o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o vyslovení neplatnosti smlouvy, k odvolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2021, č. j. 75 Cm 159/2020 - 40,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o nařízení shora uvedeného předběžného opatření [výrok I.] a zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by byla žalovaným 1) a 2) pro případ, že již bylo podle smlouvy o prodeji části závodu mezi nimi uzavřené dne 13. prosince 2019 /dále jen „smlouva“/ plněno, uložena povinnost navrátit zcizenou část závodu do původního stavu a držení žalované 1) [výrok II.].

2. Jde v pořadí již od druhé rozhodnutí soudu prvního stupně o daném návrhu na nařízení předběžného opatření. Předchozí usnesení ze dne 19. října 2020, č. j. 75 Cm 159/2020 - 19, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. ledna 2021, č. j. 14 Cmo 339/2020 - 36, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že nebyl dán důvod pro odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření pro nesrozumitelnost či neurčitost.

3. Výrok I. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 102 odst. 1, § 75c a § 76 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, tím, že navrhovatel osvědčil, že žalovaná 1) má dva 50% společníky a samostatně jednající jednatele - navrhovatele a [Anonymizováno] - bývalé manžele s dosud nevypořádaným společným jměním. Jediným společníkem a jedinou jednatelkou žalované 2) je jejich dcera [Anonymizováno]. Smlouvu za žalovanou 1) uzavřela bez vědomí žalobce [Anonymizováno], za žalovanou 2) [Anonymizováno], tedy osoby blízké. Ve smlouvě jde o převod vlastnického práva k části závodu na adrese [adresa], kde jsou provozovány zdravotnické služby a kde je provoz nestátního zdravotnického zařízení, konkrétně gastroenterologická ordinace, oddělení jednodenní péče v oboru interního lékařství, gastroenterologie a anesteziologie a oddělení psychiatrie /dále jen „část závodu“/. Valná hromada žalované 1) převod části závodu neschválila. Žalobce se tak dovolává neplatnosti smlouvy dle § 190 odst. 2 písm. i) ve spojení s § 48 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/.

4. Podle soudu prvního stupně je na místě obava z ohrožení výkonu rozhodnutí. Žalované 1) a 2) by mohly ze smlouvy plnit, což by mohlo ohrozit případný výkon rozhodnutí v této věci. Případně hrozí, že by žalovaná 2) před posouzením nároku ve věci samé převedla dále část závodu na další subjekt. Z žalované 1) vyváděný majetek je stále součástí dosud nevypořádaného společného jmění žalobce a [tituly před jménem]. Pro nařízení předběžného opatření postačí obava, že by žalované 1) a 2) mohly tímto způsobem v budoucnu postupovat. Újma, která by žalovaným 1) a 2) mohla nařízeným předběžným opatřením vzniknout, se soud prvního stupně nejeví v disproporci k újmě, která by mohla vzniknout žalobci a rovněž žalované 1) tím, že by žalované 1) a 2) dále činily kroky směřující k naplnění smlouvy a případně došlo žalovanou 2) ke zcizení části závodu na další subjekt. Soud prvního stupně dále uvádí, že stejnému návrhu na nařízení předběžného opatření bylo již dříve vyhověno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2020, č. j. 4 Cmo 80/2020 - 53, kterým bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2020, č. j. 2 Nc 1264/2020 - 35, ovšem poté došlo k zastavení řízení ve věci samé, a tedy i k zániku nařízeného předběžného opatření podle § 77 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Na zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze soud prvního stupně odkazuje.

5. K výroku II. usnesení soud prvního stupně uvedl, že tam uvedené předběžné opatření nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v § 76 odst. 1 o. s. ř., navíc jde o požadavek neurčitý, když nejde o konkrétní a jednoznačně specifikované plnění.

6. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podaly žalované 1) a 2) odvolání, shodně navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v této části změnil tak, že se návrh na nařízení daného předběžného opatření zamítá.

7. Žalovaná 1) soudu prvního stupně obsáhle vytýká nesprávné právní posouzení věci. Předpoklady pro nařízení předběžného opatření vyplývající z § 102 o. s. ř. podle jejího mínění nebyly splněny. Soud prvního stupně nekriticky vychází z toho, že již jednou bylo takovémuto návrhu vyhověno. Ovšem soud rozhoduje podle stavu ke dni rozhodnutí, nikoliv podle stavu, který dni rozhodnutí o mnoho měsíců předcházel. Z navrženého předběžného opatření není zřejmé, jakých právních jednání se mají žalované 1) a 2) zdržet. K naplnění smlouvy již došlo jejím zveřejněním v Obchodním věstníku dne 2. ledna 2020 a předáním předmětné části závodu. Nařízeným předběžným opatřením bylo fatálně zasaženo do podnikatelských aktivit obou žalovaných v rozporu se zákonem o poskytování zdravotních služeb, navíc v současné pandemické situaci, za opakovaně vyhlášeného nouzového stavu, a tedy i povinností pro žalované 1) a 2) vyplývajících z této krizové situace a odpovídající právní úpravy. Tím byl porušen i obecný princip proporcionality. Žalobce žádným způsobem neosvědčil potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Taková potřeba poté, co došlo ke splnění smlouvy, neexistuje. Jediným zdrojem příjmů žalované 1) jsou splátky kupní ceny dohodnuté ve smlouvě. Jedině tak je žalovaná 1) schopná dostát závazkům a nevystavit se úpadku. Nařízené předběžné opatření má i v tomto zásadní a negativní dopad na žalovanou 1). Veškerá tvrzení žalobce jsou zkreslená subjektivním pohledem bez reálného nadhledu na věc samotnou.

8. Žalovaná 2) soudu prvního stupně vytýká nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Podle jejího přesvědčení není dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení ani obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, jak předepisuje § 74 odst. 1 a § 102 odst. 1 o. s. ř. Za dobu více než 6 měsíců od výše zmíněného zániku nařízeného předběžného opatření nedošlo k žádnému právnímu jednání, které by ohrožovalo výkon soudního rozhodnutí. Nařízené předběžné opatření je prakticky nevykonatelné, protože následkem jeho vykonání by bylo ponechání předmětné části závodu ladem, když je vyloučená její správa jak žalovanou 1), tak žalovanou 2). To by ve svém důsledku vedlo k zániku této části závodu. Poskytování odpovídajících zdravotnických služeb je totiž vázáno na smlouvy mezi žalovanou 2) a zdravotními pojišťovnami, kdy v těchto vztazích žalovaná 2) nahradila žalovanou 1). Žalovaná 2) je nejen oprávněna, ale i povinna určenou zdravotní péči pacientům poskytovat, a to i podle závazného traumaplánu hlavního města Prahy. Daným předběžným opatřením je nepřípustně zasahováno do vlastnického práva žalované 2). Ustanovení § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k. na projednávanou věc nedopadá, souhlas valné hromady nebyl třeba. Předmětná dispozice totiž nepředstavuje změnu dosavadní převažující povahy podnikání, při níž dochází k faktické změně předmětu podnikání žalované 1). Předmět podnikání žalované 1) zůstal zachován. Obdobně nedošlo ani ke změně dosavadní struktury závodu. K nabytí vlastnictví žalovanou 2) došlo již zveřejněním smlouvy v Obchodním věstníku dne 2. ledna 2020, a došlo též k předání této části závodu. Na straně žalobce není dán naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

11. Podle § 76 odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř. může být předběžným opatřením účastníku uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

12. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovanými ustanoveními zákona současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného na www.usoud.cz.

13. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy mezi účastníky, ale aby zatímně – do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy mezi účastníky vyřešeny pravomocným meritorním rozhodnutím – poměry upravil. Předběžným opatřením není prejudikován konečný výsledek sporu ve věci samé, zajišťuje však, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam. Smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům.

14. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupného na www.nsoud.cz).

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má odvolací soud za to, že v daném případě není splněn přinejmenším druhý ze shora uvedených zákonných předpokladů pro nařízení výrokem I. usnesení soudu prvního stupně řešeného předběžného opatření.

16. Žaloba představuje žalobu na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není ve smyslu § 80 o. s. ř. Žalobce se v řízení nedomáhá splnění povinnosti, takže ohrožení výkonu meritorního rozhodnutí ve smyslu citovaného § 102 odst. 1 in fine o. s. ř. je pojmově vyloučeno. Argumentace soudu prvního stupně i účastníků řízení k (ne)ohrožení výkonu meritorního rozhodnutí je právně irelevantní.

17. Otázkou tak zůstává, zda žalobce prokázal potřebu navržené zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Smlouva byla uzavřena již 13. prosince 2019 a jejím předmětem je prodej shora vymezené části závodu, tedy převod vlastnického práva. K převodu části závodu došlo, ze shora uvedených nesporných skutečností vyplývá splnění § 2180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, i faktické předání části závodu žalované 2). V tomto směru nemá navržené předběžné opatření žádný praktický význam, a bylo tomu tak i v době rozhodnutí soud prvního stupně. Případné dobíhající splátky kupní ceny jsou plněním ve prospěch žalované 1), jíž je žalobce společníkem, a odvolací soud nevidí žádný rozumný důvod, pro které by bylo třeba realizaci případných splátek pozastavit. Na tom, že jinak již bylo podle smlouvy plněno a žalovaná 2) provozuje zmíněné lékařské odbornosti, by pozastavení splácení kupní ceny nic nezměnilo, ale patrně by vedlo k hospodářské destabilizaci žalované 1), což by žádnému z účastníků řízení neprospělo.

18. Je třeba zdůraznit, že předmětem smlouvy není úprava dalšího provozování části závodu po převodu vlastnického práva. Smlouva neupravuje, zda a jakým způsobem bude žalovaná 2) nabyté vlastnické právo dále realizovat. Žalobce v navrženém předběžném opatření nesprávně spojuje požadované zdržení se provozování části závodu na adrese [adresa], vykonávání práv a povinností spjatých s částí závodu, se zdržením se plnění podle smlouvy. Navíc tímto požaduje i po žalované 1) zdržet se něčeho, co už po převodu vlastnického práva nemůže ovlivnit, neboť vlastnické právo k části závodu nyní náleží výlučně žalované 2). Podstatné je i to, jak správně poukazují odvolatelky, že vyhověním požadavku na zdržení se výkonu práv a povinností spjatých s částí závodu, by bylo žalované 2) zcela znemožněno poskytování odpovídajících zdravotnických služeb - gastroenterologické ordinace, oddělení jednodenní péče v oboru interního lékařství, gastroenterologie a anesteziologie a oddělení psychiatrie - ale nemohla by je bez odpovídajícího vlastnictví části závodu poskytovat ani žalovaná 1). Takže předmětná část závodu by skutečně zůstala ladem, jak správně dovozuje žalovaná 2). To by nepochybně vedlo k zásadnímu znehodnocení části závodu i poškození adresátů daných zdravotnických služeb. Podle mínění odvolacího soudu je však i z pohledu případného úspěchu žalobce v řízení žádoucí, aby část závodu byla zachována a prosperovala, aby po případném vydání části závodu zpět žalované 1) tato neutrpěla na ní váznoucími dluhy apod. S ohledem na shora uvedenou situaci má odvolací soud za to, že navržené předběžné opatření je v rozporu s již zmíněnou zásadou proporcionality.

19. Podle odvolacího soudu žalobce neprokázal potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Už jen z toho důvodu soud prvního stupně pochybil, když nařídil řešené předběžné opatření. Za této situace je nyní nadbytečné zabývat se splněním dalšího nutného předpokladu spočívajícího v osvědčení nároku ve věci samé. Důvodnost žaloby nyní bude v plném rozsahu řešena v dalším průběhu řízení.

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil tak jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

21. O nákladech řízení o nařízení předběžného opatření před soudy obou stupňů rozhodne podle § 145 o. s. ř. soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o podané žalobě.