o zaplacení částky 780 507,55 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 74 Cm 15/2021–129, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 3. 2023, č. j. 74 Cm 15/2021–134,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalované „osvobození od soudního poplatku pro řízení před soudem prvního stupně“ (výrok I.), nepřiznal jí ani „osvobození od soudních poplatků pro řízení o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021–94, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021–100“ (výrok II.).

2. Jedná se o v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků, neboť jeho první rozhodnutí ze dne 6. 12. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021–114, bylo k odvolání žalované usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2022, č. j. 14 Cmo 8/2022–121, zrušeno a věc byla se závazným právním názorem odvolacího soudu (aby soud prvního stupně rozhodl o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků za celé řízení a vypořádal se přitom s žalovanou uváděnými skutečnostmi jak ve vyplněném prohlášení, tak následně v podaných odvoláních) vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ tím, že stávající majetkové poměry žalované jí splnění poplatkové povinnosti umožňují. Zrekapituloval průběh řízení, v němž vynesl rozsudek a k němu vydal (doplňující) usnesení ze dne 4. 11. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021–100, jímž uložil žalované zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 39 026 Kč, neboť žalobkyně je ze zákona osvobozena od soudních poplatků. Soud prvního stupně posoudil žalovanou předložené dokumenty prokazující její stávající majetkové poměry, které konkrétně jmenuje a z nichž se mimo jiné podává, že žalovaná nemá od roku 2018 žádný příjem, naopak vykazuje ztrátu, nevykonává žádnou podnikatelskou činnost, nevlastní žádné nemovité ani movité věci větší hodnoty. Žalovaná naopak eviduje za společností [Jméno žalobkyně B]. nedobytné pohledávky ve výši 1 354 26 Kč, na svém účtu disponuje ke dni 29. 10. 2022 částkou ve výši 470 263,96 Kč. Tyto finanční prostředky jsou jediným aktivem žalované, které jsou však tvořeny výlučně původním vkladem jejího společníka [právnická osoba] Soud prvního stupně při posuzování žádosti žalované přihlédl k celkovým stávajícím majetkovým poměrům žadatelky i k výši soudních poplatků, které činí dle položky 22 bodu 1 písm. a/ Sazebníku poplatků, jenž je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za řízení v prvním stupni 39 026 Kč a za odvolací řízení rovněž 39 026 Kč. S odkazem na judikaturu týkající se osvobození od soudního poplatku dospěl k závěru, že žalovaná je schopna vyměřené soudní poplatky uhradit, finanční prostředky, jimiž disponuje (na svém bankovním účtu), několikanásobně převyšují výši vyměřených soudních poplatků, má tak reálnou možnost soudní poplatky uhradit. Tvrzení žalované, že by v případě úspěšnosti nároků vznesených v řízení ve věci samé žalobkyní došlo k osobní újmě společníka [právnická osoba], je pro zhodnocení aktuální schopnosti žalované splnit její poplatkovou povinnost bez významu.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozhodl tak, že se napadené usnesení zrušuje a žalované se osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu přiznává pro celé řízení.

5. Odvolatelka je přesvědčena, že požadavky pro přiznání osvobození od soudních poplatků splnila. Soudu prvního stupně vytýká, že se řádně nevypořádal s důvody, jež ve své žádosti o osvobození uváděla. Poukazuje na skutečnost, že finanční prostředky na bankovním účtu jsou jediným majetkem společnosti, který pochází od druhého společníka [právnická osoba] a slouží k udržení společnosti v chodu poté, co je odvolatelka de facto paralyzována v důsledku jednání a současného statusu bývalého společníka [Jméno žalobkyně B]. a jeho procesních zástupců. Dle odvolatelky by měl soud objektivně zvážit, kolik finančních prostředků ji reálně zbyde po uhrazení všech soudních poplatků, a zda je takový důsledek spravedlivý s ohledem na to, že je to právě společník [Jméno žalobkyně B]., procesně zastoupený žalobkyní, kdo způsobil neutěšenou ekonomickou situaci odvolatelky. V nadepsaném řízení mají účastníci řízení nerovné podmínky, které odvolatelka opakovaně namítala, kdy je žalobkyně od poplatku ze zákona osvobozena, přitom však zastupuje nároky bývalého společníka odvolatelky, jehož jednáním byla způsobena současná majetková situace odvolatelky. Bývalý společník nevrátil odvolatelce dluh a v nadepsaném řízení se jeho právní zástupce pokouší na odvolatelce finančně uspokojit podruhé, což je zcela v rozporu s dobrými mravy a spravedlností. Smyslem institutu osvobození od soudního poplatku je právě umožnit osobám v ekonomicky znevýhodněném postavení uplatnění jejich práv u soudu, aniž by tím nebyla ohrožena jejich samotná existence.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícímu.

7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

8. Předpokladem pro osvobození od placení soudních poplatků dle shora citovaného § 138 odst. 1 o. s. ř. je splnění tří kumulativních podmínek. Účastník řízení musí o osvobození od soudních poplatků požádat, zároveň musí doložit poměry, z nichž nárok na osvobození od soudních poplatků dovozuje, a nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

9. Z obsahu spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Stejně tak se z něho podává, že žalobkyně jakožto insolvenční správkyně dlužnice [Jméno žalobkyně B]. se žalobou domáhá zaplacení částky 780 507,55 Kč s příslušenstvím z titulu vypořádacího podílu v žalované. Dlužnice byla ke dni prohlášení konkursu společníkem žalované s podílem o velikosti 51 % odpovídajícím vkladu dlužníka na základním kapitálu ve společnosti ve výši 1 020 000 Kč. Účast dlužnice ve společnosti zanikla dne 24. 10. 2017, tím vzniklo právo na vypořádací podíl; výše vypořádacího podílu byla určena částkou 780 507,55 Kč. Žalovaná vypořádací podíl i přes výzvu insolvenční správkyně do majetkové podstaty dlužnice nezaplatila. Procesní obrana žalované spočívá v tvrzení, že dlužnice jakožto bývalý společník společnosti odčerpala z žalované – do té doby ekonomicky zdravé společnosti – finanční prostředky, které jsou vyčísleny částkou 1 784 512,67 Kč (součet neuhrazených faktur, půjčky a úroků z prodlení), pohledávka za dlužnicí je do insolvenčního řízení vedeným pod sp. zn. MSPH 91 INS 3605/2017, přihlášená pod č. P 2, je uznaná a zjištěná, návratnost a dobytnost však s ohledem na vývoj insolvenčního řízení nulová. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021-94, žalobě vyhověl (mimo jiné) s odůvodněním, že půjčka poskytnutá dlužnici [Jméno žalobkyně B]. a její právo na vypořádací podíl ve společnosti jsou dvě rozdílné věci, nelze je směšovat. Právo na vypořádací podíl vzniklo, výše se vypočítává z vlastního kapitálu společnosti bez ohledu na aktiva a pasiva společnosti. Nesplacená půjčka evidovaná žalovanou za dlužnicí [Jméno žalobkyně B]. nemůže mít a nemá na rozhodnutí v nadepsané věci vliv. Rozsudkem soud prvního stupně současně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 47 040 Kč. Usnesením ze dne 4. 11. 2021, č. j. 74 Cm 15/2021–100, soud prvního stupně vyzval žalovanou k úhradě soudního poplatku za řízení ve výši 39 026 Kč s odůvodněním přenesené poplatkové povinnosti na žalovanou. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, které spojila s návrhem na osvobození od soudního poplatku pro celé řízení. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, které rovněž spojila s návrhem na osvobození od soudního poplatku. Návrh na osvobození od soudního poplatku žalovaná zdůvodnila tím, že žalobkyně je od placení soudních poplatků ze zákona osvobozena a nemusela tedy – na rozdíl od žalované – zvažovat, v jaké výši finanční nárok vůbec uplatní. Její majetkové poměry zaplacení soudních poplatků neumožňují, nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost, byla založena za podnikatelským záměrem, který nebyl nikdy realizován (mimo jiné z důvodů insolvence společníka [Jméno žalobkyně B]., když toto insolvenční řízení a předchozí exekuční řízení její činnost zcela paralyzovalo). Jediným aktivem žalované jsou finanční prostředky na jejím účtu.

10. Z „Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatele pro osvobození od soudních poplatků anebo ustanovení zástupce“ /dále jen „prohlášení“/ a k němu přiložených listin (tj. formuláře přiznání k dani z příjmů právnických osob, přílohy k účetním závěrkám, účetní rozvaha) se podává, že příjmy žalované byly v posledních letech až na rok 2018, kdy činily 256 Kč, nulové. Žalovaná nevykonává žádnou podnikatelskou činnost, nevlastní žádný nemovitý, ani movitý majetek větší hodnoty, eviduje za společností [Jméno žalobkyně B]. nedobytné pohledávky v celkové výši 1 354 260 Kč, na bankovním účtu vedeném v její prospěch u ČSOB měla k datu 29. 10. 2022 částku 470 263,96 Kč.

11. Z judikatury Nejvyššího soudu se k otázce osvobození od soudních poplatků podává, že:

- soudní poplatky jsou zákonem uložené poplatky, které musí jejich poplatník zaplatit za řízení nebo za jednotlivý úkon provedený soudem. Plní současně preventivní úlohu ve vztahu k podávání neodůvodněných, resp. zbytečných žalob. Osvobození účastníka od soudních poplatků je možné pouze tehdy, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Je tedy plně na soudu, jak sám zváží reálné možnosti žadatele poplatek uhradit, a to bez ohrožení základních potřeb jeho a jeho rodiny, aby případná úhrada poplatku (její nemožnost) nepředstavovala překážku možnosti obrany jeho práva. Tato posibilita je plně v pravomoci soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. II. ÚS 243/98). Nejde tedy o zákonný nárok účastníka (poplatníka soudních poplatků), nýbrž pouze možnost osvobození od soudních poplatků, přičemž je v zájmu účastníka maximálně podrobně a konkrétně uvést své celkové majetkové a sociální poměry; k tomu slouží dobře srozumitelné a jednoznačně návodné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech,

- žadatel o osvobození od soudního poplatku je povinen soudu věrohodným způsobem prokázat (verifikovat) své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti,

- rozhodnutí o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků pak vychází z posouzení dostatečných a úplných podkladů o majetkových a sociálních poměrech, které je soudu povinen poskytnout žadatel; soud žadateli zašle k jeho žádosti o osvobození shora uvedené prohlášení,

- není však úkolem soudů, aby vyvinuly další zvláštní úsilí ke zjišťování poměrů účastníka žádajícího o osvobození od soudního poplatku, žádost o osvobození od soudních poplatků je návrhem, jenž stejně jako kterýkoliv jiný návrh zatěžuje navrhovatele obvyklou a zákonem stanovenou důkazní povinností. Není povinností soudu stále a opakovaně účastníka vyzývat k doplnění nebo upřesnění údajů mimo zaslání i laikovi dobře srozumitelného formuláře, natož aby sám po skutečných poměrech účastníka pátral. To ostatně plně odpovídá i koncepci platného občanského soudního řádu, z níž plyne, že (v zásadě) je na účastníku řízení, aby si svá práva střežil,

- pouhé tvrzení účastníka řízení, že nemá k dispozici finanční prostředky, nemůže představovat důkaz o majetkových poměrech. Osvobození od soudních poplatků lze přiznat, jen odůvodňují-li to poměry účastníka. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje. Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu,

- účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození. Při posouzení majetkových poměrů navíc nelze zohledňovat okolnost, že je žadatel povinen hradit jiné závazky vůči dalším věřitelům. Z žádného zákonného ustanovení totiž nevyplývá, že úhrada jakýchkoliv jiných závazků má přednost před zaplacením soudního poplatku, a že o splnění poplatkové povinnosti vůči státu lze uvažovat až poté, co budou veškeré ostatní platební povinnosti stěžovatele zcela či alespoň zčásti splněny. Závazky účastníka, např. v podobě jej zatěžující exekuce, totiž mohou jít leda k jeho tíži.

12. Za mnohá srov. např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, 3/2018, pod č. C 16390, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2561/2015, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 663/2014, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015, a ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2127/2015, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2007 sp. zn. I. ÚS 825/06 a ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000 a ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12.

13. Převedeno do poměrů projednávané věci, tvrdí-li odvolatelka, že kromě částky 470 236,96 Kč, která ji již jen sama o sobě splnění výše uvedené poplatkové povinnosti (bez dalšího) umožňuje, jiné prostředky (aktiva) nemá, avšak z jejich podání (ani předložených listin) se nepodává, jakým způsobem získává finanční prostředky k úhradě svých výdajů (např. již jen souvisejících s tímto řízením), není možno její žádost posoudit jak řádnou (úplnou). Řečené o to více rezonuje za situace, kdy z její strany nebylo věrohodně osvědčeno, že by ji nesvědčily jiné zdroje (např. vlastnictví cenných papírů, investičních nástrojů, atd., přičemž osvědčení takové – byť negativní - skutečnosti by ji nemělo činit nepřiměřené problémy. Nelze než akcentovat výše uvedený závěr o absenci povinnosti soudů jakkoliv pátrat po prokázání majetkových poměrů účastníků řízení. Pouhá tvrzení odvolatelky o své (nikoli dobré) majetkové situaci rozhodně nelze pokládat za věrohodný důkaz pro, byť i jen částečné, osvobození od soudních poplatků.

14. Vzhledem k tomu, že odvolatelčina tvrzení, kterými odůvodnila žádost o osvobození od soudních poplatků, byla nedostatečná, nekonkrétní a (řádně) nedoložená, nelze než uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud jí osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Toliko okolnosti vzniku žalobou uplatněné pohledávky, jak se odvolatelka domnívá, (bez dalšího) přiznání osvobození od soudních poplatků (soudního poplatku) neodůvodňují. Žádné výjimečné skutečnosti, včetně povahy uplatněného nároku, které by opodstatnily jiné rozhodnutí, zjištěny nebyly.

15. Odvolací soud, vědom si konstantní judikatury v tom smyslu, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu, považoval současně v nyní řešené věci za podstatnou zásadu, že na osvobození od soudního poplatku není právní nárok, a že je na účastníku řízení, aby prokázal, že podmínky pro osvobození jsou na jeho straně splněny. Bylo proto na odvolatelce, aby svou majetkovou situaci, jíž svou žádost osvobození od soudních poplatků odůvodňovala, věrohodně prokázala; to se však nestalo.

16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního potvrdil (§ 219 o. s. ř.).