o vyslovení neplatnosti a určení přijetí usnesení valné hromady ze dne 8. září 2020, k odvolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. prosince 2021, č. j. 18 Cm 94/2020 - 151,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl „žalobu“ co do návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. ze dne 8. září 2020 /dále jen „společnost“ a „valná hromada“/, jímž bylo rozhodnuto o nepřijetí návrhu na odvolání [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], bytem [adresa] z funkce jednatele společnosti [výrok I.], dále zamítl „žalobu“ co do určení, že valná hromada přijala usnesení o odvolání [Anonymizováno] z funkce jednatele společnosti pro porušování povinností při výkonu této funkce [výrok II.] a „žalobkyni“ uložil povinnost zaplatit „žalované“ na náhradě nákladů řízení částku 28 922,35 Kč [výrok III].

2. Již na tomto místě odvolací soud pro srozumitelnost konstatuje, že s ohledem na předmět řízení jde o řízení ve statusové věci právnické osoby dle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, takže účastníci se neoznačují jako „žalobce“ a „žalovaný“, nýbrž jako „navrhovatel“ a „účastník“, resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení (např. „společnost“), jak vyplývá z § 6 odst. 1 z. ř. s. Je na místě v této souvislosti předznamenat i to, že řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací (§ 21 z. ř. s.), přičemž ve věci samé se rozhoduje usnesením (§ 25 odst. 1 z. ř. s.).

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a s ohledem na nesporná skutková tvrzení účastníků dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

- navrhovatelka je společníkem společnosti s 49% podílem, druhým společníkem s 51% podílem je [adresa];

- podle společenské smlouvy má společnost dva jednatele, navrhovatelka byla z funkce jednatele odvolána na valné hromadě dne 30. října 2019;

- na valné hromadě se navrhovatelka pokusila odvolat [Anonymizováno] z funkce jednatele pro porušování povinností, konkrétně, že „způsobil zastavení úhrady dluhu od společnosti [právnická osoba] ve výši 8,85 milionu Kč a upřednostnil svoji pohledávku ve výši 3,3 milionu Kč u společnosti [právnická osoba]. před zmíněnou pohledávkou společnosti [právnická osoba].“ Druhou námitkou je, že [Anonymizováno] odvolal navrhovatelku z funkce jednatele, což znemožňuje rozhodovat o částkách nad 1 milion Kč, když jsou v těchto případech podle společenské smlouvy třeba jednatelé dva. [adresa] s odvoláním z funkce jednatele nesouhlasil a sistaci svých hlasů jako předsedající nepřipustil;

- důkazy navržené navrhovatelkou stran porušení povinností jednatele [Anonymizováno] z části nemají k projednávané věci žádný vztah, takže nebylo důvodu se jimi blíže zabývat a z části z nich porušování povinností nevyplývá. Ostatně porušení povinností nebylo ani zcela jasně tvrzeno. Naprostá většina navržených a provedených důkazů se netýkala [Anonymizováno], ale navrhovatelky, ovšem zkoumání její činnosti nebylo předmětem tohoto řízení. Je velmi sporné, zda lze bez dalšího považovat za porušení povinností jednatele společnosti činnost odehrávající se zjevně v rámci dceřiných společností [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba].

4. Poté soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:

- v obecném režimu lze jednatele odvolat z funkce z jakéhokoliv důvodu. Ve speciálním režimu odvolání z funkce jednatele pro porušování povinností dochází u jednatele, který je současně společníkem, k sistaci hlasovacího práva dle § 173 odst. 1 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/;

- závěr o tom, že jde o odvolání jednatele za současné aplikace § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. nelze jen na základě pouhého formálního tvrzení, že jednatel porušil své povinnosti. To by bylo snadno zneužitelné, typicky ve dvoučlenných společnostech jako je společnost [Jméno advokáta B]. Takový závěr musí mít jasný materiální důvod, který je pak předmětem dokazování. Z dokazování v projednávané věci takový materiální důvod nevyplynul. Nebylo prokázáno, že by [Anonymizováno] porušoval povinnosti při výkonu funkce jednatele. Je tedy na místě dovodit, že se jednalo o pokus o jeho odvolání na základě prosté vůle společníků, kdy nelze sistaci hlasovacího práva uplatnit, a tento pokus nebyl úspěšný, neboť [Anonymizováno] má ve společnosti 51 % hlasů;

- bylo nadbytečné se podrobněji zabývat dalšími otázkami, které v průběhu řízení vznesly obě strany, např. formální správnost petitu návrhu v obou jeho částech, zda byla valná hromada řádně vedena, zda byla správně užita sistace hlasů při odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky na dřívější valné hromadě, jaký je vztah odpovědnosti jednatele za řízení dceřiných společností. Tyto otázky nemohly žádným způsobem ovlivnit závěr soudu prvního stupně rekapitulovaný v předchozím odstavci. Tím méně byl dán důvod se zabývat otázkami, které řeší jiné příslušné soudy (oprávněnost odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky) nebo dokonce orgány činné v trestním řízení.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a s obecným odkazem na vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem společnosti v řízení. Společnosti náleží ve vztahu k navrhovatelce náhrada za 7 úkonů právní služby po 2 500 Kč, náhrada 7 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada jízdného ve výši 3 602,77 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 700 Kč, náhrada 21 % DPH; celkem 28 922,35 Kč.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že návrhu vyhoví a navrhovatelce přizná náhradu nákladů řízení.

7. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci. Podle odvolatelky bylo na soudu prvního stupně, aby zpětně posoudil průběh valné hromady a určil, zda skutečně proběhla a přijala usnesení o odvolání [Anonymizováno] z funkce jednatele. Soud prvního stupně však z řízení učinil klasické řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, neboť se zabýval konkrétními důvody, pro které byl [Anonymizováno] z funkce jednatele odvolán. Takový přístup je nesprávný, neboť z něj jinými slovy vyplývá, že na valné hromadě existuje prostor pro posouzení, zda důvody pro sistaci hlasovacího práva dle § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. materiálně existují a jsou pravdivé. Takový prostor na valné hromadě dán není. Žádný ze společníků nemá pravomoc vnutit jinému společníkovi svůj názor o tom, zda má či nemá dojít k sistaci hlasovacího práva. K sistaci hlasovacího práva v takovýchto případech dochází bez dalšího ex lege. V § 173 odst. 1 z. o. k. použitý pojem „nevykonává“ jednoznačně svědčí o tom, že se pro nevykonání hlasovacího práva nevyžaduje žádné schválení či jiný souhlas. Dotčený společník se může domáhat vyslovení neplatnosti daného usnesení valné hromady u soudu a tam prokázat, že nebyly dány důvody pro sistaci hlasovacího práva. K tomu odvolatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, dostupné na www.nsoud.cz. V podobné situaci v poměrech akciové společnosti Nejvyšší soud neuvedl, že by se soud měl zabývat tím, zda důvody pro sistaci hlasů nastaly či nenastaly, ale pouze tím, zda valná hromada daným způsobem rozhodla. Pokud je v poměrech společnosti s ručením omezeným v pozvánce na valnou hromadu jedním z bodů programu návrh na odvolání jednatele, který je zároveň společníkem, pro porušení povinností při výkonu této funkce, tak tento společník nevykonává hlasovací právo automaticky, vzepře-li se tomuto pravidlu a na valné hromadě hlasuje, nemají jeho hlasy žádnou relevanci. Dotčený společník má právo protestovat proti takovému návrhu, má právo podat žalobu na vyslovení neplatnosti takového usnesení valné hromady, ale zcela určitě nemůže sám o své vůli prohlásit, že důvody pro jeho odvolání jsou nepravdivé, a proto k žádné sistaci nedojde. To by pak úprava v § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. neměla žádný smysl, neboť by jí daný společník mohl snadno obejít, jak to učinil [Anonymizováno] a soud prvního stupně jeho nezákonný postup aproboval.

8. Dále odvolatelka soudu prvního stupně vytýká překvapivost závěru, že v řízení nebylo prokázáno porušení povinností [Anonymizováno] při výkonu funkce jednatele, a že toto porušení povinností vlastně nebylo ani příliš jasně tvrzeno. Soud prvního stupně však odvolatelce ani náznakem nesdělil, že by její tvrzení byla nedostatečná, případně, že by svá tvrzení nedostatečně prokazovala. Podle konstantní soudní judikatury musí být účastníku poskytnuta možnost doplnit tvrzení či chybějící důkazy (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 3211/2010). Soud prvního stupně sice provedl navržené důkazy, ale drtivou většinu z nich označil za nesouvisející.

9. Stran výroku o náhradě nákladů řízení odvolatelka namítá, že se soud prvního stupně nezabýval jejich účelností, tj. zda jde o náklady, které musela společnost nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Podání společnosti ze dne 6. října 2021 je pouze recyklací argumentace uvedené v prvotním vyjádření k žalobě a částečně řeší jiné otázky týkající se společnosti [právnická osoba]. To platí též o podání ze dne 30. listopadu 2021, ve kterém se společnost vyjadřuje k provedeným důkazům, ačkoliv již proběhla tři ústní jednání, při kterých tak mohla učinit.

10. Společnost navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Společnost argumentuje tím, že určovací žaloba je ze své podstaty obecným a subsidiárním prostředkem právní ochrany. Odvolatelka se měla dříve nebo nejpozději s podáním návrhu v nadepsané věci domáhat určení, že se nesmí přihlížet k hlasům [Anonymizováno], a to z důvodu naplnění materiálních znaků dle § 212 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, resp. § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. Teprve až by soud na základě konstitutivního výroku vyslovil, že společnost musí přepočítat hlasy při hlasování na valné hromadě a společnost by dobrovolně nápravu nezjednala, mohla by se odvolatelka domáhat požadovaného určení. V každém případě odvolatelka zmeškala 3 měsíční prekluzivní lhůtu k podání návrhu dle § 212 o. z.

12. Dále společnost zdůrazňuje, že k sistaci hlasovacího práva lze přistoupit jen tehdy, pokud společník, který je současně jednatelem, skutečně poruší povinnosti při výkonu funkce. Argumentace odvolatelky je založena na jazykovém výkladu § 173 z. o. k., který je však pouhým prvotním přiblížením se ke skutečnému obsahu daného pravidla, a který musí ustoupit smyslu a účelu tohoto ustanovení. Při respektování argumentace odvolatelky by ad absurdum bylo možné odvolat jednatele, který je současně společníkem, pro jakékoliv, tj. i vyfabulované důvody, aniž by se měl možnost bránit, protože soud podle odvolatelky není oprávněn přezkoumávat, zda své povinnosti při výkonu funkce jednatele skutečně porušil.

13. Podle společnosti byla odvolatelka dvakrát soudem poučena o koncentraci řízení a o následcích s ní spojených, měla tak dostatečný prostor k prokázání naplnění důvodu pro aplikaci § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. Důkazy, které předložila, nebyly s ohledem na smyšlená tvrzení relevantní. Neprokázala ani jeden z tvrzených důvodů. Proto soud prvního stupně správně návrh zamítl.

14. Společnost se plně ztotožňuje též s výrokem soudu prvního stupně o nákladech řízení. Náklady vynaložila účelně, šlo o zcela relevantní procesní obranu, vykreslení celkového kontextu jednání odvolatelky a absenci jejího právního zájmu na výsledku řízení. Odvolatelka pomíjí skutečnost, že důkazy předložila nestandardně až při druhém jednání, patrně s cílem vytvořit na společnost během jednání nátlak. Společnosti nemůže být vytýkáno, že se se souhlasem soudu vyjádřila v samostatném podání.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 a §212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné z části.

16. Skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl namísto usnesení rozsudkem, tedy kvalitativně vyšší formou rozhodnutí, nepředstavuje ve smyslu § 219a o. s. ř. takovou vadu řízení, která by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí.

17. Odvolací soud stran svolání valné hromady, jejího programu, průběhu a rozhodování vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která poskytují dostatečný podklad pro rozhodnutí o podaném odvolání. V tomto směru odvolací soud na argumentaci soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje.

18. Co do přezkumu správnosti právního posouzení věci ze strany soudu prvního stupně odvolací soud vychází z těchto zákonných ustanovení:

19. Podle § 191 odst. 1 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.

20. Podle § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. společník nevykonává hlasovací právo, jestliže valná hromada rozhoduje o tom, zda jemu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být prominuto splnění povinnosti, anebo zda má být odvolán z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce.

21. Podle § 212 odst. 2 o. z. zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo.

22. Ve vztahu k té části návrhu, jíž se odvolatelka domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti o nepřijetí návrhu na odvolání Martina Sobotky z funkce jednatele společnosti, je třeba vyjít ze shora citovaného § 191 z. o. k. a navazujících judikaturních závěrů vyjádřených v odvolatelkou příhodně zmíněném usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3439/2017. V poměrech projednávané věci nelze vyslovit neplatnost usnesení valné hromady společnosti o nepřijetí návrhu na odvolání [Anonymizováno] z funkce jednatele společnosti, neboť zde není žádné přijaté usnesení valné hromady utvořené prostřednictvím hlasování, jež by bylo možné podrobit přezkumu podle § 191 a násl. z. o. k. Soud prvního stupně rozhodl ve výsledku správně, když v této části návrh zamítl.

23. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil dle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/.

24. Ve vztahu k té části návrhu, jíž se odvolatelka domáhá určení, že valná hromada přijala usnesení o odvolání Martina Sobotky z funkce jednatele společnosti pro porušení povinností při výkonu této funkce, má odvolací soud za to, že odvolatelka se požadovaného určení domáhá po právu. Ve zmíněném usnesení sp. zn. 27 Cdo 3439/2017 Nejvyšší soud v obdobné situaci v poměrech akciové společnosti zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „navrhovatel má k dispozici způsobilé prostředky právní ochrany. Jednak se může domáhat podle § 80 o. s. ř. určení, že valná hromada přijala usnesení o odvolání M. Š. z funkce člena představenstva (má-li za to, že akcionáři M. Š. a [právnická osoba]. měli sistována hlasovací práva, a k jejich hlasům proto nelze přihlížet), jednak může iniciovat řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z. (dovozuje-li, že akcionáři M. Š. a [právnická osoba]. zneužili svá hlasovací práva k újmě celku, a proto by se k jejich hlasům nemělo přihlížet).“ Tento závěr se podle mínění odvolacího soudu obdobně uplatní i v poměrech společnosti s ručením omezeným.

25. Naléhavý právní zájem odvolatelky na požadovaném určení ve smyslu zmíněného § 80 o. s. ř. je dán již tím, že je společníkem společnosti, požádala o svolání valné hromady a prosazovala na ní přijetí rozhodnutí o odvolání Martina Sobotky z funkce jednatele.

26. Absence podání návrhu podle § 212 odst. 2 o. z. není v poměrech projednávané věci na překážku uplatnění nyní řešeného nároku, neboť z dikce § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. výslovně vyplývá, že k tam řešené sistaci hlasovacího práva dochází bez dalšího ex lege. K dovození sistace hlasovacího práva není zapotřebí samostatného autoritativního výroku soudu. Konečně, společností namítaná povinnost podání návrhu podle § 212 odst. 2 o. z. nevyplývá ani z výše citovaného judikaturního závěru.

27. Na soudu prvního stupně bylo, aby posoudil, zda jde o případ, kdy valná hromada rozhoduje o odvolání společníka z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinností, a pokud ano, aby posoudil při zohlednění sistace hlasovacího práva společníka [Anonymizováno] dle § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k., zda hlasy navrhovatelky bylo usnesení přijato. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že tomu tak bylo. Valná hromada rozhodovala o odvolání [Anonymizováno] z funkce jednatele pro shora popsané porušení povinností, a při zohlednění sistace jeho hlasovacího práva bylo toto usnesení přijato hlasy odvolatelky. Odvolatelka správně poukazuje na to, že [Anonymizováno] na valné hromadě mohl protestovat proti svému odvolání, mohl argumentovat ve svůj prospěch a dokládat, že povinnosti při výkonu funkce neporušil, ovšem tím z hlediska hlasování mohl ovlivnit maximálně to, jak bude o jeho odvolání hlasovat navrhovatelka. Nebyl oprávněn si sám uzavřít, že se vytýkaného porušení povinností nedopustil, a že je oprávněn k výkonu hlasovacího práva. Teprve poté, co bude v nadepsaném řízení postaveno na jisto přijetí řešeného usnesení valné hromady, může se [Anonymizováno] případně v řízení podle § 191 z. o. k. domáhat vyslovení jeho neplatnosti. V řízení podle § 191 z. o. k. by pak byl dán prostor pro přezkum, zda [Anonymizováno] skutečně dané povinnosti při výkonu funkce jednatele porušil, a zda takové porušení povinností odůvodňuje jeho odvolání z funkce jednatele.

28. Návrh byl tedy stran nároku na určení přijetí řešeného usnesení valné hromady o odvolání Martina Sobotky z funkce jednatele společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce podán důvodně.

29. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

30. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 in fine ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. Navrhovatelka i společnost měly v řízení úspěch jen částečný. Proto odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.