o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 7. října 2014, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2019, č. j. 79 Cm 57/2017-83,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) ze dne 7. října 2014, pokud jím bylo rozhodnuto o změně stanov společnosti, jmenování [Anonymizováno], narozené [Anonymizováno], bytem [adresa] statutárním ředitelem a [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno] jediným členem správní rady společnosti (dále též „rozhodnutí jediného akcionáře“). Výrokem II. zamítl návrh na určení, že rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 7. října 2014, pokud jím bylo rozhodnuto o změně stanov společnosti, jmenování [Anonymizováno], narozené [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno] statutárním ředitelem a [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno] jediným členem správní rady, není rozhodnutím jediného akcionáře a hledí se na něj jako by nebylo přijato. Výrokem III. uložil navrhovateli povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 30 652 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- návrh byl podán dne 30. září 2015;

- dne 7. října 2014 rozhodl jediný akcionář (společnost [Anonymizováno]) v působnosti valné hromady společnosti o změně stanov společnosti, jmenování [Anonymizováno] do funkce statutárního ředitele a [Anonymizováno] do funkce jediného člena správní rady společnosti;

- uvedené rozhodnutí valné hromady bylo ve Sbírce listin založeno dne 3. listopadu 2014;

- společnost byla založena jediným akcionářem zakladatelskou listinou ze dne 14. listopadu 2006 se základním kapitálem 2 000 000 Kč rozloženým na 20 kusů akcií na majitele v listinné podobě

o jmenovité hodnotě 100 000 Kč (série A č. 1-20); k jejímu vzniku a zápisu do obchodního rejstříku došlo 17. května 2007;

- dne 12. října 2007 rozhodl jediný akcionář v působnosti valné hromady společnosti o zvýšení základního kapitálu na částku 15 236 000 Kč upsáním nových akcií formou nepeněžitého vkladu předem určenému zájemci [Anonymizováno]; zvýšení základního kapitálu bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 11. ledna 2008 – pozn. odvolacího soudu;

- došlo k vydání nových dalších 132 kusů akcií na majitele v listinné podobě, a to 131 kusů akcií série B č. 21-152 o jmenovité hodnotě 100 000 Kč a 1 akcie série C č. 153 o jmenovité hodnotě 36 000 Kč. Následně došlo vytištění 152 kusů akcií o jmenovité hodnotě 100 000 Kč a 1 akcie

o jmenovité hodnotě 36 000 Kč s ochranným prvkem společnosti;

- původní navrhovatel [Anonymizováno] předložil kopii jedné akcie na majitele v listinné podobě série A, pořadové číslo 153 o jmenovité hodnotě 36 000 Kč a kopii hromadné akcie na majitele v listinné podobě série H, pořadové číslo 1, nahrazující listinné akcie na majitele série A pořadové číslo 1-152 o jmenovité hodnotě každé jednotlivé akcie ve výši 100 000 Kč, tj. celkové výši 15 200 000 Kč, obě s datem emise 11. ledna 2008. Podpis na obou listinách je podpisem předsedkyně představenstva společnosti. Již na tomto místě odvolací soud pro úplnost dodává, že obě uvedené akcie byly převedeny nejprve na řad společnosti [Anonymizováno] (bez uvedení data rubopisu) a následně na řad [Anonymizováno] (rubopis ze dne 14. prosince 2018). Byla předložena pouze smlouva o převodu akcií na [Anonymizováno] ze dne 14. prosince 2018 (v kopii);

- podle čl. 4 bod 6 stanov společnosti je společnost oprávněna vydávat hromadné akcie; pravidla jejich výměny za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny článek neurčuje;

- původní navrhovatel [Anonymizováno] byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2015, sp. zn. 43 T 12/2014 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2015, sp. zn. 4 To 74/2015, pravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zkušební dobou v trvání pěti let; již od 6. prosince 2017 je hledán Policií ČR.

3. Na takto ustanoveném skutkovém základě, s odkazem na ustanovení § 428 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) /dále jen „ZOK“/ a § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud prvního stupně nejprve posuzoval včasnost podaného návrhu a dovodil, že došlo k prekluzi nároku domáhat se určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Navrhovatel se o napadeném rozhodnutí mohl dozvědět již dne 3. listopadu 2014, kdy byl zápis o napadeném rozhodnutí založen do Sbírky listin, přičemž návrh byl podán až dne 30. září 2015. Zákonná subjektivní tříměsíční prekluzivní lhůta k podání předmětného návrhu nebyla dodržena; navrhovatel k jeho podání není aktivně věcně legitimován.

4. Soud prvního stupně se rovněž zabýval otázkou namítané „nicotnosti“ napadeného rozhodnutí, tedy tím, že rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady není rozhodnutím orgánu obchodní korporace a hledí se na něj jako by nebylo přijato (dále jen „nicotnost rozhodnutí“), neboť společnost neměla pouze jednoho akcionáře.

5. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, zda je navrhovatel akcionářem společnosti vlastnícím jím předložené akcie. Na základě provedeného dokazování dovodil, že společnost nevydala akcie předložené navrhovatelem, zejména pokud jde o hromadnou akcii série H. Základní kapitál společnosti při jejím vzniku byl 2 000 000 Kč rozdělený do 20 listinných akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, série A, č. 1-20. Po zvýšení základního kapitálu společnosti na základě rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 20. října 2007 (správně rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 12. října 2007 – pozn. odvolacího soudu) o 13 236 000 Kč (tj. na 15 236 000 Kč) došlo k vydání dalších 132 ks akcií, a to 131 kusů listinných akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, série B, č. 21-152 a 1 listinné akcie na majitele o jmenovité hodnotě 36 000 Kč, série C, č. 153. Dle soudu prvního stupně neexistuje žádné rozhodnutí ohledně vydání hromadné akcie série H, pořadové číslo 1. Samotný text v navrhovatelem předložené hromadné akcii „ Tato akcie nahrazuje listinné akcie na majitele série A, pořadové číslo 1-152 o jmenovité hodnotě každé jednotlivé akcie ve výši 100.000,00 Kč, tj. v celkové výši 15.200.000,00 Kč“ tuto akcii zpochybňuje; akcie takto vydány nebyly (viz notářské zápisy, smlouva o úpisu akcií a faktura za tisk nových akcií). Neobstojí ani navrhovatelem předložená akcie série A pořadové číslo 153 o jmenovité hodnotě 36 000 Kč, když v notářském zápise ze dne 12. října 2007 je výslovně uvedeno, že akcie o jmenovité hodnotě 36 000 Kč bude série C, pod pořadovým číslem 153 (nikoliv série A).

6. Dle soudu prvního stupně věrohodnost původního navrhovatele a jeho tvrzení, že byl akcionářem společnosti mj. zpochybňuje jeho pravomocné odsouzení pro zvlášť závažný zločin podvodu související s jediným akcionářem společnosti, i to, že je od roku 2017 hledanou osobou.

7. Soud prvního stupně pro úplnost, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 5293/2009, uvedl, že předložená hromadná akcie je neplatná pro rozpor se zákonem. Byť stanovy umožňují společnost vydávat hromadné akcie, tím, že stanovy neupravují pravidla jejich výměny za jednotlivé akcie nebo jiné hromadné akcie, když v rozhodném období v obchodním zákoníku nebyla emise hromadných akcií upravena, tato absence tak činí takovou akcii neplatnou. Nabytí této akcie v dobré víře s ohledem na provedené dokazovaní, lze vyloučit. Uzavřel, že společnost hromadnou akcii série H nevydala.

8. Původní navrhovatel [Anonymizováno] se nikdy nestal akcionářem společnosti, a proto soud prvního stupně zamítl návrh i v této části, aniž by se zabýval dalšími převody dvou sporných akcí na nástupce původního navrhovatele.

9. Závěrem soud prvního stupně dodal, že v řízení vedeném pod sp. zn. 79 Cm 21/2013 o určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 20. května 2012 soud rozhodoval za odlišné skutkové a důkazní situace. Vzhledem k novým skutečnostem nemohl v nadepsané věci rozhodnout shodně jako v uvedeném řízení, kdy vyslovil neplatnost napadeného rozhodnutí. V nadepsané věci dospěl k závěru, že akcie předložené navrhovatelem

nebyly nikdy společností emitovány, navrhovatel není akcionářem společnosti, aktivní legitimace k podání návrhu mu nesvědčí.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 146 odst. 1 písm. a) a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Ve věci úspěšné společnosti přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za právní zastoupení v rozsahu sedmi úkonů právní služby po 3 100 Kč, včetně sedmi režijních paušálů po 300 Kč, cestovného ([adresa] a zpět) ve výši 1 128 Kč, náhrady za ztrátu času v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč, vše navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o DPH; celkem 30 652 Kč.

11. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Odvolatel předně namítá, poukazuje na obdobné řízení vedené soudem prvního stupně pod sp. zn. 79 Cm 21/2013 (o určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 20. května 2012, kde soud neplatnost napadeného rozhodnutí vyslovil) a ustanovení § 13 o. z., že odvoláním napadené usnesení je rozhodnutím pro účastníky nepředvídatelným, a proto překvapivým, rozporným s legitimním očekáváním, bez náležitého odůvodnění, tudíž také nepřezkoumatelným.

13. Soudu prvního stupně vytýká, že byť jde o nesporné řízení, v němž je soud odpovědný za objasnění skutkového stavu, dostatečně neprovedl dokazování. Provedené důkazy jsou neúplné, soud prvního stupně tak nedostatečně zjistil skutkový stav, na jehož základě dospěl k nesprávným závěrům.

14. Odvolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně ohledně platnosti navrhovatelem předložených akcií a s tím související jeho aktivní legitimací k podání předmětného návrhu. Předložené akcie mají všechny obligatorní náležitosti, jsou opatřeny pravým podpisem osoby jednající za emitenta, ve spojení s rozhodnutím emitenta o zvýšení základného kapitálu. Do tisku zadané akcie, které nikdo neviděl, byly dne 23. října 2014 z neznámého důvodu zlikvidovány.

15. Odvolatel nepovažuje za správný ani závěr soudu prvního stupně týkající se emise hromadné akcie. Soud prvního stupně dovodil neplatnost hromadné akcie s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 5293/2009, přičemž zdůrazňuje, že soud prvního stupně rezignoval na ostatní závěry tam uvedené, zejména se nezabýval otázkou uplatnění domněnky platnosti vydání hromadné akcie, nabytí v dobré víře od nevlastníka, vydržení akcie, to vše v kontextu zkoumání aktivní legitimace navrhovatele ke dni vydání rozhodnutí.

16. Veškerou svou argumentaci odvolatel podrobně rozvádí.

17. Společnost nepovažuje odvolání za důvodné. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil tak, že „Návrh na vydání neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady dalšího účastníka učiněného v Praze dne 07. 10. 2014, se zamítá.“ A ve výroku III. napadené usnesení potvrdil.

18. Společnost nepovažuje navrhovatele za právoplatného akcionáře, a proto není aktivně legitimován k podání návrhu. Akcie měl navrhovatel nabýt od jejich držitele společnosti Crevas Investment Ltd. na základě smlouvy o převodu akcií ze dne 14. prosince 2018, přičemž uvedená společnost je měla nabýt od původního navrhovatele JUDr Daniela Musila nedatovaným rubopisem. Původní navrhovatel měl vlastnické právo k těmto akciím nabýt od původního vlastníka společnosti [Anonymizováno] Pokud vznikly pochybnosti o tom, zda je navrhovatel vlastníkem předložených akcií, měl se soud prvního stupně zabývat otázkou, na základě jakého právního titulu navrhovatel vlastnické právo k předloženým akciím nabyl. Namítá, že pouhá faktická držba akcií ještě vlastnické právo neprokazuje, zejména v situaci, kdy se nejedná o akcie nezanedbatelné hodnoty a původní navrhovatel dlouhodobě obě společnosti zastupoval, jako právní zástupce, s chodem obou společností byl velmi dobře seznámen; v neprospěch hovoří i trestná činnost původního navrhovatele vůči akcionáři, pro níž byl pravomocně odsouzen. Navrhovatel je tak povinen doložit skutečný právní titul k drženým akciím (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2706/2009).

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.

20. Podle § 428 ZOK každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

21. Podle § 429 odst. 1 ZOK bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 420, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný akcionář.

22. Podle § 45 odst. 1 ZOK v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům.

23. Podle § 245 o. z. se na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

24. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého důvodu soud prvního stupně neshledal dodržení zákonné prekluzivní lhůty, jakož absenci věcné aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu, jakými úvahami se řídil a z jaké právní úpravy vyšel (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupný též na www.nsoud.cz).

25. Soud prvního stupně neporušil ani ustanovení § 13 o. z. S odlišnou argumentací, jakož i závěry, ke kterým v nadepsaném řízení došel, a jež jsou rozdílné od závěrů prezentovaných v obdobném řízení vedeném pod sp. zn. 79 Cm 21/2013 (o určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 20. května 2012, kde soud neplatnost napadeného rozhodnutí vyslovil), se dostatečně vypořádal. Důvody, které jej k odchýlení se od předchozího

závěru vedly, dostatečně vysvětlil. Nad to je třeba dodat, že z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně již na počátku řízení avizoval své pochybnosti o aktivní legitimaci navrhovatele k podání předmětného návrhu, o jeho včasnosti; jelikož navrhovatel nepředložil originály akcií a smlouvy o převodu akcií, byla mu uložena povinnosti tyto originály předložit, k čemuž nedošlo; rovněž bylo známo, že původní navrhovatel byl pravomocně odsouzen pro shora uvedený zločin podvodu (viz protokol o jednání ze dne 9. srpna 2018, č. l. 34 spisu).

26. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Soud prvního stupně provedl veškeré potřebné dokazování k posouzení sporné otázky – aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu. Soud prvního stupně se všemi nastolenými otázkami náležitě a pečlivě zabýval a vypořádal se s nimi; dokazování provedené soudem prvního stupně je dostačeným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud rovněž sdílí závěr soudu prvního stupně o marném uplynutí propadné lhůty k podání návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, jakož i nedostatku aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu na vyslovení jeho „nicotnosti“; pro takovéto závěry je podklad ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně.

27. Soud prvního stupně se správně dovodil, že došlo k prekluzi nároku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 7. října 2014. Předmětné napadené rozhodnutí bylo do Sbírky listin založeno dne 3. listopadu 2014, přičemž návrh byl podán až dne 30. září 2015. Subjektivní tříměsíční lhůta k podání návrhu tak marně uplynula. Měl-li navrhovatel již dříve pochybnosti o platnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 20. května 2012, jehož neplatnosti se dovolával ve zmiňovaném řízení vedeném pod sp. zn. 79 Cm 21/2013, pak v poměrech projednávané věci lze dovodit, že častější lustrace v obchodním rejstříku společnosti a Sbírce listin bylo namístě. Jedná se o obvyklou míru pozornosti a opatrnosti. Vzhledem k okolnostem dané věci, jakož i s ohledem na stěžejní argumentaci navrhovatele, že je rovněž akcionářem společnosti, měl být navrhovatel obezřetnější a častěji provádět kontrolu listin založených ve Sbírce listin a zápisů v obchodním rejstříku společnosti.

28. Ustanovení § 428 ZOK vymezuje okruh osob oprávněných dovolávat se neplatnosti usnesení valné hromady, popř. rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Jednou z těchto osob je akcionář společnosti. Soud prvního stupně se otázkou nabytí předložených akcií zabýval, neboť její vyřešení je podstatné pro posouzení aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu. Dokazování k nastolené otázce je ucelené a dostatečné. Proces emise akcií byl soudem prvního stupně srozumitelně a přesvědčivě osvětlen. Lze proto přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že společnost nejprve emitovala 20 listinných akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, série A, č. 1-20 (při základním kapitálu 2 000 000 Kč). Po zvýšení základního kapitálu společnosti na základě rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 12. října 2007 o 13 236 000 Kč (tj. na 15 236 000 Kč) došlo k vydání dalších 132 akcií, a to 131 kusů listinných akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, série B, č. 21-152 a 1 listinné akcie na majitele o jmenovité hodnotě 36 000 Kč série C, č. 153. Jde tak o logické pokračování označení sérií akcií písmeny (ze série A na další série B a C) a jejich číselné řady. Lze proto souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o pochybnostech ohledně navrhovatelem předložených akcií. V poměrech projednávané věci lze proto dovodit, že původní navrhovatel není a nebyl vlastníkem předložených akcií společnosti (série H a A).

29. Je třeba dodat, že společnost vydala původně akcie v listinné podobě ve formě na majitele. Přičemž nelze pominout, že k 1. lednu 2014 došlo ze zákona k jejich změně na akcie na jméno (viz § 2 zákona č. 134/2013 Sb., o některých otázkách ke zvýšení transparentnosti akciových

společností a o změně dalších zákonů). Odvolatel zcela pomíjí, že průkazem aktivní legitimace akcionáře akciové společnosti není a nemůže být kopie akcie znějící na jeho jméno, je třeba předložit její originál. Ač byl navrhovatel k předložení originálu akcií vyzván, tyto listiny nepředložil. K výzvě soudu nebyly předloženy ani originály smluv o převodu těchto akcií na další nabyvatele. Zbývá dodat, že k prokázání aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu v poměrech projednávané věci, v kontextu všech uvedených skutečností, prostá kopie akcií nestačí.

30. Neobstojí ani výhrady odvolatele ohledně platnosti hromadné akcie. Odkaz soudu prvního stupně na usnesení Nejvyššího soud ze dne 29. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 5293/2009 je případný. Soud prvního stupně se v souladu se závěry tam uvedenými vypořádal i s otázkou, zda odvolatel nabyl akcie v dobré víře. Z obsahu spisu je zřejmé, že původní navrhovatel nemohl a ani nenabyl předložené akcie společnosti. Rovněž je evidentní, že oba další nabyvatelé akcií museli být se situací a stavem řízení seznámeni, na nabytí uvedených akcií v dobré víře tak v poměrech projednávané věci nelze usuzovat; pochybnosti o aktivní legitimaci původního navrhovatele a vlastnictví předložených akcií byl soudem prvního stupně prezentovány a v tomto směru bylo prováděno řádné dokazování.

31. Odvolací soud pro úplnost dodává, že závěr o „nicotnosti“ usnesení valné hromady, popř. rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady lze přijmout v jakémkoliv řízení. Určení „nicotnosti“ se lze domáhat i samostatným návrhem, má-li navrhovatel na takovém určení naléhavý právní zájem, přičemž okruh potenciálních navrhovatelů není (s výjimkou požadavku naléhavého právního zájmu) výslovně limitován a právo podat návrh není omezeno žádnou lhůtou. Účastníky řízení jsou navrhovatel a společnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016).

32. Odvolací soud považuje za nezbytné doplnit, že navrhovatel od počátku staví svou stěžejní argumentaci na tom, že je akcionářem společnosti a z toho odvozuje svou aktivní legitimaci k podání předmětného návrhu na vyslovení neplatnosti i nicotnosti napadeného rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Jeho postavení akcionáře však na základě provedeného dokazování prokázáno nebylo. Ve světle uvedeného je zřejmé, že navrhovatel není k podání předmětného návrhu aktivně legitimován; v poměrech projednávané věci nelze dovodit existenci jeho naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

33. Odvolací soud uzavírá, že navrhovatel není k podání předmětného návrhu aktivně legitimován, není osobou oprávněnou domáhat se vyslovení neplatnosti či „nicotnosti“ napadeného rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolatel nebyl v odvolacím řízení úspěšný a společnosti tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení ve výši 9 204 Kč. Tyto se sestávají z odměny za dva úkony právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), k tomu dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, dále pak dle § 14 advokátního tarifu z náhrady za zmeškaný čas ve výši 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč) a cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 250 Kč (cesta [adresa] a zpět,

doložené jízdné za jednu cestu 125 Kč), navýšené o DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 554 Kč.