o jmenování znalce k přezkoumání zprávy o vztazích, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2023, č. j. 2Nc 4531/2023-11,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že „návrh navrhovatele, aby soud postupem podle § 85 odst. 1 zákona o obchodních korporacích jmenoval znalce [právnická osoba]., se sídlem [adresa], PSČ: [adresa], IČO: [Anonymizováno], pro účely přezkoumání vztahů mezi a) společnostmi [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO], a [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO: [IČO], jako osobami ovládajícími a [právnická osoba]., IČO: [IČO advokáta B], se sídlem [adresa], jako osobou ovládanou za období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2022, se zamítá.” (výrok I.), a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).

2. Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatel se v postavení kvalifikovaného akcionáře 1. účastníka - společnosti [Jméno advokáta B]. (dále též jen „společnost“) domáhá toho, aby soud jmenoval znalce k přezkumu vztahů mezi ovládajícími osobami a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnými ovládajícími osobami, protože zpráva o vztazích společností vůbec vypracována nebyla, byť společnost měla povinnost ji vypracovat. S odkazem na § 85 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, dovodil, že znalce lze jmenovat pouze a jen za účelem přezkumu zprávy o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou. Jelikož ale žádná taková zpráva vypracována nebyla, není dán předmět přezkumu a tedy ani důvod pro jmenování znalce. Návrh proto zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Navrhuje změnu usnesení, aby bylo návrhu vyhověno.

4. Namítá, že usnesení je nepřezkoumatelné, protože jeho odůvodnění vychází ze souhrnného zjištění a soud se nevypořádal s celou šíří jeho návrhu. Zejména naprosto ignoroval argumentaci ohledně možnosti výkladu § 85 odst. 1 z. o. k. umožňující jmenování znalce pro přezkum samotných vztahů a nijak se nevypořádal s tím, jak mají být chráněna práva akcionáře, pokud by zpráva o vztazích nebyla vyhotovena. Soud vlastně přijímá závěr, že při určité menší míře zásahu do práv akcionáře (nesprávná či vadná zpráva o vztazích) je soudní ochrana prostřednictvím jmenování znalce, který má objektivně posoudit vztahy mezi ovládanou a ovládající osobou, přípustná. Ovšem při vyšší míře zásahu do práv akcionáře, kdy daná zpráva vůbec není vypracována, až by být měla, je soudní ochrana vyloučena, ačkoliv znalec by fakticky činil totéž jako v předchozím případě – posuzoval by vztahy mezi ovládající a ovládanou osobou. Jelikož právní doktrína i judikatura dospívají k závěru, že jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě a je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu, je třeba použít i výklad systematický, logický a teleologický. K jazykovému výkladu uvádí, že zákon nevylučuje, že by soud nemohl jmenovat znalce při absenci zprávy o vztazích, § 85 odst. 1 z. o. k. totiž pouze uvádí, k čemu soud může znalce jmenovat, tj. pro účely přezkumu zprávy o vztazích. Sousloví účel přezkumu zahrnuje širší množinu případů než přezkum, což je slovo, které implikuje účel normy spočívající v ochraně akcionářů. Samotný jazykový výklad tak rozhodně nevylučuje jmenování znalce jen pro přezkum samotných vztahů. Bez dalšího není možné odmítnout požadavek navrhovatele s odkazem na to, že soud nemůže dotvářet právo a přisvojovat si pravomoci, které výslovně nejsou uvedeny v textu zákona; v této souvislosti je odkazováno na nález Ústavního soudu ze dne 4. května 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04. Návrh byl postaven z velké části na logickém výkladu, neboť platí-li něco pro méně významnou skutečnost, pak to jistě platí i pro skutečnost významnější. V ustanovení § 82 z. o. k. se promítá princip ochrany vlastnictví. Zprávou o vztazích není chráněna ovládající osoba, ale právě menšinoví akcionáři. Účelem znaleckého přezkumu dle § 85 z. o. k. je to, aby akcionáři měli objektivní a úplné informace zejména o struktuře vztahů a jednání učiněných na popud nebo v zájmu ovládající osoby nebo jí ovládaných osob. Zákon o obchodních korporacích však akcionáři žádný jiný nástroj, aby se domohl vydání zprávy o vztazích kromě možnosti znaleckého přezkumu, nedává. Proto je třeba § 85 odst. 1 z. o. k. vykládat tak, že kvalifikovaný akcionář se může domáhat přezkumu znalcem i samotných vztahů mezi ovládající osobou a osobou ovládanou nebo mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládací osobou za situace, kdy zpráva vůbec vypracována není.

5. Ostatní účastníci se k odvolání nevyjádřili.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s.), a odvolání důvodným neshledal. Řízení v dané věci je řízením o jmenování znalce podle § 85 písm. c) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

7. Podle § 85 odst. 1 z. o. k. každý společník osobní společnosti, která je ovládanou osobou, nebo společník nebo společníci podle § 187, 365 nebo § 639 odst. 3 ovládané osoby mohou z vážných důvodů navrhnout soudu, aby pro účely přezkumu zprávy o vztazích jmenoval znalce.

8. Podle § 85 odst. 3 z. o. k. právo podle odstavce 1 lze uplatnit do 1 roku ode dne, kdy se společník o obsahu zprávy o vztazích dozvěděl nebo mohl dozvědět způsobem podle § 84 odst. 1; k později uplatněnému právu se nepřihlíží.

9. Podle § 82 odst. 1 z. o. k. statutární orgán ovládané osoby vypracuje do 3 měsíců od skončení účetního období písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (dále jen „zpráva o vztazích“) za uplynulé účetní období.

10. Podle § 84 odst. 1 z. o. k. společníci ovládané osoby mají právo se seznámit se zprávou o vztazích a případným stanoviskem kontrolního orgánu ve stejné lhůtě a za stejných podmínek jako s účetní závěrkou; se závěry zprávy o vztazích a popřípadě s výsledkem ověření zprávy o vztazích auditorem společníky seznámí statutární orgán na nejbližším jednání nejvyššího orgánu.

11. Podstatou věci samé je požadavek (návrh) navrhovatele, který tvrdí, že je kvalifikovaným akcionářem společnosti (§ 365 z. o. k.), aby byl jmenován znalec nikoliv za účelem (materiálního) přezkumu vypracované zprávy o vztazích dle § 85 odst. 1 z. o. k., nýbrž pro vypracování této zprávy (§ 82 odst. 1 z. o. k.), neboť má za to, že pod hypotézu (dikci) „pro účely přezkumu zprávy o vztazích“ v rámci § 85 odst. 1 z. o. k. spadá i právo na její vypracování (nebyla-li protiprávně vypracována společností).

12. Je právní notorietou, že gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k textu právní normy (srov. za všechna rozhodnutí např. nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03, dostupný např. na www.usoud.cz), přičemž pro určení významu ustanovení je významný především jeho teleologický výklad, tj. smysl a účel právní normy v tomto ustanovení obsažené (v literatuře srov. např. Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek I, § 1-117, Praha: Leges, 2013, s. 51).

13. Dikce § 85 odst. 1 z. o. k. zakládá právo (též) kvalifikovaného akcionáře toliko na přezkum zprávy o vztazích, a to zprávy vypracované na podkladě § 82 odst. 1 z. o. k. To je zřejmé po výkladu gramatickém (jazykovém), jakož i po výkladu systematickém, neboť toto právo je vázáno na okamžik, kdy se společník (akcionář) o obsahu této zprávy dozvěděl nebo mohl dozvědět způsobem podle § 84 odst. 1 z. o. k., tedy na okamžik závislý zjevně na jejím vypracování (§ 85 odst. 3 z. o. k.). Tento závěr je při použití těchto metod výkladu závěrem zcela nepochybným (§ 2 odst. 2, § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

14. Ani prostředky teleologického výkladu však nevedou k závěru, že by se kvalifikovaný akcionář mohl domoci vypracování zprávy o vztazích. Při aplikaci právního ustanovení je totiž nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým (srov. např. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněného pod č. 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod č. 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2022, sp. zn. 24 Cdo 2179/2022, dostupný např. na www.nsoud.cz).

15. Jak již bylo vyloženo shora, doslovné znění § 85 odst. 1 z. o. k. interpretaci, kterou předkládá navrhovatel, neumožňuje. Smysl a účel zákona lze dovodit především z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce, mezi něž patří zejména důvodová zpráva k návrhu zákona (ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze presumovat i jeho souhlas s jejími důvody; srov. dále např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, uveřejněné pod č. 9/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Z důvodové zprávy k návrhu z. o. k. však nic o smyslu a účelu § 85 odst. 1 z. o. k., které by opodstatnily výklad navrhovatele, zřetelně nevyplývá, nic takového ostatně navrhovatel ani určitě netvrdí. Ani z jiných pramenů práva se nepodává, že by jednoznačným a výlučným smyslem a účelem § 85 odst. 1 z. o. k., o nichž není jakýchkoliv pochybností, bylo kvalifikovanému akcionáři založit právo na vypracování zprávy o vztazích.

16. Je v tomto kontextu podstatné, že ve vnitřních poměrech právnických osob se uplatňuje princip proporcionality jako obecná zásada právní, dle něhož mohou soudy zasahovat do těchto poměrů jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek, přičemž takový zásah musí představovat odůvodněný a výjimečný případ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2015, sp. zn. 29 Odo 442/2004, či ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, jehož závěry se uplatní i v poměrech z. o. k.; shodně též Šuk, P., Ingerence soudů do vnitřních poměrů obchodních korporací, Bulletin advokacie 11/2017, s. 21). Aplikace tohoto principu pak pro právní názor navrhovatele zjevně nesvědčí.

17. Není-li zpráva o vztazích předložena, lze usuzovat na porušení péče řádného hospodáře členů statutárního orgánu, ledaže tito členové prokáží opak (shodně Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 456, marg. č. 825 3). Pokud tedy společnost zprávu o vztazích nevypracuje, třebaže tak byla povinna (§ 82 odst. 1 z. o. k.), může se navrhovatel v rámci ochrany svých akcionářských práv domáhat (za splnění dalších zákonem předepsaných podmínek) na podkladě § 371 an. z. o. k. náhrady újmy (škody) proti členu představenstva, který tuto povinnost porušil. Poskytnutí potřebných informací, které jsou obsahem nebo podkladem zprávy o vztazích, se může akcionář domáhat prostřednictvím institutu práva na vysvětlení dle § 357 an. z. o. k. Za splnění dalších zákonných předpokladů pak může přicházet v úvahu i použití institutu upraveného v § 89 an. z. o. k. Práva akcionáře (včetně práva na ochranu jeho vlastnictví) při porušení povinnosti vypracovat zprávu o vztazích dle § 82 odst. 1 z. o. k. jsou tudíž těmito instituty proporcionálně chráněna.

18. Právo domáhat se vypracování zprávy o vztazích proto navrhovateli tudíž nesvědčí a nelze je zahrnout pod právo kvalifikovaného akcionáře upravené v § 85 odst. 1 z. o. k. (a ani pod jiné ustanovení z. o. k.). Soud prvního stupně proto věc posoudil správně.

19. S ohledem na vyložené je zřejmé, že usnesení soudu prvního stupně namítanou vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti netrpí. Soud prvního stupně svůj závěr o nedůvodnosti návrhu dostatečným způsobem odůvodnil a proti němu navrhovatel uplatnil (nedůvodné) odvolací argumenty (ke kritériím přezkoumatelnosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Lze dodat, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). O nepřezkoumatelné rozhodnutí tudíž nejde.

20. Odvolací soud z uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, včetně závislého výroku o nákladech řízení (výrok I.).

21. V poměru mezi navrhovatelem a 1. a 2. účastníkem žádné náklady odvolacího řízení procesně úspěšným účastníkům nevznikly, a proto nemá žádný z nich dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario na jejich náhradu právo (výrok II.).