároveň došlo k převzetí závazku z úvěru vůči společnosti [Anonymizováno] ve výši 6 306 669 Kč (jistina) a 17 278,55 Kč (úroky), jakož i závazku ve výši 30 000 000 Kč vůči společnosti Griffonex Ltd. na základě smlouvy o postoupení práva call opce k převodu 100% obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba].;

- společnost v příloze k účetní závěrce roku 2014 mj. uvedla pohledávku z titulu prodeje podniku ve výši 200 000 Kč; v rozvaze k 31. prosinci 2013 jsou uvedeny krátkodobé pohledávky ve výši 200 000 Kč;

- ve zprávě o průběhu likvidace nejsou zmíněny žádné soudní spory; výslovně je v ní uvedeno, že žádný věřitel pohledávku nepřihlásil a i z tohoto důvodu byly všechny pohledávky i závazky společnosti vyřešeny a likvidace skončila s nulovým likvidačním zůstatkem;

- v rozvaze je dni 15. února 2018 je v části: krátkodobé pohledávky uvedeno: 200 000 Kč;

- usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-A-12, byl zjištěn úpadek dlužníka – společnosti [Anonymizováno], [adresa], IČO [IČO] (dále jen „dlužník“), bylo povoleno řešení dlužníkova úpadku reorganizací a insolvenčním správcem byl ustanoven [právnická osoba]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2014, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-36, byl insolvenčním správcem dlužníka potvrzen [Anonymizováno] (navrhovatel);

- usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2014, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-70, bylo dlužníku zakázáno nakládání s majetkovou podstatou, dispoziční oprávnění přešla na insolvenčního správce (navrhovatele);

- usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B 148, potvrzeném usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2015, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014, 4 VSPH 646/2015-B-233, bylo rozhodnuto o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs;

- navrhovatel se v postavení žalobce domáhá žalobou ze dne 2. června 2015 proti žalovaným společnostem 1) [Anonymizováno], 2) [Anonymizováno] a 3) [Anonymizováno] určení neplatnosti smlouvy o prodeji o podniku. Pro případ, že soud nevyhoví uvedenému požadavku, domáhá se určení, že označená smlouva o prodeji o podniku je právně neúčinná, a zároveň požaduje jednak uložení povinnosti společnosti [Anonymizováno], vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 200 000 Kč, jakož i uložení povinnosti společnostem [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vydat společně a nerozdílně do majetkové podstaty dlužníka částku 6 323 947,55 Kč, a dále uložení povinnosti společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vydat společně a nerozdílně do majetkové podstaty dlužníka částku 30 000 000 Kč (řízení je vedeno pod sp. zn. 179 ICm 2174/2015);

- navrhovatel se v postavení žalobce dále domáhá žalobou ze dne 12. března 2015 v řízení vedeném pod sp. zn. 179 ICm 2182/2015 proti žalovanému CORFIN Capital Partners, SE určení, že 1) úvěrový vztah mezi dlužníkem a žalovaným dle úvěrové smlouvy ze dne 10. prosince 2013 ve znění dodatků č. 1 ze dne 16. prosince 2013, č. 2 ze dne 7. ledna. 2014 a č. 3 ze dne 27. ledna 2014 (dále jen „úvěrová smlouva“) neexistuje, popř. je právně neúčinná; 2) určení, že zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 22. ledna 2014 mezi dlužníkem a žalovaným neexistuje a nevázne na věcech specifikovaných v petitu (zde specifikované jednotky a jim odpovídající spoluvlastnické podíly, spoluvlastnický podíl na nebytové jednotce), a pro případ že soud nevyhoví tomuto návrhu, se domáhá (mimo jiné) určení, že předmětná smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem je právně neúčinná.

3. Další provedené důkazy v odůvodnění rozhodnutí specifikované (protokol o soudním roku sp. zn. MSPH 79 INS 13739/2014-366, detail insolvenčního řízení dlužníka, úplné výpisy z obchodního rejstříku [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], webová stránka [Anonymizováno] a výpis ze slovenského obchodního rejstříku, osvědčující existenci [Anonymizováno]) soud prvního stupně nehodnotil. Navrhovatel jimi prokazoval propojenost subjektů, jejichž jednání dle tvrzení navrhovatele jako žalobce v incidenčních sporech výše popsaných mělo mít za následek neplatnost, resp. neúčinnost úkonů dlužníka a osob spřízněných. Soud prvního stupně konstatoval, že mu v nadepsaném řízení nepřísluší řešit nárok navrhovatele uplatněný v incidenčních sporech, proto se z nich zjištěnými skutečnostmi blíže nezabýval.

4. Návrh navrhovatele na provedení důkazu dotazem na banku, zda účet, na který byla poukázána kupní ceny za prodej podniku je účtem účastnice 1), soud prvního stupně zamítl s tím, že byť tato skutečnost nebyla nesporná, nebyla však účastníky řízení zpochybněna.

5. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny oba předpoklady dané ustanovením § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pro zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku.

6. Právní zájem navrhovatele na podání předmětného návrhu soud prvního stupně spatřuje ve skutečnosti, že navrhovatel vede incidenční řízení o neplatnost, resp. neúčinnost smlouvy o prodeji podniku, a postupem likvidátora (výmaz společnosti z obchodního rejstříku) došlo k zmaření práva insolvenčního správce dlužníka (navrhovatele) na to, aby bylo o podané žalobě rozhodnuto nestranným soudem, což by v případě neobnovení společnosti způsobilo vážnou újmu na právech dlužníka.

7. Soud prvního stupně shledal i naplnění druhého předpokladu. Konstatoval, že z povahy věci je zřejmé, že tímto nebude vypořádání neznámého majetku právnické osoby objeveného po jejím výmazu z veřejného rejstříku, nýbrž existence jiného zájmu hodného právní ochrany. Účelem obnovení právnické osoby podle § 209 odst. 1 o. z. je odstranit právní překážku spočívající v neexistenci právní osobnosti právnické osoby zaniklé s likvidací tak, aby po jejím obživnutí mohla být poskytnuta ochrana nějakému zájmu hodnému právní ochrany. Soud prvního stupně zdůraznil, že tento zájem nemusí mít jen majetkový charakter, může být i soukromý, veřejný, právní, sociální, ekonomický či jiný.

8. Existenci jiného zájmu hodného právní ochrany soud prvního stupně spatřuje ve skutečnosti, že navrhovatel (insolvenční správce dlužníka) vede řadu incidenčních řízení, zejména o neplatnost, resp. neúčinnost smlouvy o prodeji podniku, uzavřené způsobem, který mohl podstatně zkrátit dlužníka, potažmo i jeho věřitele, neboť na základě smlouvy o prodeji podniku dlužník převzal i závazky výše uvedené (z úvěru a z call opce), přesahující částku 36 000 000 Kč. Předmětné závazky dlužník uhradil z prostředků získaných na základě smlouvy o úvěru uzavřené se společností [Anonymizováno]; úvěr (výslovně určený k zaplacení pohledávek nabytých s podnikem [Anonymizováno] a dalších) byl zajištěn zástavní smlouvou. Společnost [Anonymizováno] má v insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníku postavení zajištěného věřitele ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Bude-li vyslovena neplatnost smlouvy o úvěru a navazující smlouvy zástavní, bude to mít vliv na uspokojení ostatních věřitelů dlužníka, k čemuž vede i žaloba, kterou se navrhovatel jako žalobce domáhá neplatnosti, resp. neúčinnosti smlouvy o prodeji podniku jako jednoho z neúčinných – neplatných úkonů. Touto a dalšími žalobami (např. na neplatnost – neúčinnost smlouvy o prodeji podniku [Anonymizováno]) zamýšlí navrhovatel postavit najisto jednání jím označených osob ve shodě k újmě věřitelů dlužníka. Určením neplatnosti smlouvy o prodeji podniku bude postaveno najisto, zda dlužník platně převzal podnik a s ním uvedené vysoké závazky, které okamžitě úmyslně hradil, čímž poškodil věřitele dlužníka.

9. Soud prvního stupně pro úplnost dodal, že tvrzení o nemajetnosti společnosti neobstojí. V řízení vyšla najevo existence zaplacené ceny za prodej podniku a lze přisvědčit navrhovateli, že v případě obnovení společnosti bude mít dlužník nárok na vrácení kupní ceny z majetku obnovené společnosti (tj. částky 200 000 Kč). Rovněž přisvědčil navrhovateli, že pohledávka nemohla být přihlášena do likvidace, neboť v době, kdy běžela lhůta podle § 198 odst. 1 o. z. nebylo rozhodnuto o tom, zda pohledávky dlužníka z neúčinné/neplatné smlouvy prodeji podniku existují; nebylo tedy co přihlásit. Tyto skutečnosti pro dané řízení však nejsou rozhodné, neboť navrhovatel netvrdil důvod obnovení likvidace nově najevo vyšlý majetek účastnice 1), ale zájem hodný právní ochrany.

10. Soud prvního stupně se neztotožnil s navrhovatelem v tom, že je dán zájem hodný právní ochrany v možnosti domáhat se náhrady škody na statutárních orgánech společnosti, resp. dalších s ním provázaných osob. Zánik právnické osoby s likvidací nemá vliv na existenci ručení za škodu, bezdůvodné obohacení či nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem (popř. správním deliktem) spáchaným zaniklou právnickou osobou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 1198/2005).

11. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně rozhodl o zrušení výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku, o jejím vstupu do likvidace a zároveň jmenoval společnosti likvidátora, kterým jmenoval účastníka 2), jakožto původního likvidátora společnosti, maje za to, že jako takový má přehled o záležitostech společnosti.

12. Výrok IV. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1993 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif), a úspěšnému navrhovateli přiznal na náhradě nákladů řízení částku 34 912 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku, v odměně za jeho právní zastoupení (8 úkonů právní služby včetně 8 režijních paušálů), navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH).

13. Výrok V. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Navrhovatel v daném řízení není osvobozen od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. n) citovaného zákona, nejde o řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Výši soudního poplatku stanovil soud dle položky 4. 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků.

14. Proti výrokům I., II. III., a IV. usnesení soudu prvního stupně podali účastnici 1) a 2) odvolání; navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se podaný návrh zamítá, popř. aby usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. Odvolatelé předně namítají, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s existencí zájmu hodného právní ochrany; tvrzení navrhovatele k této otázce považují za neodůvodněná. Soudu prvního stupně vytýkají, že vůbec nevysvětlil, proč by obnovení společnosti mělo mít vliv na probíhající řízení o vyslovení neplatnosti /neúčinnosti smlouvy o prodeji podniku a případně jaký; rovněž z něj není zřejmé, v čem by obnovení společnosti mělo mít vliv na řízení mezi navrhovatelem a společností [Anonymizováno], jakož i proč by vyslovení neplatnosti smlouvy o prodeji podniku mělo vést k neplatnosti smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy. Dle odvolatelů pak toto pochybení (nedostatečné odůvodnění uvedené otázky) zakládá vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení.

16. Dále namítají, že soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, nekriticky převzal některá tvrzení navrhovatele. Provedené dokazování je proto neúplné, soud prvního stupně tak nedostatečně zjistil skutkový stav, na jehož základě dospěl k nesprávným závěrům.

17. Zdůrazňují, že ke zrušení společnosti s likvidací a jejímu následnému výmazu z obchodního rejstříku došlo v souladu se všemi obecně závaznými předpisy; opakují argumentaci uvedenou před soudem prvního stupně. Rovněž akcentují svá tvrzení o probíhajících incidenčních sporech. V případě úspěchu insolvenčního správce, který lze považovat za pravděpodobný, by byl dluh dlužníka snížen o částku 582 092 663,37 Kč, tj. z aktuální částky 753 465 037,28 Kč na částku 171 372 313,91 Kč. Tato výsledná částka je nižší než hodnota dlužníkova majetku (249 876 000 Kč), došlo by v takové situaci k úplnému uspokojení všech věřitelů dlužníka a nemohl by tudíž být dán žádný zájem hodný právní ochrany a ani právní důvod k obnovení společnosti.

18. Veškerou svou argumentaci odvolatelé blíže rozvádějí.

19. Navrhovatel konstatoval, že odvolání neobsahuje žádné relevantní námitky, způsobilé zpochybnit správnost napadeného usnesení. Rekapituluje svou argumentaci uvedenou před soudem prvního stupně. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

20. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Oběma předpoklady danými ustanovením § 209 odst. 1 o. z. pro zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku se zabýval dostatečně. Z jeho odůvodnění se určitě a srozumitelně podává, v čem spatřuje existenci jiného zájmu hodného právní ochrany, který jej vedl k vyhovění podanému návrhu. Z odůvodnění je zcela zřejmé, na jakém skutkovém základě dospěl ke svým právním závěrům, jakými úvahami se řídil a z jaké právní úpravy vyšel (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupný též na www.nsoud.cz).

21. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a neshledal odvolání důvodným.

22. Podle § 209 odst. 1 o. z. zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

23. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Soud prvního stupně provedl veškeré potřebné dokazování k posouzení nastolené otázky, zda jsou splněny předpoklady pro obnovení společnosti ve smyslu § 209 o. z. Soud prvního stupně v dané věci postupoval v souladu s procesními předpisy, účastníky řízení seznámil se svým právním názorem, poskytl jim v nezbytném rozsahu potřebné procesní poučení, jakož i dostatečný prostor pro jejich skutková tvrzení, jakož i doplnění potřebných důkazů k jejich prokázání. Odvolací soud rovněž sdílí i jeho právní závěry.

24. Je třeba zdůraznit, že důvodem pro obnovení obchodní společnosti může být nejen skutečnost, že se následně po výmazu společnosti z obchodního rejstříku objeví její dosud neznámý majetek, nýbrž i existence jiného zájmu hodného právní ochrany, tak jako je tomu v projednávané věci. Ustanovení § 209 odst. 1 o. z. tento pojem blíže nespecifikuje. Ze smyslu a účelu uvedeného ustanovení, jakož i z podstaty věci, lze dovodit, že jiným zájmem hodným právní ochrany je třeba rozumět takový zájem, který je nezbytné vypořádat, aby mohla být uplatněna práva oprávněné osoby, kdy však uplatnění těchto práv brání neexistence (výmaz) společnosti. Jinak řečeno jiný zájem hodný právní ochrany představují situace, kdy zánik právnické osoby brání uplatnění práv, k němuž je nutná existence této právnické osoby, a zároveň tato práva nezanikla či nepozbyla účinnosti v důsledku provedené likvidace (viz komentář k § 209 o. z., Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 1058 – 1067 s.).

25. Odvolací soud již ve svých rozhodnutích - usnesení ze dne 2. října 2017, sp. zn. 14 Cmo 82/2015, či usnesení ze dne 18. října 2018, sp. zn. 14 Cmo 212/2016 - zdůraznil, že vymezení toho, co je a není „jiným zájmem hodným právní ochrany“ záleží na rozhodnutí soudu v poměrech každé konkrétní věci. Je však třeba se vyvarovat paušalizujících závěrů - např. že vedení jakéhokoliv soudního (či správního) řízení, jehož je likvidovaná právnická osoba účastníkem, brání jejímu výmazu z veřejného rejstříku, a pokud k němu přesto došlo, je to důvodem pro zrušení jejího výmazu, obnovení likvidace a jmenování likvidátora. Takový závěr nepochybně učinit nelze, když např. Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 řešil v usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 540/2004, otázku, zda může likvidátor podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přesto, že probíhá spor o náhradu škody vzniklé společnosti, a uzavřel, že rozhodnutí o takovém postupu patří plně do působnosti likvidátora, který také nese za takové rozhodnutí odpovědnost, a pokud by likvidátor takovým rozhodnutím způsobil společnosti, popřípadě jejím společníkům škodu, je za ni odpovědný. Povinnost likvidátora vyčkat s návrhem na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku na pravomocné skončení veškerých soudních (či správních) řízení nevyplývá z úpravy likvidace právnické osoby v § 187 a násl. o. z., ani z jiného ustanovení tohoto zákona či jiného právního předpisu. Stejně tak žádný právní předpis neukládá likvidátorovi povinnost dokládat k návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku prohlášení, že společnost není účastníkem žádného soudního (či správního) řízení. Dokonce při soudem nařízené likvidaci postačí k výmazu z veřejného rejstříku dle § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících a o evidenci svěřenských fondů, prohlášení soudem jmenovaného likvidátora o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

26. Podstatné pro obnovení společnosti v nadepsaném řízení je probíhající incidenční řízení, jehož předmětem je určení neplatnosti, resp. neúčinnost smlouvy o prodeji podniku, když nelze vyloučit, že způsob a okolnosti vedoucí k jejímu uzavření mohly podstatně zkrátit dlužníka, neboť v rámci převzetí podniku převzal i výše specifikované závazky přesahující částku 36 000 000 Kč. Postupem likvidátora (výmaz společnosti z obchodního rejstříku) došlo k zmaření práva insolvenčního správce dlužníka (navrhovatele) na to, aby bylo o podané žalobě rozhodnuto nestranným soudem. Žádný z vedených incidenčních sporů nevyřeší namítanou neplatnost/neúčinnost smlouvy o prodeji podniku a s ním související převzetí závazku z úvěru vůči společnosti [právnická osoba] v celkové výši 6 323 947,55 Kč (na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. listopadu 2013 mezi společnostmi [Jméno advokáta D]. a [právnická osoba]), a to ani jako otázku předběžnou. Jen pro dokreslení situace je vhodné doplnit, že společnost [právnická osoba] následně svou pohledávku vůči společnosti [Jméno advokáta D]. postoupila společnosti [právnická osoba]. Úpadce (společnost [Jméno navrhovatele B].) jí dlužnou částku uhradil (prostředky čerpal z úvěru poskytnutého společností [Anonymizováno] dle smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. prosince 2013).

27. Kladné rozhodnutí v incidenčním řízení, jehož předmětem je posouzení platnosti či účinnosti smlouvy o prodeji podniku může mít dopad do poměrů úpadce i jeho věřitelů. Nebyla-li by společnost obnovena, řízení bude zastaveno, otázka neplatnosti či neúčinnosti prodeje podniku a s tím související převzetí závazků, nebude vyřešena. Tudíž nebude postaveno na jisto, zda uvedené závazky tíží majetkovou podstatu dlužníka. Jinak řečeno, neobnovení společnosti by proto mohlo způsobit vážnou újmu jak na právech dlužníka, tak jeho věřitelů. Vycházeje z okolností daného případu, má pak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v poměrech posuzované věci je existence jiného zájmu hodného právní ochrany dána, když je zřejmé, že předmětná smlouva o prodeji podniku zásadním způsobem zasahuje do majetkových poměrů dlužníka a jeho věřitelů.

28. Námitky odvolatelů, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, v čem by obnovení společnosti mělo mít vliv na řízení mezi navrhovatelem a společností [Anonymizováno] jakož i proč by vyslovení neplatnosti smlouvy o prodeji podniku mělo vést k neplatnosti smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy, jakož i jejich argumentace týkající se pravděpodobného výsledku incidenčních sporů, nepovažuje odvolací soud za relevantní, způsobilé zvrátit správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Je nadbytečné se touto argumentací blíže zabývat, neboť se netýká vztahu mezi navrhovatelem a společností, posouzení oprávněnosti uplatněných nároků a požadavků soudu v nadepsaném řízení nepřísluší, nelze je řešit ani jako otázku předběžnou. Je zřejmé, že soud prvního stupně zmíněná řízení a v nich uplatněné nároky uvedl pro dokreslení situace, jakožto další aspekt při posuzování tvrzené existence jiného zájmu hodného právní ochrany.

29. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (tj. ve výrocích I., II., III a IV.) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolatelé nebyli v odvolacím řízení úspěšní a navrhovateli tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení ve výši 12 299,65 Kč. Tyto se sestávají z odměny za dva úkony právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), k tomu dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, dále pak dle § 14 advokátního tarifu náhrada za zmeškaný čas ve výši 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč) a cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 2 565 Kč (cesta [adresa] a zpět, celkem 400 km, při průměrné spotřebě 7,40 l nafty na 100 km, ceně nafty 27,20 Kč/litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,40 Kč za 1 km v souladu s vyhláškou č. 589/2020 Sb.), navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 134,65 Kč.