o odvolání likvidátora z funkce a jmenování nového likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2020, č. j. 38 Cm 1020/2019-20,

1. Soud prvního stupně výrokem I. v záhlaví uvedeným usnesením odvolal účastníka 2) z funkce likvidátora společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“); výrokem II. pak novým likvidátorem společnosti jmenoval [Anonymizováno], insolvenčního správce, sídlem [adresa], IČO [IČO]; výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic a výrokem IV. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí rekapituloval tvrzení navrhovatele

a vyjádření účastníka 2). Výrok I. a II. svého rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 191 zákona

č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tím, že likvidace trvá již šest let, a bylo tak na místě vyhovět návrhu navrhovatele, likvidátora z funkce odvolat a jmenovat nového likvidátora ze seznamu insolvenčních správců.

3. Výrok III. odůvodnil odkazem na § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.,

o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), tím, že navrhovatel, jehož návrhu bylo zcela vyhověno, je od placení soudních poplatků osvobozen, poplatková povinnost tak přešla na společnost. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen „z. ř. s.“).

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Dle odvolatele jsou skutková zjištění soudu prvního stupně nedostatečná, nesprávné je i jeho právní posouzení. Soud prvního stupně se měl zabývat průběhem celé likvidace a činností likvidátora, a nikoliv vycházet pouze z tvrzení navrhovatele. Odvolatel, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1081/2011, uveřejněné pod číslem 96/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, má za to, že důvody pro jeho odvolání z funkce likvidátora nedosahovaly takové intenzity, aby k jeho odvolání došlo. Intenzitou porušení povinností likvidátora se soud prvního stupně nezabýval.

6. Navrhovatel a společnost se k podanému odvolání nevyjádřili.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že napadené usnesení z níže uvedených důvodů neobstojí.

8. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že na projednávanou věc s ohledem na vstup společnosti do likvidace dne 31. ledna 2014 dopadá platná právní úprava likvidace právnických osob v § 187 a násl. o. z.

9. Podle § 191 odst. 2 o. z., soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.

10. Řízení o jmenování i odvolání likvidátora právnické osoby je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85

až 93 z. ř. s. Podle § 89 odst. 1 z. ř. s. je ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba nařizovat jednání, provádí-li soud dokazování. Pro provádění důkazů se vzhledem k § 1 odst. 2 z. ř. s. uplatní § 122 odst. 1 o. s. ř., dle něhož lze dokazování provádět pouze při jednání, k němuž soud dle § 115 odst. 1 o. s. ř. předvolá účastníky řízení a podle § 123 o. s. ř. mají tito účastníci právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny.

11. Ze spisu se podává, že se navrhovatel se návrhem ze dne 10. prosince 2019 domáhal odvolání účastníka 2) z funkce likvidátora společnosti, neboť tento řádně neplní své povinnosti, nepřebírá písemnosti, neposkytuje součinnost, od roku 2014 nepodal za společnost daňová přiznání (což dokládá výzvami k podání daňových přiznání) a nevyvíjí soustavnou činnost směřující k naplnění účelu likvidace. Účastník 2) se svým odvoláním z funkce likvidátora nesouhlasil, uvádí okolnosti týkající se likvidace společnosti, vysvětluje důvod délky likvidace. Úkony směřující ke zjištění majetku a dluhů společnosti probíhají, došlo k poškození archivu dokumentů společnosti, je třeba provést jejich rekonstrukci a poté lze předpokládat ukončení likvidace.

12. Z elektronické databáze obchodního rejstříku (přístupného na www.justice.cz) se mimo jiné podává, že společnost vznikla dne 23. srpna 2006; dne 31. ledna 2014 valná hromada rozhodla

o zrušení společnosti s likvidací a likvidátorem společnosti jmenovala účastníka 2). Ve sbírce listin společnosti nejsou založeny žádné účetní závěrky.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že ze spisu se žádné konkrétní okolnosti týkající se průběhu likvidace a činnosti likvidátora nepodávají, nejsou specifikovány povinnosti, jejichž porušení se měl účastník 2) dopustit. Soud prvního stupně, aniž by v dané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, své rozhodnutí postavil na tvrzeních navrhovatele, s důrazem na délku trvání likvidace, aniž by se však nastolenou otázkou blíže zabýval; závěry soudu prvního stupně jsou strohé

a obecné. Nikterak neupřesnil a nerozvedl, jaké konkrétní povinnosti účastník 2) porušil, nezabýval se intenzitou tvrzeného porušování povinností likvidátora a jeho případným dopadem na průběh likvidace.

14. Jinak řečeno, pouhá obecná tvrzení navrhovatele, že likvidátor porušuje své zákonné povinnosti samy o sobě o důvodnosti postupu dle § 191 odst. 2 o. z., nesvědčí a pouze na tomto podkladě nelze k takovémuto kroku bez dalšího přistoupit. Závěr o této otázce musí mít podklad ve skutkových zjištěních, což se neobejde bez dokazování.

15. V dané věci je zřejmé, že soud prvního stupně o podaném návrhu rozhodl, aniž by ve věci nařídil jednání a provedl řádné dokazování. Soud prvního stupně se relevantním způsobem nezabýval tvrzeními účastníků a jejich důkazními návrhy. Jeho skutkové a právní závěry jsou tak předčasné. V situaci, kdy soud prvního stupně ve věci nenařídil jednání, pominul tvrzení účastníků

a neprovedl dokazování v potřebném rozsahu pro náležité posouzení nastolené otázky, a provedl řádné dokazování), odňal účastníkům možnost jednat před soudem a vyjádřit se k navrženým

a provedeným důkazům, přičemž tato vada řízení mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

16. Vzhledem k výše uvedenému, odvolací soud proto napadené usnesení dle 219a odst. 1

písm. a) o. s. ř., aniž by k projednání odvolání nařídil jednání /§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř./ a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení v souladu s ustanovením § 221 odst. 1

písm. a) o. s. ř.

17. V dalším řízení se soud prvního stupně zaměří na otázku jaké konkrétní povinnosti účastník 2) porušuje; její objasnění se neobejde bez provedení dokazování. Soud prvního stupně nařídí jednání, k němuž předvolá účastníky, a provede důkazy v potřebném rozsahu k objasnění nastolené otázky, vypořádá se s veškerou argumentací účastníků řízení a o podaném návrhu znovu rozhodne.

18. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

19. O nákladech řízení, včetně nákladů odvolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).